UMĚLÁ OBNOVA LESA NA BLATENSKÉM VRCHU - I. Část
Ing. Oldřich Hrdlička - Lesy České republiky, s. p.
V druhé polovině 80. let probíhaly v západní části Krušných hor intenzivní imisní těžby. Vznikající holiny, které dosahovaly na tehdejších lesních závodech až několika set hektarů, bylo nutné rychle zalesnit. Ztráty při umělé obnově se pohybovaly průměrně okolo 40 %. Na základě získaných zkušeností z měsíčního pobytu na Sibiři a po konzultacích s pracovištěm VÚLHM Sofronka jsme se rozhodli realizovat projekt boreální tajgy.
Na Sibiři vznikají rozsáhlé holiny o výměře několika desítek až stovek hektarů v důsledku těžební činnosti nebo po požárech. Při nedostatku lidí obnovu zajišťuje příroda. Na holinách s drsnými klimatickými podmínkami se nejdříve objeví pionýrské stadium, které později, při vytvoření vhodnějších mikroklimatických podmínek, doplní a vystřídají dlouhověké, náročnější dřeviny. Dali jsme si cíl napodobit a urychlit tento proces umělou cestou v našich ještě komplikovanějších imisních oblastech.
ZALOŽENÍ POLOPROVOZNÍ PLOCHY
Pro založení poloprovozní plochy jsme hledali extrémní holinu v hřebenové partii Krušných hor. Vhodnou lokalitu našli pracovníci bývalého LZ Horní Blatná na Blatenském vrchu (1042 m n. m.). Oblast silně ovlivňovala imisní zátěž, která způsobila odumření starých smrkových porostů. Po imisní kalamitní těžbě přišla buldozerová příprava půdy (se známými valy) a neúspěšná umělá obnova smrkem. Tato lokalita, podle pracovníků lesního závodu jedna z nejhorších, byla zvolena jako nejvhodnější pro založení poloprovozní plochy.
Před výsadbou jsme si stanovili některé podmínky sledování:
1. Hledat ekonomicky nejefektivnější postup obnovy. (Znamenalo to především najít dřeviny s předpokládanou odolností k imisní zátěži, přizpůsobivé tvrdým klimatickým podmínkám, chudé a kyselé půdě, a tedy nevyžadující žádné další vklady, jako např. hnojení. Dřeviny by v uvedených podmínkách měly vykazovat minimální ztráty a dokázat v krátké době vytvořit vhodné mikroklima pro nálety a podsadbu klimaxových dřevin.)
2. Při výběru vhodných dřevin navázat na předchozí zkušenosti z jiných výsadeb a rozšířit je o nové nevyzkoušené druhy pionýrské povahy.
3. Upřednostňovat výsadbu prostokořenných sazenic, obalované sazenice volit pro porovnání.
4. Zajistit ochranu před zvěří.
5. Vyzkoušet pestrou druhovou skladbu dřevin, které lze považovat za přípravné, v různých sponech, skupinách téhož druhu i nahodilých směsích.
6. Vyzkoušet semenáčky, sazenice a přerostlé sazenice pěstované v různých školkách. Použít i sazenice vyzvednuté na podzim a skladované přes zimu v klimatizačním skladu.
7. Dřeviny klimaxového stadia (v našem případě SM, BK, JD) dosázet po několika letech jako podsadby.
8. Vědět o sadebním materiálu, jak byl pěstován, jak se s ním manipulovalo a kontrolovat výsadbu.
9. Zajistit pravidelné vyhodnocování poloprovozní plochy.
SABEBNÍ MATERIÁL
Sadební materiál různých druhů dřevin jsme získali na pracovišti VÚLHM Sofronka (chemicky neošetřovaný a uměle nepřihnojovaný) a z několika školkařských středisek v západočeském kraji (chemicky ošetřovaný a přihnojovaný). Podařilo se nám vysázet na ploše i sazenice skladované přes zimní období v klimatizačním skladu. Na jaře r. 1989 jsme uskutečnili první kontrolovanou výsadbu na ploše 60x60 m. Při výsadbě jsme zvolili spony 2x2, 3x3 a 4x4 m. V jedné polovině plochy byly vysázeny skupiny stejných druhů dřevin. Ve sponu 2x2 m to byly skupiny po patnácti jedincích, ve sponu 3x3 m skupiny po sedmi jedincích a ve sponu 4x4 m skupiny po pěti jedincích. V druhé části plochy byly zachovány pouze spony a vysazovala se jednotlivá nahodilá směs různých druhů dřevin. Terén byl kamenitý, výsadba a dodržení sponu bylo obtížné. Plocha byla před výsadbou řádně oplocena. Při první výsadbě byly použity následující druhy dřevin:
1. Picea pungens - sazenice čtyřleté prostokořenné;
2. Picea omorica - semenáčky dvouleté;
3. Picea engelmannii - obalované čtyřleté sazenice;
4. Picea breweriana - semenáčky dvouleté;
5. Pinus uncinata - přerostlé prostokořenné sazenice;
6. Pinus contorta - prostokořenné tříleté sazenice skladované přes zimu v klimatizačním skladu, zapařené, pouze terminální vrchol byl zelený, ostatní jehlice rezaté (pro provozní výsadbu naprosto nevhodné);
7. Pinus nigra - prostokořenné tříleté sazenice skladované přes zimu v klimatizačním skladu, vizuálně nepoškozené;
8. Pinus peuce - prostokořenné tříleté sazenice;
9. Pinus banksiana - prostokořenné tříleté sazenice;
10. Pinus monticola - prostokořenné tříleté sazenice.
Úhyn jednotlivých druhů dřevin z první výsadby jeden rok po vysazení a v období (1989 - 2000) uvádí tabulka 1. V r. 1990 jsme dosázeli nevysázená místa a doplnili uhynulé jedince tříletými, školkovanými sazenicemi těchto druhů (viz tabulka 2). V r. 1991 jsme dosazovali po uhynulých jedincích tyto druhy dřevin (viz tabulka 3). V r. 1992 se uskutečnilo poslední doplňování uhynulých sazenic (viz tabulka 4).
