PÉČE O LES V KRKONOŠSKÉM NÁRODNÍM PARKU

Rozhovor s ředitelem Správy Krkonošského národního parku Ing. Jiřím Novákem

Ing. Jan Kozel

Krkonošský národní park (KRNAP) vyhlášený v roce 1963 je naším nejstarším národním parkem a jeho rozloha i s ochranným pásmem představuje téměř 55 tis. hektarů. Z této plochy zaujímá 67 % porostní půda (přibližně 37 tis. ha). V posledních desetiletích 20. století výrazně destabilizovala a poškodila především lesní ekosystémy v Krkonoších imisní situace. IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources) zařadil KRNAP v roce 1984 mezi nejohroženější národní parky světa. Od roku 1992 je celý masiv Krkonoš i s polskou stranou zařazen do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO “Člověk a biosféra” (MAB - Man and Biosphere) a tvoří Biosférickou rezervaci Krkonoše/Karkonozse. O tom, jak pečuje Správa KRNAPu o lesní společenstva, jsme hovořili s ředitelem Správy Ing. Jiřím Novákem.

Vzhledem ke zvláštnímu postavení lesních ekosystémů v národních parcích a v minulosti velkému imisnímu zatížení Krkonoš, ležících v oblasti černého trojúhelníku, je péče o lesní ekosystémy spojena s mnohými specifiky. Z čeho vychází koncepce této péče?

Především posláním péče o les v NP není těžba dřeva a s tím spojený hospodářský výnos. Režim péče se odvíjí od zonace KRNAPu. Nejcennější lokality zařazené do I. zóny (4 400 ha) se nacházejí převážně nad horní hranicí lesa a zahrnují především unikátní ekosystémy arkto-alpínské tundry Krkonoš. Lesní porosty v I. zóně jsou bezzásahové. V některých případech se po dohodě s ochranou přírody zpracovává maximálně kůrovcové dříví, ale pouze asanací a ponecháním na místě. II. zónu (4 000 ha) tvoří území s významnou přírodní hodnotou v oblasti horní hranice lesa s horskými smrčinami.Ta by postupně měla být zónou bezzásahovou se stejným režimem jako v I. zóně. Plošně nejrozsáhlejší je III. zóna (27 900 ha) reprezentující střední polohy a úpatí Krkonoš. Správa Krkonošského národního parku má na rozdíl od ostatních národních parků právo hospodaření i v ochranném pásmu (18 400 ha), které slouží ke ztlumení nežádoucích vlivů narušujících stabilitu krajiny KRNAPu. Strategie péče o lesní porosty říká, že by o ně mělo být trvale pečováno přírodě blízkým způsobem, a tak mohou být i určitým zdrojem finančních prostředků pro KRNAP.

Významným faktorem působícím na náš současný přístup k lesu jsou historické skutečnosti spojené s téměř úplným odlesněním počátkem 17. století zejména ve střední a východní části pohoří. Umělá obnova těchto partií byla spojena s použitím osiva nevhodného původu a vznikem smrkových monokultur. To spolu s imisní zátěží zapříčinilo odumírání tisíců hektarů krkonošských lesů. Správa KRNAPu má těžký úkol obnovit a nastartovat přírodní procesy v nově založených porostech z osmdesátých let.

Porosty odumřelé v průběhu imisní kalamity byly obnovovány v 80. letech především smrkem. Ozdravení destabilizovaných lesních ekosystémů je však závislé zejména na zlepšení půdních podmínek mj. i přísunem listového opadu vhodného složení. Do jaké míry počítáte se změnou druhové skladby, jež svými melioračními účinky může napravit degradované půdy?

