Názory a cíle nového děkana LF ČZU v Praze
Hlavní cíle a představy
- Proč jste se ucházel o zvolení děkanem LF?
Hlavním důvodem byla snaha podpořit obory, které se zdály být na ústupu a přitom vytvářejí profil fakulty v největší míře. Je to sice na jedné straně celoevropský trend, na druhé straně na naší fakultě je to fenomén značně subjektivní, daný vznikem, respektive dlouhou pauzou v existenci fakulty a jejím dalším vývojem. V prvních letech se vše orientovalo na zabezpečení výuky. Další aktivity, které určují postavení LF, přicházejí na řadu až dnes. Není to proces rovnoměrný, liší se pracoviště od pracoviště, ale někde je třeba více pomoci či zatlačit, aby se urychlil.
- Vaším hlavním cílem je tedy zachování lesnického směru alespoň v současné podobě?
Žádné obory nechci nijak omezovat, vedení fakulty by jim mělo ponechat prostor, který dosud měly, pochopitelně při rozvoji všech ostatních. Někde jsme již na limitu našich možností, jinde je ještě můžeme rozvíjet. Například na existenci dřevařského směru byl vyvíjen velký tlak. Jenže dřevaři mají 5 % učitelů a vykazují 12 % příjmů. Je třeba pokusit se získat stejné finanční dotace za krajináře jako za lesníka. Vše se ale nedá hodnotit podle čísel; síla a výhoda fakulty by měla být právě v souhře, souladu a provázanosti jednotlivých oborů - zde bych chtěl jednoznačně působit jako stmelující element. V otázce rozpočtu a finančních omezení jsou však právě čísla nesmlouvavá.
Velký problém nás v blízké budoucnosti čeká ohledně personálního zajištění některých oborů. Chtěli bychom se je pokusit omladit, podchytit schopné doktorandy a asistenty se zaječími úmysly. Vlastně na tom pracuji stabilně několik let tím, že se na své granty snažím získat nejmladší lidi z jiných kateder, kterým svěřím prostředky.
- Tímto způsobem chcete přitáhnout na fakultu mladé a perspektivní lidi? A budete na to mít peníze?
Přilákat a udržet současné. Jako děkan budu mít větší možnosti k motivaci mladých, ale přesto budou omezené, protože fakulta je hodně demokratická instituce. V této oblasti se budu muset osobně hodně naučit.
Rozpočet je dost napnutý, máme nízký počet studentů na jednoho učitele, nejméně na celé univerzitě. Naše obory jsou početně malé. Dřevaři mají ke konci 10–15 lidí v ročníku, ostatní obory kolem 40. Pro dobré týmy by měl být cíl získat k základní výplatě alespoň 50 % navíc formou výzkumu a dalších činností - to je cíl vcelku reálný.
- Nebojíte se manažerských povinností, které Vás teď čekají?
Některé manažerské povinnosti jsou celkem zajímavé, člověk se dostane do centra dění, může ovlivňovat věci, na které jinak většinou jen nadává. Pak si za to může sám, když se něco nepovede.
- Platíte za mírného člověka, neobáváte se v nové funkci nutných střetů?
Je mi bližší vždy o problému trochu podumat, hledat dorozumění, zatím se mi to vždycky jak na univerzitní, tak na fakultní a katedrové úrovni vyplatilo, resp. vyplatilo se to skoro všem. Je pravděpodobné, že to nepůjde vždy a dřív nebo později přijdou střety.
- Chystáte ještě nějaké další změny - třeba slučování kateder?
Slučování ne, spíše změny názvu a náplní činnosti, avšak ne bez jejich vědomí a zájmu.
Postavení LF v rámci ČZU, změna názvu LF
- Chystá se změna názvu fakulty. Jak se bude jmenovat?
Fakulta lesnická a environmentální.
