PŘEMĚNA SMRKOVÉ MONOKULTURY NA PŘÍRODĚ BLÍZKÝ LES

Vladimír Pelíšek

Smrkové hospodářství spojené s převážně holosečnou těžbou (přes zdánlivé výhody v období svého masového zavádění v 19. století) nepřináší ve světle dnešních poznatků ekonomicky ani ekologicky udržitelnou formu pěstování lesa. Narůstající půdní degradace spojená s poklesem biodiverzity představuje silná rizika, která se nyní projevují zvýšenou citlivostí těchto stanovištně nevhodných a nepůvodních lesů vůči kůrovcovým kalamitám, polomům a dřevním hnilobám. Proto je jejich přeměna na porosty přírodě bližší jedním z nejnaléhavějších současných úkolů středoevropského lesnictví. Drobní vlastníci přitom narážejí na nedostatek praktických zkušeností s touto přeměnou, neboť se jedná o problém relativně nový, v reálných podmínkách dosud málo ověřený. V příspěvku shrnuji své poznatky z přeměny holosečně vytěžené půlhektarové smrkové monokultury v lokalitě okresu Vsetín.

CHARAKTERISTIKA LOKALITY

Popisované území je obdélníkového tvaru, v blízkosti hřebene, s převažující jihozápadní expozicí a nadmořskou výškou 470 - 480 m.n.m. Průměrná roční teplota je 7 stupňů C, roční úhrn srážek 920 mm (podle vlastního měření v roce 2001 1010 mm). Převažujícím souborem lesních typů je svěží bučina 4S. V zastoupení dřevin původních lesů této oblasti (konec 18. století) převažovala jedle (cca 50 %) a buk (40 %), dalších listnáčů bylo kolem 9 % a pouze 1 % byl zastoupen smrk. Skladba dřevin tedy odpovídala spodní hranici bukojedlového vegetačního stupně.

Ve sledované lokalitě byl na místě bývalé pastviny vysazen počátkem 20.století smrkový les, který byl na jaře 1998 původním majitelem vytěžen. Na několika místech zůstal nedotčen jeho plášť tvořený převážně klenem, habrem, dubem zimním a keři. V severní polovině pozemku, kde byl původní porost řidší, zůstaly četné ostrůvkové nálety klenu, habru, dubu zimního a ojediněle buku a jedle. Jižní část byla prakticky bez podrostu.

POČÁTEČNÍ ZALESNĚNÍ

S přeměnou lesa jsem začal ihned po jeho odkoupení na jaře 1999. Klest a vršky jsem spálil, popř. ponechal přirozenému rozkladu. Severní část pozemku jsem vzhledem k četným náletům perspektivních listnáčů ponechal bez výraznějších zásahů, pouze volná místa jsem dosadil bukem a jedlí místního původu. Dub zimní jsem uvolňoval na úkor habru a v některých případech i javoru. Výrazně podúrovňové buky jsem přesadil do jižní části pozemku. Nálety javoru a habru jsem ponechal v celé této části přírodnímu vývoji.

Jižní část bylo nutno téměř beze zbytku zalesnit s využitím umělé obnovy. Zalesňoval jsem jedlí, bukem, klenem a dubem. Jedle jsem oplotil (3 oplocenky na ploše zhruba 350 m2), několik dalších jsem opatřil individuální ochranou. Kromě dubů byly veškeré dosazované stromky místního původu, získané po dohodě s majiteli okolních lesů z jejich pozemků.

VÝVOJ V OBDOBÍ 1999 - 2001

Po očekávané počáteční stagnaci jsem zaznamenal v roce 2000 a zejména 2001 v severní části (převážně přirozené nárosty) prudký růst. Významné (až 1,5 m) byly přírůstky hlavně u habru, ale rovněž u dubu zimního a klenu. Buk přirůstal méně, avšak i zde se hodnota přírůstu v některých případech blížila 1 metru. Do porostu dobře zapadly i dosazované buky a jedle. Dub zimní jsem nadále uvolňoval na úkor habru a odstraňoval pionýrské dřeviny. S výjimkou jedle jsem ve větší míře nemusel aplikovat podzimní nátěry přípravky proti okusu zvěří. Stav této části lesa v předjaří 2002 dokumentuje obr.1.

V jižní části byla situace složitější. Dosazované duby nevhodné provenienčně i druhově (dub letní) prokázaly nízkou životaschopnost a i přes pravidelné nátěry jejich růst dosud stagnuje. Na tuto skutečnost má pravděpodobně vliv i absence půdní mykorrhizy, která je pro duby charakteristická. Proto lze doporučit k výsadbě dubů na konečné stanoviště sadbu s kompaktním kořenovým balem, popř. vysévat žaludy. Odhaduji, že přirozeným výběrem se fáze tvorby zapojeného porostu v této části bude účastnit maximálně 10 - 15 % dosazovaných dubů, a proto je v současnosti podsazuji buky místního původu.

U jedle a buku se významně projevuje vliv jejich původu - výškový přírůst stromků pocházejících ze stinných stanovišť je na této slunečné lokalitě dosud výrazně pomalejší. Přírůst jedinců pocházejících z osluněných stanovišť může však být i v případě pasečně sázené jedle velmi vysoký (obr.2). Vliv předchozího stanoviště na další růst je podle mých zkušeností u jedle nejvýznamnější ze všech zde dosazovaných sazenic.

U buku a habru se díky veverkám a ptákům každé jaro objevuje velké množství klíčících semenáčků. Téměř všechny tyto semenáčky jsou však ničeny zvěří, jak potvrzuje i zkušenost z okolních lesů. To vede k nutnosti pravidelného nátěru repelentními přípravky a neustálé kontroly oplocenek, zejména v pozdní zimě a předjaří.