Úprava druhové skladby je naším prvořadým cílem. Jako vodítko nám slouží přirozená druhová skladba odvozená od stanovištních podmínek ve spolupráci s VÚLHM - Výzkumnou stanicí Opočno. Od té byla odvozena tzv. diferencovaná druhová skladba a té chceme dosáhnout. Zpočátku byly lesní porosty obnovovány pouze smrkem a přípravnými listnatými dřevinami - jeřábem, břízou apod. Teprve postupem času došlo ke změně pohledu na tyto dřeviny. Neplní jen přípravnou funkci, ale díky svému opadu s příznivými účinky mohou upravit chemizmus půd zničených imisemi a jsou považovány za meliorační. V posledních 10 letech jsme s výraznou pomocí nadace FACE (Forests Absorbing Carbondioxide Emission) přistoupili k postupné změně druhového složení lesa, které nebylo příznivé. V nově založených porostech první věkové třídy jsme upravovali druhovou skladbu tím, že jsme dosadili listnaté dřeviny. Do určité výškové hranice buk, pak stanovištně odpovídající javory, v nejvyšších polohách jeřáb a břízu. Cíl změnit druhové složení porostů založených nevhodným způsobem se s pomocí nadace FACE podařil. Obnova byla v minulosti hrazena právě z FACE, a proto jsme si mohli dovolit nadstandardní postup, používali jsme lepší sadební materiál, větší sazenice apod.

Ne všechny porosty byly již v minulosti uměle obnoveny a zůstaly i takové, které se postupně rozpadaly. Jak je obnovujete a posilujete jejich meliorační potenciál?

Dá se říci, že v první věkové třídě se nám podařilo kultury doplnit a pozměnit druhovou skladbu odpovídajícím způsobem. Ve starších vývojových fázích lesa v porostech přestárlých a rozpadajících se jsme volili cestu podsadeb. Pod rozpadající se porosty byly vnášeny druhy dřevin, o které nám šlo, což byl v horských polohách zejména jeřáb ptačí, bříza pýřitá i bradavičnatá, olše šedá, pomocí kterých také posilujeme meliorační potenciál porostů. Využívali jsme i řízkovance původního autochtonního smrku. V nižších polohách jsme podsazovali buk, javor a další dřeviny, které tam chyběly. Protože mezi naše priority patří i záchrana vnitrodruhové genetické variability lesních dřevin, přistoupili jsme při dlouhotrvající neplodnosti a kritickém ohrožení dílčí populace i k vegetativnímu rozmnožování. V případě smrku to bylo již zmíněné řízkování, také jsme se pokoušeli o hřížení. Při podsadbách se snažíme i o využívání ochrany zbytků porostu a vysazujeme i pod odumřelé stromy nebo do rozpadajícího se dřeva. Obnovu, především ve vyšších partiích, podřizujeme zkušenostem s přirozeným vývojem lesních společenstev při horní hranici lesa a vysazujeme skupinovité výsadby s nepravidelným sponem.

V nižších polohách KRNAPu jsou jistě i stanoviště vhodná pro imisemi značně potlačenou dřevinu našich lesů jedli bělokorou. Jaký je její současný výskyt a jak probíhá její reprodukce?

Jedle je dřevinou, jejíž zastoupení se v minulosti výrazně snížilo i zde. Přirozená druhová skladba lesa podle souborů lesních typů, představující potenciální klimaxové stadium lesního ekosystému na území KRNAPu, hovoří o podílu jedle bělokoré ve výši přibližně 15 %. Současná druhová skladba dokladuje zastoupení jedle 0,1 %. Tento propastný rozdíl se snažíme alespoň zmenšit. Plodících stromů, ze kterých se dá sbírat semeno, je na území parku kolem 160 a to je velmi málo. Proto nesbíráme klasicky pomocí stupaček, ale pomocí žebříků a horolezců, abychom tyto stromy neničili a ty vydrželi plodit co nejdéle. Umělá obnova jedle se děje pod porostem s odpovídající ochranou proti okusu. V některých porostech se zastoupením jedle využíváme i přirozené obnovy.

Do jaké míry se vám daří realizovat právě přirozenou obnovu lesa?