- Nebude při změně názvu vnímána pražská fakulta jako spíše environmentální a brněnská jako lesnicko-dřevařská? Když tu otázku rozšíříme, tak poměrně často slýcháme názor, že dvě fakulty lesnické v ČR je zbytečný luxus. Nebude změna názvu předurčovat budoucí specializaci fakult, tedy toho, čeho se obáváte - potlačení lesnického směru na pražské fakultě?
To se nyní nedá přesně odhadnout. Pražská fakulta byla vždycky víc technická na rozdíl od brněnské, kde byl větší důraz na klasické lesnické a biologické vědy. Tento rozdíl by bylo dobré zachovat. Základní studijní programy budou ale asi hodně podobné. Počtem absolventů by určitě jedna fakulta stačila. Když ale vezmu lesnictví jako vědu a jako celý obor a ne jako omezenou profesi, tak mít dvě fakulty je obrovská výhoda. Například v mém oboru tady budou dva profesoři pěstování, ne jeden, který by měl tak trochu monopol. U ostatních disciplín platí totéž. Je to třeba vidět na ekonomice, na oceňování mimoprodukčních funkcí, kde názory fakult (jejich specialistů) nejsou jednotné. Pokud by tady byla jedna škola, pak si studii zaplatí jedno ministerstvo a diskuse se nekoná. Navzdory všem poučkám není věda fenomén ryze objektivní. Společnosti by se to mělo bohatě vyplatit.
- Neznamenají však dvě LF horší kvalitu učitelů, určité rozmělnění lidských zdrojů? Při současných podmínkách ve školství není určitě jednoduché přitáhnout ty nejlepší odborníky.
Naopak bych řekl, že pro lesnickou vědu je to jednoznačně dobře, protože na každé škole se dělá trochu něco jiného a celkový záběr je širší, navíc funguje i spolupráce mezi fakultami. Každá ze škol musí mít zajištěnou akreditaci hlavních oborů. Musí mít lidi schopné odborné vědecké práce. Kdyby tady byla jedna, tak jich je polovina. Musí sice odučit stejné předměty, ale např. ve vědě a výzkumu se specializují na něco jiného. Dnes výzkumný ústav zdaleka nepokryje potřeby oboru. Nahradit oborovou vědu “akademickou” také není vždy šťastné, stačí se podívat na Šumavu.
- Pro vědu je to tedy dobré, a co pro studenty?
Když se jich nebude přijímat příliš, tak je to dobré i pro ně. Když budou profesoři soupeřit mezi sebou, budou spíše kvalitnější, než kdyby jedna škola měla monopol. Pak by maximálně spolupracovala s akademií věd nebo s výzkumným ústavem. Teď nás to nutí být v některých oborech lepší než Brno a oni zase podporují jiné obory. Nám třeba chybí lesnická pedologie, kterou v Brně rozvíjejí velice úspěšně.
- Jaké je postavení LF v rámci ČZU? Vnímáte nějaké tlaky na její další působení?
Určitě jsou, souvisí s potížemi celého zemědělství s produkcí, odbytem, výchovou a zajištěním specialistů. Už není jako před deseti lety potřeba velkého množství absolventů pro zemědělství. Požadavky klesají, stejně jako u lesních inženýrů. Naše fakulta šla od začátku několika směry - lesní inženýrství, dřevařské inženýrství a inženýrství krajinné. Samozřejmě environmentální karta je ta nejsnadnější. Když dneska vznikne regionální univerzita, tak má fakultu pedagogickou a fakultu životního prostředí, byť se jmenuje různě. To se velice rychle zajistí, specialistů je poměrně dost. Dobře se ten směr zakládá, v českém chápání není tak náročný na technické vybavení. Česká ekologická škola je proto tak dobrá, že naši specialisté nikdy nepotřebovali náročné vybavení a udělali spoustu práce. Ale na druhou stranu je těchto specialistů nebo těch, co se za ně považují, velké množství.
- Vznik samostatné environmentální fakulty po přejmenování lesnické fakulty již není reálný?
