VLIV PRACOVNÍ POLOHY PŘI ZALESŇOVÁNÍ NA VNÍMÁNÍ SVALOVÝCH BOLESTÍ
Ing. Michal Pernica, RNDr. Vladimír Šedivý, CSc. - Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno
Lesní hospodářství stále ještě patří mezi průmyslová odvětví s vysokým podílem ruční práce. Pro toto odvětví je také typický průběh pracovního procesu za měnících se přírodních podmínek, což klade nemalé požadavky na pracovníky z pohledu fyzické a také duševní odolnosti a připravenosti. Nevhodné pracovní polohy těla a jejich částí způsobují posturální stres, a spolu s nepříznivými klimatickými a přírodními podmínkami mají negativní dopad na pracovníky, což vede ke snížení výkonnosti a nárůstu pracovních úrazů. V našem šetření jsme se konkrétně zaměřili na profesi dělníka v pěstební činnosti při umělé ruční obnově lesa a při zalesňování.
Cílem příspěvku je poskytnout informace o všech pracovních skutečnostech, které mají vliv na samotného pracovníka a jeho zdravotní stav. Základní pracovní hypotézou byl předpoklad, že subjektivní potíže pracovníků, které jsou dokazatelné objektivními lékařskými vyšetřeními, jsou zapříčiněny nejenom nároky práce a vnějšími podmínkami, ale zejména špatným držením pracovního nástroje. Při sledování pracovníků při práci jsme vylišili dva základní typy úchopu pracovního nástroje (sekeromotyky), u kterých jsme se snažili najít souvislost mezi způsobem úchopu a zdravotními problémy pracovníků. Na základě zjištěných výsledků jsme se pokusili nastínit návrh opatření, která by reálně zohledňovala požadavky výkonu a zdravotní hledisko pracovníků.
METODIKA A MATERIÁL
Při zjišťování požadovaných veličin použitých při našem výzkumu byly použity tyto metody: profesiografie (mající za účel zjistit a kvantifikovat faktory pracovního prostředí působící na pracovníky); časoměrné studie (chronometráž), od nichž se odvíjí možnost objektivně zachytit průběh a strukturu pracovní doby; dále pak metoda subjektivního hodnocení potíží pomocí dotazníků. Také jsme využili biomechanické modely výpočtu silové zátěže při analýze jednotlivých typů úchopu pracovního nástroje. Šetření probíhalo v období od září 1998 do dubna 2000.
Vyšetřili jsme soubor 48 dělnic zaměstnaných v podniku LČR, s. p., Lesní správa Svitavy, v Lesní společnosti Svitavy, a. s., a u společnosti Šternberské lesy, a. s. Z důvodu přehlednosti a efektivity zpracování jsme tento soubor rozdělili na dvě skupiny podle počtu odpracovaných let. V profesi pracovalo 10 let a méně 47 % (22) žen, 57 % (26) žen pracovalo v této profesi více než 10 let. Jejich věková struktura byla následující: nejvíce pracovnic ve věku 40 - 50 let (31 %), následuje kategorie 20 - 30 let (27 %), pracovnic ve věku 30 - 40 let a pracovnic starších 50 let bylo shodně 21 %.
VÝSLEDKY
Náš předpoklad o fyzicky namáhavé profesi potvrdilo vypracování profesiografického schématu, kdy po vyhodnocení výsledků bylo možné zkoumanou profesi zařadit mezi profese fyzicky namáhavé s menšími požadavky na odbornou způsobilost, ale výrazně ovlivňované vnějším prostředím, konkrétně klimatickými a přírodními podmínkami.
Strukturu pracovního procesu jsme zjišťovali přímým pozorováním a měřením času. Výsledky chronometráže potvrdily původní předpoklad, že nejvíce času pracovní směny se spotřebuje při úkonech “sázení sazenic” a “kopání jamek”. Dohromady tyto úkony zabírají 61 % pracovní doby. Zbylý čas připadá na přestávky (19 % času), přecházení po pracovišti (18 % času) a donášku sazenic (2 % času).
SUBJEKTIVNÍ STESKY
Při zjišťování subjektivních potíží pracovníků pomocí dotazníků pociťovalo 80 % dotázaných nějaký druh bolesti v různých částech těla. Na prvním místě udávaly pracovnice bolest bederní páteře, toto uvedlo 87 % dotázaných. Následovala bolest dolních končetin udaná v 83 %, bolest horních končetin - 80 % a na poslední místo pracovníci dali bolest krční páteře - 63 % (viz graf 1).