V posledních 10 letech začal opět plodit smrk, má pravidelně semenné roky, a proto můžeme počítat ve velké míře i s přirozenou obnovou. Od roku 1995 jsme měli podíl přirozené obnovy 10 - 15 % z celkové obnovy. V posledních letech její podíl výrazně stoupá (15 % v roce 2000) i proto, že se změnila strategie péče o lesní porosty. Snažíme se v případě, kdy nejsou nahodilé těžby, vůbec nepoužívat holou seč nebo jen zcela výjimečně pouze na lanovkových svazích.

Skutečnost, že v minulých letech byl vysoký podíl nahodilých těžeb se jistě negativně promítla do péče o ostatní porosty. Jak se vyvíjí podíl nahodilých těžeb v KRNAPu a jak pracujete s výchovně a z pohledu rozčlenění zanedbanými porosty?

Podíl nahodilých těžeb, které dosáhly např. v roce 1995 86 % z celkové těžby dřeva, se zásadně snížil. Jednak tím, že mnoho imisně rozvrácených porostů je již obnoveno, ale i proto, že se snažíme o co nejmenší vytváření nových porostních stěn, které jsou náchylné k rozvrácení větrem. Nahodilé těžby v minulém roce představovaly 40 %. Vytvořil se tak nutný prostor pro odpovídající péči v porostech střední generace. Jsou to převážně porosty fenotypové kategorie C a D, v posledních 20 letech, kdy se zpracovávala přednostně imisní a kůrovcová kalamita, téměř nevychovávané nebo jen negativním výběrem. To však není cesta, která by les usměrňovala vhodným způsobem a vytvářela, v geneticky vhodných porostech, předpoklady pro přirozenou obnovu nebo podporu druhové rozrůzněnosti. Zaměřujeme se na práci s úrovňovými probírkami, uvolňování korun zanedbaných listnatých dřevin. Ty se i ve zdánlivě stejnorodých porostech vyskytují, ale musí se s nimi vhodně pracovat tak, aby jejich zastoupení do budoucna stupalo a bylo v některých místech i dostačující právě díky výchově.

S novými přístupy k výchově a celkové péči o lesní porosty se objevuje a obnovuje řada metod vedoucích k podpoře a tvorbě přirozených procesů v lesních společenstvech. V KRNAPu používáte “metodu cílových stromů”. V čem spočívá?

Metodu cílových stromů lze použít od 30 - 40 let stáří porostu až do fáze rozpadu, kdy postupnou prací s porostem a vyhledáváním žádoucích jedinců dochází ke změně druhové skladby. Ve fázi rozpadu v porostu zůstane určitá část stromů, která sama dožívá jako doupné stromy, zdroj tlejícího dřeva a plní další ekologické funkce. Při vyznačování a následné podpoře tzv. cílových stromů se vychází ze stanovištních podmínek - souborů lesních typů, hospodářského souboru a tzv. diferencované druhové skladby. Ta je odvozena od přírodní druhové skladby a zohledňuje nynější imisně-ekologické podmínky. Lesník podle těchto skutečností stanoví počet jedinců jednotlivých druhů dřevin z celkového počtu zhruba 50 cílových stromů na jeden hektar. S vyznačováním je spojená důkladná revize porostu tak, aby mohly být podpořeny všechny vtroušené žádoucí dřeviny. Jako cílové stromy se vyznačují nejprve jedinci dřevin nejméně zastoupených, které se preferují na úkor nejpočetnějšího druhu. Např. chceme-li dosáhnout vyššího zastoupení jilmu v porostu, tak všechny jilmy bez ohledu na jejich kvalitu podpoříme. Poslední místo většinou připadne na doposud převládající smrk. Je to jedna z možných cest, jak obnovit přirozenou dynamiku a biodiverzitu lesních ekosystémů s využitím současného druhového složení a podporou fruktifikace méně zastoupených druhů stromů. Metodu využíváme ve III. zóně a v ochranném pásmu.

Krkonošské lesní porosty jsou charakteristické jak svým členitým reliéfem, tak půdním povrchem. Řada půd je podmáčená a okolo 28 % ohrožuje introskeletová eroze. Proto je při práci v lese nezbytné používat i šetrnější způsoby vyklizování dříví. Jaké prostředky nejčastěji používáte a souvisí s tím i změna těžebních metod?

