Rozdíly v evidovaném objemu dříví
Vladimír Simanov
V průběhu těžební činnosti dochází ke změnám v evidovaném objemu dříví, a to ke změnám faktickým, způsobovaným skutečnými ztrátami, i ke změnám fiktivním, vznikajícím v důsledku rozdílů mezi výsledky zjišťování objemu dříví různými metodami, rozdílným způsobem evidence dříví a přetříděním (záměnou) sortimentů surového dříví.
Fiktivní rozdíly
K největším fiktivním rozdílům dochází při předávce dříví, když výrobce a odběratel používají odlišné metody zjišťování objemu dříví nebo se prodej uskutečňuje v jiné měrné jednotce. Například když lesnický subjekt vychází u vlákninového dříví z prostorového objemu dříví, ale odběratel přejímá dříví podle hmotnosti, s přihlédnutím k okamžité vlhkosti dříví a s použitím firemního etalonu konvenční hustoty dříví. Rozdíly v reálné hustotě dříví pak vedou k fiktivním evidenčním rozdílům.
Zaokrouhlování tloušťky výřezů
Podíl na fiktivních rozdílech mezi objemem vyrobeného a dodaného kulatinového dříví má způsob zaokrouhlování tloušťky výřezů pro výpočet jejich objemu. Podle našich uzancí se zaokrouhluje na celé centimetry do 0,5 cm dolů a nad 0,5 cm nahoru. Zahraniční uzance vyžadují zaokrouhlování na celé centimetry dolů. Přijme-li se dříví podle českých uzancí a expeduje podle uzancí zahraničních, vede to k fiktivním rozdílům. Největší rozdíly jsou při zaokrouhlování tlouštěk dolů u výřezů 1. tloušťkové třídy, u nejčetnějších tloušťkových tříd, 2. a 3., dosahují ještě 8, resp. 6 % (údaje jsou odvozeny pro tloušťkový interval 0,5 až 1,0 cm). Polovina výřezů by však měla být v rozpětí do 0,5 cm a polovina nad tímto rozpětím. V praxi by tedy neměly rozdíly v evidovaném objemu kulatiny podle našich a zahraničních uzancí přesáhnout 3 až 4 % z objemu dříví zjištěného podle obchodních uzancí ČR.
Ovlivnění hospodářských výsledků
Rozdíly v evidovaném objemu dříví se v evidenci podnikatelských subjektů oceňují, což ovlivňuje hospodářské výsledky. Finanční úřady chtějí znát jejich podstatu pro posouzení, zda vykázané rozdíly mezi vyrobeným a prodaným dřívím mohou objektivně vzniknout, či zda jejich výše signalizuje snahu o zkreslení hospodářského výsledku. LH by proto mělo určit hranice objemových změn dříví v průběhu jeho výroby, majících objektivní charakter, tedy ztrát faktických. Významným faktorem přitom je, že plánovací metodika ztráty surového dříví v procesu výroby nezná. O faktických změnách evidovaného objemu dříví můžeme hovořit až od příjmu dříví do evidence, protože ztráty před tímto bodem nejsou zachyceny. Při příjmu na lokalitě “P” jsou z evidence vyloučeny ztráty vznikající těžbou a při příjmu na odvozním místě ztráty, ke kterým dochází v celém průběhu těžby a soustřeďování dříví. Při posuzování výše rozdílů v evidovaném objemu dříví v procesu výroby je proto nutné brát v úvahu lokalitu příjmu dříví.
Faktické rozdíly
Při těžbě dříví vznikají množstevní ztráty - nadměrky, ztráty sečným a zkracovacím řezem, ulomení vršku stromu při jeho pádu, ztráty nedodržením normované výšky pařezů, ztráty z nezpracovaných vrcholových částí stromů a u listnáčů i ztráty z nezpracovaných větví obsahujících hroubí. Ve všech případech jde o ztráty před prvním evidováním vyrobeného dříví, které se neprojeví jako změny evidovaného objemu dříví. Mezi faktické ztráty objemu dříví při soustřeďování patří zapomenuté či nenalezené přijaté výřezy a části výřezů ulomené v průběhu soustřeďování. V závislosti na použité technologii dosahují tyto ztráty 0,4 až 5 %. Pokud nejsou v evidenci dříví vykázány, posouvají se do dalších fází výroby, kde se projeví v manipulačních ztrátách, ve kterých nepříznivě ovlivňují posuzování efektivnosti druhování na skladech dříví. Jinými slovy, vznik ztrát je neprávem přisuzován manipulaci dříví na skladech.
