PROFESOR ZDENĚK POLENO ZEMŘEL
Prof. Ing. V. Podrázský, CSc., Doc. Ing. Ivo Kupka, CSc.
V pondělí 23. září 2002 zemřel ve věku nedožitých 82 let prof. Ing. Zdeněk Poleno, DrSc. Je to pro nás pro všechny, kteří jsme ho znali, neuvěřitelná zpráva. On, který byl plný neutuchající vitality, takže i jeho studenti s ním často v lese nedokázali udržet krok, a který překypoval novými nápady a plány, tu najednou není. Zbylo po něm nepřehlédnutelné prázdné místo, které jen těžko někdo znovu zaplní. Profesor Poleno byl nejen významným lesníkem v původním smyslu tohoto slova, protože jeho odborný záběr byl mnohem širší než obor pěstování lesů, jehož byl profesorem, ale byl i výraznou osobností. Myslím, že lze o něm bez přehánění říci, že každý, kdo v tomto oboru pracoval, ho znal - většina z nás osobně. A my všichni jsme vždy pozorně naslouchali jeho názorům. Až do konce svého života si dokázal udržet kontakt s odbornými špičkami evropského a světového lesnictví a nejlepší myšlenky využít i pro lesnictví české. Proto měl přirozenou odbornou autoritu a každému jeho vystoupení a publikaci vždy lesnická veřejnost pečlivě naslouchala. Je zbytečné při této příležitosti vyčíslovat množství jeho vědeckých a odborných publikací. Ono nejde jen o množství, ale také o kvalitu a ta byla u Profesora Polena vždy na prvním místě. Měli jsme to štěstí, že jsme byli po jeho boku v posledních letech jeho života. Mohli jsme tak s ním spolupracovat na řadě výzkumných projektů a vidět zblízka jeho úžasnou analytickou schopnost najít podstatu problému a ten potom řešit. Vždy jsme obdivovali jeho schopnost v diskusi obhajovat odbornou a věcnou správnost názoru, nikdy mu nešlo jen o prestiž.
Profesor Poleno má neuvěřitelné množství žáků - dovolíme si zde použít přítomný čas, protože víme, že na něho nikdy nezapomenou. Je až neuvěřitelné, kolik lesníků, ať už ze SLŠ v Trutnově či z lesnické fakulty učil, a v dobrém slova smyslu do nich vtiskl pečeť své osobnosti.
Rádi bychom zde stručně připomenuli několik fakt z jeho plného a bohatého života. V roce 1947 dokončil ve zkráceném termínu s vyznamenáním Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství ČVUT, obor lesního inženýrství. Poté od roku 1947 dva roky pracoval jako asistent v ústavu hospodářského zařízení lesů. Podílel se na zpracování lesních hospodářských plánů pro školní podnik v Kostelci n. Č. lesy i pro řadu drobných lesů. V roce 1949 odešel na doporučení vedení fakulty do lesnické praxe, od 1. 8. 1949 nastoupil jako vedoucí polesí na LZ Dlouhá Ves u Sušice, po dvou letech byl přeložen jako zástupce ředitele na LZ Český Krumlov-sever. Po rozdělení organizace státních lesů na pěstební a těžební organizační složky byl (od 1. 1. 1952) jmenován hlavním pěstitelem a zástupcem ředitele Krajské správy lesů v Českých Budějovicích. Po roce byl pak přeložen do stejné funkce na Krajskou správu lesů v Hradci Králové. Na vlastní žádost přešel na funkci hlavního pěstitele a zástupce ředitele Správy lesního hospodářství ve Dvoře Králové. V roce 1954 složil s vyznamenáním zkoušku pro lesní hospodáře. Po opětovném sloučení složek státních lesů zůstal na nově vytvořeném lesním závodě Dvůr Králové nad Labem ve funkci hlavního inženýra. Postupně vytvářel vzorové lesní hospodářství a vytvořené objekty byly cílem řady exkurzí.
Pro dosažené výsledky mu bylo nabídnuto místo středoškolského profesora pěstování a hospodářské úpravy lesů na SLTŠ v Trutnově. Zde působil 10 let (1. 9. 1957 - 1. 10. 1967) jako pedagog i ve správě školního polesí. V této době také absolvoval externě aspiranturu na LF VŠZ v Praze pro obor pěstování lesů, školitelem mu byl prof. Dr. Ing. A. Mezera, DrSc. V roce 1968 tak obhájil kandidátskou disertační práci na téma Podrostní hospodářství jako jedna s cest ke zvyšování produkce lesa.
