PROBLÉMY HOSPODAŘENÍ V LESÍCH ORLICKÝCH HOR POHLEDEM VLASTNÍKA

Michal Třeštík, Jan Klíma

Rozhovor s Janem Kolowratem Krakowským (JKK), správcem Kolowratského majetku Ing. Jaroslavem Kohoutkem (K) a vedoucím LS Jaroslavem Linhartem (L)

Ing. Jan Kolowrat Krakowský

- narozen 19. 8. 1958 v Duchcově

- v roce 1968 emigroval s rodiči do Rakouska (Dolní Rakousy)

- vystudoval a pracoval v oboru rybářství

- do Rychnova nad Kněžnou se trvale přestěhoval v roce 1995

- vlastní zámky Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice, 5 230 ha lesa a rybářský závod

Správa Kolowratských lesů

- lesy restituoval Janův otec Kryštof Jaroslav Kolowrat Krakowský (absolvent SLŠ Trutnov s praxí v oblasti Krušných hor v 50.letech) v roce 1992, který je spravoval do roku 1999, kdy ho vystřídal jeho syn

- po Ing. J. Husákovi převzal řízení správy Kolowratských lesů v letošním roce Ing. Jaroslav Kohoutek (absolvent LF VŠZ Brno, s praxí v lesnictví od roku 1970)

- Ve zprávě o stavu porostů v Orlických horách prezentované na konferenci v Hradci Králové se píše o mnoha možných příčinách hynutí porostů. Kde vidíte hlavní příčinu vy?

JKK: My jsme viděli, že se nám něco děje v lese, a nevíme, co. Proto jsme povolali všechny odpovědné instituce, aby nám pomohly.

K: Myslíme si, že jde asi o součet všech těch nepříznivých skutečností, ale přece jenom tomu “něco” muselo dát impuls a nebyla to jen tuhá zima. Ten spouštěcí mechanismus je zřejmě v něčem jiném. Na podzim mohla přijít např. jednorázová či několikrát se opakující imisní záležitost či havárie (např. 14. 10. 2002 jsme našli na Internetu zprávu o úniku oxidu siřičitého ze Spolany). I v loňském roce byly podobné havárie, možná i neohlášené a nejen ve Spolaně. Říkám to ze svého lesnického pohledu, nemůžu to nijak dokázat, neumím dělat rozbory jehličí, neumím to “chytit”, navíc ani nevím co. To považuji za největší fiasko konference v Hradci. Tam se konstatovaly některé, někdy i protichůdné skutečnosti. My jsme chtěli dát dohromady odborníky, kteří by jednoznačně řekli: “ano, jsou to imise, nebo nejsou”. Teď jsme v takovém stavu, že ani nevíme, co si máme myslet.

Také jsem se tam ptal, zda máme v současnosti, ve srovnání s historií imisního poškození v ČR, v pořádku legislativu a metodiku. Jestli prostě nezkoumáme něco jiného, jestli nehledáme z nějakého stereotypu síru a dusík a skutečnost je úplně někde jinde? Odpovědět mi nikdo nedokázal.

- Mluvil jste o náhlé změně ovzduší na podzim minulého roku . První problémy s hynutím porostů se však objevily již kolem roku 1995, takže jde o dlouhodobější problém.

K: Ale pořád to narůstá. Loňská zima byla extrémnější, bylo tady více sněhu.

- Takže myslíte, že loňská zima mohla být tím dalším impulsem?

K: Nějaké postrčení to mohlo být, ale že by byla příčinou, tomu nevěřím. Dříve tady byly takto extrémní zimy určitě také, někdy i horší. To nemůže být rozhodující pro zdravotní stav lesa. Myslíme si, že podstata je jinde, v imisní zátěži. Nevím, jestli jdou emise z našeho území. Poslední dobou to vypadá, že za to mohou všechny ostatní státy, jenom my ne. Máme odsířené elektrárny, ale nevím, jestli je v pořádku legislativa, pokud si emise měří provozovatelé sami a ne nezávislý orgán. Navíc celorepublikový průměr nám nic neříká o situaci v Orlických horách.