Ztráta objemu dříví příčným řezem
Tato ztráta je ovlivněna dřevinou, tloušťkou řezné spáry, velikostí přeřezávaného profilu kmene a počtem řezů. Je tedy úměrná tloušťce kmene a počtu řezů. Proto narůstá při rozřezávání surových kmenů na krátké sortimenty, kdy se pohybuje okolo 1 %. Ve změnách evidovaného objemu dříví se obvykle neprojeví, protože bývá při výrobě rovnaných sortimentů ze surových kmenů skryta ve fiktivní ztrátě z použití převodních čísel. Odříznutím oddenků či špiček surových kmenů (tyčí) vznikají manipulační odřezky nestandardních délek. Jejich výskyt závisí na podílu hnilobou napadeného dříví, odřezávaného v kusech kratších než 1 m (vyzdravování), a může tvořit až 1 % z objemu dříví určeného k manipulaci řezem.
Odkorňování
Při odkorňování dříví nezabíhají při správném nastavení nože do dřeva - k faktickým ztrátám proto dochází jen do 4 % ze vstupního objemu. Při odkorňování dříví narušeného hnilobou nebo při vysokém přítlaku nožů tyto vnikají do každého měkkého místa či zachytávají za každou nerovnost povrchu kmene a vytrhávají zdravé dřevo. Ztráty pak mohou přesáhnout 10 %.
Přetřídění
Rozdíly vznikají i při přetřídění sortimentů dříví. Běžně je dříví přijato jako určitý sortiment, ale dodáno jako sortiment jiný. Přetřídění nemusí být jen faktické, tedy následkem změny kvality dříví (nepřevzetím dříví odběratelem v deklarované jakosti), ale může být i přetříděním fiktivním, protože totéž dříví může být deklarováno jako jeden z více zaměnitelných sortimentů. Při nedůsledném vystavování opravných lístků pak dochází k přebytkům a mankům v zásobách jednotlivých sortimentů, i když se celková výše zásob dříví nemění.
Objem surového dříví
Pro odměňování, evidenci a fakturaci se zjišťuje objem surového dříví v m3 b. k. Jsou však možné i jiné ukazatele odměňování a jiné jednotky obchodování dřívím. Protože lesní hospodářská evidence vyžaduje zaznamenání produkce dříví podle jednotlivých porostů právě v m3 b. k., ne-lze se zjišťování této jednotky vyhnout.
Huberův vzorec
Ke stanovení objemu kmenů se používá Huberův vzorec nahrazující kmen válcem. Čím více se výřez liší od tvaru válce, k tím větší diferenci mezi skutečným objemem a vypočteným objemem dochází. Protože se od válce odlišuje každá část kmene jinak, projeví se to různě u sortimentů, vyráběných z jiných částí kmene:
- objem výřezů z oddenkových částí kmenů zpravidla Huberův vzorec vypočítá nižší než skutečný;
- při výpočtu objemu výřezů ze středních částí kmene jsou podle Huberova vzorce zpravidla kladné a záporné chyby stejně početné;
- při výpočtu objemu vrškových výřezů podle Huberova vzorce dochází převážně k nadhodnocení objemu;
- při výpočtu objemu surových kmenů v celých délkách převažují při použití Huberova vzorce chyby kladné (vypočítaný objem je vyšší než skutečný).
Uvažujeme-li těžené kmeny jako statistický soubor s normálně rozloženou četností kmenů v jednotlivých třídách výčetních tlouštěk, pak při zjišťování objemu dlouhého dříví podle Hubera dochází k nadhodnocování objemu tenkých surových smrkových kmenů v rozpětí výčetních tlouštěk od 14 do 24 cm s k. asi o 2,5 až 3,2 %. Již z podstaty Huberovy metody tedy vyplývá nevyhnutelný vznik fiktivních, administrativních rozdílů v evidovaném objemu dříví. Z orientačních šetření vyplynulo, že do hodnoty štíhlostního kvocientu 106,6 Huberova metoda objem kmene nadhodnocuje, od uvedené hodnoty výše podhodnocuje. Objem dříví ze smrkových porostů pěstovaných s cílem zvýšení jejich odolnostního potenciálu proti škodám větrem a sněhem bude tedy nadhodnocen.
