TYP VĚTVENÍ A PŘÍRŮST SMRKU
Milan Palát, Otto Hauck
Smrk ztepilý (Picea abies L.) je v našich horských oblastech hospodářsky nejdůležitější jehličnatou dřevinou. Jako euroasijská dřevina zaujímá rozsáhlý areál. Vděčí za to své veliké morfologické proměnlivosti, která je podmínkou přizpůsobivosti. V původních porostech vytváří různé ekotypy (chlumní, horský, vysokohorský), které sestávají z různých fenotypů, vzájemně odlišných v mnoha kvalitativních a kvantitativních znacích.
V naší práci si všímáme hlavně způsobu větvení (charakteru postavení větví 2. a dalších řádů), neboť spolurozhoduje nejvíce o predispozici k charakteru velikosti přírůstu a k reakci na stres, vyvolanému klimatickými faktory - zejména větrem.
Každý ze sledovaných typů větvení je různě odolný vůči drsným klimatickým činitelům, zejména vůči větrům, dále zátěži sněhem, námrazou a ledovkou. Na základě literárních údajů se lze domnívat, že si lesníci již na počátku cílevědomého pěstování smrku byli vědomi určité závislosti jeho přírůstu na typu větvení. Chybí však podrobné kvantitativní doklady. Proto jsme se rozhodli na základě výsledků výzkumu na projektu Rájec blíže prozkoumat vztah mezi typem větvení a přírůstem v regionu Moravsko-slezských Beskyd a kontrolně i v Hrubém Jeseníku na stromech trvalých zkusných ploch (dále jen TZP) ÚHUL Brandýs n. L. a zkusných ploch (dále jen ZP) z lokality Bílý Kříž. Vybrané plochy pokryly 5. až 7. lesní vegetační stupeň (LVS). Vedle fenotypické klasifikace sledovaných stromů, spočívající v charakteristice větví 1., 2. a dalších řádů, jsme zkoumali i závislosti mechanického poškození klimatickými činiteli na typu větvení. Kromě toho jsme prozkoumali možnost ranější klasifikace jednotlivých typů větvení pomocí letokruhové analýzy.
HODNOCENÍ FENOTYPU KORUN SMRKU
Hodnocení fenotypu korun smrku probíhalo podle Samkovy metodiky (viz.obr.) Přestože jsme si plně vědomi problematičnosti využití závislosti růstu na typu větvení v lesnické praxi (pro obtížnost určování typu větvení, způsobené hustotou porostu v probírkovém věku), rozhodli jsme se výsledky našeho šetření, prováděné v rámci projektu Beskydy, publikovat. Domníváme se totiž, že v určitých přírodních podmínkách by mohla preference některých typů vést ke zvýšení stability porostů, k jejich menšímu poškozování a tím i k hospodářskému efektu (zejména pokud by výzkum prokázal i prakticky užitečné rozdíly v kvalitě dřeva mezi jednotlivými typy větvení).
ZASTOUPENÍ TYPŮ VĚTVENÍ
Nejvíce zastoupenými typy větvení v oblasti Beskyd, reprezentované našimi pokusnými plochami, byl typ svazčitý (45 %) a deskovitě-svazčitý (31 %). Přechodné typy hřebenito-svazčitý a svazčito-deskovitý byly zastoupeny 12 % a 11 %. Hřebenitá forma byla zastoupena jen 10 stromy, tj. 1 %. Na TZP Hrubého Jeseníku, které leží v průměru o 100 m výše nad mořem, ubylo stromů typu hřebenito-svazčitého a svazčito-deskovitého a zvýšil se počet stromů typu deskovitého. Zde podle orientačního šetření byly nejvíce zastoupeny typy svazčitý (50 %) a deskovitý (32,7 %), svazčito-deskovitý byl zastoupený 15,8 % a hřebenito-svazčitý jen 1,5 %. Hřebenitý zcela chyběl.
PROMĚNY TYPU VĚTVENÍ V RÁMCI STROMU
Ze sledování proměny typu větvení v rámci stromu u jednotlivých typů větvení vyplývá, že možná změna typu větvení stromu, tzn. změna úhlu větví 2. řádu v průměru nepřevýší hodnotu Ī 11.25°, tj. maximálně polovinu stupně naší klasifikace. V praxi je tato změna zanedbatelná, neboť se kryje s chybou vznikající při samotné klasifikaci větvení. Otázkou zůstává, do jaké míry lze z proměnlivosti typu větvení v rámci koruny stromu soudit na proměnlivost typu větvení, způsobenou vnějším prostředím na jiném stanovišti. Jsou-li změny v rámci koruny stromu a odchylky způsobené změnou stanoviště stejné, pak by se jednotlivé stromy typovaly se stejnou chybou (Ī 11.25°), kterį odpovídá změně větvení na stromě.