Zajímavý je fakt, že u naprosté většiny dotázaných (kolem 80 %) svalové bolesti přetrvávají i v klidu. Výjimku tvoří dolní končetiny, kde přetrvávající bolest uvedlo jen 50 % respondentů. Co se týče jednotlivých částí končetin, tak u horních končetin byly bolestí postihovány nejvíce paže - udalo 67 % dotazovaných, u dolních končetin je to koleno - 53 % dotázaných. Jak u horních a dolních končetin, tak i u bederní a krční páteře byla pociťovaná bolest zhoršována chladem. Důvodem pro tento fakt může být skutečnost, že pracovníci přicházejí na pracoviště ztuhlí a prokřehlí a trvá delší dobu, než se dostanou do “provozní teploty”. V horším případě může jít o příznaky zhoršeného prokrvování.
ZPŮSOBY ÚCHOPU
Převažujícím typem úchopu je boční typ, který používaly téměř dvě třetiny zkoumaných pracovnic. Při tomto typu úchopu je trup natočen na jednu či druhou stranu (podle toho jde - li o praváka či leváka), jedna dolní končetina je předsunuta před druhou. Pracovní nástroj pracovník drží v horní třetině toporu. Frekvence záseků je oproti čelnímu typu úchopu nižší, ale údery jsou vedeny větší silou. Při čelním způsobu úchopu je pracovník rozkročen (dolní končetiny jsou v jedné přímce), trup není natočen ani na jednu stranu. Pracovník drží pracovní nástroj uprostřed topora. Frekvence úderů je vysoká, ale údery jsou méně razantní.
Výrazné rozdíly jsme zaznamenali při porovnávání jednotlivých typů úchopu. Jak u dolních, tak i u horních končetin jsme zjistili rozdíl v přetrvávání bolesti v klidu - u bočního typu úchopu je výskyt bolesti v klidu téměř dvojnásobný oproti čelnímu typu úchopu. Opačný výsledek jsme zaznamenali u krční páteře, u bederní páteře je výskyt bolesti v klidu téměř shodný. Jedním z nejdůležitějších zjištění je skutečnost, že oba typy úchopu se od sebe liší převažujícím typem charakteru bolesti. U bočního typu ve všech zkoumaných částech těla převažuje “tupá bolest”. Na rozdíl od čelního typu kde dominuje “pocit napětí ve svalech”. Vliv způsobu držení na charakter bolesti se nám podařilo statisticky potvrdit pouze u horních končetin, a to na 5% hladině statistické významnosti. U čelního typu jsme však zaznamenali, že trend pociťovat svalové napětí se vyskytuje ve všech vyšetřovaných částech těla.
VHODNOST PRACOVNÍ POLOHY
Vhodnost či nevhodnost pracovní polohy jsme posuzovali podle navrhované normy ISO/CD 11226 Hodnocení pracovních poloh. U každého typu úchopu jsme posuzovali polohu trupu, hlavy, ramene, paže, předloktí, ruky a dolní končetiny. Oba typy nelze doporučit. Zejména poloha trupu je velmi nevhodná, kdy u bočního typu dochází k torzi páteře podle vertikální osy. U polohy hlavy je nevyhovující sklon hlavy u bočního typu, a u čelního typu také sklon krku. Polohy ramen a paží jsou vyhovující u obou typů úchopu vyjma zdvihu paže u čelního typu. Nevhodná pracovní poloha závažně ovlivňuje zdravotní stav pracovníků. Zejména veškeré torze těla při dlouhodobém působení mohou způsobit fyziologické a dokonce až morfologické změny lidské páteře a bolesti zad.
BIOMECHANIKA
Výsledky biomechanické analýzy potvrzují správnost závěrů použité normy ISO. Zejména síly působící v oblasti krční a bederní páteře přesahují maximální doporučené hodnoty. Pro dlou-hodobé užívání sil je podle hygienických doporučení nejvyšší dovolená hodnota 25 % maximální síly. Např. maximální síly extenzorů krční páteře - 215 N vypočítané podle rovnice Mayoux - Benhamou (1989) dosahují síly u bočního typu hodnoty při nápřahu 30,4 % a při záseku až 60,3 % maximální síly. U čelního typu při nápřahu 64,1 % a při záseku až 67,3 % maximální síly. Díky skutečnosti, že pracovníci jsou takto zatěžováni jen asi třetinu pracovní doby lze hranici 25 % považovat za přiměřenou, ale i tak zjištěné hodnoty přesahují dovolenou mez.
