JAK OBHOSPODAŘOVAT LES V ZÁPADNÍM KRUŠNOHOŘÍ?
Vladimír Tesař
V r. 1989 bylo ve Slovinsku ustaveno hnutí lesníků usilujících o přírodě blízké obhospodařování - PRO SILVA. Hnutí dnes zastřešuje přes dvacet národních poboček po celé Evropě. V roce 1995 se k němu přihlásili i čeští lesníci založením sdružení PRO SILVA BOHEMICA, začleněným jako pobočka do České lesnické společnosti. Myšlenkovou oporou hnutí bylo pracovní společenství pro přírodě přiměřené obhospodařování lesa (Arbeitsgemeinschaft Naturgemässe Waldwirtschaft - ANW).
Při příležitosti padesátého výročí vzniku tohoto společenství se na počátku října 2000 sešlo ve Wernesgrün v západním Krušnohoří na 350 lesníků na celoněmeckém sympoziu. Zasvěcené referáty, výklad a diskuse k ukázkám pěstování horského lesa v průběhu dvoudenní exkurze na lesních úřadech Eibenstock a Schönheide, která se přiblížila až ke státní hranici, připomněla úzké historické spojení saského lesnictví s naším a zejména kontakty, které v Krušnohoří byly v proměnách času pěstovány v různé intenzitě. Jejich pokračování může být prospěšné, protože obě strany řeší již několik lesnických generací obdobné problémy.
LESNICKÁ TRADICE KRUŠNOHOŘÍ
I když země Koruny české a Sasko, rozdělené Krušnými horami, se po staletí vyvíjely politicky rozdílně, lesnická problematika krušnohorské krajiny byla přinejmenším od pozdního středověku velmi blízká. Připomeňme aspoň dvě základní skutečnosti. Předně byl velmi podobný stav lesa. V důsledku rozsáhlé devastace nadměrnými těžbami pro potřeby hornictví nastal kritický nedostatek dříví, který podnítil umělé zakládání lesa. Zpočátku zcela empirické lesnické činnosti se později opřely o vědecké poznání, a to postupně v takové míře, že žádné jiné pohoří nebylo nikdy tak hluboce lesnicky prozkoumáno jako Krušné hory. Za to vděčí lesnické akademii, pozdější lesnické vysoké škole, zřízené v Tharandtu v r. 1816. Zde se vzdělávali převážně lesníci německé národnosti především ze západních a severních Čech, ale i odjinud, což je druhá spojující skutečnost. Je proto pochopitelné, že saský vliv na hospodaření ve zmíněné oblasti byl významný.
SASKÁ LESNICKÁ ŠKOLA
Nepochybně nejhlouběji bylo naše lesnictví ovlivněno systémem tzv. saského porostního hospodářství, propracovávaným ve druhé třetině 19. století. Judeich (1871) jako představitel tzv. saské lesnické školy přivedl do perfekcionistické podoby časový a prostorový pořádek do pasečného jehličnatého lesa. Tento způsob byl víc než jen teoretickou kalkulací časově vyrovnaného výnosového lesa podle principů čistého výnosu z půdy. Byl představen a široce zaveden jako moderní racionální způsob obhospodařování, hodný průmyslové a agrární revoluce. Proti němu se však záhy na základě provozních zkušeností zvedala kritika. Východisko z nastupující krize umělého smrkového hospodářství bylo nabídnuto z jiných částí Německa. Nejzřetelněji je vyslovili Karl Gayer ve svém díle “Smíšený les, jeho zakládání a výchova, zejména maloplošným skupinovým hospodařením” (1886), které je považováno za určující pro formulování přírodě blízkého obhospodařování lesa, a Christoph Wagner ve spisu “Okrajová clonná seč a její systém” (1912).