MOŽNOSTI ROZLIŠENÍ FENOTYPU V ZÁVISLOSTI NA VĚKU
Z terénního průzkumu v porostech Beskyd i na ŠLP Křtiny vyplývá, že jednotlivé fenotypy lze spolehlivě rozlišovat od věku 25 - 30 let, tedy od tyčoviny ( d1.3 13 až 19 cm). Mladší věk nedoporučujeme, neboť by se klasifikovalo s velkou chybou. Letokruhové analýzy provedené na Bílém Kříži v Beskydech naznačují, že intenzita růstu v mládí nemusí být v korelaci s budoucím typem větvení, tzn. že je v mládí spíše dána odlišným ekotopem každého jednotlivého stromu. Letokruhové a kumulativní křivky ukazují, že k tloušťkové růstové diferenci po 20. roce dochází souběžně s diferenciací typů větvení, tzn. typ větvení začíná být až později jedním z nejsilnějších vlivů ovlivňujících intenzitu růstu. Intenzivnější růst jednotlivých stromů v mladých kulturách nelze tedy použít jako znaku k výběru jednotlivých typů.
CHARAKTERISTIKA VĚTVÍ
V Hrubém Jeseníku (podobně jako v Beskydech) převažují do věku cca 90 let smrky s rovnými větvemi 1. řádu, mají u kmene ostré nasazení a svírají s kmenem kolmý úhel. Jejich průběh je rovný nebo mírně křivolaký. U deskovitého typu převažují větve křivolaké, na konci rozvětvené. U nejčastěji zastoupeného svazčitého typu převládají větve středně silné a silné a jsou středně dlouhé až velmi dlouhé. Druhý, více zastoupený typ deskovitý má větve středně silné až slabé a jsou krátké.
TYPY VĚTVENÍ A ŠKODY KLIMATICKÝMI ČINITELI
Závislost četnosti zlomů na typu větvení je přibližně lineární. Vzrůstá od nejmenší hodnoty pro typ hřebenitý k nejvyšší hodnotě u typu deskovitého (typ 1 - 20 %, typ 1/2 - 26 %, typ 2 - 30 %, typ 2/3 - 47 % a typ 3 - 66 %). Škody klimatickými činiteli byly ve sledovaných porostech obou pohoří skoro stejné, bylo postiženo 36 - 38 % jedinců. V Beskydech byly klimatickými činiteli nejvíce postihovány typy svazčitý (13,5 % jedinců) a svazčito-deskovitý (14 % jedinců). V Hrubém Jeseníku byly nejvíce postihovány typy svazčité (20,7 % jedinců) a deskovité (13,2 % jedinců). Jde zde zřejmě o přirozený jev, neboť nejvíce postižené typy větvení jsou současně v dnešním stavu porostů nejvíce zastoupeny. Pokud se týká způsobu regenerace kmene, v Beskydech převažuje regenerace bajonetem (14 %) a dvojákem (8,1 %), v Hrubém Jeseníku bajonetem (3,8 %). V Hrubém Jeseníku bylo 3krát více stromů bez vrcholu (30 % : 10,4 %). Ostatní sledované způsoby regenerace (svícny, lyry atd.) jsou zastoupeny více v Beskydech než v Hrubém Jeseníku.
TYPY VĚTVENÍ A PŘÍRŮST
Mezi jednotlivými typy větvení ve sledovaných oblastech (Drahanská vrchovina, Moravskoslezské Beskydy, Hrubý Jeseník) je statisticky významný rozdíl v tloušťkovém i výškovém přírůstu. Zastoupení jednotlivých typů větvení sleduje následující trend: Od typu větvení 1 (hřebenitého) přes typ 1/2 až k typu 3 (deskovitému) se snižuje jak výčetní tloušťka, tak celková výška stromů. Rovněž radiální přírůst je nejvyšší u smrků s typem větvení 1 (hřebenitém) a klesá při typu větvení 1/2, 2, 2/3 k nejmenšímu přírůstu u typu větvení 3 (deskovitého). Výsledky získané přesnou klasifikací typu větvení na roubovancích smrku v bílovické a úsovské plantáži smrku potvrdily naprosto stejné zákonitosti.
Adresy autorů:
Doc. Ing. Milan Palát, CSc., Ústav statistiky a operačního výzkumu, MZLU,
Zemědělská 3, 613 00 Brno
RNDr. Ing. Otto Hauck, Ústav zakládání lesa, MZLU, Zemědělská 3, 613 00 Brno