LESNICKÁ VÝROČÍ - ZÁŘÍ 2001

PhDr. Jiří Uhlíř, řádný člen Obce spisovatelů a emeritní profesor SLŠ Trutnov

- K 1. 9. 1951 - ve Strážnici na Moravě (Přívoz) bylo založeno Středisko pracujícího dorostu v lesnictví, které bylo slavnostně otevřeno k 1. 10. 1951 a v roce 1953 přeměněno na Základní učňovskou školu lesnickou a v roce 1955 jako první reorganizováno na dvouletou Lesnickou mistrovskou školu, připravující lesníky pro lesnické úseky. Od 1. 7. 1971 byla škola, působící ve stejných objektech, přejmenována na Lesnickou školu Bzenec, která v r. 1975 byla zrušena a místo ní zřízeno Střední odborné učiliště lesnické, připravující kvalifikované lesaře, a působící zde dosud. Viz almanach 40 let lesnického školství Na Přívoze Strážnice 1951-19991 Bzenec (1991, 40 s.).

- 2. 9. 1911 - v Krnčicích na Třebíčsku se narodil Bohumil Doležal, prof., Dr., Ing., DrSc., emeritní vedoucí katedry hospodářské úpravy lesa a dlouholetý pedagog Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně. Po absolvování lesnického oboru VŠZ v Brně a studijním pobytu ve Francii pracoval od roku 1936 na lesních závodech Horehroní a později na různých stupních služby u státních lesů až do roku 1950. Na LF v Brně přišel v roce 1953, a to jako zkušený lesnický odborník se širokou praxí a s pedagogickými zkušenostmi externího učitele po získání kvalifikace habilitací pro obor hospodářská úprava lesů již v roce 1947. Nové pracoviště mu poskytovalo všechny potřebné podmínky pro další odborný růst. V roce 1957 byl jmenován profesorem a v roce 1962 získal hodnost doktora zemědělskolesnických věd. Svou učitelskou činností, přednáškami a spojováním mluveného slova v posluchárně s výkladem a praktickou činností v lese a smyslem pro nové a pokrokové trvale vstoupil do povědomí více než dvaceti pěti ročníků absolventů Lesnické fakulty VŠZ v Brně. Rozsáhlá je i publikační činnost prof. B. Doležala a široká spolupráce se zahraničními lesnickými institucemi, zejména s LF v Tharandtu (NDR), která udělila prof. Doležalovi hodnost čestného doktora lesnických věd. Také pětijazyčný lesnický slovník, významné dílo prof. Doležala, vydávané v roce 1981 ve spolupráci s IUFRO, je bezesporu vysokým oceněním jeho práce (viz LP 1981, s. 475-476, 1 foto).

- 4. 9. 1791 - se v Praze narodil Jan Svatopluk Presl, zakladatel české přírodovědecké literatury a tvůrce české přírodovědecké nomenklatury a terminologie. Zemřel 6. 4. 1849 v Praze.

- 11. 9. 1911 - ve Skrýchově v okrese Tábor se narodil Václav Douda, prof., Ing., Dr., CSc., průkopník a významný čs. odborník v oboru mechanizace prací v lesním hospodářství, vysokoškolský pedagog LF VŠZ v Praze a vědecký pracovník, od r. 1954 docent a od r. 1969 mimořádný profesor pro obor mechanizace v lesnictví až do r. 1980, kdy odešel do důchodu, ale i nadále působil jako profesor-konzultant v Ústavu aplikované ekologie a ekotechniky VŠZ v Praze. Z bohaté publikační činnosti lze připomenout knihy Motorové pily při práci v lese (1948) a Řetězové pily (1955), jakož i vysokoškolské učebnice Mechanizační prostředky lesnické (1965) a Mechanizační prostředky lesnické a jejich použití (1974), jejichž byl spoluautorem a vedoucím autorského kolektivu. Posledně jmenovaná učebnice byla v roce 1978 oceněna cenou České matice technické - učebnice vynikající úrovně. Byl členem různých komisí a autorem četných expertiz. Jako vynikající pedagog, vědec a výzkumník byl nositelem řady čestných uznání a diplomů (viz LP 1986, s. 429-430).

