ENERGIE ZE DŘEVA - OTEVŘENÝ PODNIKATELSKÝ PROSTOR III.

Alois Švenda

Praktická realizace energetického využití dřeva předpokládá vytvořit moderní, dlouhodobě stabilní trh palivového dříví s účastí takových podnikatelských subjektů, které zajistí zákazníkům, orientovaným svým investičně technickým vybavením na spalování dříví, dlouhodobě pravidelnou dodávku paliva v požadovaném čase a kvalitě, stejně jako u pevných fosilních paliv, elektrické energie, topného oleje a zemního plynu. Takový trh v ČR, s výjimkou dílčích lokálních iniciativ, dosud neexistuje a musí se teprve vytvářet.

 

 

PODNIKATELSKÝ VÝHLED

Pro nejbližší budoucnost přicházejí v úvahu následující formy trhu palivového dříví.

Maloodběr tradičního kusového palivového dříví ve formě štípaných palivových polínek požadované délky a vlhkosti, kdy spotřebiteli zůstává pouze starost o jeho uskladnění. Tento trend má v podmínkách ČR nejblíže k realizaci a může dosáhnout významného rozsahu vzhledem k těmto skutečnostem:

- jde o pokračování vžité tradice topení dřevem v lesnatých venkovských regionech,

- moderní postupy těžby palivového dříví vycházejí ze známých technologických prvků, chybějící stroje pro úpravu paliva existují a představují relativně přijatelnou investici,

- netěžená nadprodukce dřeva se hromadí zejména v probírkách a přestárlých porostech, kde jiná forma přípravy paliva (štěpkování) je méně vhodná,

- existuje nabídka i poptávka speciálních teplovodních kotlů na kusové palivo pro rodinné domky, s vysokou účinností a automatikou provozu,

- nastupuje renesance kachlových kamen a krbových jednotek nové kvalitativní generace, splňující i moderní představy o kultuře bydlení,

- existuje snaha majitelů rodinných domků udržet si i při elektrifikaci a plynofikaci možnost využití dalšího alternativního paliva, což má zejména na venkově širší význam (likvidace spalitelného domovního a zahradního odpadu),

- zájem o palivové dříví poroste s růstem cen elektřiny, zemního plynu a pevných fosilních paliv a s očekávaným zvýhodňováním energie z obnovitelných zdrojů legislativními a dotačními opatřeními státu.

Předpokládanému růstu poptávky neodpovídá současná nabídka palivového dříví, udržující se na staré technologické úrovni a zvyklostech, při pasivním očekávání iniciativy zákazníka. V nejbližší době, kdy lze stavět ještě na tradiční pracovní spoluúčasti venkovských obyvatel, se nabízí možnost kooperace se samovýrobci, jimž lze nabídnout např. odvoz, pořezání a poštípání dříví moderními mechanizačními prostředky. V konečné fázi by mělo jít o nabídku dodávky pořezaného, poštípaného a suchého paliva k zákazníkovi. Tyto služby se již běžně nabízejí u našich sousedů v Německu a Rakousku. V Bavorsku se otevírají tzv. Závody lesní biomasy, specializované na dodávku palivového dříví, budované vlastníky lesa s pomocí státu, s roční kapacitou až 25 tis. tun paliva ve formě kusového a rovnaného paletizovaného dříví, palivových štěpek a postupně také briket a pelet. Zdrojem je převážně dřevo z výchovných těžeb a vlastních dřevařských závodů. Bavorsko udává potřebu 20 - 25 podobných obchodních center. V ČR existují již také první malovýrobci paletizovaného kusového palivového dříví uvedeného typu, převážně s vazbou na zahraniční trh.

