Finské fórum věnované lesnictví
Karel Vančura
Finské ministerstvo zemědělství a lesnictví uspořádalo spolu s Finskou lesnickou akademií (FORAFIN) ve dnech 3. až 5. prosince 2003 pilotní seminář zaměřený na spolupráci v rozšířené EU. Třídenní jednání, které probíhalo v Helsinkách a v Joensu v severní Karélii, se zabývalo všeobecnými lesnickými problémy i změnami, které evropskému lesnímu hospodářství (LH) přinese rozšíření Evropské unie (EU). Organizátoři, kteří toto jednání oznámili již při Světovém lesnickém kongresu, se v tomto úvodním semináři snažili především představit úroveň finského státního i soukromého lesnického sektoru. Finské ministerstvo zemědělství a lesnictví částečně financovalo účast zástupců přistupujících zemí - za ČR se kromě autora článku zúčastnil Stanislav Janský ze Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL).
Seminář proběhl za značné pozornosti místních sdělovacích prostředků a byl prakticky veden jako snaha této lesnicky významné země vyplnit určité vakuum, které má v lesnictví Evropské společenství (ES). Již při předběžném setkání možných účastníků na finském vyslanectví v Praze zazněla otázka, zda není čas namísto existující Evropské lesnické strategie vytvořit společnou lesnickou politiku jako určitý protipól společné politiky zemědělské, která by se zabývala mj. i otázkami souvisejícími se životním prostředím. Snaha o výrazné profilování Finska je bezpochyby dána tím, že lesnictví (zahrnující pochopitelně i dřevozpracující průmysl a papírenství) je hlavním průmyslovým sektorem země a nejvýznamnější součástí finského hospodářství (30–35 % veškerého zisku z vývozu).
EU nemá ucelenou politiku lesnictví
Finská ministryně zahraničního obchodu a rozvoje Paula Lehtomaki ve svém projevu mj. uvedla: “EU de facto nemá ucelenou politiku v oblasti lesnictví. Zatím můžeme nalézt jen její zlomky v některých oblastech - např. v kapitolách životní prostředí, zemědělství, regionální politika, rozvoj venkova atd., lesnictví však potřebuje vlastní cíle - globální i konkrétní. Potřebou současné doby v evropském lesnictví je spolupráce a koordinace.” Finsko si prakticky v době rozšiřující se EU chce vzít tuto agendu na starost namísto Bruselu, který ústy svých úředníků na adresu přistupujících zemí při jednáních dosud mnohdy pouze říká “jsme rádi, že jste tu jako pozorovatelé, ale ještě máte dost času”. V projevu zaujal také náznak oblastí změn, o kterých by bylo z hlediska finské strany na úrovni EU potřebné jednat (ve smyslu omezení, přepracování pravidel) - Natura 2000, podpora zalesňování marginálních zemědělských půd (zcela opačný postoj zde zaujal jménem nově přistupujících zemí Peter Csóka z Maďarska, které samozřejmě má, jako i další členské státy EU, zájem o finanční podporu rozšiřování lesů).
Změny a rozdíly v LH EU a přistupujících zemí
Od 1. 5. 2004 dojde v oblasti LH EU k výrazným změnám: plocha lesů se zvýší o 23,8 mil. ha (20,8 %) - a výhledově po přistoupení Bulharska a Rumunska dojde k dalšímu rozšíření o 19,9 mil. ha (19,9 %). Pochopitelně se diskutovalo o možném ovlivnění rozšířeného unijního trhu a případných cenových turbulencí dřeva. Ceny lesnických (dřevařských) produktů přistupujících zemí jsou stále ještě nižší než v zemích současné EU. Protože cílovými zeměmi vývozu přistupujících zemí jsou právě země EU 15, mohlo by to v budoucnu vést k dosažení optimálního stavu, kdy EU 25 (event. 27 - Bulharsko, Rumunsko) bude vnitřně plně soběstačná v rámci jednotného vnitřního trhu a nebude závislá na dovozu ze třetích zemí.
Byly připomenuty některé podstatné rozdíly:
- Ve vlastnické struktuře lesů: v EU je poměr lesy veřejné/soukromé 35/65, zatímco u přistupujících zemí je tomu naopak (60/40).
- V průměrné velikosti soukromých majetků: EU 13,6 ha - přistupující země 3–4 ha.
- Ve výkonnosti LH - byl uveden až trojnásobný rozdíl, který mj. bude vyžadovat změny organizace práce a technologií (což by při vyspělosti finské dřevozpracující techniky mohl být jeden z dalších důvodů organizování těchto seminářů).
- Zmíněny byly i kulturní rozdíly jednotlivých zemí, tradiční přístup k lesu a chování veřejnosti. Za jeden z obtížných problémů byly označeny změny v přístupu k lesnímu bohatství zejména tam, kde docházelo k restitucím.
