OCHRANA MINORITNÍCH AKCIONÁŘŮ I.

Milan Janásek

Uzavřením asociační dohody s EU se náš stát zavázal, že ve svém právním řádu zakotví zásady obsažené ve směrnicích Rady ES vztahující se k minoritním akcionářům a jejich ochraně. Tento svůj závazek stát splnil novelami obchodního zákoníku provedenými zákonem č. 142/1996 Sb. a především zákonem č. 370/2000 Sb., účinným od 1. 1. 2001. Problematika ochrany minoritních akcionářů je vysoce aktuální i v lesním hospodářství.

V rámci kupónové privatizace se mnoho lidí stalo akcionáři lesních akciových společností (LAS) nebo investičních fondů na lesní hospodářství zaměřených. Sledovali, jak na kapitálovém trhu klesá cena jejich akcií, marně očekávali výplatu dividend a část z nich byla svědkem postupné koncentrace akcií do rukou majoritního akcionáře, který se ujal svých akcionářských práv a začal LAS přetvářet ke svému obrazu. Původní záměr, že LAS budou ve vlastnictví a řízení lidí působících či úzce spjatých s odvětvím lesního hospodářství se z větší části rozplynul. Vznikl typický minoritní akcionář, který ve většině případů zcela rezignoval na výkon svých akcionářských práv a jehož právní vědomí je nízké.

I když se v našem právní řádu ochrana minoritního akcionáře neustále posiluje (pokusím se to ve svém článku dokázat), bude praktický efekt těchto snah závislý především na vlastním úsilí každého malého akcionáře (už zásada římského práva říká, že práva je hoden ten, kdo se ho dovede účinně domoci).

Musíme však rozlišovat, s jakým cílem minoritní akcionář investici do společnosti vložil. Pokud jenom akcie nakupuje, aby je při první vhodné příležitosti prodal, pak ho zcela jistě výkon jeho akcionářských práv v konkrétní společnosti netrápí. Článek je proto určen těm minoritním akcionářům, kteří v dobré víře investovali do zmíněných akcí s cílem dlouhodobě je držet, podílet se na výsledcích podnikání těchto společností a v určité míře i ovlivňovat jejich chod.

ZÁKLADNÍ POJMY

Minoritní akcionář

Minoritní akcionář je osoba, která nemá (sama ani s jinými osobami jednáním ve shodě) takový podíl na hlasovacích právech, jenž by jí umožňoval společnost ovládat. Obchodní zákoník však i u minoritního akcionáře rozlišuje (§ 181; pokud není výslovně uvedeno, pak se odkazy na paragrafy týkají výhradně obchodního zákoníku). Minoritní akcionáři, kteří u společnosti, jejíž základní kapitál je vyšší než 100 mil. Kč, drží více než 3 % akcií nebo akcionáři u společností, jejichž základní kapitál je roven či menší než 100 mil. Kč, držící více než 5 % akcií, mají více pravomocí než minoritní akcionáři, kteří těchto majetkových účastí nedosahují. Tito akcionáři mohou:

- požádat představenstvo společnosti o svolání mimořádné valné hromady k projednání jimi navržených opatření

- požádat dozorčí radu o přezkoumání činnosti představenstva v určitých záležitostech

- vyzvat dozorčí radu, aby uplatnila právo na náhradu škody, které má společnost vůči členovi představenstva

- požádat soud, aby jmenoval znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi ovládanou osobou a propojenými osobami (§ 182).

Získá-li minoritní akcionář majetkový podíl vyšší než 1/3, v některých případech stačí dokonce 1/4, získal tzv. blokační minoritu, která mu umožňuje na valné hromadě odmítnout mnoho nejvýznamnějších změn, které by chtěl majoritní vlastník prosadit.

Z uvedeného výčtu je vidět, že tito akcionáři mohou majoritního akcionáře “pořádně zlobit”. To je pádný důvod k tomu, aby se minoritní akcionáři různými formami sdružování snažili tuto výhodu získat, a tak posílit svůj vliv při kontrole majoritního vlastníka.

Ovládající, ovládaná osoba, koncern

Dalšími novými pojmy v novele jsou ovládající a ovládaná osoba a koncern. Ovládající osoba je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby. Ovládanou osobou (společností) je pak osoba, která je tomuto řízení podrobena. Není-li prokázán opak, má se zato, že ovládající osoba a ovládaná osoba tvoří koncern (je používán i termín holding).

Ovládající osobou je vždy osoba, která je většinovým (majoritním) společníkem, nebo disponuje většinou hlasovacích práv na základě uzavřených dohod s jinými společníky (jednání ve shodě), či je osobou, která může prosadit jmenování nebo volbu většiny osob, které jsou statutárním orgánem či členy dozorčí rady ve společnosti, kde jsou společníky (akcionáři).

Naše i německá právní úprava tzv. koncernového práva, která se zabývá úpravou vztahů ve skupině majetkově, personálně i jinak propojených osob (což je aktuální i v případě LAS), rozeznávají dva druhy koncernů, a to faktický a koncern smluvní (právní).

