K ÚROVŇOVÉ A PODÚROVŇOVÉ VÝCHOVĚ A OBNOVĚ BOROVÝCH POROSTŮ
Ing. Ladislav Šimerda - Lesní hospodářství Kristiny Colloredo Mansfeldové
Článek Ing. Luďka Chrousta, CSc., “Výsledky úrovňové a podúrovňové výchovy v borovém porostu” v LP 6/2001 měl upozornit lesní hospodáře na nevhodnost úrovňové probírky a potvrzoval naše zkušenosti z pěstební praxe v převažujících souborech lesních typů borového hospodářství HS 13. Výsledky pokusů úrovňové a podúrovňové výchovy jsou v souladu s praktickými výsledky uznávaných lesních hospodářů (Konias, Lázňovský, Vidlák, Jirkovský, Kotyza).
Tito lesníci získali obhospodařováním významného ekotypu východočeské borovice orlických teras, “týnišťské borovice”, nejen dlouhodobé praktické zkušenosti, ale zachovali pro dnešní lesnickou generaci i velké bohatství, v podobě kvalitních borových porostů i mýtného stáří. To nesporně dokumentuje i značná výměra genových základen borovice lesní a ukázkové borové porosty v celé oblasti, tj. u LČR, s.p. na LS Rychnov a LS Choceň, Městských lesů Hradec Králové a významně i na lesních majetcích Diany Sternbergové LZ Týniště, Josefa Kinského v Kostelci nad Orlicí, Lesního družstva Vysoké Chvojno a v neposlední řadě i Kristiny Colloredo Mansfeldové v Opočně.
POLEMIKA
O to více zřejmě nejen mne, ale celou řadu dalších lesních hospodářů překvapil svým diskusním příspěvkem v LP 9/2001 a osobním pohledem na výchovu a obnovu v borovém hospodaření Ing. Milan Košulič st. Přesto, že jde o sdělení jeho osobního názoru, jak sám uvádí Ing. Košulič, což lze plně respektovat, s jeho diskusí si dovoluji názorově polemizovat, především ve 3 základních rovinách:
1) Při vší úctě k autorovi diskuse, Ing. Košulič se neseznámil ani obecně s podmínkami borového hospodaření v popisované oblasti a již vůbec ne se zvláštností a jedinečností ekotypu východočeské borovice orlických teras.
2) Jestliže autor diskuse patří ke stoupencům úrovňové výchovy v porostech nejen (snad) všech dřevin, ale i na většině stanovišť, pak je třeba výjimky, což borové hospodaření v HS 13 a 23 nesporně je, respektovat a vnímat i zásadní odlišnost podúrovňové probírky ve zmíněných borových porostech. Proto je třeba jej upozornit, že nejen teorie, ale i pěstební praxe přistupuje k výchově diferencovaně, a to podle biologických vlastností jednotlivých dřevin a odlišných stanovištních podmínek.
3) Celá diskuse vychází a je prodchnuta myšlenkami z publikace Reiningera “Těžba dřeva metodou cílových tlouštěk”. Pro lesní hospodáře v borovém hospodářství HS 13, 23 jsou téměř nepřijatelné myšlenky strukturní probírky a výběrného lesa tak, jak je prezentuje v diskusi Ing. Košulič. Přesto, že autor diskuse s odvoláním na Ing. Kaňáka uvádí, že borovici lesní lze zařadit ke klimaxovým dřevinám, myslím, že by bylo neodpustitelné vnucovat borovici lesní jiné biologické vlastnosti, než kterými je geneticky vybavena a které mnoho staletí vzhledem ke svému stanovišti utvářela a zachovala. Snaha autora příspěvku pěstovat borovici delší dobu v zástinu, prodloužit obnovní dobu a obmýtí a realizovat úrovňové a strukturní probírky až příliš nasvědčuje tomu, že bychom borovici chtěli vnutit stejné biologické vlastnosti klimaxové dřeviny jako smrku ztepilého. Na druhé straně nelze pochybovat o tom, že možnosti úrovňové probírky se stupňují s přibývající úrodností stanoviště a u borovice náhorního typu, bližší růstovému rytmu klimaxové dřeviny, převážně ve směsi se smrkem, případně i bukem a jedlí. To však je mimo rámec diskuse.