L: Měl by se hledat zdroj emisí a pak musí následovat postih. Například zvýšené koncentrace dusíku nemohou být z automobilového provozu, protože tady tak intenzivní není, musí se sem odněkud dostat.

- Po nálezu plodnic houby Ascocalyx abietina rakouskými výzkumníky v roce 2000 jste ji označovali jako hlavní příčinu hynutí. Tuto teorii jste již opustili?

L: Tato houba byla objevena v Orlických horách již někdy v roce 1997, tuším Ing. Nárovcem z VÚLHM v Opočně.

K: Já jsem tady tehdy nesloužil, ale myslím si, že každá houba je až druhotnou příčinou. Ve zdravém lese by se takto nerozšířila.

JKK: Prvotní ve smyslu prvního živého organismu, který napadá oslabené stromy.

- Jak jste spokojeni se spoluprací s výzkumem a odpovědnými institucemi?

K: Spokojen mohu být tehdy, když dostanu jednoznačné výsledky, když se dozvím, co se tady děje. Nejsme spokojení, protože vlastníkovi odchází les a my nevíme proč a jak tomu zabránit. Na koho se máme obrátit? Dosud žádné výsledky nemáme. My potřebujeme vědět, jak máme dál hospodařit. Vyhazujeme peníze soukromé a nepřímo i státní, protože zalesňujeme s dotací plochy, na kterých stromky vzápětí odcházejí. Chtěli jsme proto nějaký impuls, např. že nemůžeme hospodařit podle LHP, který není ničím jiným než lesním zákonem převedeným do konkrétního lesa. My však lesní zákon nemůžeme sami změnit, takže požadujeme změnu legislativy či výjimku od odpovědných orgánů, abychom alespoň přestali plýtvat penězi do doby, než budeme znát příčiny a možná opatření ke zlepšení stavu lesa. A to jsme zatím nikde neslyšeli, ani na zmíněné konferenci.

JKK: Proč sem ještě nebyli pozváni zástupci z EU nebo jejich orgánů a institucí pro životní prostředí a neřešil se problém Orlických hor v mezinárodní spolupráci?

- Jak hodláte v těchto podmínkách hospodařit? Musíte, i přes nejasné závěry konference, mít představu o dalším provozním postupu.

K: Jediný závěr, který jsem si z Hradce přinesl, je možnost návrhu na rozšíření pásem ohrožení, který ale v podstatě nic neřeší. Byl tam i návrh na možnost hospodaření s nižším zakmeněním. Na otázku výchovy měla odpovědět státní správa, a to jsme opět u výjimek. My jen nechceme vyhazovat peníze.

- Jestli tomu dobře rozumíme, tak se jedná o možnost nějaký čas v postižených oblastech nehospodařit.

L: Pokud se nezjistí příčina a nepřijmou nějaká opatření k nápravě, tak v některých lokalitách budeme rozhodně čekat na další vývoj a žádat státní správu, aby nám udělila výjimku ze zákona, např. prodloužení dvouleté lhůty na zalesnění holiny.

K: Jestli to bude nejekonomičtější cesta, tak ano. Možná že se stane, že nám nic jiného ani nezbude.

- Z jakého důvodu chcete sázet kleč?

K: Když jsme brzy na jaře zjistili, jak je popálený smrk pichlavý i ztepilý, tak jsme přemýšleli o kleči, která byla po zimě netknutá. Ale už v létě bylo poškození vidět i na ní. Chtěli jsme se prostě něčeho chytit, jako v minulosti třeba břízy nebo smrku pichlavého, abychom měli alespoň zakrytou půdu a nedocházelo k erozi.

- Takže teď už o výjimku k výsadbě kleče žádat nebudete?

L: V některých hospodářských souborech je možné sázet kleč, tam to samozřejmě využívat budeme, v jiných lokalitách nám to LHP ani správa CHKO nedovoluje, jsou zásadně proti výsadbě nepůvodních dřevin.

JKK: Ale co je zde nepůvodní dřevina, to nám nikdo nevysvětlil. Např. “nepůvodní” dřevinu olši zelenou tady sázet povolí, ale kleč ne.

