Setkání generálních ředitelů středoevropských státních lesů
Ve dnech 24.–27. června se v Hradci Králové sešli na 7. konferenci generálních ředitelů středoevropských státních lesů zástupci státních lesů Polska, Rakouska, Slovenska, Rumunska, Chorvatska, ČR a bavorského ministerstva zemědělství, aby mj. projednali otázky týkající se těchto tématických okruhů - Státní lesy a veřejnost; Vliv EU na lesní hospodářství (LH) přistupujících zemí a Aktuální problémy obchodní politiky státních lesů.
Historie setkání
První setkání představitelů podniků, které obhospodařují státní lesní majetek, se uskutečnilo v Židlochovicích v roce 1997 ze společné iniciativy ČR a Rakouska. Všemi účastníky bylo hodnoceno velmi pozitivně, stalo se tradicí a během dalších let se postupně uskutečnilo v Polsku, Rakousku, Chorvatsku, Rumunsku a na Slovensku. Letos se tedy konference za trvalého zájmu účastníků opět vrátila do ČR.
Problémy, které řeší podniky státních lesů, jsou velmi podobné. Podniky jsou na různém stupni rozvoje, mají různé organizační formy, některé prodělaly jednu nebo několik změn a výměna názorů v takovéto společnosti je zdrojem ponaučení a zkušeností. Pro každé setkání jsou stanovena tři témata, navržená hostitelskou zemí, a ty je možno v diskusi libovolně doplňovat o problémy, které se účastníkům zdají být důležité
Průběh konference v Hradci Králové
Ve středu 25. června 2003 byla úvodními projevy primátora Hradce Králové Oldřicha Vlasáka a náměstka ministra zemědělství pro LH Jaromíra Vašíčka oficiálně konference zahájena. Pro účastníky setkání, kteří přijížděli do Hradce Králové již v úterý 24. 6., byl připraven bohatý a velmi nabitý program. Ve středu diskutovali v dopoledním a odpoledním bloku o tématech “Státní lesy a veřejnost” (diskusi moderoval a hlavní příspěvek přednesl J. Oliva) a “Vliv EU na LH přistupujících zemí” (Georg Erlacher), večer navštívili Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl (poslechli si Requiem op. 5 Hectora Berlioze), kde se setkali mj. i s oběma děkany našich lesnických fakult. Ve čtvrtek po dopoledním diskusním bloku na téma “Aktuální problémy obchodní politiky státních lesů” (Vl. Veselý) někteří navštívili oboru ve Žlebech s chovem bílé jelení zvěře a prohlédli si zámek (většina účastníků již během čtvrtka konferenci opouštěla). Zbylí účastníci (kromě Ing. J. Olivy např. také Ing. Karol Vinš) se zúčastnili i páteční tiskové konference.
Úvodní projev J. Vašíčka
Většina přednesených příspěvků byla velice zajímavých a v Lesnické práci se k nim budeme vracet v samostatných článcích. Shrnutím nejpodstatnějších myšlenek účastníků k hlavním tématům je závěrečné memorandum, které publikujeme v plném znění. Uvedu zde pouze několik myšlenek z úvodního projevu Jaromíra Vašíčka, který řekl, že je veřejným zájmem i pěstování a produkce dříví jako ekologické suroviny. Vyspělé země nakupují dřevní surovinu v rozvojových zemích, přitom mají své kvalitní lesní zdroje. Zdůraznil potřebu vyváženosti produkční, ekologické a sociální funkce a uvedl, že v Bruselu převažuje “městské chápání” ochrany přírody. Lesníci musí reagovat pozitivní aktivitou a alespoň rámcově koordinovat postup v problémech, které přesahují hranici státu.
Memorandum (Deklarace)
Na základě Deklarace ze 6. setkání přijaté dne 5. září 2002 v Palárikovu (Slovensko) se ve dnech 24.–27. června v Hradci Králové sešli generální ředitelé státních lesů Polska, Rakouska, Slovenska, Rumunska, Chorvatska, České republiky a zástupce bavorského ministerstva zemědělství, aby projednali otázky týkající se těchto tématických okruhů - Státní lesy a veřejnost; Vliv EU na LH přistupujících zemí; Aktuální problémy obchodní politiky státních lesů.