Finsko, jako někdejší vedoucí země pan-evropského procesu (2. ministerská konference o ochraně lesů, Helsinky 1993), připomíná nezbytnost vyššího stupně zapojení do mezinárodní spolupráce (FAO/EFC, UN ECE, MCPFE, event. UNFF) a zdůrazňuje závazky plynoucí ze 4. ministerské konference o ochraně lesů ve Vídni.
Pokračování v Joensuu
Po zahajovacím jednání v Helsinkách pokračoval seminář ve městě Joensuu, které místní označují za “Evropské město lesnictví” či “hlavní město lesnického výzkumu” (toto označení ovšem autor článku, jako člen Rady IUFRO, jehož hlavní sídlo je ve vídeňském Mariabrunnu, zásadně odmítá). Sídlí zde Evropský lesnický institut (EFI), který účastníci rovněž navštívili. Tematicky bylo jednání rozděleno do několika okruhů: Lesy a společnost; Lesy v životě Finů; Zaměření na soukromé lesnictví; Udržitelný rozvoj založený na využití dřeva; Rozvíjení Finské lesnické akademie (FORAFIN), která byla požádána o rozšíření své působnosti do mezinárodní úrovně právě v souvislosti s organizací těchto seminářů.
Situace malých vlastníků lesů
Při diskusi v pracovních skupinách o situaci vlastníků malých výměr byla konstatována nefunkčnost stávajících systémů péče státu o tuto kategorii vlastníků v mnoha zemích střední a východní Evropy (hlavní problémy - přerušení kontinuity vlastnictví, ztráta vztahu k rodinnému majetku, přestěhování do měst, mnohdy do velké vzdálenosti od vlastního lesa, nevyřešené spoluvlastnické vztahy, nechuť ke sdružování, špatně fungující trh s lesními pozemky, státní správa postrádající vstřícný přístup k vlastníkovi a funkci poradního orgánu). Jako jedno z možných řešení zlepšení situace vlastníků lesů malých výměr v podmínkách ČR byla diskutována možnost nahrazení stávajícího systému OLH placeného státem na podnikatelské bázi přenosem zodpovědnosti OLH na orgány státní správy lesů a sloučení poradenské a kontrolní činnosti státní správy lesů pro “malolesy”. Toto by bylo možné realizovat vytvořením lesních poradenských center na úrovni obcí s rozšířenou působností.
Exkurze a další jednání
V rámci exkurze navštívili účastníci lokalitu s typickým způsobem prováděnou těžbou dřeva - harvestor a vyvážecí souprava. Až 95 % veškerých těžeb je prováděno tímto způsobem. Stroje, obvykle ve vlastnictví kontraktorů zajišťujících práce, pracují prakticky nepřetržitě ve třech směnách a ročně podle podmínek vytěží 40 až 60 tis. m3 dříví.
Dojem na účastníky udělala právě dokončovaná “Aréna” města Joensuu (obr. 1), zajímavá byla i návštěva v nezávislé instituci Puugia zabývající se testováním dřeva a dřevěných výrobků.
Provozní pracovníci považují za podstatný problém naplňování systému NATURA 2000. Státní lesy sice získávají na hospodaření v chráněných oblastech podporu, pro NATURA 2000 je určeno cca 25 mil. eur ročně, příspěvek Společenství je však pouze symbolický (6,5 mil. eur). V neposlední řadě je nutné zmínit i večerní doprovodný program s představením národního hudebního nástroje, kterým byl strunný drnkací nástroj “kantele”. V této souvislosti bylo zdůrazněno, že v procesu globalizace i v rámci rozšiřované Evropy je nutné zachovat národní či krajová specifika, která mohou obohatit celek. Právě v přistupujících zemích lze nalézt mnoho užitečného v tradičních způsobech hospodaření, důležité jsou také tzv. sociokulturní prvky v LH.
V závěru potvrdil generální ředitel lesů Aarne Reunala původně naznačený předpoklad konání ještě dvou, nebo i tří podobných setkání v letošním roce. Účastníci byli vyzváni, aby se stali koordinátory “mezinárodní” Finské lesnické akademie a koordinovali účast lesnických odborníků na případných dalších jednáních. Tato finská iniciativa je zaměřena na podporu závazků EU týkajících se udržitelného obhospodařování lesů a na zlepšení výměny názorů na roli lesů v socioekonomickém rozvoji společnosti. Více informací lze získat na www.forestacademy.fi.
Doporučení přistupujícím zemím
Z prvního jednání FORAFIN lze uvést následující doporučení určená přistupujícím zemím:
- dokončit politickou a institucionální reformu včetně všech restitučních procesů;
- definovat úlohu vlády a podíl zodpovědností na národní, regionální a místní úrovni;
- reformovat administrativu a určit její roli s ohledem na státní vlastnictví lesů;
- definovat úlohy a povinnosti veřejných i soukromých vlastníků lesů.