VYSVĚTLENÍ K POLEMICE
Ad 1) Ekotyp východočeské borovice orlických teras se nachází na území bývalých lesních závodů Opočno, Vysoké Chvojno a Rychnov o celkové rozloze téměř 10 tis ha. Zmíněná území tvoří pleistocénními sedimenty, reprezentovanými převážně fluviálními terasami, uloženými na křídovém podkladě. Terasy obsahují 5 - 20 % skeletu, jemnozem tvoří z 95 % písek, kdežto jílovité částice dosahují necelých 5 %. Půdu ovlhčují atmosférické srážky, neboť hladina podzemní vody je na většině území v hloubce přes 5 m. Vlhkostně nejbohatší jsou svrchní půdní horizonty s průměrnou vlhkostí 15 - 20 %, která směrem do hloubky rychle klesá, takže v 20 cm činí 6 - 8 % a v hloubkách 50 - 100 cm již jen 3 - 5 %. Rovněž písek je chudý na hlavní minerální živiny.
Na terasách s nedostupnou hladinou podzemní vody lze půdu typologicky charakterizovat jako podzolovanou, s nevýraznými horizonty. Na nejnižších místech štěrkopískových teras s mělce uloženým podložím křídových slínů, kde dochází k podmáčení půdního profilu, se vyvinuly rašelinné typy půd, kdežto na okrajích teras na mírně skloněném terénu jsou vyvinuty oglejené podzoly. Celá oblast se rozkládá v nadmořské výšce 250 - 300 m n. m. s mírně humidním podnebím (roční srážky 640 mm, průměrná roční teplota 8,2 °C).
Stanovištní podmínky a dřevinná skladba
Z historického průzkumu vyplývá, že borovice lesní i v minulosti tvořila podstatnou složku porostů na většině území, zejména na vyšších stupních teras, neovlivněných podzemní vodou. Během 19. a na počátku 20. století docházelo ke změnám druhové skladby porostů zakládáním monokultur borových a zčásti i smrkových. Výrazné změny v druhové skladbě dřevin však nastaly pouze v některých částech zkoumaného celku, a to na půdách bohatších a vlhčích. Avšak na většině území, na půdách suchých, kde byly borové porosty podmíněny již dříve edaficky, došlo jen k poměrně malé změně druhové skladby. Z archivních materiálů bylo možné zjistit, že borové porosty na pleistocénních terasách s nedostupnou hladinou podzemní vody pro kořeny dřevin jsou nejméně ve třetí generaci. Přesto však nedošlo k výrazné degradaci půdního profilu, při níž by nebylo možné dále pěstovat borovici jako hlavní dřevinu ve větším měřítku. Prakticky až do nedávné doby se přistupovalo na těchto stanovištích k přeměnám borových porostů hlavně z důvodů meliorace půdy, s cílovým zastoupením 40 % borovice, 40 % dubu a 20 % dalších melioračních listnáčů (buk, lípa, habr, olše). Výsledky výzkumu prokázaly, že příměs tak velkého množství listnáčů je v porostním cíli zbytečná, velmi nákladná, a proto zde půjde o přeměnu částečnou, případně o obnovu porostů s částečnou úpravou druhové skladby. Se zřetelem na skutečnost, že borovice lesní ve zkoumaném území měla a v budoucnosti bude mít hlavní pěstební význam, vylišil Ing. Vladimír Peřina v knize “Přeměny borových monokultur na pleistocénních terasách (1960)” typologické jednotky s označením bor. Pro ekologickou charakteristiku bylo použito označení vyjadřující půdní vlhkost, tj. faktor, který je rozhodujícím činitelem pro charakteristiku stanoviště. Na zkoumaném území tak bylo vylišeno a charakterizováno celkem pět pěstebně ekologických jednotek: 1. bor suchý 2. bor svěží 3. bor vlhký 4. bor mokrý 5. bor živný. Pokusy s přeměnami se soustředily hlavně v pěstebně ekologických jednotkách suchého, svěžího a vlhkého boru. Zejména v suchém, ale i ve vlhkém boru byla obnova melioračních dřevin velmi obtížná. Značnou překážkou obnovy je tvorba surového humusu v borových porostech. Výsledky šetření prokázaly, že roční množství opadu v borových porostech V. věkové třídy činí zhruba 3,6 tuny. S rostoucím stářím se vrstva surového humusu zvyšuje a zhoršují se fyzikální, chemické a mikrobiologické poměry svrchních horizontů, což ztěžuje i obnovu.