PĚSTOVÁNÍ HORSKÉHO LESA
Vliv tharandtského lesnického učiliště však byl tak silný, že nová pěstební strategie se začala v Krušných horách propracovávat už po 1. světové válce, kdy smrkové porosty, některé již ve druhé generaci, naplno projevily své slabiny. Za tímto úsilím stojí Gustav W. T. Spindler, Eduard G. H. Graser a konečně Gerhard Lindner, osobnosti pro saské lesnictví stejně významné, jakými pro nás byli např. Hugo Konias a František Kratochvíl. Není také možné opomenout jméno Antona Hegera (1887 - 1964). Rodák z Nového Vrbna na Novojičínsku, syn rakouského lesníka, působil v letech 1920 - 1940 jako vedoucí správy lesů města Chomutova a od r. 1940 jako profesor pěstování lesa v Tharandtu. Jistě by stálo za samostatné pojednání ke 115. výročí jeho narození rozebrat všechny prvky systému pěstování horského lesa, který propracoval do nejdokonalejší tehdejší podoby a popsal jej ve své knize Lehrbuch der forstlichen Vorratspflege (1995), v překladu Pestovanie zásoby lesného stromovia, SVPL, Bratislava, 1962).
IMISNÍ ZATÍŽENÍ
Ukázalo se však, že ani smrkové hospodářství, do poměrně vysokého stupně zajištěné časovým a prostorovým pořádkem, nemůže odolat obrovskému tlaku imisí z blízkých podkrušnohorských elektráren. Za imisní kalamity šedesátých až devadesátých letech nemohl mít dřívější pěstební systém uplatnění. V západním Krušnohoří však přece jen tlak imisí nebyl tak drastický a dramatický jako ve východní části. V orograficky chráněných polohách přetrvaly četné smrkové porosty a zdá se, že se mohou dobře vyvíjet. Symptomy přímého poškození imisemi v posledním desetiletí značně ustoupily, smrk znovu fruktifikuje, což se připisuje poklesu globálního imisního zatížení a podstatnému snížení koncentrací oxidu siřičitého z podkrušnohorských zdrojů. Způsob ohospodařování lesa vnucený imisní kalamitou pozbyl oprávnění a objevuje se otázka, jak daleko je možný návrat ke způsobu pěstování horského lesa, který se zde osvědčil v předimisní éře. Opakovaně nás překvapují nenadálé projevy poškození porostů, a proto bude zřejmě možné uvažovat jen o postupném návratu k pravidelnému hospodaření.
SEMINÁŘ V HORNÍ PLANÉ
Nová lesnická situace, návrhy hospodářských postupů a možné pochybnosti budou předmětem semináře připravovaného na 20. - 22. června v Horní Plané. Budou předneseny příspěvky k poznání ekologické situace a stavu lesa, vývoji lesního hospodářství a o teoretických základech obhospodařování lesa v západočeské části Krušných hor. Němečtí kolegové přiblíží českoněmecké lesnické kontakty po 2. svět. válce, dílo profesora Hegera a lesnickou situaci na sousedící saské straně Krušných hor. Podstatnou část semináře budou tvořit exkurze. U nás do smrkových a smíšených bukových porostů v oblasti lesní správy LČR Horní Blatná se zastávkou v lesích města Jáchymova. Celodenní exkurze na lesní úřady Eibenstock a Schönheide přiblíží způsob obhospodařování lesa, který tam byl rozvíjen od 20. let minulého století. Jeho základními prvky je zpevňování porostů výchovou, péče o porostní zásobu v dlouhé obnovní době, kultivace buku a jedle a výsledkem je strukturovaný stabilnější horský les. Díky předávání provozních zkušeností a přece jen slabšímu imisnímu zatížení se zde tento způsob dařilo uplatňovat i v posledních desetiletích.
PRO SILVA BOHEMICA se v duchu svého programového prohlášení tentokrát nabízí za tribunu, na niž bude hledán optimální způsob nakládání s horským lesem, který přečkal silné působení imisí. Je sympatická ochota německých kolegů z partnerské organizace, tj. saské zemské skupiny ANW, podílet se na společném úsilí.
Adresa autora:
Prof. Ing. Vladimír Tesař, CSc.
předseda PRO SILVA BOHEMICA
LDF MZLU Brno
Ústav zakládání a pěstění lesů
Zemědělská 3, 613 00 Brno