Za jeden z nejdůležitějších cílů fóra je možné považovat snahu o zlepšení obrazu lesů a LH a podpořit rozumné využívání dřeva. Finská strana má samozřejmě zájem na vytváření partnerských vztahů s novými členskými zeměmi a posilování spolupráce v oblasti LH a navazujícího zpracovatelského průmyslu.
V rámci příštích setkání zástupců EU 10 by měl být dán prostor pro prezentace jednotlivých států, a to tak, aby zahraniční a finští přednášející napříště měli k dispozici přibližně stejný časový prostor. Spektrum možných budoucích témat je široké, na základě doporučení účastníků by je měli organizátoři oznámit “národním koordinátorům” nejméně měsíc předem, aby bylo možné doporučit další vhodné účastníky. Případní zájemci o účast při jednání FORAFIN mohou kontaktovat autora článku na níže uvedené adrese.
Adresa autora:
Ing. Karel Vančura, CSc., ORLH MZe,
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Soukromé lesy ve Finsku
- Soukromé lesy představují 62 % rozlohy finských lesů (24 % stát, 9 % lesní společnosti, 5 % ostatní - obce, církev). Skutečný význam soukromého lesnictví je ještě větší - ze soukromých lesů pochází 87 % tuzemských dodávek finského dřevo-zpracujícího průmyslu (celkem 25 % import, 66 % soukromé lesy, 6 % státní lesy, 5 % lesy lesních společností). Státní lesy převažují v severní části země - v oblasti tajgy s minimálním hospodářským využitím.
- Průměrná velikost soukromého majetku je v současné době 31,5 ha (440 000 vlastníků). Povinnost platit daň z lesa (Forest Management Fee - 0,35 eur/ha, min. 3 eura) se nevztahuje na nejmenší vlastníky (<4 ha jih, <7 ha střed, <10 ha ).
Proces sdružování vlastníků lesa začal po 2. světové válce (1951).
Podpora vlastníků lesa:
I. Státní správa lesů
Vrcholným orgánem je Ministerstvo zemědělství a lesnictví. Na úrovni regionů státní správu vykonává 13 tzv. “Lesnických středisek - Metsäkeskus” (výkon státní správy - dohled na dodržování zákonných předpisů; přidělování dotací; poradenství pro vlastníky lesa; podpora trvale udržitelného hospodaření, biodiverzity a ochrany životního prostředí).
II. Organizace vlastníků lesa
- Nyní vlastníky lesa zastupuje MTK - Centrální svaz zemědělských výrobců a vlastníků lesa (dvě nezávislé divize - zemědělská a lesnická). Organizační struktura je třístupňová - místní sdružení vlastníků (250 organizací), regionální federace (14 federací) a centrální svaz.
Členy organizace jsou ze zákona všichni vlastníci, kteří platí daň z lesa. Tato státem vybíraná daň je v plné výši převáděna do rozpočtu MTK a představuje 1/3 příjmů svazu. Dalšími zdroji financování MTK je provize z poradenské činnosti a vydávání deníku pro farmáře a vlastníky lesa. MTK neprovádí lesnické práce a neobchoduje se dřívím, má pouze roli zprostředkovatele při uzavírání smluv a poskytuje poradenské služby.
- Místní sdružení vlastníků lesa jsou základním článkem organizace. Působností těchto subjektů je správní území jedné nebo několika sousedních obcí. Jejich úkolem je podpora spolupráce vlastníků, poradní činnost při hospodaření, obchodu a při zpracování lesních hospodářských plánů. Místní sdružení vlastníků je prostředníkem při uzavírání smluv mezi vlastníky lesa a dodavateli prací a odběrateli dříví.
- Regionální federace sdružení vlastníků lesa (14 organizací) koordinují činnost místních sdružení, provádějí poradní činnost a jsou mezičlánkem mezi místními sdruženími a centrálním svazem MTK. MTK, resp. jeho lesní komise, aktivně hájí zájmy vlastníků lesa při tvorbě dokumentů lesnické politiky a spolupracuje s orgány státní správy (Metsakeskus).
III. Firmy poskytující lesnické služby
Vlastník se může rozhodnout, zda si lesnické práce zajistí sám, nebo smluvně u firmy. Nejvýznamnější společností nabízející lesnické služby je tzv. “Forest and Park service - Metsaliitto”. Hospodaří na lesních a zemědělských pozemcích a vodních plochách ve vlastnictví státu.
Další informace najdete také v článku Vztah státu a soukromých vlastníků lesa ve Finsku (LP 4/2003, str. 181), pozn. red.