Rajonizace reprodukčního materiálu lesních dřevin
Jiří Šindelář
K základním předpokladům pozitivního vývoje kultur lesních dřevin porostů uměle zakládaných je vedle žádoucí kvality reprodukčního materiálu i volba přiměřených lokalit výsadby s využitím semen a sazenic vhodného původu. S ohledem na tuto skutečnost se v lesním hospodářství (LH) obecně uplatňuje princip rajonizace.
Zásady pro původ osiva
Zásady volby původu reprodukčního materiálu jsou formulovány rámcově v zákoně o lesích a konkretizovány v navazující vyhlášce č. 82/1996 Sb. MZe ČR o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin. Problematice související se zásadami nakládání s reprodukčním materiálem je věnována pozornost i v zákoně č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin). Rajonizace reprodukčního materiálu lesních dřevin se v historickém vývoji aplikuje na území ČR již řadu desetiletí v různých koncepcích. Základním principem platným pro původ osiva používaného v LH je priorita reprodukčního materiálu místního původu, pokud vlastnosti zdrojů, tj. lesních porostů, v posledních desetiletích i semenných sadů, odpovídají lesnickým požadavkům, zejména co do zdravotního stavu, stability produkce a jakosti produkované biomasy. Tato koncepce vychází z předpokladu, že lesní porosty místního původu jsou dlouhodobým historickým vývojem adaptovány na místní podmínky a vykazují žádoucí životní zdatnost (fitness), která podmiňuje jejich možnou trvalou existenci. S ohledem na to, že v LH není a nemůže být vždy k dispozici vhodný reprodukční materiál místního původu, umožňuje se, podle zásad rajonizace, používání osiva a sazenic z oblastí, které jsou s místem použití co do ekologických podmínek srovnatelné, nebo alespoň v některých základních ukazatelích podobné. Na základě této úvahy jsou v ČR koncipovány zásady rajonizace reprodukčního materiálu na základě přírodních lesních oblastí (PLO) a lesních vegetačních stupňů (LVS).
Situace v ČR
Situace kolem rajonizace je v ČR ztížená. Uvažované základní vlastnosti (adaptabilita na místní podmínky prostředí jako specifická charakteristika základního významu pro místní populace) se vztahuje prakticky na porosty původní, kde adaptační proces probíhal dlouhodobě po řadu generací. Nemůže však v plném rozsahu platit pro dílčí populace nepůvodní, rostoucí na daném stanovišti jednu nebo jen několik málo generací. V ČR, podobně jako v některých dalších zemích střední Evropy, docházelo v minulosti k nekontrolovanému nebo nedostatečně kontrolovanému přenosu dílčích populací různého původu. Specificky u hospodářsky nejvýznamnějších dřevin jehličnatých, především smrku ztepilého, borovice lesní, modřínu opadavého; v menším, ale nezanedbatelném rozsahu i u dubů a částečně i buku lesního. Kvůli tomuto vývoji, především za posledních cca 200 let, tak dnes v lesích převládají u zmíněných hospodářsky nejvýznamnějších dřevin lesní porosty vesměs neznámého původu. Porosty místní, autochtonní se zejména u smrku a borovice do současnosti udržely jen ve zbytcích. Situace je navíc mnohde komplikovaná tím, že během posledních generací mohlo docházet a skutečně docházelo ke vzájemnému sprašování dílčích populací lesních dřevin různého původu, mj. i se zbytky populací původních. Důsledky těchto procesů se uplatňují nejen v přirozených náletech a nárostech ze spontánní obnovy, ale i v materiálu (šišky, plody, semena) sklízeném pro účely umělé obnovy. Výsledky procesu vzájemného sprašování dílčích populací různého původu mohou být podle podmínek variabilní. V některých případech může docházet, jako důsledek více méně vzdálené hybridizace v některých znacích (např. v růstu a objemové produkci), k pozitivním výsledkům (heterozní efekt), naproti tomu v jiných kombinacích křížení naopak k depresi kvantitativních růstových prvků, zhoršení kvality produkované biomasy nebo k poklesu vitality u nově vzniklých dílčích populací. Situace se v principu odůvodněně řeší uznáváním porostů ke sklizni osiva, které naznačují, vedle vyhovujících hospodářských požadavků, že se alespoň v první generaci adaptovaly a udržely v místních ekologických podmínkách.
Vhodný reprodukční materiál
Výsledky výzkumu prokazují, že z hlediska objemové i hodnotové produkce mohou nastat případy, kdy dílčí populace místního původu nemusí, ve srovnání s materiálem cizího původu, představovat optimální variantu z hospodářského hlediska. Tyto skutečnosti prokazují výsledky řady výzkumných prací. Je proto žádoucí k těmto skutečnostem přihlédnout, podle místních podmínek i v lesnické praxi, a to i v zásadách pro rajonizaci semen a sazenic lesních dřevin. Výzkum prokázal, že některé dílčí populace z jiných oblastí v produkci a některých dalších hospodářsky významných znacích a vlastnostech místní populace sice nepřevyšují, ale alespoň se jim přibližují nebo vyrovnávají. V některých případech mohou být v produkci a dalších hospodářsky významných ukazatelích dokonce výkonnější. I tento materiál je proto možno považovat za cenný a vhodný k využití v praxi, a to někdy i v případech, kdy je k dispozici reprodukční materiál místního původu.