K: Jsou tady místa, kde ji budeme muset sázet, ať ochránci přírody chtějí či nechtějí, protože pro nás je to pořád lepší, když tu něco roste. Abychom nakonec nebyli rádi, jak otec pana hraběte napsal už někdy před pěti lety, že v některých případech tam poroste alespoň tráva.

- Ptáme se proto, že výsadba kleče nám přišla zvláštní, jestliže je produkčně bezcenná, problematická z hlediska CHKO i postižená houbou Ascocalyx. Jedině snad z hlediska myslivosti by mohla mít nějaký význam.

L: Pro myslivost nemá také žádný význam. Naopak, ještě zhorší podmínky pro zvěř. Chceme, aby tam vůbec něco rostlo a poskytlo i kryt pro další produktivnější dřeviny.

- Neuvažujete tedy v poškozených oblastech o orientaci na myslivost?

JKK: Ne.

- S jakými dalšími dřevinami počítáte při zalesnění?

K: My nemáme moc možností. LHP předepisuje možné dřeviny do každého lesního typu. Navíc jsou Orlické hory dost specifické, máme hranici lesa posunutou dolů proti jiným horám, jsou zde extrémnější stanoviště a navíc je hřeben nastaven kolmo na větrné proudy z České kotliny. Bříza pýřitá zde také není původní, ale SCHKO ji povolila vysazovat. Bylo jí tady hodně, ale všechna odešla. Takže to byla také taková cesta pokusu a omylu. Máme zde jeřáb a buk místech, kde ho dokážeme ochránit. To, co jsme slyšeli v Hradci - “sázejte buk a jeřáb”, my víme a celou dobu je sázíme, ale například buk tady odchází také.

- Proč jste na konferenci vyjádřili nespokojenost s výpočtem škod?

K: Dostali jsme obsah toho výpočtu asi před týdnem. Jejich metodika zjednodušeně vypadá takto: přišlo se na plochu, spočítaly se poškozené či odumřelé stromky a násobily se cenou za sazenici a její zasazení. Nic víc. To je málo, to přece není les! Kde je ztráta na přírůstku, na zisku, na degradaci lesa? Navíc les má mnoho dalších mimoprodukčních funkcí, které tady podle mého názoru převažují nad zájmy vlastníka. Proto je to les zvláštního určení nebo les ochranný les.

- Jaká je tedy Vaše představa o výši škod?

K: My můžeme zatím vycházet pouze z hrubých odhadů. Já nedokážu říct, jestli je to 135 milionů nebo 280 mil. Kč, ale těch celkových 10 mil., z toho 6 mil. Kč u nás, je k smíchu. To nestačí ani na zalesnění. My jsme se dost trefili, když jsme odhadli naše poškození na 2000 ha, protože ÚHÚL po inventarizaci uvedl asi 1800 ha.

JKK: Chceme nejdříve co nejobjektivněji vědět, jestli je správná naše představa nebo ÚHÚLu. Proto hledáme, respektive už jsme našli firmu, která udělá znova nezávislé šetření, a podle výsledku budeme zvažovat další kroky, chceme však, aby tam byly zohledněné všechny škody.

- Včetně zmíněné újmy na mimoprodukčních funkcích?

JKK: To si myslím, že je větší zájem státu než náš. To by si měl objednat stát.

- Jak si představujete způsob uhrazení škod?

K: Já se domnívám, že jestliže je způsobená škoda, tak ten, kdo ji způsobil by měl mít povinnost ji odstranit nebo zaplatit. Pokud původce neumí identifikovat vlastník, tak k tomu slouží stát. Na co ho potřebuji? Aby mi zajistil věci, které nedokážu sám nebo aby mě určitým způsobem ochránil. Proto chceme, aby v tom byl zapojen stát, a hledáme v něm oporu.

- Jak se stavíte k vápnění?

K: Neumím odpovědět, protože naši výzkumníci nám nejsou schopni říci ano nebo ne.

- Jste schopni za této situace udržet rentabilitu hospodaření?