K jednotlivým tématům přijali toto stanovisko:
1. Státní lesy a veřejnost
a) Po skončení éry budování socialismu se prakticky ve všech zemích silně radikalizovala různá ekologická hnutí, která začala s úspěchem přesvědčovat laickou veřejnost, že lesníci a vlastníci lesů se o lesy špatně starají, že jenom kácejí stromy a z lesů udělali továrny na dřevo. Tím velmi utrpěla prestiž lesnického povolání a lidé začali vnímat lesnictví jako negativní činnost.
b) V řadě zemí si lesníci nechali udělat průzkumy veřejného mínění, které potvrdily naznačený trend a navíc ukázaly výraznou změnu v tom, co veřejnost od lesů očekává. Lesy se především staly místem turistiky, rekreace a odpočinku. Lesy se také dostaly do popředí zájmu ochrany přírody, byť představují nejzachovalejší složku přírodního prostředí, a lidé se domnívají, že je nutné lesy co nejvíce chránit a vyhlašovat zde stále nová a nová chráněná území. Hospodářská a sociální funkce lesů začala v povědomí (vnímání) veřejnosti ustupovat. Navíc společnost očekává, že náklady spojené s poskytováním těchto služeb půjdou k tíži správců a vlastníků lesů (především podniků státních lesů) a bude je užívat zdarma.
c) Tato situace v polovině 90. let byla východiskem pro nový způsob komunikace lesníků (státních lesů) s veřejnosti. V té době si většina podniků státních lesů vypracovala národní koncepce komunikace s veřejností, která byla založena na otevřenosti a vstřícnosti. Po pěti letech se začaly dostavovat první pozitivní výsledky:
- Veřejnost opět začíná kladně vnímat lesníky a jejich způsob péče o svěřený majetek a jeho využívání pro uspokojování nejrozmanitějších potřeb společnosti.
- Ovšem sami lesníci prošli ve svém myšlení hlubokou proměnou. Přijali principy informačně otevřené společnosti a začali s laickou veřejností prostřednictvím nejrůznějších projektů aktivně komunikovat.
- Sedli si také za jednací stůl s představiteli ekologických iniciativ a dosáhli mnoha užitečných kompromisů. Avšak řada špatných zkušeností ukazuje, že na dohody se zástupci ekologických iniciativ se nelze příliš spoléhat. Každý ústupek považují za své vítězství a své požadavky postupně stupňují.
d) Přes tyto nesporné úspěchy zůstává nevyřešen jeden klíčový problém. Je to otázka financování nákladů spojených s poskytováním těchto služeb společnosti. Podniky státních lesů jsou vystaveny tlaku, aby je platily ze svých rozpočtů a tím prokázaly “užitečnost” existence státního vlastnictví lesů. Účastníci jsou však přesvědčeni, že tato ochota strpět zvýšené náklady spojené s poskytováním služeb společnosti má své hranice a tyto požadavky nemohou snižovat konkurenceschopnost podniků na trhu a ohrožovat samotnou podstatu jejich ekonomické existence. Proto se shodli na tom, že budou usilovat alespoň o částečnou úhradu těchto nákladů.
2. Vliv EU na lesní hospodářství přistupujících zemí
- Se vstupem nových zemí se v EU významně rozroste plocha lesů a tím i zásoby dřeva jako kvalitní, obnovitelné ekologicky šetrné suroviny. Lesnictví v EU tím získá kvalitativně vyšší sociálně-ekonomickou i ekologickou pozici. EU plánuje zalesnit rozsáhlé neproduktivní zemědělské pozemky. Na významu také získá dřevo-zpracující průmysl. Účastníci konstatovali, že Evropská unie, přestože ve své legislativě má přes 300 norem dotýkajících se lesnictví, tak nemá vlastní lesnickou politiku obdobnou politice zemědělské. To má své výhody, ale i určitá úskalí. Úskalí především v tom, že problematiku lesnictví řeší jiné resorty (jiná generální ředitelství v Bruselu), a to hlavně zemědělství a ochrany přírody, které do lesnictví vnášejí pouze své představy. Generální ředitelé se shodli, že budou usilovat o vytvoření jednotného rámce evropské lesnické politiky a o pevnější institucionální zaštítění lesnictví na úrovni Evropské komise. Za tímto účelem vytvoří iniciativu, která by měla vyvrcholit uspořádáním evropského lesnického kongresu.