K vyklizováni a přibližování dříví v nevhodných porostech byla vyloučena traktorová technologie. Jejím nasazením, především na zamokřených půdách, docházelo k nadměrnému poškozování půdy. Traktory přiblíží ročně asi 24 % veškeré hmoty. Preferujeme však soustřeďování dříví vyvážecími soupravami, které mají výrazně nižší hodnoty měrného tlaku na půdu, a její poškození je tak minimální. Předností souprav je i poměrně snadná průchodnost mezi stromy, což je předurčuje i k vyklizování dříví z probírkových porostů. V současné době disponujeme 7 vyvážecími soupravami ve vlastní režii. Jedná se o značky Terri, Logbear, Valmet a Logset (Norcar). Soupravy přiblíží okolo 28 % celkového objemu dříví. Zejména s touto technologií je spojena i sortimentní těžební metoda, která dosáhla již 50 %. Nezanedbatelný podíl na soustřeďování dříví v lesních porostech KRNAPu mají v odpovídajících terénech lesní lanovky (23 %). V budoucnu bychom chtěli dosáhnout vyššího podílu lanovek pracujících s nákladem v plném závěsu. Vedou nás k tomu zkušenosti s poškozením půdy při transportu v polozávěsu. Je poměrně nešetrný a zejména na půdách ohrožených introskeletovou erozí může způsobit nenávratné škody. Mnoho lokalit je však i pro moderní mechanizační prostředky nedostupných a jediným způsobem, jak vyklidit dříví je použití koní, které přiblíží asi 25 % dříví.

V současné době se výrazně prosazuje používání víceoperačních těžebních strojů, které v případě, že pracují ve vhodných podmínkách, jsou šetrné ke všem složkám lesního ekosystému. Je pravděpodobné, že se harvestory objeví i v lesích spravovaných Správou KRNAPu?

Nyní jsou všechny těžební zásahy v lesích pod naší správou realizovány klasickým způsobem - motomanuálně a využitím jednomužných motorových pil. Je to dané především terénními podmínkami. I v rámci námi spravovaných lesů však existují porosty, které jsou vhodné k použití harvestorové technologie. Jedná se o šetrný způsob těžby dřeva, jenž by mohl nalézt své místo i v podmínkách některých našich lesních porostů. Záleží jen na době, vhodnosti stanoviště, připravenosti a vyzrálosti personálu.

Zvěř je přirozenou součástí lesních ekosystémů, ale v antropogenně narušených biotopech se její nepřiměřené počty často stávají pro les nebezpečné. Jak pečujete o zvěř v Krkonošském národním parku?

Zohledňujeme skutečnost, že zvěř je přirozenou součástí lesních ekosystémů a je nezbytné dosáhnout rovnováhy mezi přírodním prostředím a počty zvěře. Myslivost v KRNAPu je podřízena poslání národního parku a jejím cílem je minimalizace škod způsobených zvěří na lesních porostech při zachování geneticky dostatečných stavů a optimální sociální a věkové struktury zvěře. To platí zejména u jelena evropského, pro jehož populaci je horské prostředí náhradním biotopem, kam ustupuje před civilizačními tlaky. V druhé polovině 90. let minulého století byly razantně sníženy stavy krkonošské jelení zvěře na 50 %. Důvodem k redukci byla koncepce péče o lesní ekosystémy v KRNAPu, která počítá s využíváním přirozené obnovy a s rekonstrukcí přírodě blízké druhové skladby lesa. S ní se velké škody a vysoké počty zvěře hrubě neslučovaly. Již v minulosti byla proti eliminaci zimních škod vybudována soustava přezimovacích obůrek, která je plně funkční a soustřeďuje se do ní přibližně 90 % jelení zvěře. Situaci v letních měsících komplikuje vysoká návštěvnost. Zvěř je turisty rušena, zdržuje se v klidnějších místech I. a II. zóny národního parku a porosty poškozuje zde. Cestou k minimalizaci škod je i rozšiřování potravní nabídky zvěře zvyšováním podílu okusových dřevin a celkovým pojetím péče o les směrem k jeho přirozené druhové, věkové a prostorové skladbě.

