Lycksele - klíč k historii švédského lesnictví
Jan Skaloš
Jestliže se z Umea, “města bříz”, kde se nachází nejseverněji situovaná univerzita ve Švédsku s lesnickou fakultou Švédské zemědělské univerzity (SLU), vypravíte po silnici E 12 (tzv. “Bla vägen”) směrem na sever na Storuman či norské Mo i Rana, dorazíte po půldruhé hodině jízdy do nevelkého Lycksele, města, které se stalo klíčem k historii švédského lesnictví.
Lycksele
Městečko (14 000 obyv.) a zároveň lesnatý, územně správní celek na severu Švédska, je někdy vzhledem ke svému historickému významu označováno jako “Sami-Stockholm”. Lycksele leží na území provincie nazývané Lapland. Stejně jako jinde ve vnitrozemí žije v tomto městě mnoho lidí, kteří svůj život zasvětili lesu - ať již jako profesionální lesníci, lovci, nebo pouze jako jeho běžní návštěvníci. Například tři z největších lesních společností ve Švédsku zde mají své správní kanceláře. Vedle muzea lesnictví zde najdete také muzeum lovectví nebo jedinečnou zoologickou zahradu (Lycksele djurpark) s turem pižmovým.
Muzeum lesnictví (“Skogsmuseet”)
Muzeum se nachází v historické části města na poloostrově Gammplatsen. Expozice je tématicky rozdělena na dvě hlavní části situované v samostatných dřevěných budovách: oddělení “manuálního období” (otevřeno v roce 1981, první výstava se konala až v roce 1984) a “období mechanizace” (zpřístupněna v roce 1994). Obě výstavy podávají ucelený obraz nejen o změnách každodenní práce v lese za dlouhá léta, ale i o lese samotném jako jedinečném ekosystému.
Muzeum rozšiřuje nejen informace o historii lesnictví, zejména v severním Švédsku, ale stejně tak je i sbírá a uchovává. Prostřednictvím výstav a přednášek se rovněž snaží přiblížit návštěvníkům přírodní a kulturní vývoj kraje Västerbotten jako základního administrativního rámce pro lesohospodářské a jiné aktivity zdejších obyvatel. V tomto ohledu je Lycksele charakteristické dlouhotrvajícími tradicemi, které se dosud udržují.
Gammplatsen
Na poloostrově Gammplatsen, nejstarším místě v Lycksele, byl na počátku 17. století postaven první kostel, který se stal místem setkávání původních obyvatel – Saamů, obchodníků a pravidelných návštěvníků kostela. Trhy, které
se konaly dvakrát za rok, byly vynikající příležitostí pro vzájemná setkávání a obchodování. Později bylo toto centrum přesunuto do současného centra města. Na Gammplatsen se nachá-zí rovněž skanzen, kde můžete mj. spatřit stavby s architekturou typickou pro tuto oblast. Na většině rozlohy poloostrova se rozkládá přírodní rezervace, kde se nachází zajímavý druh arktického maliníku Rubus arcticus. Mezi starými základy domů ze 17. století se pasou ovce. Muzeum lovectví, kavárna Ruselegarden a kostel sv. Margarety rozšiřují pestrou paletu zajímavostí a památek tohoto starobylého místa.
Stálé expozice muzea
Manuální období
Expozice s názvem “manuální období” byla představena veřejnosti poprvé v roce 1984 ve stylové dřevěné budově z roku 1981. Zdůrazňuje, že síla lidských paží a houževnatost koní byly společně pro lesní dělníky dlouhou dobu jedinými zdroji energie. Nástrojů, které byly k dispozici, nebylo tehdy mnoho: sekera, pila, zvedací hák a tzv. škrabák na kůru se používaly od přelomu století až do šedesátých let 20. století. V té době byla mechanizace prozatím jen velmi jednoduchá a primitivní.
- Lesní srub
Uprostřed jedné místnosti v budově muzea stojí skutečný lesní srub, který byl obýván dřevorubci na počátku 20. století. Několikatýdenní pobyt ve starých, vlhkých a chladných lesních chatrčích nebyl jednoduchý a teprve poté, co se jeho obyvatelé složili, aby společně zaměstnali kuchařku, která by jim připravila teplé jídlo a udržovala chatrč v dobrém stavu, stal se život uvnitř mnohem snesitelnější. Původní lokace vystaveného srubu byla v blízkosti vesnice Ekorrträsk, v okrese Vindeln. Srub však nebyl používán pouze v zimě a obyvateli nebyli jen dřevorubci. Na jaře sem přicházeli voraři, kteří plavili dříví a v létě je vystřídali účastníci senoseče, jež probíhala na močálech a blatech poblíž. V předprůmyslové společnosti si dovedl každý muž postavit svůj vlastní dům a vyrobit potřebné nástroje. V severním Švédsku, kde byli (a jsou) obyvatelé roztroušeni na velké ploše území, byla tato dovednost nezbytná.
