SUCHÉ A TEPLÉ POČASÍ V MALOLESE
Zdeněk Kadlus
Přestože nelze ochranu lesa opomíjet v žádném ročním období, přece jen její těžiště (zvlášť v malolesích) spadá do letních měsíců. Zpravidla se její naléhavost zvyšuje v déletrvajících obdobích s vysokými teplotami a podprůměrnými srážkami. Takový průběh počasí, nezřídka ve spojení s imisemi, snižuje odolnost lesních dřevin vůči dalším škodlivým činitelům. Navíc se urychluje vývoj jednotlivých škůdců a stoupá nebezpečí jejich přemnožení. Tím se zkracuje doba potřebná k jejich kontrole a zejména k vlastním ochranným opatřením. Nelze opomenout ani zvýšené nebezpečí lesních požárů.
V uvedených směrech jsou přece jen v určité výhodě velké lesní majetky, které disponují takovým počtem venkovního personálu, jenž umožňuje plynulou kontrolu škodlivých činitelů, a tím i včasný a účinný zásah. Samostatně hospodařící majitel malolesa, zejména když vlastní izolované lesíky v krajině jinak využívané zemědělsky, je odkázán převážně sám na sebe, případně podle potřeby na spolupráci s místním lesním odborným hospodářem.
NEBEZPEČNÍ ŠKŮDCI NA SMRKU A BOROVICI
V LP 7/2001 jsme hovořili o kontrolních a obranných opatřeních proti lýkožroutu smrkovému a klikorohu borovému, které jsou dostupné majiteli malolesa. Jinými nebezpečnými škůdci na smrku jsou bekyně mniška (i na borovici) a ploskohřbetka smrková. Housenky mnišky (motýl) a housenice ploskohřbetky (příslušníci blanokřídlého hmyzu) se živí jehličím jmenovaných dřevin. Žír housenek mnišky se prozradí trusem, housenice ploskohřbetky navíc nápadnými předivovými vaky. Účinnou obranou je letecké poprašování, jehož průkopníkem byl u nás ve dvacátých letech profesor Komárek. To je ovšem rentabilní v rozsáhlejších komplexech jehličnatých porostů, samozřejmě za přemnožení kalamitního rázu.
Bekyně mniška
U mnišky může k přemnožení dojít zpravidla v nadmořské výšce 450 až 700 m, nejčastěji ve vnitrozemských pohořích. V období základního stavu (při nízké početnosti) se uskutečňuje kontrola pomocí feromonových pastí, v době rojení od konce července do začátku září. Princip spočívá v lákání samečků umělým pachem samičky na desky, potřené lepem. Pro zajímavost lze uvést, že již ve dvacátých letech v době přemnožení mnišky lákal profesor Dyk samečky pachem živé neoplodněné samičky, umístěné v klícce. Mírně zvýšený stav se kontroluje od konce června do začátku července pomocí výskytu trusu (tzv. trusinek) posledních vývojových stupňů housenek na povrchu hrabanky nebo na trusnících pod korunami stromů.
Ploskohřbetka smrková
K oblastem ohroženým ploskohřbetkou smrkovou patří u nás pohraniční pohoří od Šumavy po Moravskoslezské Beskydy, ve vnitrozemí zejména Brdy a vyšší polohy Českomoravské vrchoviny. Kromě předivových vaků v korunách stromů se kontrola opírá o zjišťování přezimujících vývojových forem v půdních sondách v podzimních měsících, v době rojení o sledování poletujících samečků, popřípadě lezoucích a sedících samiček. Další možností kontroly je lákání do pastí pomocí světla, tzv. fotoeklektorů. To jsou ovšem metody, které kromě zkušeností a zácviku vyžadují odborné znalosti. Bez součinnosti s odborným lesním hospodářem se majitel malolesa v oblasti s možným ohrožením neobejde.
HROZBA LESNÍCH POŽÁRŮ
Hrozbu lesních požárů lze demonstrovat právě na příkladu malolesů na Hranicku. První požár vznikl na jihovýchodním až jižním svahu Nízkého Jeseníku v nadmořské výšce 320 až 440 m 2. 9. 1992. Měsíce červenec a srpen byly mimořádně srážkově podprůměrné a druhý z nich i navíc výrazně nadprůměrný teplotně. Oheň vznikl na úpatí odrůstající smrkové kultury až mlaziny, silně zabuřenělé třtinou křovištní. Podporován silným větrem jižního až jihozápadního směru se pozemní požár rychle rozšířil do výše položených porostů středního až mýtního věku s převahou jehličnatých dřevin. Již jako korunový požár se zastavil na horní hraně svahu u polí se sklizenou úrodou. Jen mimořádné úsilí několika hasičských sborů zabránilo rozšíření požáru do boků a zachránilo aspoň část dřevní hmoty znehodnocené ohněm. Za oběť mu padlo 46 hektarů. Na stejném místě vypukl další požár 2. 4. 2002, který zničil “jenom” 10 hektarů mladých porostů. Předchozí měsíce patřily k srážkově velice chudým. V březnu spadlo jen něco přes polovinu obvyklých úhrnů. Únor byl v tomto směru nadnormální, avšak absolutní přebytek v milimetrech se nemohl významněji projevit. Střední teploty obou měsíců byly totiž nad dlouhodobým normálem. Vedle průběhu počasí, výsušné a výhřevné expozice tu sehrála konečnou úlohu i lidská neopatrnost. Opatrnosti tedy nikdy není nazbyt.
Adresa autora:
Ing. Zdeněk Kadlus, Csc.
Česká lesnická společnost při SLŠ Hranice
Jurikova 71, 753 01 Hranice