- Dodávka štěpek pro střední a velké odběratele je v blízké budoucnosti reálnou tržní oblastí. V prvém případě půjde o zásobování komunálních kotelen o středním výkonu 100 -1000 kW (výrobní objekty, skupiny blízkých domů, jednotlivé vícebytové domy, školy, administrativní budovy, nemocnice ap.), které vzniknou buď novoinstalací kotlů, nebo předřazením speciálních předtopenišť ke stávajícím teplovodním kotlům, kde spalování kusového paliva s manuální obsluhou nepřichází v úvahu. Ve druhém případě půjde o zásobování kotelen o výkonu větším než 1 MW. Za velmi aktuální v této oblasti lze označit kotelny s dálkovým rozvodem tepla, budované převážně jako automatické obecní bioteplárny o výkonu 1 - 3 MW, zásobující teplem rodinné domky a veřejné objekty v obci, případně ve více blízkých obcí, které jsou alternativou k současné plošné plynofikaci. Bioteplárny jsou v zahraničí organizovány jako obchodní společnosti nebo družstva s účastí vlastníků lesa, obcí, obyvatel ap. a jsou vázány na konkrétní regionální zdroj paliva s minimální dopravní vzdáleností. V Rakousku bylo v roce 1998 v provozu již 364 takovýchto biotepláren s celkovým instalovaným výkonem 766 MW (prům. 2,1 MW), z nichž většina spaluje lesní štěpku, menší část spaluje slámu. V témže roce tam pracovalo také 2616 středních kotelen o prům. výkonu 288 kW a 23155 malých domácích kotlů o prům. výkonu 40 kW (z toho již 1748 kotlů spalujících pelety). Celkem jde o 26135 zařízení spalujících převážně štěpku s celkovým instalovaným výkonem 2484 MW (pro srovnání - instalovaný výkon JE Dukovany je 1760 MW). Také v ČR jsou již v provozu prvé bioteplárny uvedeného typu (kupř. Staré Město pod Landštejnem - štěpka, Dešná - řepková sláma, Bystřice nad Perštejnem - orientace na energetické plantáže, Jindřichovice pod Smrkem a Bohuslavice u Zlína - střední komunální teplárny, orientované na dříví z obecního lesa a j.).

- Maloodběr palivových štěpek a jejich využití v kategorii rodinných domků předpokládá zavedení nového, pro obyvatele neobvyklého topeniště pro spalování štěpky. To je možné jen při existenci dodavatelského podnikatelského subjektu, s účinnou osvětovou činností a se současnou vazbou na nabídku speciálních kotlů. Tato tržní forma se pravděpodobně rozvine až v návaznosti na předcházející velkoprodej štěpek.

- Produkce briket zapadá do systému kusového palivového dříví a nepřináší žádné změny ve vztahu k odběrateli, u něhož půjde jen o záměnu kusového paliva briketami. V ČR existují první producenti tohoto druhu paliva.

- Produkce pelet, má-li být spojena s efektivním využitím jejich energetické hodnoty, je vázána na speciální topidla, nevhodná pro jiný typ paliva, jimiž se musí konzument vybavit. Tato dnes nejvyšší forma zušlechtění dřevného paliva je u nás v začátcích a podobně jako u briket se týká především iniciativy a zdrojů dřevozpracovatelských závodů (suchý dřevní odpad, hobliny, piliny), méně již lesního hospodářství. I když jsou dnes dostupné všechny potřebné technologické celky, jde stejně jako u briket o investičně náročnou produkci, která z pelet dělá zatím dražší ekologické salonní palivo, určené zejména pro lokální topidla malého výkonu.

- Produkce dřevoplynu jako plynného paliva pro spalovací motory je technologicky a investičně vysoce náročná forma energetického využití dříví. I když v ČR existují prvé nabídky zařízení, nelze zatím předpokládat rychlý a výraznější realizační postup, který by se významněji a plošně dotýkal lesního hospodářství.

- Velké kogenerační teplárny na spalování biopaliv s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny mají svým rozsahem a investiční náročností oblastní i celostátní význam a přesahují v této chvíli rámec nejbližší perspektivy. Přesto nutno připomenout, že jejich rozvoji a napojení na stávající rozvodnou síť elektřiny je v jiných zemích věnována vysoká pozornost.

