VZPOMÍNKA NA VĚROSLAVA SAMKA
Zdeněk Cipra
Před deseti lety - dne 29. května 1991 náhle zemřel ve věku 66 let Ing. Věroslav Samek, CSc., výjimečně vzdělaný lesník-ekolog, žák a spolupracovník prof. Kliky, prof. Mezery a Ing. Šindeláře, dlouholetý zaměstnanec lesnického výzkumu, průbojný, přímý a čestný člověk.
Věroslav Samek se narodil 13. dubna 1925 ve Starých Těchanovicích na Opavsku, studoval na Lesnické fakultě ČVUT v Praze, současně však byl zapsán a navštěvoval přednášky na Přírodovědecké fakultě UK. Po zdárném ukončení studia v roce 1949 krátce pracoval v Lesprojektu v Brandýse n. L. a po absolvování vojenské základní služby nastoupil v roce 1951 do zaměstnání jako vědecký pracovník v lesnickém výzkumu ve VÚLHM ve Zbraslavi-Strnadech, kde od roku 1953 zastával funkci vedoucího oddělení biologie dřevin. Zde v roce 1958 obhájil kandidátskou práci a získal hodnost kandidáta biologických věd. Postgraduální studium světového zemědělství a lesnictví se zaměřením na latinskou Ameriku absolvoval v letech 1961 - 1962. V období 1965 - 1967 působil jako poradce vládních orgánů na Kubě a návazně tam pomáhal budovat lesnické školství. Po návratu z Kuby byl opět nadále zaměstnán ve VÚLHM. V normalizačním období zde prožil období útlumu aktivity, od roku 1981 pak pracoval v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích.
V průběhu studií i po nástupu do zaměstnání navázal a udržoval Věroslav Samek osobní kontakty s významnými přírodovědci a lesníky. Záběr jeho zájmu a činnosti byl velmi široký, o čemž svědčí jeho bohatá publikační činnost. Byl obdařen schopností rozlišovat podstatné od nepodstatného a pohotově přenášet výsledky výzkumu do praxe. V období 1953 - 1965 (do odchodu na Kubu) nejen obhájil řadu výzkumných zpráv, ale v odborném lesnickém, přírodovědeckém a ochranářském tisku publikoval velké množství příspěvků, v nichž uváděl poznatky a své názory k problematice biologie dřevin, vývoje lesů, fytocenologie, geobotaniky, ochrany přírody, poškozování lesů imisemi a metodiky typologického mapování (byl spolutvůrcem typologického systému “Mezera, Mráz, Samek”). Podílel se též na vypracování návrhu mapy lesních vzrůstových oblastí v českých zemích.
Po návratu z Kuby byl Věroslav Samek ve VÚLHM zapojen do výzkumu tzv. “mimoprodukčních funkcí lesa” (zejména do problematiky rekreace v lesích) a později i do problematiky poškozování lesů imisemi. Jeho zájem byl vždy zaměřen k ekosystémovému pojetí lesa a k ekologii krajiny. Aktivně pracoval v různých komisích ústavu a i v řadě organizací mimo ústav (Státní ochrana přírody, ČSVTS, Botanická společnost, ČSAV). Působil jako lektor Socialistické akademie, pracoval ve funkci krajského konzervátora státní ochrany přírody a jako člen Poradního sboru CHKO Český Kras a později i Poradního sboru CHKO Jizerské hory - ač právě této CHKO předpovídal již v roce 1973 nedobrou budoucnost. Některé tyto aktivity nebyly kladně hodnoceny tehdejším vedením VÚLHM i Ministerstva lesního a vodního hospodářství a dřevařského průmyslu a v normalizačním období nebyl po dlouhou dobu pověřován samostatnými výzkumnými úkoly. Diskriminací se však nedal zlomit a naopak od roku 1977 aktivně pracoval v Poradním sboru CHKO Jizerské hory.
Pro pomoc Jizerským horám se Věroslavu Samkovi podařilo získat i akademika Slavomila Hejného, který pak v období 1978 - 85 vykonával funkci předsedy tohoto poradního orgánu Správy CHKO. Postupně se podařilo řešit i osobní situaci Věroslava Samka, který od roku 1981 našel příznivé pracovní podmínky v Botanickém ústavu ČSAV. Zde opět neúnavně publikoval. Jeho příspěvky byly zaměřeny k důsledkům dopadu imisí na dřeviny, půdu, vodu, na korozi genofondu, na monitoring postupu škod, na chráněná území OP, na nutnost racionálního využívání přírodních zdrojů. Důkazem jeho expertní intuice zůstává prognostická mapka imisního ohrožení lesů v českých zemích z roku 1983, která pak později byla (bez udání pramenu) opakovaně publikována v lesnických a ekologických koncepcích. V tomto období - prakticky do konce svého života - se V. Samek přednostně věnoval metodice nápravných opatření v poškozených fytocenózách.
Po zmíněném posílení Poradního sboru CHKO Jizerské hory a po jeho doplnění o další odborníky (geografa, vodohospodáře) podstatně stoupla aktivita i odborná úroveň činnosti Správy CHKO Jizerské hory. Zvýšilo se úsilí o realizaci připravených akcí, i příprava dalších potřebných opatření, např. asanace erozních rýh, podpora obnovy bukem (217 tis. semenáčků v r. 1978), vyhodnocení genofondu a počátek řízkování smrku (6 tis. řízkovanců z vybraných lokalit v 8. LVS v r. 1981), Projekt Souš 1982 (v povodí vodárenské nádrže Souš pokus o ponechání protiimisních bariér z uschlých porostních částí a v jejich stínu podsadby), Projekt jeřáb 1983 (podsíje usychajících porostů na ploše 2100 ha), Projekt refugium Josefův důl (pokus o vyhlášení ochrany nejcennější lokality v Jizerských horách v roce 1985). I když poslední tři projekty byly tehdejším vedením Státních lesů jednoznačně odmítnuty, dobrovolné pracovní akce občanů (zcela zdarma) upozornily veřejnost na probíhající ekologickou katastrofu v Jizerských horách a získaly jim mnoho příznivců. Lesy v Jizerských horách byly v té době silně oslabeny dlouhodobým působením imisí a škůdců, i výkyvy klimatu (teplotní spád 1978/79), žíry obaleče modřínového 1977 - 80 (chem. zásah na ploše 19 tis. ha), žíry ploskohřbetky (1982, 1984) a gradací lýkožrouta smrkového. V letech 1984 - 1990 pak došlo k jednorázové velkoplošné likvidaci lesních porostů na náhorní plošině Jizerských hor, která rychlostí svého průběhu předstihla i kalamitu v Krušných horách. Činnost Poradního sboru CHKO Jizerské hory byla v roce 1986 utlumena odchodem akademika Hejného do funkce předsedy Poradního sboru Krajského střediska ochrany přírody a personálními změnami na Správě CHKO Jizerské hory. Věroslav Samek zůstal i takto oslabenému Poradnímu sboru CHKO věrný, dočkal se roku 1989, ale po poradě k plánování rozběhu další činnosti tohoto PS, uspořádané v Praze dne 29. května 1991 ve věku 66 let náhle zemřel.
Věroslav Samek byl velkým lesníkem i uvážlivým a znalým ochráncem přírody. Svým životem prokázal věrnost zásadám, vždy byl ochoten podpořit to, o čem byl přesvědčen, že je správné. Je hoden vzpomínky a úcty nejen od svých osobních přátel.
Zdeněk Cipra
Igor Míchal
P. S.
Dodatečně se dozvídáme, že v červnu letošního roku náhle zemřel akademik Slavomil Hejný ve věku 77 let.