Odpoutání se od agronomie na jedné straně a od lesnictví na druhé by pro environmentální specialisty přestavovalo zdánlivě výhodu. Bez kontaktu s oborovou, ať již zemědělskou nebo lesnickou vědou, by však environmentální vědy přišly o obrovskou komparativní výhodu ve srovnání s “všeobecnými” univerzitami. Myslím si, že v současnosti není její vznik reálný, pro nás je prvořadé rozvíjet všechny obory naší fakulty v současném složení.
Budoucnost mimopražských nepedagogických pracovišť
- Jaká je budoucnost ŠLP a Ústavu aplikované ekologie (ÚAE)?
ŠLP přežil všechny změny v minulosti a jako samostatná výrobní jednotka je pod univerzitou na úrovni fakulty. Nedá se očekávat, že by měl problémy, je odborně i ekonomicky na dobré úrovni. ÚAE bych považoval za vhodné zachovat jako nepedagogické, spíše výzkumné pracoviště s odpovídajícím zdrojem financování (z grantů, nikoli z dotace za výuku). Je dobré mít pracoviště, které se věnuje ve zvýšené míře výzkumu. Mladí pracovníci budou mít možnost více vědecky pracovat a ne už jako doktorandi s vysokým nasazením učit. Když člověk pracuje na katedře, zabírá mu výuka velkou část pracovní doby. Ústav, který se uživí sám, může doplňovat i stav pedagogů na katedrách. Totéž třeba na ŠLP, kde by mohli věnovat trochu větší pozornost vědecké přípravě.
- Uvažujete o prohloubení praktické výuky, která bývá na univerzitách nedostatečná? Větší zapojení ŠLP do výuky se přímo nabízí.
Zatím nejsem schopný posoudit, zda stačí současný rozsah. Třeba u manuální praxe bych řekl, že stačí a pro absolventy SLŠ je to až možná zbytečné.
Přijímací zkoušky, počet a uplatnění studentů
- Vzhledem k současné podobě financování (dotace na studenta) je zájmem univerzit mít co nejvíc studentů. Kde myslíte, že je únosná hranice u LF ČZU?
Už nyní se studenti nevejdou do poslucháren. Náš cíl u lesních inženýrů je, aby ročně absolvovalo 40–50 lidí. U ekologů a krajinářů tam snad ještě určitá možnost zvýšení počtu je. U dřevařů také, ale spíš by jich mělo více studium ukončit (nastupuje asi 70 lidí, ale absolvuje kolem 20 i méně, jsou to pak ale naši nejlepší studenti).
- Počítáte v souvislosti se zvyšujícím se počtem přijatých studentů s vyšší náročností studia?
Tu musíme udržet a přizpůsobit měnícím se nárokům. Procento nedokončených studentů je nyní vyšší. První ročníky po znovuotevření fakulty byly, dá se říci, výběrové. Dokonce velká část zůstala na všech katedrách jako doktorandi. To už teď není běžné. Jednak jsou katedry trochu nasycené a více si vybírají, ale studenti mají také menší zájem. Jejich možnosti po absolvování se rovněž velice zvýšily.
- Jak se díváte na možné zrušení přijímacích zkoušek?
Zatím bych to nedělal, určitý výběr a redukce před zahájením studia je žádoucí. Učitelé v prvních ročnících jsou vytíženi nad hranici možností. Čili je důležité provést určitý výběr uchazečů.
Nelze říci, že bychom přišli o nějakého génia proto, že nesložil přijímací zkoušky.
- Jaká je budoucnost absolventů bakalářů respektive absolventů vyšších odborných škol (VOŠ)? Po kterých bude větší poptávka?