PROBLÉMY A PŘEKÁŽKY REALIZACE

Všeobecně, i na mezinárodní úrovni, se vychází z předpokladu, že v prostředí současného trhu s fosilními palivy nemají obnovitelné zdroje energie (OZE) velkou šanci spontánně uspět. Ve všech zainteresovaných zemích a jejich společných integračních orgánech se proto vytvářejí cílené systémy podpory a napomáhání vzniku a funkčnosti trhu s OZE, které mají zejména tyto formy:

- Objektivizace (deregulace) cen stávajících fosilních paliv, odstranění cenových deformací s přihlédnutím ke škodám na životním prostředí, které vznikají jejich používáním. OZE musí vstupovat do rovnocenného konkurenčního prostředí.

- Návrhy a úprava zákonů a předpisů, cenových a daňových stimulů, které podporují využívání potenciálu OZE a znevýhodňují neekologická fosilní paliva.

- Podpora přípravy a realizace projektů využití OZE formou dlouhodobých výhodných úvěrů a dotací.

- Podpora výzkumu, vzdělávání, výchovy a osvěty zaměřené na využití OZE.

REALIZOVANÁ OPATŘENÍ V EU

Pro ilustraci lze stručně uvést realizovaná opatření některých zemí EU. Ve Švédsku je zavedena daň z emise oxidů uhlíku, síry a dusíku a všeobecná energetická daň pro všechna fosilní paliva. S přispěním vysoké technologické úrovně těžby, přípravy a distribuce palivového dříví je výsledná spotřebitelská cena tepla ze dříví na úrovni 50 % ceny elektřiny a topného oleje. Uplatňuje se finanční podpora orientovaného výzkumu, vývoje, demonstračních a poloprovozních akcí. Informace z Rakouska udává, že dotace a podpory ze společenských zdrojů na výstavbu obecních biotepláren s dálkovým rozvojem tepla, včetně domovních výměníkových stanic, může dosáhnout až 50 % investičních nákladů. Vliv daňové politiky na ceny tepla ve Finsku, jednoznačně ve prospěch energie ze dřeva, je patrný z připojené tabulky. V Německu byla zavedena ekologická daň, která zatěžuje konvenční elektřinu, topné oleje a zemní plyn. Energie z biomasy zůstává nezdaněna. Podpůrný program pro pevnou biomasu a bioplyn umožní ročně výstavbu nových biotepláren o celkové kapacitě 500 MW s vytvořením až 3500 nových pracovních míst v regionech.

SITUACE V ČESKU

Ve srovnání s předními zeměmi EU jde v ČR spíše o počáteční stádium, když některé cíle energetické politiky z roku 1992, orientované stejným směrem, nebyly naplněny. Energetická politika ČR, schválená v lednu 2000, teprve pootevírá cestu k využívání OZE. Deregulace cen elektřiny a fosilních paliv se postupně uskutečňuje. O zápočtu škod na životním prostředí se neuvažuje. Se zavedením ekologických daní se zatím nepočítá, MŽP a Ministerstvo financí (MF) na jejich návrhu však údajně pracují. Pozitivním krokem bylo schválení tzv. “zeleného haléře”, který bude z každé kWh elektrické energie odváděn do Státního fondu životního prostředí (SFŽP), předpokládejme že ve prospěch OZE.

Přestože v ČR není v této chvíli nejpříznivější ekonomická situace, jsou vytvářeny alespoň skromné podmínky pro dotaci realizačních i vzdělávacích projektů, orientovaných na obnovitelné a netradiční zdroje energie. Správci fondů jsou Česká energetická agentura (ČEA) jako orgán Ministersva průmyslu a obchodu (MPO) a MŽP. Existuje možnost získat také podporu z mezinárodních fondů (FARE). Z informací zveřejněných ČEA plyne, že projekty za léta 1991-98, orientované všeobecně na energetickou biomasu, se podílejí na celkovém počtu projektů OZE 2,5 % a na státních dotacích 13 % přesto, že z hlediska dosaženého efektu investic a dotací stojí právě biomasa ve struktuře OZE na předním místě. Příčinou patrně není nepřízeň správce dotací, ale spíše neinformovanost a nedostatečný zájem potenciálních podnikatelů a producentů biomasy, tedy i lesního hospodářství.