Druhování
Každý kmen může být vydruhován více způsoby. Neexistuje jen jediná možnost, a to ani tehdy, kdyby z kmene bylo možno vyrobit jen jeden sortiment, neboť ho lze vydruhovat v různých délkách. Přitom výsledky různých způsobů druhování mohou ve vztahu k evidovanému objemu surového kmene vést k odlišným hodnotám objemu vydruhovaných sortimentů. Jinými slovy, umístění řezu může ovlivnit velikost evidovaného objemu dříví.
Převod prostorových na objemové jednotky
Řada sortimentů se přijímá v prostorových metrech (prm), které se přepočítávají na m3 b. k. pomocí převodních čísel, na jejichž velikost má vliv dřevina, tloušťka kůry, tloušťka a křivost polen i kvalita jejich opracování, jejich počet v jednotce prostorového objemu a způsob rovnání do hráně. Převodní čísla představují průměrnou hodnotu, a proto neodpovídají každému jednotlivému případu. Ing. Obalil prokázal, že uvnitř jednoho sortimentu jehličnatého rovnaného dříví může v závislosti na tloušťce polen dojít při použití jednotného převodního čísla k rozdílu až 20 % a u listnatého rovnaného dříví se může rozdíl přiblížit 30 %. Výše manipulačních ztrát je v úměře k množství vydruhovaných rovnaných sortimentů a za obvyklé je možné na skladech zpracovávajících tenké surové kmeny na rovnané sortimenty považovat rozpětí ztrát od 3 % u borovice a 6 % u smrku až po 12 % pro jehličnaté dříví celkem, u listnatého dříví od 9 % až do 15 %.
Harvestory
U harvestorů je možné považovat výstup z počítače za přesný. Při elektronickém měření a zjišťování objemů průběžným krychlením se výsledky od ručního měření čepových tlouštěk a délek výřezů s následným kubírováním podle tabulek liší do Ī 2 %. Měření délek je odvozeno od měřicího kolečka, tloušťka je měřena po 10cm sekcích pomocí senzorů na ramenech odvětvovacích nožů. Každá tloušťka je vypočítána jako průměr ze dvou měření. Tak přesné měření nemůže být docíleno jiným způsobem. Podmínkou přesnosti je pravidelná kalibrace, tj. nastavení měřicího zařízení podle ověřovacího měření délek a tlouštěk. Při výpočtu objemu výřezu představuje relativní chyba v měření tloušťky dvojnásobek relativní chyby v měření délky. Např. když je u výřezu se střední tloušťkou 20 cm chyba v měření tloušťky 1 cm (5 %), bude chyba ve vypočítaném objemu výřezu 10 %.
Rozdíly v objemu tyčí
Nejčastějším zdrojem rozdílu v evidovaném a skutečném objemu tyčí je nezpracování do špičky. U fiktivních rozdílů je situace komplikovanější. Tabulkové objemy 100 ks tyčí sice byly stanoveny na základě velkého počtu zjištění, což ale nevylučuje odchylky od konkrétních případů. Pokud se tyče a tyčky vyrábí i prodávají jako tyče a tyčky, zůstává problém fiktivních rozdílů objemu skryt. Rozdíly v evidovaném objemu se projeví, jen když je dříví po manipulaci řezem dodáno jako vláknina (z oddenkových částí) a tyčové výřezy (z vrškových částí). Z empirických šetření na manipulačních skladech lze odvodit, že při manipulování tyčí na vlákninové dříví a tyčové výřezy dochází ke ztrátám v evidovaném objemu dříví až 8 %.