- Práce dřevorubců
Za lesním srubem nejdeme maketu miniaturní lesní výsadby, kde se seznámíte se starými dřevorubeckými praktikami používanými při práci v lese. Pila a sekera byla samozřejmostí stejně jako odkorňovače a zvedací kleště. S těmito jednoduchými nástroji švédští dřevorubci zpracovali milióny kusů stromů.
- První motorová pila ve Švédsku
Pila poháněná motorem se poprvé objevuje v padesátých letech dvacátého století. První sériově vyráběná motorová pila byla ve Švédsku vyrobena v roce 1952 a vážila rovných dvacet kilogramů. Pro zajímavost: dvouruční motorová pila pochází z pozdních 40. let a dosud funguje. Od té doby až do poloviny 60. let, kdy byl vyvinut lehčí a spolehlivější prototyp, však výběr používaných motorových pil nezaznamenal výraznější technický průlom.
- Dehet - “černé zlato” z lesa
Ve Švédsku byla produkce dehtu vedle dřeva velmi důležitou doplňkovou obchodní komoditou a tato země patřila mezi jedny z nejvýznamnějších exportérů dehtu na světě co do kvality a množství. Dehet se kdysi používal k impregnaci dřeva a provazů. K tomu, aby byl vyprodukován jeden barel dehtu, bylo zapotřebí zhruba 10 dnů práce.
- Od lesa k řece, aneb suchozemská doprava dřeva
“Od pařezu” až po plavební trasy musely být klády dopravovány na saních tažených koňmi. Koně patřili k plemenu “North Swedish” nebo šlo o křížence plemene Ardennes s předchozím plemenem. Kříženec byl vysokým, vytrvalým a pružným tahounem. Velikost nákladu musela být vždy adekvátní kvalitě povrchu cesty - v krajině bez infrastruktury a na neudržovaných lesních cestách v zimě byl náklad podstatně menší.
Model v měřítku 1:10 přibližuje způsob, jakým byly hlavní dopravní cesty udržovány v dobrém technickém stavu. Jedná se o trasy, po kterých se těžké náklady dříví dopravovaly na velké vzdálenosti až k vodním dopravním cestám, odkud se dále plavilo. Do zarovnaného sněhového povrchu cesty byly vytlačeny koleje, které se vzápětí zkropily vodou. Tvořící se led na povrchu pak usnadnil tažení nákladu a koleje zároveň pomáhaly udržovat i směr jízdy.
- Plavení dříví
Vodní toky byly ve Švédsku vždy používány nejen pro plavení dříví, ale také k transportu barelů s dehtem. Klimatické podmínky oblasti, dostatečný spád a bohatá síť přítoků vytvářely společně z řek severního Švédska ideální dopravní médium. V době ekonomického růstu na počátku 20. století dosáhla vodní doprava dříví minimálně stejného významu jako železnice. K dispozici byla rovněž snadno dostupná levná pracovní síla: podél řek Umeälven a Vindeälven bylo svého času zaměstnáno zhruba 5000 mužů. Plavení pro ně představovalo důležitý vedlejší zdroj příjmu během roku - ti, kteří plavili dříví, byli totiž zároveň i zemědělci a na svých nevelkých políčkách pracovali zbývající část sezóny.
Naposledy se dříví po švédských řekách plavilo v roce 1980. V době svého největšího rozkvětu se plavení dříví provozovalo na 30 000 km vodních toků ve Švédsku. Útlum a nakonec i zánik byl způsoben hned několika důvody: doprava plavením se postupem času ukázala jako pomalá a vyžadovala značné množství lidské práce, dříví mělo také menší vztlak než původně a vzdálenost těžebních lokalit od plavebních cest se stále zvětšovala. Tyto faktory, společně se zavedením štědrých dotací na výstavbu lesních cest, byly hlavními důvody pro upuštění od tohoto způsobu dopravy dříví. Zvyky, jazyk a vše, co s touto dnes již historickou tradicí souviselo, se nyní, po více než jednom století, vytratilo.
- 1903 - Povinnost zalesňovat poprvé v zákoně
Od poloviny 19. století do začátku toho minulého byly lesní porosty těženy bez jakékoliv myšlenky na znovuzalesnění, neboť se zdroje dřevní suroviny zřejmě zdály být nevyčerpatelné. Teprve v roce 1903 byl přijat první zákon upravující pěstování lesů, podle kterého byli vlastníci lesů nuceni provádět znovuzalesňování odtěžených ploch. Do 40. let převládala metoda volné síje přímo na holiny vzniklé po těžbě. Výsledky však nebyly díky klimatickým a půdním podmínkám a nevalné kvality semen dobré. Teprve v 50. letech bylo v severním Švédsku založeno několik velkých lesních školek. Přes intenzivní rozvoj technologií je práce ve školkách dosud prováděna ručně, což je připisováno specifickému charakteru rostlinného materiálu. Při zalesňování se během léta vytváří četné pracovní příležitosti, přičemž práci tohoto druhu provádějí většinou pouze ženy a mladí lidé. Každým rokem je v kraji Västerbotten vypěstováno celkem 23 miliónů nových sazenic.