- 12. 9. 1846 - se v Běštíně u Hostomic pod Brdy narodil Bartoloměj Hlavín, český lesník a malíř. Zemřel 12. 12. 1904 v Praze (viz LP 1999, s. 530).

- 18. 9. 1916 - byl při revírnické škole v Písku zahájen druhý lesnický kurs pro válečné invalidy. Ukončen byl 18. 2. 1917.

- 21. 9. 1921 - ve Vráži u Písku se narodil Ing. Bořivoj Nymburský, emeritní ředitel Lesprojektu, ústavu inženýrské činnosti v Brandýse nad Labem od 1. ledna 1969, nositel státního vyznamenání Za vynikající práci (1976), spoluautor zákonných norem a instrukcí o hospodářské úpravě lesů. Ing. Nymburský pochází ze známé lesnické rodiny z Písecka. Mládí prožil ve Vráži a Čížově, kde byl jeho otec Antonín Nymburský vedoucím lesní správy. Po absolvování státní reálky v roce 1939 v Písku započal B. Nymburský studia na VŠZ v Praze. Během válečných let pracoval na lesním úřadě v Čížově a v letech 1940-42 absolvoval Vyšší lesnickou školu v Písku. Ihned po osvobození pokračoval ve studiu na Lesnické fakultě v Praze, které ukončil v červnu 1947. Pak pracoval jako taxátor, zařizovatel a vedoucí pobočky Technického ústavu státních lesů v Praze. Na jaře 1952 byl povolán do ústředí Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem. Postupně zastával funkce referenta hospodářského zařízení lesů, kolaudace lesních hospodářských plánů, vedoucího odboru hospodářské úpravy lesů a v roce 1958 se stává hlavním inženýrem ústavu a zástupcem ředitele ústavu pro pracoviště Brandýs n. L., v r. 1969 se stává podnikovým ředitelem Lesprojektu v Brandýse n. L. Úspěšně pracoval v řadě komisí, publikoval, tvořil oponentské posudky, vědecky pracoval atd. Přednášel i na vysokých školách.

- 28. 9. 1746 - se narodil Jan Václav Stich (uměleckým pseudonymem Giovanni Punto), český barokní hornista a hudební skladatel v zahraničí, původně myslivecký mládenec - lesník, přítel Beethovenův a Mozartův. Zemřel 16. 2. 1803 v Praze (viz LP 1998, s. 42).

- 30. 9. 1906 - se v Kroměříži narodil Jaromír Tomeček, JUDr., významný představitel české přírodní prózy, beletrista, autor knih o zvěři, stromech a přírodě. Vystudoval klasické gymnázium v Kroměříži (1925) a začal studovat právnickou fakultu v Brně (1925-26, 2 semestry) a posléze odešel na Podkarpatskou Rus, kde nastoupil úřednické místo (státní notář) v lokalitách Rákošín, Dercen, Lalov (1926-34) a zejména ve Volovém, kde působil do vzniku Slovenského státu 1939. To už absolvoval notářskou školu v Bratislavě (1929) a od r. 1940 byl v Brně úředníkem Zemského úřadu, od r. 1944 do konce války dělníkem ve slévárně. Po osvobození dosáhl doktorátu práv (1947), když předtím r. 1946 dokončil právnická studia. Poté byl zaměstnán do r. 1948 na Zemském národním výboru v kulturní radě. Od r. 1948 pracoval jako redaktor publikací týkajících se vztahu životního prostředí a architektury, v letech 1954-62 byl redaktorem brněnského časopisu Host do domu. V dalších letech se věnoval spisovatelské tvorbě. S Tomečkovými pracemi se setkáváme v četných časopisech (Podkarpatské hlasy, Lidové noviny, Literární noviny, Kultura, Host do domu, Nový život, Plamen atd.). Tomečkova obsáhlá literární činnost se opírá o praktické i teoretické poznávání přírody. Tomeček tvoří hodnotnou přírodní prózu čerpající z přírodního dění.

