LESNICKÁ VÝROČÍ - ÚNOR 2002
- 19. 2. 1997 - zemřel v Praze univ. profesor Dr. Ing. Antonín Pfeffer, DrSc., nestor českých lesnických entomologů, profesor ochrany lesa LF ČVUT v Praze (od r. 1938), vysokoškolský pedagog (1938-1964), odborný spisovatel. Narodil se ve Veselí nad Lužnicí dne 15. 1. 1904. Po maturitě v letech 1922-1926 vystudoval LF při ČVUT v Praze a už v roce 1924 přichází do Výzkumných ústavů lesnických a stává se asistentem prof. Komárka. Zatímco Komárek studuje v letech 1917-27 kalamitu mnišky, pouští se asistent Pfeffer do menší kalamity obaleče modřínového u Vejprt v Krušných horách. V r. 1932 získává doktorát přírodních věd a v roce 1936 se habilituje jako docent na LF v Praze, kde je v roce 1938 jmenován profesorem (podle jiných pramenů v roce 1946).
Za okupace byl civilním inženýrem u státních lesů. Katedru ochrany lesů vedl od r. 1945 do r. 1963. Od r. 1963 do r. 1971 byl ředitelem Ústavu pro tvorbu a ochranu krajiny ČSAV v Praze. Prof. Pfeffer se zabýval problematikou ochrany lesů, lesnickou zoologií a studiem lesních škůdců, zejména byl velkým znalcem kůrovců. Je autorem či spoluautorem více než 200 vědeckých prací, desítek popularizačních článků a 7 knižních publikací. Jeho hlavní díla jsou Lesnická zoologie (2 díly, 1954), Kůrovci (1955) ve sbírce Fauna ČSR, Ochrana lesů (1961), Životní prostředí (se Zd. Madarem, 1973). Jeho velkou láskou bylo studium taxonomie a ekologie kůrovců, jimiž se zabýval celý život. Do České entomologické společnosti vstoupil již v roce 1921. Jejím místopředsedou byl od roku 1966 do roku 1974 a od roku 1975 do roku 1985 byl jejím předsedou. Patřil též k zakládajícím členům Zoologické společnosti v roce 1927. Dále byl členem Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, Masarykovy akademie práce od roku 1935, v níž zastával funkci generálního tajemníka od roku 1947 do roku 1955, dále byl členem zemědělské akademie (1938-1955). Kůrovce studoval takřka po celé Evropě. Patnáct let byl předsedou Entomologické společnosti při ČSAV, dále byl nejvytíženějším oponentem, jednak kandidátských disertačních prací a závěrečných zpráv zvláště z aplikované entomologie. Byl vždy oponentem přísným. V r. 1997 vydal knihu o kůrovcích ve Švýcarsku. Za jeho celoživotní dílo mu byla v 90. letech udělena medaile sjezdu taxonomů střední Evropy v Mnichově a v r. 1995 pak čestný doktorát LDF MZLU v Brně. Prof. Antonín Pfeffer je významná lesnická osobnost a zaslouží si naši úctu a poctu. (viz LP 1997, s. 154 - nekrolog, LP 1999, s. 2)
- 22. 2. 1827 - zemřel při likvidaci větrné kalamity Jan Tadeáš Wachtel, příslušník druhé generace lesnické dynastie Wachtlů, od r. 1789 lesmistr na panství Jindřichův Hradec, lesnický pěstitel a organizátor parforsních honů, myslivec. Narodil se v Jindřichově Hradci 19. 2. 1763. Již r. 1790 se zabýval přirozeným zmlazováním lesů tmavou sečí staré formy. Podílel se na organizování nákladných a honosných parforsních honů v Jemčině, které tak znamenitě popsal spisovatel Alois Jirásek v novele Zahořanský hon. Jako myslivec Černínů řídil velké hony a systematizoval lesní hospodářství na Jindřichohradecku a Petrohradsku. Roku 1805 připravil splavnění řeky Nežárky, které se prakticky uskutečnilo mnohem později. Odmítal holoseče u všech jiných porostů mimo smrkové, u nichž počítal s intenzivnější těžbou zvýšením počtu lesních dělníků. Byl též dopisujícím členem Vlasteneckohospodářské společnosti v Praze a patřil k významným lesníkům své doby.