VÝVOJ VÝSADBY
Více jsme již introdukovanými pionýrskými druhy borovic a smrků výsadbu nedoplňovali. Každý rok jsme sledovali vývoj této zajímavé lokality. Již v prvním roce po výsadbě na plochu nalétla bříza, později jeřáb. Postupně plochu zaplňovaly nálety smrku. Zaregistrovali jsme i několik nalétlých borovic lesních a jeden buk. Jak se později ukázalo, borové nálety pravděpodobně pocházejí z nižších lesních vegetačních stupňů, protože i přes dynamický růst je láme sníh. Náhorní varianta borovice lesní by tyto problémy neměla (nejbližší výskyt této borovice je na LS Kraslice). Původ jediného exempláře buku, který je v současnosti 1,5 m vysoký, neznáme. Zajímavé bylo sledovat nálety smrku. Tam, kde rostou v krytu pionýrských dřevin, mají sytě zelenou barvu a jsou vitální. Na otevřených místech žloutnou a pomalu přirůstají. Bříza bradavičnatá prodělala stejný vývoj, jako většina bříz ve vyšších polohách Krušných hor. Na sledované ploše začala schnout a hynout. Ještě živé břízy v současné době živoří. Nálety jeřábu nevykazují žádné deformace, mají pravidelný růst a dobře plní úlohu pionýrské dřeviny.
Velikost sazenic
Při výsadbě jsme používali semenáčky a sazenice různé velikosti. Částečně to byl záměr, ale i proto, že nebylo jednoduché získat větší počet druhů dřevin ve stejném termínu. Při první výsadbě v r. 1989 jsme použili deset druhů dřevin a při poslední, v r. 1992, již bylo na ploše uměle obnoveno sedmnáct druhů dřevin pionýrské povahy.
Malé semenáčky (do 10 cm) se na ploše, kde po buldozerové přípravě půdy nerostla konkurenční buřeň, velmi obtížně vyrovnávaly s jiným problémem. Jejich kořenový systém byl ve vrstvě půdy, která během vegetační periody několikrát proschla. To byla hlavní příčina hynutí většiny uměle vysázených semenáčků. Ožínání nebo sekání buřeně na této lokalitě bylo zbytečné, a proto k němu nedošlo.
Ošetřování, hnojení, stabilita sazenic
Plocha nebyla nikdy hnojena ani chemicky ošetřována. Největším problémem u přerostlých sazenic (50-100 cm) byla jejich stabilita. V otevřeném horském terénu jsou vystaveny silným trvalým nebo nárazovým větrům. Toto namáhání sazenic ztěžuje jejich zakořeňování a vede k velkému úhynu. Připevňování ke kůlům zase neúměrně zvyšuje náklady a provázky později zaškrcují rostoucí jedince. Jako nejvhodnější se proto osvědčily klasické sazenice nevybočující z normálu.
Obalované sazenice, které byly zakořeněné jednu vegetační periodu v obalu a při výsadbě si tak přinesly živiny, vykazovaly u některých druhů (Picea engelmannii) výrazně nižší mortalitu i lepší růst než prostokořenné sazenice druhu. U jiných druhů (Pinus peuce, Pinus cembra) nebyl mezi obalovanou a prostokořennou sazenicí patrný. V tomto případě použití obalu bylo neekonomické. U druhu Pinus jeffreyi bylo zajímavé zjištění, že úhyn u obalovaných sazenic byl výrazně vyšší než u prostokořenných.
Skupinová výsadba, jednotlivá směs, spon
Skupinovou výsadbu provázelo riziko úhynu celé skupiny. Při ověřování se to na poloprovozní ploše potvrdilo. Vznikala tak větší prázdná místa, která jsme znovu zalesňovali, bylo-li to možné, z pohledu pokusu, stejným druhem dřeviny. Výsadba jednotlivé směsi je z manipulačního hlediska náročnější, ale rozptýlený úhyn jedinců téhož druhu většinou příliš nenaruší kompaktnost celé plochy i bez dalšího dosazování. Na poloprovozní ploše jsme ale i tato místa dosazovali. Před škodami zvěří a tím i zkreslením výsledků byla plocha oplocena. Díky péči bývalého lesního závodu i současné lesní správy nedošlo k poškození plotu a ke škodám působeným zvěří. Ve sponu 2x2 a 3x3 m se začaly podstatně dříve vytvářet vhodné mikroklimatické podmínky pro podsadbu klimaxových dřevin. Spon 4x4 m je příliš řídký.
ZÁVĚR
První část pokusu, ve kterém šlo především o hledání vhodných druhů dřevin, které se dokáží, za přijatelných ekonomických podmínek, vyrovnat s nepříznivými dopady kalamitní imisní holiny v hřebenové partii Krušných hor a vytvoří vhodné mikroklima pro následující přirozenou a umělou obnovu klimaxových dřevin, skončila. Naše sledování poloprovozní plochy ale pokračovalo. Připravovali jsme vegetativně namnožený sadební materiál speciálně vybíraného krušnohorského smrku a uvažovali o podsadbách jedle bělokoré a buku lesního.
Adresa autora:
Ing. Oldřich Hrdlička, oblastní genetik
Lesy ČR, s. p.
Oblastní inspektorát Plzeň,
Slovanská alej 36, 326 00 Plzeň