Tomeček soustavně píše přírodní obrázky a črty a navazuje tím na tradici tohoto žánru jak v české literatuře (Thomayer, Herben, Vrba, Mahen, Tisovský, Reiniš, Hubálek, Luskač ad.), tak světové (H. Thoreau, H. Williamson, M. Prišvin, E. T. Seton ad.). Jako velmi pozorný pozorovatel zvěře, zvířat, stromů i lidí se projevil už ve svém prvním tvůrčím období zakarpatském, následujícím období moravském i třetím filozofickém a civilizačním i ekologickém. Již ve svých knížkách o karpatské přírodě (mimochodem součást Čs. republiky Zakarpatská Ukrajina (1919-1939) zvábila ve třicátých letech řadu českých spisovatelů: I. Olbracht, K. Čapek, V. Vančura, S. K. Neumann, J. Knapp, J. Vrba aj.). Za nacistické okupace a těsně po ní vznikly první Tomečkovy povídkové soubory Vuí se směje (1944) o životě karpatských zvířat (lišky, kuny, sluky, medvědi, psi, ježci, rysi, vlci i lesní včely) a Stříbrný lipan (1944), jakýsi román o životě dravé ryby karpatských bystřin a peřejí. Dále sem patří knihy Divní (1946) a román Země zaslíbená (1947), v němž se příhody z karpatské divočiny proplétají s vyprávěními o přírodě, pralese a poloninách. Knihy naplněné vzruchem, tragikou i zkušeností, jsou ve své lyrické podstatě básnickou oslavou karpatské přírody a vitalistickým vzýváním plodných sil Země. Úžas, okouzlení a odevzdání pozorovatele i lovce jsou pralátkami, z nichž jsou utkány tyto Tomečkovy juvenilie. V druhém období, v pracích od r. 1954, si všímá přírody moravské, zcivilizované a civilizací ohrožené. Do okouzlení zaznívá varovný hlas. Do popředí vystupuje člověk přírodou stále okouzlený, ale také měnící ji k svému prospěchu, nebo napravující škodlivé zásahy do jejích zákonitostí. Tak ústřední postavou Věčného hvozdu (1956) je lesní inženýr, který poučuje o nevhodném zásahu do přírody v Jeseníkách, kde v minulosti zbavovali hory listnatých stromů, takže půda bez soudržnosti byla odplavována do údolí a moře. Poznávací charakter Tomečkových próz dokládá též postava přírodovědce. V knihách určených především mládeži (Na slunné stezce, 1953; Zelená ozvěna, 1959; Vlka živí nohy 1965; Les u řeky, 1954), se stále projevuje Tomečkovo pozorovatelské umění a znalecká zasvěcenost. Tato odbornická zasvěcenost je nedílnou složkou Tomečkovy tvůrčí metody (Admirál na Dyji, 1962; Jenom vteřiny, 1962, fejetony). Chvalozpěvem na Moravu je kniha Zemí révového listu (1965). V posledních letech, ve třetím tvůrčím období mění Tomeček téma příroda - civilizace na podstatnější ekologické téma, i filozofické, téma příroda - člověk. Tomečkův žánr se více humanizuje a díla se stávají filozofičtější, stále více si uvědomuje postavení člověka v přírodě a ve světě, jejich dialektickou jednotu. To se odráží v jeho stylu, slučujícím epiku s reflexí, popis s lyrikou, výklad se spontánností. JUDr. Jaromír Tomeček zemřel 15. 7. 1997 v Brně.