To se v Čechách nyní hůř říká. Ve světě je to zhruba tak, že VOŠ dávají pro praxi lepší základ než bakaláři. Myslím si, že bakalář bude předstupeň magistra, aspoň zatím na univerzitních školách. Kdežto bakaláři na VOŠ nebo v Německu na typu tzv. Hochschule, jsou vyloženě profesně připravováni, dostanou dobrý základ a hodně praxe, takže kdo chce v Německu dělat praktickou lesařinu, jde spíše na vysokou školu neuniverzitního typu. Na univerzitě už se dělá převážně věda, která praktické lesníky téměř nezajímá. Studenti na univerzitě jsou vedeni k seminářům, vědecké práci a k publikování, to může prakticky založené studenty odradit. U nás jsme stále zvyklí na to, že když chci vysokoškoláka, zaměstnám inženýra. Zatím se bakalář nebere jako dostatečný základ pro vysokoškolsky podložené povolání nebo profesi. To se bude trochu měnit. Na VOŠ určitě vycházejí dobří pracovníci pro praxi. U bakalářů z univerzit bude praktická stránka asi slabší.
- A kde bude jeho uplatnění, když prakticky nebude dostatečně vybaven?
Profesní bakaláři z Hospodářské a správní služby v lesnictví by neměli mít problémy. Jsou vzděláni pro administrativu, nejsou připravováni pro konkrétní provozní praxi v terénu. U bakalářů prostupných nebo ostatních jsme neměli velkou šanci se trendu vyhnout, protože je to jednoznačný požadavek doby (mj. i EU), aby se zvýšila mobilita studentů a možnosti pro formování vlastního studijního programu. Např. podmínkou, aby student mohl vycestovat s programem SOCRATES/ERASMUS, je mít uzavřené tři roky anebo bakalářský stupeň. Pro studenty vzroste mimořádně význam samostudia – tzv. kontaktní hodiny jsou v nových programech redukovány na zhruba 2/3. Ten typ, jaký známe, již končí.
- Myslíte, že u nás také půjdou ti, kteří budou chtít dělat praktické lesnictví, raději na VOŠ?
Jestli půjdeme na fakultách cestou přírodních věd, tak ano. Bakaláře by měli ale “vyrábět” na vysokých školách, kde přednáší docenti a profesoři. Na žádné z našich vyšších odborných škol není tento personál a v dohledné době nebude. Univerzity tomu budou tak trochu bránit a navíc je získání docentského stupně, o profesorském nemluvě, pro tyto učitele nepřekonatelnou věcí, protože nikdy nepublikovali a vědecky nepracovali, což je jednou z podmínek habilitace. Čili nemohou produkovat bakaláře, protože oni sami nemají odpovídající kvalifikaci. To neznamená, že by nemohli dělat dobré pracovníky, ale nebudou to bakaláři, nebudou to vysokoškoláci.
- Jaké je uplatnění absolventů pražské LF v oboru?
Dřevaři většinou dostanou práci zatím bez větších problémů. U lesníků naprostá většina získá do pěti let v oboru odpovídající práci. U krajinářů a ekologů jsme hlubší analýzu nedělali, ale ti jsou také dost flexibilní.
- Dá se vysledovat nějaký rozdíl v uplatnění mezi pražskou a brněnskou fakultou?
Nevím, asi těžko. Ta úroveň je velice podobná. Možná jeden rozdíl bude v tom, že uplatnění na Moravě je obecně horší, protože zde není taková nabídka pracovních míst.
- Dá se srovnat úroveň studentů LF se zahraničními?
Co se týče např. schopností dělat některé práce, je naše úroveň naprosto srovnatelná nebo možná zatím ještě trošku vyšší. Horší je schopnost toto za hranicemi prodat, protože naši studenti, konkrétně lesníci, umí velice špatně jazyky.
Vápnění
- V Lesnické práci vyvolalo nejvíce diskusních příspěvků téma smyslu a účinků vápnění. Jaký je Váš názor?