Po této etapě nastoupil ve funkci samostatného odborného referenta-specialisty na MLVH, kde zpracovával koncepce lesního hospodářství a odborně řídil činnost rezortního VÚLHM ve Strnadech. V roce 1970 přijal nabídku k vědecké a pedagogické činnosti ve Vědeckém lesnickém ústavu VŠZ v Kostelci n. Č. lesy, kde od následujícího roku nastoupil do funkce zástupce vedoucího oddělení, později zástupce ředitele na úseku vědecko-výzkumné činnosti. V této funkci se spolupodílel na koncepci vědecké aktivity ústavu a v daném oboru řídil činnost instituce. Do dvou let předložil habilitační práci na téma Těžební úprava ve světle současnosti, habilitační řízení však bylo bez udání důvodu zastaveno.
K 1. 1. 1976 odešel do VÚLHM, kde působil jako samostatný, od r. 1981 vedoucí vědecký pracovník a vedoucí oddělení. Za dobu svého působení ve výzkumu předložil celou řadu závěrečných zpráv, za některé z nich se mu dostalo mimořádného ocenění (čestné uznání NV hl. m. Prahy, cena ČAZ). Za dlouholetou činnost pro rozvoj vědy a techniky a státní technické politiky obdržel v roce 1981 Čestné uznání České rady ČSVTS a v roce 1986 stříbrnou medaili Za zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu ČAZ.
Současně se věnoval i pedagogické činnosti, přednášel v postgraduálním studiu (VLÚ VŠZ v Praze, LF v Brně), spolupracoval na vydání skript pro distanční studium. Od roku 1975 prakticky do současnosti pracoval jako stálý člen komise pro obhajobu kandidátských disertačních prací a doktorských prací ve vědním oboru Pěstování lesů a v období 1975 - 1980 i oboru Nauka o lesním prostředí. Přednášel na řadě vědeckých konferencí, symposií a kolokvií domácích i zahraničních. V roce 1990 požádal Ústav aplikované ekologie a ekotechniky o rehabilitaci ve věci zastaveného habilitačního řízení a na základě práce z roku 1973 byl v roce 1990 jmenován docentem. Od 1. dubna 1993 byl přijat jako docent na katedru pěstování lesů lesnické fakulty VŠZ v Praze (dnešní ČZU) a byl pověřen jejím vedením. Profesorem pěstování lesů byl jmenován v roce 1995. V roce 2000 pak obhájil doktorskou disertační práci nazvanou “Ekologické pojetí pěstování lesů”. Ve stejném roce byl oceněn ministrem zemědělství jako nejlepší pracovník resortu.
Profesor Poleno prožil krásný život bohatý na události, které přinášelo složité 20. století. Svou vědeckou práci po zásluze ukončil na obnovené lesnické fakultě v Praze. Jeho život a osud tedy opsal podivuhodný oblouk, aby se symbolicky vrátil tam, kde svou profesní kariéru začínal. Ačkoliv mu v době návratu na lesnickou fakultu v Praze bylo už 72 let, jeho entuziasmus a výkonnost mu záviděli i mnohem mladší kolegové. Dokázal vybudovat znovu katedru zakládání a pěstování lesa, pozitivně ovlivňoval hospodaření v porostech ŠLP v Kostelci n. Č. l., vybudovat exkurzní trasu na území ŠLP, vytvořil vzorovou trasu pro závěrečnou exkurzi studentů lesnické fakulty a mnoho dalších věcí, které nelze ani všechny vyjmenovat. Přitom si vždy našel čas pro své kolegy a své studenty, jako by nabíral z jiné studnice času než my ostatní, kteří máme často pocit, že se nám času nedostává. Každý, kdo za ním přišel s žádostí o radu či prodiskutovat problém, byl jím vlídně přijat a pozorně vyslechnut. Pro profesora Polena byla jeho profese povoláním v tom pravém smyslu slova. Bohužel se naplnila i jeho slova o svém odchodu z fakulty: “Až tady skončím, tak se brzo skončí i můj život”. Sbohem pane profesore, budeme na Vás vždy s láskou vzpomínat.
Za všechny spolupracovníky
Prof. Ing. V. Podrázský, CSc.
a Doc. Ing. Ivo Kupka, CSc.