Archiv časopisu Lesnická práce

AUTOBUSEM PO NP ŠUMAVA

Už sedmým rokem bude v letošní letní turistické sezóně turistům na Šumavě sloužit síť ekologických autobusových linek s dotovaným jízdným. Autobusy jezdí na ekologickou bionaftu (30% z řepky, 3x nižší obsah síry apod.). V loňské sezóně jich využilo sto tisíc lidí. Denně tak v průměru využívá autobusy přes 800 lidí, což znamená minimálně o 200 aut méně na šumavských silnicích. Správa parku, okresní úřady (letos nově i krajské úřady), obce i další sponzoři dotují jízdné především proto, aby zvýšili zájem o tento způsob prázdninového cestování.

Rozhovor s Jiřím Olivou, generálním ředitelem LČR, s.p.

V souvislosti s desátým výročím založení státního podniku Lesy České republiky (LČR) jsme požádali o rozhovor o současných problémech českého lesnictví a LČR generálního ředitele státního podniku Ing. Jiřího Olivu.

Luděk Šišák

Vyjadřováním společenského sociálně-ekonomického významu funkcí lesa se intenzivně zabývají odborníci a instituce ve světě i u nás již několik desítek let. Dodnes se nedospělo k jednoznačnému objektivnímu řešení. Problematika hodnocení produkční a mimoprodukční významnosti lesa pro společnost je velmi komplikovaná. Les je sám o sobě složitým objektem, jehož působení je v rámci společnosti mnohostranné a navíc se les a soustava jeho užitných hodnot stále vyvíjejí v souladu s vývojem společenských potřeb. Ty jsou různé v čase i v místě, souvisejí s ekonomickou a sociální úrovní společnosti, s její kulturou, tradicemi, zvyklostmi a zvláštnostmi života.

Ján Ďurský

Tento příspěvek navazuje na článek Kalibrace růstového simulátoru silva 2.2 pro podmínky ČR (LP 3/2002, str. 129). Zavádění růstového simulátoru SILVA 2.2, který je jedním z možných nástrojů hodnocení a prognostiky vývoje lesa, v podmínkách ČR je záležitostí novou a názory na jeho využití jsou nejednotné. Překvapivě zaznívají negativní názory některých odborníků z oblasti pěstování lesa. Chci proto zdůraznit, že růstové simulace parametrů lesa pod vlivem cílených i necílených zásahů nenahrazují teorii a praxi pěstování lesa. Naopak v oblasti hospodářsko-úpravnické pomáhají s jistou přesností predikovat cílový stav lesa, a tím zpětně umožňují v oblasti pěstební optimalizovat postupné kroky k dosažení cílové představy lesa. Jedná se tedy o nástroj, jehož využití tvoří průnik nejen uvedenými disciplínami, ale i návazně oblastí ekonomiky. Předpokládám, že se uvedené i další aspekty podaří prokázat v dalších příspěvcích, zaměřených již na konkrétní aplikace situované cíleně do oblasti Hrubého Jeseníku.

Prof. Ing. Jaroslav Simon, CSc.

Jiří Remeš, Iva Ulbrichová, Vilém Podrázský

Smrk pichlavý Picea pungens Engelm. je jednou z nejrozšířenějších dřevin náhradních porostů v imisních oblastech, zejména v Krušných horách. Jeho porosty v ČR zaujímají plochu zhruba 14 000 ha.

S použitím pramenů MZe zpracovala redakce

Ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství (MZe) jsme připravili seriál článků o lesnickém školství. Chtěli bychom přiblížit situaci v tomto oboru, představit střední lesnické školy a dvě naše lesnické univerzity a zamyslet se nad budoucností. Na začátek uvádíme několik přehledů o počtu lesnických škol v ČR, počtech jejich studentů a absolventů a situaci školních lesních podniků a polesí. Zároveň otiskujeme jakýsi úvodní článek k tomuto tématu prof. Ing. V. Simanova, CSc. z LDF MZLU v Brně, který se zamýšlí nad uplatněním absolventů lesnických škol a systémem našeho vzdělávání.

Vladimír Simanov

Od kolegů z provozu lesního hospodářství a zpracování dřeva dostáváme často následující dotazy: “Myslíte si, že všichni absolventi lesnických a dřevařských škol naleznou uplatnění v oboru? Proč se zavádí bakalářské studium, když naše střední školy mají solidní úroveň? Není chybou, že zanikl systém celoživotního vzdělávání reprezentovaný před rokem 1990 pomaturitním a postgraduálním studiem? Bude zavedeno školné a co se tím vyřeší?” Pokusím se na tyto otázky nalézt odpovědi, i když upřímně řečeno, na výsledky některých souvislostí si budeme muset počkat, protože jakákoliv předpověď je obtížná vzhledem k tomu, že se jedná o výsledky politických rozhodnutí.

Petr Salaš

Možnosti, jak efektivně využít kůru, hromadící se jako druhotný odpad při zpracování dřeva, jsou neustále předmětem výzkumu doma i v zahraničí. Zatímco dříve se na kůru pohlíželo pouze jako na odpad (řešily se otázky efektivní likvidace), v průběhu let se výzkum zaměřil i na možnost dalšího využití kůry jako obnovitelného zdroje energie (v rámci projektů trvale udržitelného rozvoje), ale taktéž jako alternativního zdroje organické hmoty v lesnictví, zahradnictví a zahradní a krajinářské architektuře. Jednou z možností zhodnocení kůry je využití v pěstebních substrátech. Základem dnešních unifikovaných pěstebních substrátů je rašelina. Zásoby rašeliny, určené k těžbě, se na celém světě odhadují pouze na dobu několika desítek let. Přestože je v současné době evropský trh přechodně nasycen rašelinou ze zemí bývalého SNS, cena rašeliny bude postupně narůstat. Stoupá i tlak na ochranu tohoto těžko obnovitelného zdroje.

Zdeněk Kadlus

Přestože nelze ochranu lesa opomíjet v žádném ročním období, přece jen její těžiště (zvlášť v malolesích) spadá do letních měsíců. Zpravidla se její naléhavost zvyšuje v déletrvajících obdobích s vysokými teplotami a podprůměrnými srážkami. Takový průběh počasí, nezřídka ve spojení s imisemi, snižuje odolnost lesních dřevin vůči dalším škodlivým činitelům. Navíc se urychluje vývoj jednotlivých škůdců a stoupá nebezpečí jejich přemnožení. Tím se zkracuje doba potřebná k jejich kontrole a zejména k vlastním ochranným opatřením. Nelze opomenout ani zvýšené nebezpečí lesních požárů.

Vladimír Pelíšek

Smrkové hospodářství spojené s převážně holosečnou těžbou (přes zdánlivé výhody v období svého masového zavádění v 19. století) nepřináší ve světle dnešních poznatků ekonomicky ani ekologicky udržitelnou formu pěstování lesa. Narůstající půdní degradace spojená s poklesem biodiverzity představuje silná rizika, která se nyní projevují zvýšenou citlivostí těchto stanovištně nevhodných a nepůvodních lesů vůči kůrovcovým kalamitám, polomům a dřevním hnilobám. Proto je jejich přeměna na porosty přírodě bližší jedním z nejnaléhavějších současných úkolů středoevropského lesnictví. Drobní vlastníci přitom narážejí na nedostatek praktických zkušeností s touto přeměnou, neboť se jedná o problém relativně nový, v reálných podmínkách dosud málo ověřený. V příspěvku shrnuji své poznatky z přeměny holosečně vytěžené půlhektarové smrkové monokultury v lokalitě okresu Vsetín.