Zjišťování množství dříví vážením
Hmotnost dříví je součtem hmotností tří komponentů: dřeva, vázané vody a vody volné. Okamžitá hmotnost dřeva proto závisí na jeho vlhkosti a na hustotě dřeva. Pokud vzrůstá vlhkost dřeva, stoupá i jeho hmotnost. Opačný vztah však logiku nemá, protože zvyšování hmotnosti dřeva nemusí mít důvod ve zvyšování jeho vlhkosti. Lokální rozdíly v hustotě dřeva téže dřeviny bývají tak výrazné, že vedou k ne-srovnalostem při hmotnostní přejímce dříví. Rozdíly mezi objemovými hmotnostmi jednotlivých dřevin jsou významné natolik, že pokud odběratel sloučí jehličnaté dřeviny do jedné skupiny, budou mít rozdíly hmotností rozpětí 64 až 110 kg/m3. To je odchylka od průměrné objemové hmotnosti až Ī16 %. Obdobná situace je i v případě, kdy dodavatel má zájem dříví netřídit a dodává jej po skupinách dřevin. I tehdy musí počítat se vznikem evidenčních rozdílů. Ve skupině “listnaté dříví tvrdé” je nejvýznamnější rozdíl mezi habrem a břízou, kdy se absolutní rozdíl v hmotnosti 1 m3 dřeva pohybuje mezi 119 až 145 kg. To představuje odchylku od průměrné hodnoty objemové hmotnosti skupiny až Ī 12 %. Ve skupině “listnaté dříví měkké” je nejvýznamnější rozdíl mezi osikou a lípou, u nichž se absolutní rozdíl v hmotnosti 1 m3 dřeva pohybuje od + 63 kg do - 40 kg. To představuje relativní odchylku od průměrné objemové hmotnosti skupiny Ī 2 %, což je statisticky nevýznamné. Pokud nebudeme uvažovat dodávky vrby, je vytvoření skupiny dřevin listnaté dříví měkké přijatelné jak pro odběratele, tak i pro dodavatele dříví.
Hmotnostní přejímka dříví
Z pohledu zákona velkých čísel nelze oběma metodám hmotnostní přejímky dříví (ATRO, LUTRO) nic vytknout a odběratelům vyhovují. Přesnější způsob přejímky rovnaného dříví a dříví nestandardních rozměrů v současné době neexistuje. Pro dodavatele dříví je však nesporné, že v rámci jeho dodávek může docházet k odchylkám od objemu zjištěného u něj klasickými způsoby. Přejímka dříví podle hmotnosti tak otevřela nový problém. Dříví s řídkými letokruhy (menší hustotou dřeva), je-li dodané na váhu, přináší dodavateli ztrátu mezi vyrobeným a dodaným objemem dříví, protože přepočet objemu dodávky podle etalonu měrné hmotnosti dřeva je pro něj nevýhodný. Pro odběratele dříví je však tento způsob přejímky objektivnější.
Souvisejícím problémem je vliv hniloby na hustotu dřeva. Má-li dřevo s podílem měkké hniloby hustotu odlišnou od dřeva zdravého, je spravedlivé, aby se podle podílu hniloby povoleného technickými podmínkami měnila i konvenční hustota dřeva.
Rozhodující je, že se objem dříví zjištěný v prostorové míře při hmotnostní přejímce odběratelem nemění. Měnit zpětným přepočtem objem vyrobeného dříví je tedy nelogické, pokud není hmotnostně zjištěný objem dodávky shodný s objemem naměřeným u dodavatele. Hmotnostně přepočítaný objem dříví má význam pro výrobní evidenci odběratele, ale pro dodavatele není závazný, neboť lesnickými metodami zjištěný objem dodávky předán byl. Obvykle používané zachování prostorového objemu dodávky dříví (objemu výroby) při úpravě nákupní ceny v poměru mezi etalonem objemové hmotnosti a skutečnou objemovou hmotností (v případě jejich nesouladu) je tedy logické. Při výrobě celulózy to cenově vyjadřuje skutečnou koupi zákazníka z hlediska budoucí výtěžnosti vlastní výroby (z hlediska technologické jakosti dodávky) a ve vztahu dodavatel - odběratel zůstává problémem jen v přesnosti stanovení etalonu hustoty dřeva. Do objemu těžeb podle porostů by měly být “vraceny” objemy dodávek zjištěné lesnickými metodami a v objemové bilanci těžeb a dodávek není jiné řešení než rozdíl považovat za administrativní.