Při vlastním měření jsme zjistili následující hodnoty sil působících v oblasti krční a bederní páteře: krční páteř - při výpočtu svalové síly extenzorů krční páteře jsme použili model podle Jonssona (1986). Svalová síla extenzorů krční páteře dosahuje u bočního typu úchopu při nápřahu 64,8 N a při záseku 129,6 N což odpovídá jak již bylo výše uvedeno 30,4 % a 60,3 % maximální povolené síly. U čelního typu úchopu tyto síly dosahují hodnoty 137,7 N při nápřahu a 145,8 N při záseku, tedy 64,1 % a 67,3 % maximální povolené síly. Tyto hodnoty výrazně překračují dovolenou 25 % mez.
Bederní páteř - pro orientační posouzení svalové síly svalů trupu vycházíme z klasického biomechanického modelu podle Eklunda (1983). Pro oba typy úchopu jsme současně zjišťovali tlakové síly působící na oblast bederní páteře v segmentu L3 (L3 - 3. lumbální obratel). Pro výpočet jsme použili model podle Lindhové (1980). U bočního typu úchopu jsme zjistili při nápřahu sílu vzpřimovačů o velikosti 687,3 N, tlaková síla v L3 činila 1187,6 N. Při záseku činila síla vzpřimovačů zad 2268,6 N a tlaková síla v L3 byla 2566,6 N. U čelního typu úchopu jsme zjistili při nápřahu sílu vzpřimovačů zad o velikosti 3058 N a tlakovou sílu v L3 2504,5 N. Při záseku byla síla vzpřimovačů zad 2495,4 N a tlaková síla v L3 2314,5 N. Hodnoty GH, GT, GN, GP (což jsou tíhy jednotlivých segmentů těla) byly vypočteny z výchozích údajů Krále (1998) jednotně v % z celkové váhy těla pro průměrnou hmotnost sledovaných pracovníků - 76,5 kg. Z údajů tohoto autora jsme převzali i údaje o těžištích GH, GT, GN, GP.
Při vyšetřování silových poměrů v oblasti bederní páteře jsme došli k závěru, že jako výrazně nevhodný se jeví čelní typ úchopu, kde na třetí lumbální obratel působí více než dvojnásobně vyšší tlaková síla než u bočního typu úchopu. Při dlouhodobém působení těchto sil může dojít dokonce až k morfologickým změnám v oblasti bederní páteře. Tuto skutečnost potvrzují i samotní pracovníci v dotaznících subjektivními stesky.
CO Z TOHO
Lesní hospodářství není z ekonomických důvodů nakloněné k zavádění nových technologií a zařízení. Tento přístup se daří pomalu odbourávat jen v některých činnostech v LH jako je například těžba dřeva, kde jsou zaváděny harvestorové technologie. I v obnově lesa můžeme spatřit posun k lepšímu, když se mechanizovaně připravuje půda nebo jsou nasazovány motorové jamkovače apod. Přesto drtivá většina zalesňovacích prací je ruční. Důvodem je zejména ekonomická náročnost mechanizované obnovy lesa, ale také jistá setrvačnost hospodaření. Pracovní nároky spolu s proměnlivými klimatickými podmínkami a s obtížným terénem se negativně projevují na zdravotním stavu pracovníků. Řídící pracovníci by měli na tyto okolnosti brát zřetel a snažit se negativní vlivy vhodnými technickými, technologickými a organizačními opatřeními snížit na minimum.
ZÁVĚR
Na základě výsledků našeho výzkumu jsme se pokusili definovat následující racionalizační doporučení:
1. Pokud terénní podmínky umožňují nasazení mechanizace, doporučujeme nahradit manuální zalesňování mechanizací.
2. Instruovat pracovníky, aby nepoužívali čelní typ úchopu, při kterém tělo bývá v nefyziologické poloze a dochází tak ke zhoršení zdravotních potíží (napětí ve svalech).
3. Doporučit pracovníkům, aby snížili množství sazenic, které při sázení přenáší. Tímto opatřením se zvýší podíl času přecházení po pracovišti (častější donáška sazenic) a sníží se expoziční doby, kdy je pracovník v jiných než zatěžovaných polohách.
4. O přestávkách by měli pracovníci cvičit kompenzační (princip kompenzace) a relaxační (protahovací) cviky, které pomohou oddálit nástup únavy a zmírnit její působení až ke konci pracovní doby a snížit nepříznivé zdravotní důsledky nevhodné pracovní polohy.
Lidé jsou základním výrobním faktorem, a to platí v lesním hospodářství především, a proto by měla být ochrana pracovníků před nepříznivými vlivy pracovního prostředí a nároky práce jedním z hlavních úkolů racionalizačních opatření.