Součástí péče Správy KRNAPu o svěřené území je i správa vodních toků. Zejména v posledních letech zkomplikovaly události spojené s povodněmi správcům vodotečí situaci. S jakými těžkostmi se v oblasti správy a údržby vodních toků setkáváte?

Na ploše KRNAPu včetně ochranného pásma správa toků pečuje přibližně o 550 km evidovaných vodotečí v povodích Labe, Jizery a Úpy. Povodňové situace na konci minulého století skutečně poškodily vodní toky a jejich okolí i na území KRNAPu. Odstranění škod se podařilo Správě zvládnout, ale v tak exponovaných polohách, ve kterých se naše vodoteče nacházejí, dochází k neustálým změnám. Okolí vodních toků se nepřetržitě mění působením sněhu, vody a erodovaného materiálu gravitujícího do řečiště a naše péče o celá povodí musí být soustavná. Zejména na svazích, kde přechází hranice I. zóny, dochází často k pohybu kmenů z ní, což je při zvýšených srážkách pro neškodné odvedení zvýšeného průtoku nebezpečné. Pečujeme i o unikátní hrazenářská díla jako je Čertova strouha, jejíž úprava vznikla před sto lety a je dodnes plně funkční také zásluhou stálé údržby. Práce spojené s protierozními a protipovodňovými opatřeními, budováním nových prvků hrazení bystřin a jejich údržba si ročně vyžádá přibližně 12 mil. Kč. Hodnotu hrazenářských objektů však nelze reprodukovat prostřednictvím odpisů, a proto musíme k jejich obnově využívat i investiční prostředky určené pro jiné účely.

Úkolem Správy KRNAPu je i řízení návštěvníků. Jakým způsobem usměrňujete jejich pohyb po území parku, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování nejnavštěvovanějších partií?

Správa parku vypracovala strategii usměrňování návštěvníků, jež je naplňována postupnými kroky. Jedním z nich je oprava turistických chodníků tak, aby lidé nevybočovali a nevytvářeli své vlastní stezky. Nenásilnou formou k regulaci pohybu návštěvníků po KRNAPu je budování vycházkových tras okolo horských středisek. Zatím fungují vycházkové trasy v okolí Špindlerova Mlýna, Harrachova a Jánských lázní. V letošním roce začneme budovat trasu v okolí Pece pod Sněžkou. Vycházkové trasy jsou přizpůsobeny tak, aby byly alespoň v určité části přístupné vozíčkářům. Jejich úkolem je nejen ukázat návštěvníkům část NP, ale také informační a osvětová funkce. Mají seznamovat s posláním NP, činností Správy atd. Trasy jsou určitým aktivním prvkem ochrany přírody v NP a poskytují i odpočinková místa, ohniště a tábořiště.

Důležitou roli v komunikaci s návštěvnickou veřejností hraje terénní a strážní služba Správy KRNAPu (TES). Jaké je její poslání?

Činnost této služby je prvořadá v komunikaci s návštěvníky. Ty oslovují její členové buď osobně, nebo prostřednictvím terénního vybavení, které sami vytvářejí. Důležitá je její úzká spolupráce s lesním personálem např. při usměrňování negativních jevů sportovních aktivit, provozu motorových vozidel, přestupků návštěvníků, ale také sledování zdravotního stavu lesa, evidence kůrovce a odlov zvěře. TES doplňuje a pečuje o terénní vybavení např. o informační tabule, které přibližují návštěvníkům přírodní procesy, péči o krajinu ze strany Správy a také hospodaření s odpady. Pracovníci TES zajišťují i provoz informačních středisek a obslužných srubů. Aktivity Služby jsou velice rozmanité, užitečné a představují nedílnou součást Správy KRNAPu a nezbytný informační tok směrem k veřejnosti a naopak.

Děkuji za rozhovor, Ing. Jan Kozel