Rozbory výsledků přeměn na výzkumných i na provozních plochách prokázaly, že snahy o podstatnou změnu druhové skladby byly ve většině případů neopodstatněné. Vysoký podíl borovice je zde podmíněn edaficky a borové hospodářství je po několik generací bez újmy na půdním prostředí a na celém ekosystému.
Právě zvláštnosti a jedinečnosti ekotypu borovice východočeských teras podmíněné edaficky a utvářené v řádu tisíců let umožnily vytvořit borové hospodaření, které z hlediska provenienčního vykazuje mimořádné růstové, kvalitativní i produkční schopnosti dokumentované na provenienčních výzkumných plochách v Bědovicích (popisovaná oblast Opočno), ale i v Bolevci u Plzně. Z genetické základny provenience borovice lesní z této oblasti vykazuje pouze do 5 % jedinců populace sklon k vytváření obrostlíků a předrostlíků a později k případnému rozrůstání koruny i při intenzivním uvolnění.
Výchova a obnova
Ad 2) Ing. Košulič tvrdí, že podúrovňová výchova je snad možná jen na bezvýznamné ploše SLT 1M, z kterého pochází zmiňovaný experiment Ing. Chrousta. Podotýkám, že podúrovňový způsob výchovy se až do současné doby s úspěchem uplatnil na příbuzných souborech lesních typů (základní SLT OM, OK, ON, 1K, 2K, 1I, 2M, 3M, 4M ), které tvoří HS 13 a 23 borového hospodářství a nejsou již jen málo významné plošným rozsahem i hospodářským významem. Jejich zastoupení v ČR je vyšší než 10 % a vzhledem k podobným stanovištním podmínkám, produkčním schopnostem i funkčnímu zaměření jsou základem borového hospodaření nejen v ČR, ale i na podobných stanovištích s významným zastoupením v sousedním Německu a Polsku. V této souvislosti je samozřejmá nutnost respektovat zásadní odlišnost vlastností ekotypu borovice horské (náhorní) i jejího zcela odlišného způsobu pěstování.
Dlouhodobá clonosečná obnova a pak rovněž dlouhý růst pod lehkou clonou mateřského porostu byly rovněž výzkumně i provozně odzkoušeny ve zmíněném území týnišťské borovice. Výsledky nepřinesly zdaleka takové uspokojení, jak je popisuje Ing. Košulič. Výškově, věkově i tloušťkově diferencované skupiny nárostů s nestejnoměrnou hustotou v pozdějším věku nedokáží vytvořit kvalitní borový porost a jeho potřebnou optimální kruhovou základnu, optimální zásobu a očekávanou hmotovou produkci v HS 13 a 23. Genetická struktura v populaci týnišťské borovice, zejména u přirozené obnovy, z důvodu převažující pionýrsky adaptované složky nedává ani náhodou v pozdějším věku možnost zastoupení v hlavním porostu jedincům klimaxové a přechodové orientace lépe snášejících stín. K tomu ještě lze připočíst počáteční ztráty při dlouhodobé cloně a zastínění u přirozené obnovy sypavkou borovou a pozdější škody sněhem a rozlámáním přeštíhlených jedinců, které jsou v této oblasti za normálních podmínek zcela atypické. Borovice rostoucí v našich HS borů a borových doubrav nesnáší v pozdějším věku dlouhodobé zastínění a v průběhu 20 až 40 let odumírá až 80 % jedinců, především podúrovňové složky. Rovněž i tyto dlouhodobé zkušenosti ještě více podtrhují oprávněnost podúrovňové probírky v HS 13 a 23.
Aplikace clonnosečné obnovy
Dlouhodobou clonnosečnou obnovu a dlouhý růst pod clonou mateřského porostu, s využitím genetické proměnlivosti borových populací, ale i jejich výskyt v sukcesi, lze však zajisté s úspěchem aplikovat u ekotypů horské (náhorní) borovice, jako je např. borovice lánská, stožecká, která se dlouhodobě zachovává ve směsi s jinými dřevinami, smrkem, bukem i jedlí a s nimi se dokáže také přirozeně zmlazovat. V takových podmínkám bude nepochybně úrovňová výchova zcela oprávněná. Dlouhodobá clonosečná obnova u HS 13 a 23 má svou kritickou hranici v rámci produkční doby borovice a její další prodlužování nad 130 let nese s sebou rizika kvalitativních produkčních ztrát v důsledku hniloby ohňovcem borovým, zejména na stanovištích vlhčích a ovlivněných podzemní vodou.