Podobně je tomu u podpory výzkumu. Po zrušení rezortního lesnického technologického výzkumu se otázkám energie z lesní biomasy nevěnuje systematicky žádné pracoviště. Výzkumné programy MZe již několik let nedoznaly v tematickém okruhu “Lesy a myslivost”, mimo určité zestručnění, žádné výraznější změny. Ani program pro léta 2000-2004 neobsahuje ještě žádný náznak orientace na energetické využití nadprodukce dřevní biomasy, zatímco v programu sekce zemědělství má již energie z biomasy své místo a určitou kontinuitu výzkumu. Tím unikla lesnickému výzkumu i možnost účasti na 5. programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrační objekty, který v tematickém okruhu Ochrana ekosystému má zahrnuto bohatě dotované téma Čisté energetické systémy včetně obnovitelných.

PŘÍČINY STAGNACE VE VYUŽITÍ LESNÍ BIOMASY

Při hledání příčin stagnující úrovně v oblasti energie z lesní biomasy v podmínkách LH ČR lze poukázat na některé skutečnosti. Stále se udržuje mínění, jímž se zaštiťují někteří představitelé lesnické politiky, že lesu a půdě neškodí ponechání těžebních zbytků v lese jejich přirozenému rozpadu. Jestliže se však toto v obecné poloze pravdivé tvrzení pojme jako plošné ekologické dogma, pak logicky dospějeme k nutnosti podpořit ze státních prostředků urychlení tohoto přírodního procesu pro uvolnění pasek k zalesňování (dotace štěpkování a rozptýlení těžebního odpadu). Přitom v praxi se uplatňuje převážně pálení těžebních zbytků s vynakládáním nezanedbatelných finančních prostředků a s minimálním ekologickým efektem. Princip “ponechání” bude pochopitelně platit i pro prořezávky. A jestliže klesne odbyt dříví z probírek a nastane nezájem obhospodařovatelů lesa o jeho těžbu, lze princip aplikovat i na tuto oblast a zdůvodnit, že ze společenských zdrojů budeme dotovat objektivně nutnou výchovu lesních porostů - kácet hroubí bez zužitkování napadlého dřeva. Včasné nasměrování takto vynakládaných prostředků do podpory “energie ze dřeva” by bylo ekologicky i společensky přínosnější.

Otázka ponechání těžebních zbytků v porostu byla v poválečných letech nejednou nastolena k interní odborné diskusi v lesnickém rezortním výzkumu. Závěry vedly vždy k nutnosti diferencovaného přístupu ke konkrétním porostům a stanovištním podmínkám. Plošné dogma, zaštiťující se ekologií a opírající se o společenské finanční prostředky, je sice pohodlné, zpochybňuje však objektivitu postojů, podvazuje možnost vyššího využití vyprodukované dřevní hmoty, proklamovaného na jiném místě lesnické politiky. Není také v souladu s principy hospodaření v LH ČR, které staví na zásadě “diferenciace pěstebních opatření vzhledem k možnostem stanoviště a snižování nákladů”. Kontrastuje také s postupem jiných evropských, neméně lesnicky vyspělých a ekologicky pozitivně orientovaných zemí.

Argumentem proti těžbě a přípravě dříví pro energetické účely je velmi často odkaz na vysoké výrobní náklady při jeho nízkém zpeněžení. Protože jde vesměs o dříví slabých dimenzí, event. dříví z přestárlých porostů, je to argument logický a ve všeobecné rovině akceptovatelný. Má však určitý nedostatek. Vychází obvykle ze starých technologických poznatků a neuvádí konkrétní výkonové a nákladové analýzy volby a použití výrobních postupů, o něž se opírá. Neuvádí pracnost výroby ani stupeň využití investičních prostředků a neuvádí také kritické srovnání s výsledky dosahovanými v obdobných přírodních a provozních podmínkách v jiných, lesnicky a ekonomicky vyspělých zemích. Pro objektivní hodnocení a srovnávání technologií u nás neexistuje, na rozdíl od jiných zemí, odpovídající nezávislý orgán. Obhospodařovatel lesa - realizátor výrobních postupů jistě své poznatky a informace má, zveřejní však jen ty a tolik, aby získal výhodné postavení při uzavírání smlouvy s vlastníkem lesa. Vlastník lesa, který svůj majetek sám neobhospodařuje, ztrácí přirozeně objektivní kontakt s technologickým rozvojem a je odkázán často jen na účelová stanoviska obhospodařovatelů a obchodně laděné informace firemních dealerů. A tak hovoříme o vysokých nákladech, aniž bychom je konfrontovali se společensky nutnými náklady, určovanými nejmodernějšími a efektivně využívanými výrobními postupy. Argumentem vysokých nákladů zdůvodňujeme pasivní stav technického rozvoje LH na tomto úseku a neuvedeme, že jsou jiné evropské země, kde se těžební zbytky, prořezávkový materiál, ale i neodbytelné probírkové dříví a dříví z přestárlých porostů pro energetické účely s úspěchem těží a prodávají.