Elektronické měření
Elektronické měření dimenzí kulatiny lze považovat za přesné, protože je založeno na bezdotykovém snímání délek a tlouš-těk (v několika rovinách). Následné kubírování probíhá automatizovaně po naměřených sekcích. I praxe potvrzuje, že případné větší rozdíly mezi manuálním a elektronickým měřením měly vždy původ v lidském faktoru.
Shrnutí
Přejímka u odběratelů spěje u dlouhého dříví k elektronickému měření dimenzí, u rovnaného a dříví v nestandardních délkách k hromadné přejímce na základě hmotnosti. Ta je pro odběratele vhodnější než přejímka podle prostorového objemu, protože je méně pracná, poskytuje méně možností zpochybňování výsledku a vystihuje zájem odběratele platit za technologickou jakost dříví. Na druhé straně zůstane zachováno vyjadřování produkce lesních porostů v m3 dříví, a proto musí existovat evidence vyrobeného dříví v m3, i když obchod může být realizován v jiných jednotkách. Přejímka dříví odběratelem je uzlovým bodem, ve kterém se důvod i způsob evidence dříví mění. Není důvodu opravovat dodaný prostorový objem dříví, neboť byl změřen lesnickými způsoby a není důvodu k tomu, aby lesní hospodářství přepočítávalo dodané dříví na jakýsi redukovaný objem. Současně je to signál, že vedle uznávaného ukazatele kvantity vstupuje do hry i ukazatel kvality, kterým je v případě rovnaného dříví jeho hustota (měrná hmotnost). Hustota dřeva je výslednicí místních růstových faktorů, a proto ji nemůže podnikatelský subjekt ovlivnit. Při kalkulaci prodejní ceny rovnaného dříví by proto neměla být uvažována cena za 1 m3 vyhlášená odběratelem (potenciální cena), ale redukovaná o cenový koeficient z předcházejícího období (reálná cena). Taková upravená kalkulace by měla být používána nejen v případě finančních kalkulací vycházejících ze sortimentace těžebního fondu pro vlastní potřebu vlastníka lesa, ale i při prodejích dříví na pni, aby finanční ztráta z prodeje “řidšího” dříví nešla jen k tíži podnikatelského subjektu.
Protože fiktivní ztráty závisejí na tom, kolikrát a jak je surové dříví druhováno, má sortimentní metoda nulové fiktivní ztráty, neboť dříví je druhováno jednou a pod jedním a stejným sortimentem je i dodáno. I když je druhování poznamenáno stejnými nepřesnostmi jako u ostatních těžebních metod, nemohou se tyto nepřesnosti v průběhu výrobního procesu projevit a zůstávají skryty. Naopak u metody kmenové a stromové mohou fiktivní ztráty dosahovat 12 až 15 %. Celkové ztráty tak mohou dosáhnout až 20 %, což otevírá tyto problémy:
- v LHE je evidována produkce dříví nadhodnocená o úhrn fiktivních ztrát;
- prodej dříví na pni je realizován v množství, které je o úhrn fiktivních i faktických ztrát vyšší než dosažitelný úhrn dodávek. Přitom jen faktické ztráty lze považovat za průvodní jev výrobního procesu, který by měl být zúčtován k tíži podnikatelského subjektu. Obrazně řečeno, vlastník lesa tak prodává více dříví, než může podnikatelský subjekt výrobou získat.
Vzhledem k tomu, že ztráty dříví v procesu jeho soustřeďování jsou vykazovány výjimečně, lze odvodit, že se administrativně přesouvají na další lokalitu, kterou je expediční sklad (ES). Znamená to, že s největší pravděpodobností je část manipulačních ztrát tvořena objemem, který nebyl na ES vůbec dodán.
Pokud bude praktikován stávající způsob příjmu a evidence surového dříví, budou nutně vznikat i rozdíly v evidovaném objemu dříví. Tyto rozdíly jsou převážně fiktivní, nemající charakter faktických ztrát. Proto nelze považovat za vhodné jejich finanční vypořádávání.
Adresa autora:
Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.
LDF MZLU, Zemědělská 3, 613 00 Brno
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.