S vápněním je to jako s pěstováním lesů. Jsou zde zarytí příznivci holosečného hospodaření, na druhé straně pak zarytí příznivci výběrného lesa. Málokdo z nich si připustí, že tyto směry mohou existovat paralelně vedle sebe, že záleží na konkrétních podmínkách. Stejně tak je tomu s vápněním. Rezolutní pro či proti má někdy osobní motivy, je založeno na osobním poznání, někdy přesvědčení. Někdy je to spíše ideologie, ale třeba i podnikatelský záměr. V LP vyšlo několik našich článků, kde jsou představeny jasně podmínky, kdy vápnění může prospět, kdy uškodit a jak k němu přistupovat. Neodmítám jej, ale vždy bych důkladně analyzoval konkrétní stanovištní poměry a techniku aplikace.
- Může vápnění způsobit nějaké velké škody?
Určitě ano a speciálně v českých podmínkách. Protože pouze v Čechách, a to zdůrazňuji všude, se vápní imisní holiny ve vysokých horských polohách, což je přesně typ lokality, která by se vápnit neměla. Když to tedy vezmu ještě jednou. Na buldozerových plochách v Krušných horách vápnit ano, tam to přispěje k obnově živé půdy. V podmínkách jako je třeba Horní Blatná nebo Šumava ano, ale tam je spíš důležitý hnojivý efekt než úprava půdních vlastností. Imisní holiny rozhodně ne! A nezapojené kultury se chovají do značné míry spíše jako holiny.
- Jak se díváte na problém Orlických hor (OH)?
Vrcholová část OH doznala značných změn. Celá řada lokalit má například pH půdy, které už nepřísluší lesním ekosystémům daného typu. Konkrétně přímo na vrcholu OH mám vlastní výzkumné plochy, kde se vápněním většími dávkami podařilo výrazně poškodit kulturu smrku. Nejdůležitější jsou v OH asi mikroklimatické změny na holinách. Po odlesnění, vypadnutí horizontálních srážek a vlivu vzrostlého lesa se totálně změnil charakter stanoviště. To, že úhrn srážek na volné ploše je víceméně podobný jako v minulých obdobích, nic neznamená, jsou totiž poněkud jinak rozdělené a měsíční přísušky nejsou nijak vzácné. Díky vypadnutí horizontálních srážek se snížil vstup vody do porostů. A navíc zmizel kryt půdy. Na jaře jsou horní partie přemokřené, v létě vyprahlé. Na dlouhodobě sledovaných plochách byl z velké části odbourán nadložní humus, přitom v podmínkách vysokých horských poloh jsou kořeny dřevin, alespoň ty jemné co zajišťují výživu, omezené takřka výhradně na něj. Kořínky jsou pak vystavené všem extrémům.
- Co byste doporučil vlastníkům zmíněných lesů?
Životaschopnou mlazinu nechat být, podle situace trochu probrat, aby stromy nebyly v těsném kontaktu a měly prostor pro růst a vývoj. V mladších, mezernatých mlazinách, v kulturách nebo na holinách, je třeba zalesňovat, aby tam vzniklo husté půdní pokrytí. Nic jiného se s tím dělat nedá. Vegetace by přitom měla být stromová, keřovité druhy mohou sloužit jen jako ekologický kryt. Možná trochu kacířsky bych zalesňoval i smrkem ztepilým, protože to je “nejlepší přípravná dřevina” pro dané podmínky. Musí to být dřevina, která obnoví silnější vrstvu nadložního humusu, bude podporovat vznik horizontálních srážek a bude krýt dobře půdu.
Pěstování lesů
- V LP 2/2003 vyšel Váš článek Současné trendy pěstování lesů. Který trend je Vám nejbližší?
Všechny by měly zůstat paralelně vedle sebe. Uplatnění konkrétních způsobů a přístupů by mělo záležet na veřejném zájmu a na vlastníkovi, na přírodních podmínkách a na ekonomickém rozvoji oboru. Státní lesy mohou z principu hospodařit přírodě bližším způsobem kvůli mimoprodukčním funkcím. Soukromý vlastník by měl mít trochu větší volbu. Technologicky intenzívní způsoby pak budou mít, tak jako je tomu jinde, význam pouze jako celek. Pěstovat klasický smrk nebo borovici z “přírodních populací” intenzívním způsobem s umělou obnovou je tedy skoro škoda, protože pak určitě dospějeme k tomu, že přírodě blízké způsoby jsou nákladově příznivější a možná i ekonomicky výhodnější. Když tedy budu chtít pěstovat monokultury, tak ze šlechtěného materiálu. Čili musím mít celý komplex pro výběr, množení, pěstování sadebního materiálu a jeho využití.