Přesto však i v současné době v lokalitě “ledeckých borů” v HS 13, SLT 1M, na majetku Kristiny Colloredo Mansfeldové, ponecháváme malou část borových podrostů pod lehkou clonnou mateřského porostu pro poučení a ke zhodnocení i tohoto způsobu borového hospodaření dalším lesnickým generacím.
Dlužno připomenout, že aplikace úrovňové probírky, zejména intenzivnější, s vytvořením řidší úrovně je zavádějící a může snadno vést až k překroční hranice kritické kruhové základny, zejména při nedostatečných praktických zkušenostech lesního hospodáře v HS 13 a 23.
Zkušenosti z Opočenska
Ad 3) Nelze však přijmout některé zásady hospodaření pod vlivem stoupenců, nepřesných interpretů a svévolných vykladatelů díla Reiningera, a to zejména strukturní probírku, výběrný způsob hospodaření i dlouhodobý clonnosečný způsob obnovy, jako základní principy borového hospodaření v HS 13 a 23. Pro borové hospodaření jsou neopodstatněné a jako neopodstatněné je třeba je odmítnout. Ve zmíněné oblasti byly i některé tyto metody odzkoušeny. Lesní rada Konias měl v oblasti ledeckých borů kromě zlomku clonnosečného způsobu vyčleněný i borový porost pro výběrný způsob hospodaření. Při pravidelných praktických cvičeních posluchačů brněnské lesnické fakulty borového hospodaření konstatoval prof. Vyskot v daném případě, že nejde o les výběrný, ale “les vybraný”.
ZÁVĚR
Je zcela nepochybné, že pro borové hospodaření na chudších stanovištích v HS 13 a 23 je cílem hospodaření kvalita mateřského porostu a optimální (v daných podmínkách maximální) hmotová produkce, s účelovým využitím přirozené obnovy borovice lesní. Pěstování borovice nejvyšší kvality musí skutečně vycházet z co nejjemnějšího zavětvení kmenů v mladém věku. K tomu jedinečně přispívá přirozené odumírání větví a čištění kmene, tak příznačné pro ekotyp týnišťské borovice, za předpokladu vysoké počáteční hustoty zakládaných borových porostů (automaticky vysoká hustota přirozené obnovy, při umělé obnově nejlépe borová jednoletka do připravené půdy o hustotě 12 - 15 tisíc ks /ha), s následnými prořezávkami negativním výběrem v úrovni a nadúrovni, ponecháváním relativně vysoké hustoty do stáří 25 let věku a později podúrovňové probírky. Příkladem zhodnocení takového způsobu hospodaření je výsledná sortimentace při obnovních těžbách, kdy docilujeme běžně vyšší než 20% podíl cenných sortimentů borovice a navíc část výběru III. A jakostní třídy.
Úrovňová výchova s řidší úrovní a ponechávání více stromů v podúrovni není provozně využitelná ani reálná. Podúrovňová složka borového porostu nikdy není schopná při dlouhodobé cloně v těchto podmínkách vytvořit po přechodu do plného oslunění jakostní úroveň porostu. Ústupem a odumřením podúrovňových složek porostu již od stadia tyčkovin dochází k vyrovnání korunové úrovně a k vytvoření typického horizontálního zápoje. Tuto zákonitost dostatečně prokázaly výsledky měření a experimenty Assmanna, Wiedemanna, Dittmara, z našich pak Koniase, Chrousta, Jirkovského a dalších, kteří prokázali, že borovice ani po uvolnění koruny nereaguje zvýšeným tloušťkovým či výškovým přírůstem. Respektování těchto zákonitostí spolu s geneticky fixovanou vlastností jemného ovětvení, hladkého průběžného kmene a relativně vysoké objemové produkce podmíněné edaficky u ekotypu týnišťské borovice jednoznačně potvrzuje správnost uplatnění podúrovňové probírky v borovém hospodářství HS 13 a 23.
Adresa autora:
Ing. Ladislav Šimerda
Lesní hospodářství
Kristiny Colloredo Mansfeldové
Zámecká 6, 517 73 Opočno