K: Situace není jednoduchá, když přičteme ještě klesající ceny dříví. Naštěstí poškození není zatím ve spodních partiích, kde se dříví dá zpeněžit. Ale například vysoký obsah dusíku způsobuje paradoxně enormní objemové přírůstky, ale zhoršuje kvalitu. Doufáme, že tu kvůli dusíku nebudeme těžit jen paletové dříví. Hledáme cesty, abychom mohli hospodařit ze ziskem. Jestli bude poškození pokračovat současným tempem, kdy v roce 1995 byly zasaženy pouze nejvyšší partie a dnes už jsme v 700 metrech, za tři roky můžeme být opět níže, tak potom se nemá cenu o rentabilitě bavit. Zatím děláme všechno možné a za přispění dotací od státu jsme byli minulý rok nad nulou. Letos je situace ještě těžší.

- Víme o Vašich výhradách k lesnímu zákonu. Co máte konkrétně na mysli?

JKK: Samozřejmě nesouhlasím s lesním zákonem, protože je absurdní. Je postaven tak, aby vyhovoval státu, ne vlastníkům lesů a ostatním. Musí se kompletně předělat, aby někdo nemohl rozhodovat za mě o mém majetku, když si platím své lesnické odborníky, kteří za svou práci ručí. Nemluvím zde o menších majetcích, které potřebují odbornou správu, pokud nemají svou vlastní.

- Jaké jsou Vaše vztahy se správou CHKO?

JKK: Nejsou dobré. Podle mě tam převládá myšlení z minulé doby. CHKO si prostě prosazuje svou ideologii bez ohledu na vlastnická práva. My nechceme sázet monokultury, ale nechceme všude sázet jen buk - pouze tam, kde se mu daří. Ochránci přírody a MŽP a jeho instituce by si měly hlídat průmyslové subjekty, které životní prostředí ničí, a ne lesnictví, které naopak životní prostředí spoluutvářejí. Kdyby se chovali jako členové Greenpeace, kteří hlavně upozorňují na průmyslovou problematiku, tak nic neřeknu. Jeden člověk z CHKO mi řekl: “Na co jste si to bral, tak majetek vraťte státu!”. To je přeci urážka, ten člověk nemůže znát pojem soukromé vlastnictví, a jestli ho nezná ani stát, tak je to velice špatné.

K: Nechceme poslechnout jejich pokusnictví. Nic proti tomu, my to budeme dělat, ale za peníze. Stát může do určité míry nařídit z hlediska zájmu o mimoprodukční funkce způsob hospodaření, ale protože si to vlastně objednává, tak za to musí nějakým způsobem zaplatit (úlevy, dotace apod.).

JKK: Je spousta věcí, které nepochopím. Proč chce MŽP rozhodovat o lesích, ale ne o zemědělství? Asi proto, že by si to zemědělci nenechali líbit. Jak mohou nějací lidé z CHKO, kteří nejsou zvolení, rozhodovat o lidských právech? To pak nemusíme vůbec chodit k volbám.

- Myslíte, že jinde v Evropě to funguje jinak? Tam jsou ekologické organizace silnější než u nás. Vy jste přeci žil dlouho v zahraničí, takže můžete srovnávat.

JKK: Ideální stav samozřejmě není nikde, ale má to určitou logiku. Když chce stát či samospráva nějakou část přírody chránit, tak přijdou a zeptají se mě, jestli bych např. souhlasil s omezením či vyloučením hospodaření po určitou dobu. Pokud souhlasím, sepíšeme smlouvu, ale dostanu zaplaceno za ušlý zisk.

- Jak se díváte na budoucnost? Považujete stále rodový majetek jako požehnání nebo jako břemeno?

JKK: Jako požehnání. Je to rodinný majetek a je to také moje povinnost. Člověk musí být optimistou, ale samozřejmě někdy začíná pochybovat. Už bychom měli vstoupit do Evropské unie, aby “vítr foukal také odjinud”. Ministerstva asi neumějí problematiku vyřešit a jdou proti sobě. Nevím, co si o tom mám myslet.

Děkujeme za rozhovor
Michal Třeštík, Jan Klíma