Faktický koncern vzniká v případě, že mezi ovládající a ovládanou osobou není uzavřena tzv. ovládací smlouva. Pokud tato smlouva je uzavřena, vzniká koncern smluvní. Účelem ovládací smlouvy je tedy upravit vzájemná práva a povinnosti mezi dotčenými účastníky koncernu, tedy způsob “ovládání” řízené osoby osobou řídící.

Základní kapitál, přeměna společnosti

Dále novela Obchodního zákoníku nahradila pojem základní jmění pojmem základní kapitál se stejným věcným obsahem. Podstatným způsobem byla změněna právní úprava přeměn společnosti (§ 69). Podle novely se za přeměnu společnosti považuje fúze se svými dvěma formami - sloučením a splynutím, dále pak rozdělení společnosti, nově je zařazen převod jmění na společníka a za přeměnu se považuje také změna právní formy společnosti. Protože i v řadě LAS probíhají či se připravují fúze, které znamenají změnu v postavení minoritních akcionářů, zmíním se i o této problematice.

PROČ CHRÁNIT MINORITNÍHO AKCIONÁŘE?

Nejdříve je třeba objasnit, před kým musí být minoritní akcionář chráněn. Ochrana mu musí být poskytnuta před majoritním akcionářem, a to i přes významný požadavek, obsažený v § 155 odst. 7 (“akciová společnost musí zacházet za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně”). Zájem majoritního vlastníka se totiž podstatným způsobem rozchází se zájmem minoritního akcionáře.

Formou ovládnutí se většinový vlastník dané společnosti snaží získávat výhody na úkor menšinového vlastníka především v oblasti participace na dosažených hospodářských výsledcích společnosti, i když je to v novelizovaném

§ 56a výslovně zakázáno (zakazuje se jakékoliv jednání, jehož cílem je některého ze společníků zneužívajícím způsobem znevýhodnit). Dále jsou ovládající či řídící osoby povinny postupovat s péčí řádného hospodáře a pokud tuto povinnost poruší, jsou povinny společně a nerozdílně nahradit škodu, která z toho řízené osobě vznikne. V případě sporu nesou tyto osoby důkazní břemeno. Právo na náhradu škody může za řízenou osobu uplatnit i každý její společník - tedy i každý minoritní akcionář (§ 190b). To je velmi významné, protože nelze očekávat, že tato práva bude uplatňovat statutární orgán, který je zcela pod vlivem ovládající osoby. K tomu, aby mohl minoritní akcionář zabezpečit svoji investici do společnosti před jejím znehodnocením a mohl odpovídajícím způsobem reagovat na počínání majoritního akcionáře, potřebuje především dostatek informací o chodu a dění ve společnosti.

ZDROJE INFORMACÍ

Důležitým zdrojem informací je především Obchodní rejstřík vedený rejstříkovým soudem, jehož součástí je kromě jiného sbírka listin, která obsahuje (§ 27, 27a,b,c, § 28):

- společenskou smlouvu nebo zakladatelskou smlouvu či listinu,

- notářský zápis ustavující valné hromady,

- stanovy akciové společnosti a jejich změny,

- složení a změny statutárních orgánů a dozorčí rady, jakož i jména likvidátorů a konkurzních správců,

- řádné, mimořádné, mezitímní a konsolidované účetní závěrky,

- výroční zprávy společnosti včetně zprávy a výroku auditora k těmto závěrkám a výročním zprávám,

- ovládací smlouvu a smlouvu o převodu zisku,

- smlouvu o fúzi a zprávu o fúzi,

- posudky znalců při ocenění nepeněžitých vkladů,

- posudek znalce na ocenění jmění při přeměnách právnických osob a na ocenění majetku podle § 196a,

- další skutečnosti, jakými jsou vstup do likvidace a prohlášení konkurzu a další listiny.

DALŠÍ PRÁVA MINORITNÍCH AKCIONÁŘŮ

Minoritní akcionář může dále uplatnit na valné hromadě právo požadovat a dostat (§ 180 odst. 1) vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, které mají vztah k předmětu jednání valné hromady. Informace obsažená ve vysvětlení musí být určitá a musí poskytovat dostatečný obraz o skutečnosti (§ 180 odst. 4).

Pokud je poskytnutí informace odmítnuto s poukazem na obchodní tajemství, je nutné obrátit se na dozorčí radu a v případě nesouhlasu dozorčí rady pak formou žaloby na soud. Důležitým zdrojem informací je samotná pozvánka na valnou hromadu a další dokumenty, které musí představenstvo zveřejnit v denním tisku nebo musí být k dispozici v sídle společnosti či před konáním valné hromady.

V případě akciové společnosti, jejíž účastnické cenné papíry (akcie) jsou registrované (dříve veřejně obchodovatelné), musí statutární orgán i ovládající majoritní akcionář plnit vůči Komisi pro cenné papíry a Středisku pro cenné papíry řadu dalších informačních a oznamovacích povinností, které lze rovněž využívat.

Ing. et Ing. Milan Janásek, CSc., auditor, daňový poradce a soudní znalec v odvětví oceňování podniků a v oceňování lesních pozemků, sdružení SILVA AUDIT

Závěrečná druhá část vyjde v LP 8/2002