Pionýrské dřeviny zatím ponechávám v růstu všude tam, kde je to jen trochu možné. Kromě žádoucího stínění zachycují i část okusových škod v období od listopadu do března.

NÁKLADY NA ZALESNĚNÍ A ZAJIŠŤOVÁNÍ POROSTU

Náklady na zalesnění a zajišťování tohoto typu lesa jsou relativně nízké. Jejich největší část (odhaduji 60%, včetně ceny práce) byla vynaložena již při počátečním čištění pozemku a dosazování stromků. Pak nastal pomalý, ale trvalý pokles nákladů. Veškeré vstupy se dají rozumně a ekonomicky elegantně snížit po domluvě s majiteli okolních pozemků. Vzhledem k cca 50% podílu přirozené obnovy a častému použití místních náletových dřevin očekávám nejvyšší náklady na zajištění kultur (materiál oplocenek, repelentních přípravků). Vlivem relativního přezvěření je tato položka nejvyšší (cca 1 000 Kč ročně). Část materiálu na budování oplocenek lze (po dohodě s majiteli již vyvrácených oplocenek s odrostlými kulturami v sousedství) získat za odpovídající protislužby, např. formou prořezávek. Celkově lze říci, že veškeré přímé náklady spojené s tímto lesem dosud nepřesáhly 5 000 Kč.

PLÁNOVANÝ CÍLOVÝ STAV LESA, JEHO EKOLOGICKÝ A EKONOMICKÝ PŘÍNOS

Cílová skladba dřevin tohoto lesa se bude co nejvíce řídit skladbou přirozenou. Budu se snažit o minimální míru narušování přírodních procesů a podporovat přirozenou obnovu. V časovém horizontu 80 - 100 let odhaduji podíl habru zhruba 25-30 %, dubu zimního 25 %, buku 15 %, klenu okolo 15-25 %, jedle nad 10 %, s příměsí mezitím nalétlých smrků, modřínů či třešní ptačích. Vysoký podíl habru je v těchto podmínkách charakteristický pro druhotné lesy a nepředstavuje významnější ekonomický přínos. Má však obrovský význam pro zlepšování fyzikálně-chemických parametrů lesní půdy a při přípravě přirozeného nástupu klimaxových dřevin. Buk vykazuje vysokou vitalitu, která se zde projevuje přizpůsobením podmínkám osluněné paseky. Lze očekávat, že v horizontu cca 120 let (v případě přijatelného tlaku zvěře) spolu s jedlí a klenem potlačí habr.

Zastoupení jedle

Nejvíce budu podporovat zastoupení jedle bělokoré, některými lesníky dříve nazývanou matkou lesa. Její významný pokles v zastoupení dřevinné skladby středoevropských lesů je podle mého názoru především důsledkem dosud převažujícího holosečného lesního hospodářského způsobu, který může zlikvidovat i poslední zbytky přírodě blízkých porostů s převahou jedle. To dnes bohužel vidíme v některých restituovaných lesích okresu Vsetín. Holosečné těžební způsoby jsou vážným proviněním proti lesnímu ekosystému, i přes různá ekonomická zdůvodnění. Z ekologických, ale dlouhodobě i ekonomických hledisek mohou být škody nedozírné. V případě jedle byl preferencí holosečí téměř zlikvidován domácí genofond dřeviny, která by mohla patřit z hlediska trvalé udržitelnosti (tj. i trvalé výtěžnosti) lesů k nejperspektivnějším. Holoseče snad mají své místo v boreálním lese, ale ne v našich podmínkách.

Zastoupení smrku

Domnívám se, že myšlenka trvale udržitelného přírodě blízkého lesa nevylučuje pěstování smrku, ovšem pouze v takovém zastoupení, které nebude mít významnější acidifikačně-degradační vliv na lesní půdu. V případě popisovaného porostu proto ponechávám volně růst veškeré náletové smrky, uvolňuji je v kompetici s výrazně nadúrovňovými pionýrskými dřevinami, potlačuji v soutěži s jedlí a ponechávám volné soutěži s veškerými cílovými listnáči. V souladu s očekáváním se ukazuje, že tímto způsobem se jich na popisovaném stanovišti prosadí jen velmi malý zlomek.

Zastoupení dubu a klenu

Duby a javory byly v původních lesních společenstvech této oblasti zastoupeny jen jako příměsi (s výjimkami např. u antropicky podmíněných javořin). Vzhledem k jejich vitalitě, očekávaným teplotním změnám i kvalitě dřeva je však jejich významnější podíl i v popisovaném typu lesa vítaný.

HLAVNÍ PŘÍNOSY A CÍLE

Přínos tohoto porostu spočívá především v jeho předpokládané schopnosti přirozené obnovy a z ní plynoucí trvalé výtěžnosti, bez periodicky se opakujících nákladů na nové zalesnění a zajištění vzniklých kultur. Se současnou úrovní poznání lze tento přínos jen těžko vyčíslit. Stejně lze zatím jen obtížně vypočítat cenu škod, jimiž se na bonitě půd a stavu lesních ekosystémů podepsalo 150 let holosečného smrkového hospodaření. S využitím přírodě blízkých principů těžby a obnovy lze doufat, že byly položeny základy lesa, který poslouží jako jedno z vodítek pro majitele okolních pozemků a další vlastníky vyznávající zásadu, že více než majiteli jsme správci získaného lesa. Hlavním cílem by mělo být předat jeho nedozírné hodnoty generacím, jež přijdou po nás.

Adresa autora:
Ing. Vladimír Pelíšek, Ph.D.
Dolní 2268, 760 01, Zlín