- Jaké vidíte problémy v lesnictví současnosti, co Vás nejvíce trápí?
Lesnický obor jako celek je velice podceňovaný, protože vykazujeme přibližně 0,9 % HDP a 0,7 % zaměstnané pracovní síly. Když však vezmeme v úvahu navazující obory, dojdeme k daleko větším číslům. Čili význam lesnictví v ekonomice společnosti, zejména v okrajových částech země, je daleko větší, než se připouští. O environmentálním významu ani nemluvím. Chybí objektivní zhodnocení práce lesníků. V tisku i televizi se s tím setkáváte denně. Lesníci jsou ti, co jen těží, devastují přírodu, ubližují živáčkům a nic jiného je nezajímá. S lesnictvím je to však jako s medicínou - pro někoho je to opravdu způsob, jak vydělat peníze, pro dalšího obživa, pro jiného poslání. Je to byznys, řemeslo, služba i věda. To bychom měli dostat do povědomí lidí. Vezměte si třeba i ten umělý protiklad “lesnictví” a “ekologie”. Ve skutečnost v českých zemích byli lidé s největší prestiží v “ekologii” velice často právě lesníci, již jen díky svému komplexnímu “přírodnímu” vzdělání (prof. Jeník, Ing. Míchal). Z úzce oborových problémů pak jednoznačně hrozí snižování ekonomické rentability. Sem by se měl prvořadě napřít oborový výzkum, přes všechny námitky, že je to zbytečné.
- Zemědělci dokáží své zájmy prosazovat daleko efektivněji, to u lesníků vidět není.
Lesníků je několikanásobně méně a jsou rozděleni na několik skupin s jiným stylem práce. Např. provozní lesníci u LČR mají jiné zájmy než zaměstnanci akciových společností či soukromí majitelé. Zástupci dřevozpracujících firem (mateřské, hlavně zahraniční firmy) logicky nemají zájem na tom, aby tady byl silný a přitom aktivní lesnický sektor. Asi nejlepšími správci lesa jsou velké soukromé majetky, pokud vše komplexně zajišťují ve své režii. Nejsem si ale jistý, zda je někdo v současnosti schopný udělat tuto analýzu objektivně, protože dostupnost relevantních dat je omezená.
Přesto si myslím, že lesnické a související obory mají značný potenciál rozvoje. Možná budeme pracovat a uvažovat trochu jinak, budeme k tomu nuceni, ale jsem přesvědčen, že to krásné, kvůli čemu jsme se na lesnické obory dali, uchováme pro naše nástupce.
Děkujeme za rozhovor
Michal Třeštík, Jan Klíma
Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
- narozen 20. 3. 1961
- absolvent gymnázia ve Žďáru nad Sázavou (1980) a LF VŠZ v Brně (1985)
- v roce 1985 nastupuje na VÚLHM VS v Opočně (1985–1995)
- v roce 1993 končí vědeckou přípravu obhajobou kandidátské práce na LF v Brně
- v letech 1995–1996 asistent na katedře pěstování lesů LF ČZU v Praze
- v roce 1996 obhajuje habilitační práci, jako docent přednáší pěstování lesů, ekologii lesa, výživu lesních dřevin a hnojení lesních porostů a hospodaření v imisních oblastech v letech 1996–2002 (i nadále)
- v roce 2002 jmenován profesorem pěstování lesů
- od roku 1998 vede katedru pěstování lesů, v letech 2000-2003 proděkan pro vědu a výzkum
- od února 2003 děkan LF ČZU v Praze