TRH ENERGIE ZE DŘEVA

Charakteristickým rysem trhu energie ze dřeva v evropských zemích je to, že na trh palivového dříví vstupuje aktivně a přímo především vlastník lesa, který má přirozený existenční zájem na tržní realizaci svého vyprodukovaného dřeva. Např. většinu lokálních biotepláren s dálkovým rozvodem tepla v Rakousku provozují místní sdružení majitelů selských lesů. Využívají při tom podpůrnou politiku státu a řídí se prostou tržní filozofií - neprodávat jen surové dřevo, a být tak existenčně závislí na rozmarech poptávky, ale nabízet své dřevo i ve zušlechtěné podobě, kupř. i jako finální teplo, ve formě dlouhodobé kompletní služby konzumentům.

Struktura soukromých a obecních vlastníků lesa v ČR, charakteristická převážně velmi malou výměrou a rozptýleností držby lesa, dává jen omezený prostor pro následování rakouského příkladu. U nás bude pro rychlost postupu rozhodující spíše postoj velkých vlastníků lesa, zejména majoritního vlastníka - LČR, který má všechny potřebné předpoklady pro budování moderního trhu s palivovým dřívím (rozsah podnikatelské činnosti, nadprodukce výchozí suroviny s existenčním zájmem na jejím odbytu, investiční zázemí, plošně rovnoměrné rozmístění, tradiční kontakt s mikroregiony a jejich znalost) i povinnosti vůči svému zřizovateli - státu, jeho energetické politice a mezinárodním ekologickým závazkům.

Dosavadní vývoj však přinesl některé umělé překážky, bránící vytvoření dlouhodobě funkčnímu trhu palivového dřeva. Velký vlastník lesa převážně deleguje těžební činnost na podnikatelské subjekty v krátkodobých smluvních vztazích a předpokládá, že je jejich zájmem těženou surovinu prodat, mimo jiné i pro energetické účely; trh palivového dříví nepovažuje za sféru svých zájmů. Vychází vstříc pouze zájemcům o tzv. samovýrobu palivového dříví, jiné aktivity nevyvíjí, očekává tlak poptávky. Proto patrně ani PROGRAM 2000, orientovaný na zajištění cílů veřejného zájmu, s přímým aktivním vstupem do globálního ekologického problému energie ze dřeva nepočítá, i když podle Energetické politiky ČR by tomu tak mělo být. LH je v jejím smyslu dnes třeba chápat již také jako “podnikatelský subjekt činný v energetice ve veřejném a všeobecně ekonomickém zájmu” a dodejme, že i v globálně ekologickém zájmu.

Program 2000 považuje za “pravděpodobné, že v budoucnosti se může produkce dřevní hmoty stát případným zdrojem energie”. Dlužno připomenout, že nejde o pravděpodobný problém budoucnosti, ale o současný aktuální problém, jímž žije světové lesnické společenství, EU a zejména naši nejbližší sousedé (Rakousko, Německo), který si žádá již konkrétnější opatření. Určitý prostor otevírá deklarovaný program Dřevo pro život, který má také vytipovat “oblasti možného zvýšeného využití dřeva”, ovšem za předpokladu, že nezůstane pouze u tradičních představ (stavebnictví, architektura) a že zahrne i energii ze dřeva.

