Roubování v obrazech
Připravil Jan Klíma
Na podnož, resp. na přeroubovaný strom se přenáší roub, nejčastěji část jednoletého výhonu se 3–4 (2) pupeny. Roubujeme zpravidla na jaře (od února do května) několika způsoby. Při všech dodržujeme základní pravidlo, aby řezné rány roubu a podnože na sebe těsně co největší plochou přiléhaly. Řezné plochy musí být hladké a rovné.
Při nestejné šířce řezných ran přiložíme roub k jedné straně, aby se alespoň tam kambia kryla. Roub s podnoží spojujeme převázáním polyetylénovým páskem (gumičkou) který pevně utahujeme a jednotlivé závity klademe s určitým přesahem, čímž místo štěpování zároveň částečně chráníme před vysycháním a infekcemi chorob. Všechny otevřené řezné rány zamazáváme štěpařským voskem. Při roubování dodržujeme obecné zásady. Nůž musí být vždy velmi ostrý, aby řezné plochy byly rovné a pletiva byla řezem co nejméně poškozena. Roubujeme co možná nejrychleji, aby obnažená pletiva příliš nevysychala. Tolik definice a několik zásad vypsaných ze Zahradnického slovníku naučného.
Protože v lesnické praxi může nastat potřeba roubování, připravili jsme obrazovou reportáž ze šlechtitelské stanice Truba o takzvaném roubování postranním plátováním, které se pro potřeby množení lesních dřevin hojně používá. Co o tom říká Lesnický naučný slovník? Podnož se neseřezává, nanejvýš se zkrátí. Na spodní straně kmínku se odřízne úzký dlouhý proužek kůry s lýkem, na spodní straně se pro lepší stabilitu roubu vytvoří poněkud hlubší sedélko. Roub se seřízne postranním plochým řezem. Na obrázcích je tento postup v opačném pořadí, kdy podle délky řezu na roubu můžeme odměřit délku řezu na kmínku podnože.