- První kolektivní smlouvy...
Pro lesní dělníky, kteří pracovali v rozlehlých švédských lesích, nebylo snadné se spojovat v organizacích. K prvním pokusům dochází až ve 30. letech minulého století a první kolektivní smlouva byla podepsána až v roce 1943. Dělníci byli dlouhou dobu placeni od kusu provedené práce, což vedlo díky přepracování k častým nehodám a vzniku zdravotních problémům. Teprve generální stávka v roce 1975 vyústila v zavedení měsíční mzdy.
Období mechanizace
Po druhé světové válce - v době, kdy se v každodenním životě začaly využívat různé druhy zařízení - vjíždějí do severošvédských lesů první stroje. Práce v lesích, stejně jako způsob, jakým byly lesy využívány, prodělaly podstatné změny. Vývoj technologie je popsán v expozici “období mechanizace” a včetně ukázky různých strojních zařízení se zde také dozvíte více informací o lese jako jedinečném ekosystému, zdroji důležité exportní komodity, ale i o místu pro rekreaci.
Lesní hospodářství (LH)
Jako odvětví národního hospodářství se plně vyvinulo do poloviny 19. století. Lesní porosty na severu Švédska byly obrovskou zásobárnou dřevní suroviny a v Evropě byla tehdy velká poptávka po řezivu velkých rozměrů. Řezivo malých rozměrů se využívalo v celulózkách, a to až do přelomu století. Dokonce i v současnosti je LH jedním z nejdůležitějších odvětví švédského exportního průmyslu. Tomu odpovídá například spotřeba papíru na jednoho obyvatele - ve Švédsku činí 210 kg papíru na osobu za rok.
Lesní hospodářství se ve Švédsku podílí na tvorbě čistého příjmu z exportu asi 20 %. Trend vývoje počtu lidí, kteří jsou zaměstnáni v lesním hospodářství, klesá - stroje jsou výkonné a např. harvestor pokácí za hodinu až 90 stromů.
Vzdělávací programy pro školy
Školáci a ostatní dětské skupiny se mohou během návštěvy vypravit na “výlet časem”. Vyzkouší si řezání pilou a odkorňování, v lesní chatrči ochutnají tzv. “kolbulle” (kombinace lívance s americkou slaninou). Navíc si mohou prakticky vyzkoušet různé práce, jako např. praní šatů nebo pečení tzv. “tunnbröd”, tenkého, rovného a nekvašeného chleba. O kousek dále zahájí symbolicky školní zvonek ukázkovou hodinu, ve které se děti mohou přenést do roku 1900. Až do předhistorické doby před 6000 lety se lze vcítit přípravou oběda podle tradičního postupu v jámě vyhloubené v zemi.
Další nabídky muzea
Vedle stálých výstav bývají rovněž zpřístupněny přechodné expozice s různými tématy - od porcelánu po přírodní fotografii. Většinou se konají v oddělení manuálního období.
Knihovna
V muzeu lesnictví je k dispozici příruční knihovna, která nabízí publikace především o lesnictví, ale i literaturu zabývající se regionální historií. Nabídku doplňuje pestrá paleta různých titulů periodik a encyklopedií.
Konferenční místnost
Případným zájemcům je k dispozici konferenční místnost s 45 místy s možností psaní a 75 místy pro posluchače. Vlastní program je možné zkombinovat s návštěvou expozice zasvěcené historii plavení dříví s průvodcem. Zajímavým zážitkem je oběd přímo ve stylovém dřevěném srubu.
V rámci komerčních aktivit lze v prostorách muzea vytvořit výstavu na objednávku, včetně možnosti zamluvit si přednášku o historii lesnictví.
Kavárna Ruselegarden
Nedaleko kostela sv. Margarety stojí budova, typická pro kraj Västerbotten, ve které místní folklórní spolek z Lycksele provozuje kavárnu. Tento nepřehlédnutelný dřevěný domek zde stojí již od roku 1845. Uvnitř si můžete dát vedle šálku kávy rovněž domácí buchty a koláče, skupiny si mohou v předstihu dokonce objednat i stravování.
Adresa muzea:
Gammplatsen, Box 176
S-921 23 Lycksele
Tel.: +46 950-379 45, fax: +46 950-132 60
Http://home.bip.net/skogsmuseet
http://www.lycksele.se/skogsmuseet/
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Adresa autora:
Ing. Jan Skaloš, LF ČZU Praha, Kamýcká 127,
165 21 Praha 6 - Suchdol, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto a obr.: propagační materiály muzea
Použité prameny jsou k dispozici u autora