PODZIM V MALOLESÍCH

Ing. Zdeněk Kadlus, CSc. - Česká lesnická společnosti při SLŠ Hranice

TĚŽBA DŘEVA A BEZPEČNOST PRÁCE

V malolesích se někdy těží během roku (zejména, jde-li o dodavatelský způsob), jindy jen v zimě. Platí to především pro izolované lesíky mezi zemědělsky obdělávanými pozemky, z nichž lze vytěženou dřevní hmotu přiblížit na odvozní místo jen v této době. Nejsou však řídké ani případy, kdy si kácení zajišťují majitelé sami. Tady snad nebude na škodu připomenout, že každý majitel motorové pily nebývá vždy patřičně vybaven a že ne vždy dodržuje potřebné zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

K jednomužné motorové pile (JMP) náleží výbava v podobě přilby s ochrannou síťkou přes obličej, chrániče sluchu (“sluchátka”), rukavice a pevná kožená obuv s ocelovou špicí. Kolem paty vyhlédnutého stromu musí pracovník odstranit ležící větve a vůbec vše, co může ztížit volný pohyb (“odskočení”) s ohledem na nečekané vymrštění spodní části kmene při dopadu koruny na zem, dodržovat potřebné přestávky a hlavně, i když kácí “sám”, aby nebyl na pracovišti “osamělý”, tj. bez přítomnosti další osoby. Pracují-li s motorovou pilou dva, musí být vzdáleni na dvě výšky stromu. Pokud se nekácí na volnou plochu, na paseku, ale do porostu, při uvolňování náletů nebo při probírce, může se stát, že se při pádu stromu zavěsí koruna na jiných stromech. Tady je nepřípustné “špalkovat”, tj. odřezávat kus po kuse ze spodní části kmene zavěšeného stromu (“věšáku”), či kácet na něj další jedince se záměrem srazit zavěšenou korunu k zemi. Pokud je k dispozici traktor s navijákem, je to nejbezpečnější způsob, jak strom stáhnout k zemi. Dříve existovaly k tomuto cíli i malé rumpálky, které se upevnily na vhodný kmen. Jinak je nutno kmen opatrně otáčet pomocí “obracáku” tak, aby se koruna uvolnila ze závěsu a spadla na zem. Že pracovník stojí při odvětvování na druhé straně kmene, je samozřejmostí. (Jen malá poznámka na okraj: zatímco vlastnictví průkazu o způsobilosti pro řízení motorových vozidel je veřejností považováno za samozřejmost, u motorových pil to jaksi nebývá považováno za potřebné.)

ÚDRŽBA CEST A OBNOVA LESA

Ještě před příchodem podzimních dešťů nemusí být vždy na škodu u lesních cest, zejména těch nezpevněných, pročistit příkopy, uvolnit propustě a svodnice, podle potřeby je opravit či obnovit a stékající dešťovou vodu svádět do porostu. Je to i ve veřejném zájmu, protože neudržovaná síť lesních cest přispívá k tvorbě povodňových vln.

Podzim je dále obdobím, kdy je možno již pomýšlet na obnovu lesa. Podzimní výsadba přichází v úvahu hlavně u listnáčů (po opadu listí), hlavně u buku, a z jehličnanů u modřínu. Ať již majitel výsadbu zadává nebo vysazuje vlastními silami, je nutno kromě péče o sadební materiál od vyzvednutí do zasázení připomenout, že hlavním ukazatelem kvality sazenic je nyní průměr krčku, tedy rozhraní nadzemní a podzemní části. Vytáhlé sazenice s tenkým krčkem jsou jen zdánlivě levné, neboť je zde riziko vysokých ztrát. Zpravidla je však výhodnější odložit zalesňovací práce až po skončení zimy. Majitel malolesa jistě nebude sbírat lesní osivo ve velkém a nebude si pěstovat sazenice sám - není to jednoduché, již skladováním a předosevní přípravou semen počínaje - ale může se zaměřit na podporu přirozené obnovy, sběr semen pro případné podsíje i využití náletových semenáčků pro zalesňování, ovšem ve vhodných podmínkách.