- Problém financování služeb poskytovaných společnosti vyvstává také u ochrany přírody v souvislosti se zaváděním celoevropské soustavy NATURA 2000. Ani EU neoplývá ochotou vkládat velké finanční prostředky do lesnictví (ochrany přírody). Začíná se projevovat tendence přenést náklady, tj. především újmy z nejrůznějších omezení hospodaření, na vlastníky a správce lesů bez náhrady. To je však v rozporu se Základní listinou práv a svobod, kde se praví, že omezení občana v jeho svobodném nakládání s vlastním majetkem ve veřejném zájmu se může dít pouze za náhradu. O to většímu tlaku jsou vystaveny podniky státních lesů, u nichž se přímo předpokládá, že tyto újmy strpí bez náhrady. Podniky státních lesů mají velmi obtížný přístup k finančním prostředkům EU. Proto i v tomto případě se účastníci shodli na tom, že budou usilovat alespoň o částečnou úhradu těchto nákladů. Účastníci takou budou usilovat o to, aby ochrana přírody měla jasná pravidla a bylo možné uzavírat smlouvy o ochraně konkrétních lokalit mezi vlastníky a správci lesů na jedné straně a státem na straně druhé.
- S ochranou přírody úzce souvisí nový fenomén, kterým je certifikace (tj. audit) obhospodařování lesů a celého spotřebitelského řetězce na základě zásad (kritérií) trvalé udržitelnosti. Účastníci se shodli na tom, že budou podporovat snahy o vzájemné uznávání certifikačních systémů tak, aby každý vlastník či správce měl právo svobodné volby certifikačního systému. Snahy o monopolizaci jednoho systému považují za naprosto nepřijatelné.
- Podniky státních lesů nových zemí, kde zaujímají často dominantní postavení, se budou muset přizpůsobit pravidlům hospodářské soutěže EU. S rozšířením EU o další země se otvírá poměrně široká možnost potenciálních konfliktů, spočívajících v rozdílné sociálně ekonomické úrovni jednotlivých zemích. Jeden ze zdrojů možných konfliktů je i v rozdílné úrovni spotřeby dřeva domácím obyvatelstvem. Proto se účastníci shodli na tom, že budou podporovat programy na zvýšení spotřeby dřeva v jednotlivých zemích.
3. Aktuální problémy obchodní politiky státních lesů
- Současné prostředí, v němž se odehrává obchod se dřevem, charakterizují tyto klíčové faktory:
1. Veřejnost vnímá těžbu dřeva velmi negativně.
2. Na významu získávají celospolečenské funkce lesa.
3. Do obchodních strategií podniků státních lesů zasahují politické vlivy.
4. Trh se dřevem se globalizoval, zpracovatelské kapacity se koncentrovaly, zvyšují se nároky na logistiku, firmy vyžadují dodávky dřeva na principu “just in time”.
5. Změnila se poptávka po sortimentech. Pýchu středoevropského lesnictví - tlusté dřevo, je velmi obtížné prodat, je ho nadbytek a nikdo ho nechce. Naopak je vysoká poptávka po slabších sortimentech.
6. Nadnárodní koncerny výrazně snižují ziskovost lesního hospodářství tím, že se snaží co nejvíce minimalizovat náklady na vstupy surovin a co nejvíce maximalizovat vlastní ziskovost. Za tím účelem vyhledávají nové zdroje levných surovin a v Evropě přesouvají své kapacity stále více na východ. Tím může být ohrožen i rozvoj zpracování dřeva v lesnicky vyspělých zemích.
7. Spotřeba dřeva na domácím trhu nově přistupujících zemí je velmi nízká, s tím souvisí vysoký export surového dřeva nebo polotovarů z něj.
8. Dřevozpracující průmysl v nově přistupujících zemích je značně technologicky zastaralý, z toho plyne jeho nízká konkurenceschopnost
9. EU silně podporuje využívání biomasy pro energetické účely, to je šance na zhodnocení dřevního odpadu či méně kvalitního dřeva, nebo šance na nové příjmy z plantáží rychlerostoucích dřevin. Využívání biomasy je ekologicky velmi prospěšné, nezvyšuje množství CO2 v ovzduší a je v souladu se závěry Kjotského protokolu.
Účastníci konstatovali, že pro lesní podniky z toho plynou značné nároky na modernizaci (inovaci) způsobu správy lesních majetků i smluvních vztahů s obchodními partnery. Kvalitní struktura dřevozpracujícího průmyslu a dlouhodobé obchodní vztahy jsou v oboustranném zájmu. Za velmi důležité považují účastníci vzájemnou informovanost o vztazích mezi lesními podniky a investory a možnost predikovat další vývoj. Pozitivně ohodnotili účastníci skutečnost, že zasahování státu a jeho vliv na obchod se dřevem postupně zeslabuje.
V Hradci Králové dne 27. června 2003