- 23. 2. 1882- se narodil v Bavorově u Prachatic Karel Šiman, Ing. Dr., významný český lesnický odborník, organizátor lesnického školství a výzkumnictví, odborný spisovatel a průkopník lesnické a myslivecké terminologie, redaktor časopisu Lesnická práce. K. Šiman absolvoval české gymnázium v Plzni a vystudoval lesnický odbor Hochschule für Bodenkultur ve Vídni. Lesnickou praxi začal na velkostatcích knížete Schwarzenberga. V letech 1903-1905 působil jako profesor na lesnických školách v Písku. Zde také spolupracoval s redaktorem a vydavatelem J. V. Rozmarou. Působil i jako zařizovatel lesů ve schwarzenberských službách, aby přešel jako pedagog na českou zemskou lesnickou školu v Jemnici na Moravě (1909-1919). V době první světové války se stal jejím správcem. Dne 16. 3. 1919 byl jmenován přednostou státní lesní služby dohlédací či státní lesní inspekce v ČSR s titulem ministerského rady a od 1. 8. 1923 generálním ředitelem Státních lesů a statků. Tuto funkci vykonával více než 15 let a v roce 1939 byl dán předčasně do výslužby ve svých 57 letech. Podílel se na pozemkové reformě velké části lesů, v nichž zintenzivnil hospodaření, uplatnil nejmodernější pěstební zásahy, vhodně investoval do dřevozpracujícího průmyslu při využití nejvhodnějších dopravních prostředků.
Dále se staral o reorganizaci a vybudování středního i vysokého lesnického školství. Jako zkušený praktik a pedagog byl ministerstvem zemědělství pověřen funkcí ústředního inspektora středních lesnických škol. Již v letech 1916-1917 se K. Šiman zabýval možností zřídit lesnické výzkumnictví jako samostatnou složku a po zřízení Státních výzkumných ústavů lesnických, na jejichž organizaci a programu se též aktivně podílel, po řadu let i jako jejich inspektor. Další zásluhy Šimanovy jsou na poli lesnické politiky, stejně jako na zpracování nového lesního zákona v samostatné ČSR. Zasloužil se o založení nakladatelského podniku Matice lesnické a od r. 1921 se velmi intenzivně věnoval spolkové činnosti. Už v roce 1907 spoluzakládal Jednotu českých lesníků zemí koruny české, v r. 1911 ho Jednota zvolila svým pokladníkem a v letech 1912-1921 byl jejím jednatelem. V letech 1917-19 byl vydavatelem Věstníku této Jednoty, redaktorem i expedientem. Od r. 1922 byl redaktorem časopisu Lesnická práce. Byl zakladatelem Československé akademie zemědělské (1924), v r. 1920 byl zvolen jednatelem lesnické rady, poradního sboru vlády, v r. 1924-25 pak předsedou pracovního výboru Spolku lesnického musea při Čsl. zemědělském museu, ústavu pro studium a povznesení venkova (od 16. 5. 1927). Spoluzakládál Čs. Matici lesnickou, lesnický, dřevařský a myslivecký rozhlas, jehož byl předsedou. K. Šiman byl i náruživým myslivcem. Velkou pozornost věnoval myslivecké mluvě a lesnické terminologii. Velmi rozsáhlá je i jeho publicistická činnost. Ing. Dr. Karel Šiman zemřel v Písku dne 17. 12. 1957 (viz LP 1958, s. 32, nekrolog; LP, zvl. příloha 75 let Lesnické práce, 1996, s. 14-16).
- 23. 2. 1962 - byl vydán zákon o myslivosti číslo 23/1962 Sb., který upravoval nové vztahy při výkonu myslivosti za socialismu.
- 27. 2. 1892 - v Jičíně se narodil Jaroslav Trnka, Ing., významný český lesnický pedagog, ústřední inspektor čsl. středních lesnických škol (1923-1952?), spoluzakladatel a organizátor čsl. lesnického výzkumu. Narodil se ve starobylém Jičíně, zde maturoval a po absolvování Vysoké školy zemědělské ve Vídni (1914) bojoval v první světové válce, kde byl dvakrát vážně zraněn. Po uznání neschopným další vojenské služby konal v letech 1916-1921 lesnickou odbornou praxi na velkostatku v Dymokurech. Pak byl zaměstnán u Státní lesní dohlédací služby ve Valašském Meziříčí. V r. 1921 byl profesorem na Státní vyšší lesnické škole v Písku, kde vyučoval odborné předměty. Již po roce ho ministerstvo zemědělství jmenovalo referentem lesnického školství. Jako ústřední inspektor středních lesnických škol působil asi do roku 1952. Zasloužil se o stoupající úroveň středního lesnického školství. Jeho velkým koníčkem byla hudba, zejména hra na varhany. Byl členem lesnického odboru Čs. akademie zemědělské, zasloužil se o budování a činnost Ústřední zemědělské knihovny v Praze, která patří dosud k největším na světě. Spolupracoval s lesnickým muzeem, Maticí lesnickou a Pedagogickou společností. Je to výrazná ušlechtilá osobnost prvorepublikového lesnického školství a výzkumnictví. Zaslouží si naši úctu i poctu. Zemřel v prosinci 1974 v Praze.