K volbě vhodného materiálu pro obnovu lesních porostů a zalesňování mohou významně přispět vedle výsledků základního lesnického výzkumu i specifické, prakticky orientované práce - ověřování vybraných zdrojů lesního osiva testy potomstev. V podmínkách ČR mají ověřovací práce specifický význam s ohledem na převahu porostů kulturního, vesměs neznámého původu, zvláště u dřevin hospodářsky nejvýznamnějších. Proto se počítá s tím, že dosud založené série ověřovacích ploch budou ve věku, který připouští již alespoň předběžné závěry, soustavně hodnoceny. Dílčí populace (uznané porosty), jejichž potomstva se ve srovnávacích výsadbách osvědčila, budou navrhovány k zařazení do kategorie ověřených reprodukčních zdrojů. Z tohoto hlediska se přezkoumají i některé z provenienčních výzkumných ploch, v jejichž sortimentu je větší počet dostatečně charakterizovaných dílčích populací z území ČR. V zakládání dalších ověřovacích ploch orientovaných na porosty uznané ke sklizni osiva a semenné sady je žádoucí pokračovat.
Zásady, které jsou základem postupů spojených s uznáváním reprodukčního materiálu lesních dřevin v ČR uplatňovány, jsou z genetického i ekologického hlediska odůvodněné. Jde zejména o princip uznávání lesních porostů ke sklizni osiva a princip adaptace místních populací lesních dřevin, v prvé řadě autochtonních, na podmínky prostředí.
Rajonizace na základě PLO a LVS
Stejně tak i postup rajonizace reprodukčního materiálu na bázi PLO a LVS je reálný, mj. kvůli souladu s principy typologické klasifikace a hospodářské úpravy lesů. Předmětem diskuse může být mj. otázka možnosti používání semen a sazenic v intervalu + - jednoho LVS, a to s ohledem na možný přenos z vyššího stupně do nižšího. Tento postup není zcela v souladu s výsledky výzkumů, a zasluhuje si proto hlubší analýzy a případně dořešení.
Další vývoj rajonizace
Základní principy rajonizace reprodukčního materiálu lesních dřevin by měly být dále ověřovány a případnými úpravami uplatňovány nové výsledky výzkumu, zejména pokud jde o proměnlivost populací lesních dřevin v ČR. V této souvislosti je třeba věnovat pozornost otázce, zda nadále uvažovat základní principy rajonizace reprodukčního materiálu souborně pro všechny dřeviny, či zda bude účelná diferenciace formulací dalších specifických ustanovení pro jednotlivé druhy dřevin - analogicky tak, jak je tomu dnes částečně pro smrk ztepilý, borovici lesní a modřín opadavý.
Dalším problémem, který vyžaduje určitou pozornost, zejména v souvislosti se vstupem ČR do EU a dalších souvisejících politickohospodářských uskupení, je skutečnost, zda zásady rajonizace mají být chápány i nadále jako ustanovení závazná, která je třeba zásadně dodržovat, či jako pouhá doporučení, jejichž akceptování je ponecháno na vůli majitele lesa nebo lesního hospodáře.
V ČR, kde u hospodářsky nejvýznamnějších dřevin převládají dílčí populace kulturního, vesměs neznámého původu, nabývá na významu ověřování (testování) vybraných lesních porostů. Může významně přispět ke zdokonalení systému rajonizace reprodukčního materiálu a současně může vést jako metoda šlechtění lesních dřevin ke zvýšení produkce v LH a stability lesních ekosystémů.
Významným trvalým úkolem LH jsou opatření k záchraně a reprodukci genových zdrojů lesních dřevin, a to s dalším využíváním všech postupů, dosud aplikovaných (lesní rezervace, genové základny, porosty uznané ke sklizni osiva aj.).
Specifickou pozornost si zasluhují především dosud existující porosty původní - autochtonní, nebo pravděpodobně původní. Je žádoucí jejich inventarizace, evidence a charakteristika, mj. i na bázi genetických markérů a dále opatření k jejich reprodukci, ve vhodných podmínkách hlavně cestou přirozené obnovy.
Základním úkolem, který vyžaduje pozornost v souvislosti se zajišťováním vhodného reprodukčního materiálu, jsou postupné úpravy skladby lesů (zejména druhové) jako základní řešení problematiky biodiverzity, která významně pozitivně ovlivňuje především zdravotní stav a stabilitu lesních ekosystémů.
Adresa autora:
Ing. Jiří Šindelář, CSc.
VÚLHM Jíloviště - Strnady,