Vztah smluvních partnerů LČR - lesních akciových společností, zajišťujících podnikatelské obhospodařování lesa, k problému Energie ze dřeva lze logicky odvodit. Krátkodobý charakter smluvního přístupu k surovině omezuje jejich podnikatelský vstup a budování dlouhodobě funkčního trhu s palivovým dřívím, zejména když jde o ekonomicky citlivou oblast. Bylo by to investičně riskantní a také neseriózní vůči zákazníkům, u nichž se předpokládá dlouhodobá změna investiční orientace (přizpůsobení topenišť a kotlů novému typu paliva), která je možná jen při dlouhodobé jistotě dodávek paliva. Ani tzv. dlouhodobé (dvouleté) smlouvy s možností “výpovědi bez udání důvodu” na tom mnoho nezmění.

DŘEVO ZATÍM PROHRÁVÁ

Rozvoj Energie ze dřeva v ČR by urychlilo přistoupení LČR ke vhodné formě přímé podnikatelské účasti (spoluúčasti) na projektech Energie ze dřeva, což by otevřelo dlouhodobost toku suroviny a funkce trhu s palivovým dřívím. Jinak má program energetického využití lesní biomasy v ČR jen omezenou naději na úspěch. Určitou naději skýtají na jedné straně střední a velcí vlastníci lesa (městské, vojenské a soukromé lesy), kteří si i při specifičnosti LH zachovali přirozený podnikatelský vztah k obhospodařování vlastního majetku. Na druhé straně jsou určitým realizačním potenciálem aktivity na regionální úrovni, jejichž nositeli jsou zastupitelstva obcí a regionálních orgánů, zatím hlavně tam, kde končí ekonomický zájem plynárenského monopolu, nebo kde před jeho “cenovou pastí” ochránili své obyvatele prozíraví zastupitelé. Tyto subjekty se orientují na využití vlastního lesa, nebo hledají jiné cesty k zabezpečení trvalého přísunu paliva vlastními silami.

Prvé kolo, aniž bychom si to uvědomili, naše LH prohrává. I nejlesnatější regiony ČR s přebytky lesní biomasy jsou protkávány reálnými plynovody, postavenými do značné míry ze společenských prostředků, určených pro ekologizaci topení. Lesní hospodářství, které šanci ekologického topení z počátku 90. let nezachytilo, se angažuje převážně jen v obecné propagaci využívání své přebytkové suroviny. Elektrárenská a plynárenská lobby byla aktivnější a úspěšnější. Růst cen elektřiny, tekutých a plynných fosilních paliv však podporuje tendence návratu k “tradičním” palivům. Zaznívají obavy, že venkovské regiony budou opět neekologicky pálit “cokoliv”, a formují se i prvá preventivní sankční opatření. Diskutují se vážně možnosti kontroly topení na venkově pomocí zabarvení kouře z komínů, když vstup kontrolních orgánů do soukromého objektu není možný. Přitom dosti často se v obecné propagandě do pojmu “neekologické cokoliv” demagogicky podsouvá i palivové dříví a za ekologičtější se považuje zemní plyn, když opak je pravdou. Doufejme, že se nedočkáme zákazu topení dřívím.

KONCEPCE STÁTNÍ LESNICKÉ POLITIKY

Za důležitý pozitivní krok pro rozvoj energie ze dřeva lze označit Koncepci státní lesnické politiky před vstupem ČR do EU, vypracovanou sekcí LH MZe (LP 3/2000). Ta zahrnuje do spektra funkcí, jimiž les přispívá k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, již také “celosvětový oběh uhlíku” a mezi své hlavní zásady, o něž se opírá, zahrnuje i “rozšíření využívání dřeva jako přírodní obnovitelné suroviny” s konkrétním opatřením “iniciovat vypracování mezirezortního projektu pro zvýšení využití tuzemského dříví”, kde na čelné místo staví dříví jako “zdroj energie”. Při možné orientaci LČR na “rozšíření podnikatelské činnosti s majetkem státu” a zapojení sektoru LH do připravované “Strategie regionálního rozvoje” vytváří uvedená koncepce pro energii ze dřeva dobré výchozí předpoklady.

Adresa autora:
Ing. Alois Švenda, CSc.
679 05 Křtiny