SBĚR SEMEN

Již na jaře opadala semena topolů, vrb a jilmů. V létě se začaly rozpadávat šištice bříz - tento proces však pokračuje až do zimy. Někdy se také semena břízy podle vzoru přírody vysévají na sníh. Šištice břízy se k tomu účelu sbírají od léta během podzimu a uchovávají v tenkých vrstvách na vzdušných místech, na půdách apod. Plnost semen se ověřuje namátkovým rozetřením nehtem na listu papíru - plné semeno nechává mastnou skvrnku. V úvahu dále přicházejí javory, lípy, jasan a habr. Jsou to dřeviny, které opadem svých listů zlepšují půdu (proto se označují jako meliorační), ale mohou být i vítaným zpestřením druhové skladby. Každoročně nebo téměř každoročně přinášejí semena, která dozrávají na podzim, ale postupně opadávají až do zimy, ba i předjaří. Jejich společnou vlastností je přeléhavost, což znamená, že plně vyzrálá semena, vysetá koncem zimy, vyklíčí až dalším jarem. Pro časné podzimní výsevy je nutno sklízet tato semena - sklepáváním na plachty nebo zdrháváním - ještě “za zelena”, která pak po okamžitém výsevu klíčí příští jaro. Sklizená semena plně zralá lze skladovat v prodyšných obalech (např. v jutových pytlích) zavěšených na půdě přes léto. Po tomto skladování je pak nutno tato semena podrobit předosevní přípravě, stratifikaci. (Tento proces bude uveden v dalším příspěvku.)

Druhou skupinu dřevin představují duby a buk. I když s ojedinělým opadem semen se můžeme setkat téměř každoročně, bohatší úroda se dostavuje ve víceletých intervalech. První opadlá semena se nesbírají, bývají hluchá nebo napadená škůdci. Při vlastním sběru do malých košíčků se namátkově kontroluje “plnost” u žaludů řezem, u bukvic rozmáčknutím. K přepravě se ukládají do vzdušných obalů, nikdy ne však do neprodyšných pytlů z umělých hmot. Pokud se tato semena nevysévají hned po sběru, ale budou se vysévat až na jaře, nechávají se obvykle posklizňově dozrát asi dva týdny. Rozprostřou se v několikacentimetrových vrstvách a přehrnují se dřevěnou lopatou, zpočátku denně, později po několika dnech. Pro majitele malolesa přichází v úvahu krátkodobé skladování do jara. (Víceleté skladování je příliš složitý proces.) Nejjednodušší a také přírodě nejbližší je “skladování pod porostem”. Na vhodném místě (nebo i na přistíněné části domácí zahrady) se upraví potřebná plocha, pokryje vrstvou hrubozrnného písku a na ní se uloží žaludy nebo bukvice, zahrnou opět pískem a pokryjí hrabankou (nyní “opadankou”). Okolo se vyhloubí příkůpek, aby substrát nebyl přemokřen a celá plocha se zajistí pletivem proti drobným hlodavcům a v lese i proti zvěři. Podobně se skladují i semena jedle, pokud je získáme sběrem šišek ze stojících stromů (to je ovšem práce pro kvalifikované sběrače) nebo z pokácených stromů, ještě před podzimním rozpadem šišek. Sběrač šišek pak musí dodržovat vzdálenost 100 m od dřevaře. Pokud však není nutno jedle kácet pro jejich sníženou vitalitu, lze je ještě ponechat pro přirozenou obnovu.

LESNÍ SEMENIŠTĚ

Další možností je využívat semenáčků z náletů pro výsadbu nebo pro tzv. “zakorňování”, čímž se získá kvalitnější materiál. V obou případech se dává přednost jarním termínům před podzimními. (Podrobnější popis bude opět v některých z příštích příspěvků.) Pro tyto účely lze považovat za vhodné připravit na odpovídajících místech “lesní semeniště”, předchůdce dnešních školek. Jsou to například různé vytrhliny větrem nebo sněhem nebo části porostů, přiléhající k pasekám nebo kulturám, orientované k severu nebo východu, případně s uvolněným zápojem, kde je zvýšený přívod světla i srážek. Vhodnost místa napoví přítomnost semenáčků i stav povrchu půdy. Ten se má jevit při pohledu z dálky jako zelený, shora jako hnědý. Účelné je odstranit některé stromy s nižší kvalitou, zejména u listnáčů, především buku a dubu. Povrch půdy je prospěšné zranit, při menší ploše do několika arů i ručním nářadím, čímž se zvýší počet vzniklých semenáčků. Ochrana proti zvěři oplocením je bezpodmínečně nutná. Předpokladem budoucího úspěchu je, aby semenáčky pro pozdější výsadbu, vyzvednuté ať již na místě či pro zakořeňování, šly “ze země do země” a byly použity na místech aspoň z části chráněných a přistíněných sousedním porostem, s příznivějším mikroklimatem, nikoli na velkých, otevřených pasekách.

Dalším úkolem podzimu mohou být prořezávky mlazin, ale až později, u listnáčů po opadu listí a u jehličnanů se zřetelem na možnosti zhodnocení získaného materiálu na ozdobný klest nebo na vánoční stromky. To je však již další kapitola.