Výsledky aplikace hnojiv řady SILVAMIX v lesních porostech
Jiří Remeš, Jiří Viewegh, Vilém Podrázský, Stanislav Vacek
Lesnický provoz se opět vrací k otázkám využití hnojení a vápnění v lesním hospodářství (LH). Spouštěcím momentem pro tento zájem byla situace ve vývoji poškození lesních porostů v Orlických a západní části Krušných hor v posledních letech. Byla prokázána souvislost mezi nežádoucí dynamikou lesních porostů na jedné a stavem lesních půd a výživy lesních dřevin na druhé straně. Na základě těchto skutečností, díky disponibilním finančním zdrojům a konečně i díky dlouhodobému tlaku lesnického výzkumu se zvýšil zájem o využití hnojení v LH.
Aplikace hnojivých materiálů
Možnosti aplikace hnojivých materiálů v lesnickém sektoru jsou značně široké. Kromě zvyšování přírůstu lesních porostů lze pomocí hnojení a vápnění odstínit celou řadu negativních antropických vlivů na lesní porosty a lesní půdy. V našich podmínkách nebyl prozatím prokázán výrazný ekonomický přínos těchto opatření, proto hlavní oblastí aplikace zůstává využití na degradovaných lokalitách a v imisních oblastech. Přes zájem praktické sféry a řadu výsledků lesnického výzkumu však dosud není zajištěn mechanizmus optimálního využití zmíněných opatření chemické meliorace v LH. Samostatnou oblastí zůstává péče o půdní úrodnost v lesních školkách.
Mezi množstvím ostatních hnojiv, ať již klasických, nebo vyvinutých se zřetelem na specifické potřeby LH, hrají jednu z nejvýznamnějších rolí i hnojiva řady SILVAMIX (fy ECOLAB Znojmo). Jejich výhodou je pomalé rozpouštění a uvolňování živin a rovněž možnost dodávat je v různé formě, konkrétně prozatím práškové nebo ve formě hnojivých tablet či briket o volitelné velikosti a obsahu živin. Zájem o hnojiva řady SILVAMIX podle poznatků autorů studie mezi lesnickou veřejností roste a k tomu přispívají i první kladné výsledky, které je možno předložit ke kritickému posouzení. Na rozdíl od řady jiných produktů se prokázaly deklarované vlastnosti a schopnost hnojiva přispět k dosažení stanovených cílů.
Výzkumné plochy
Předkládaný příspěvek uvádí výsledky získané vyhodnocením experimentů v období 1997–2003 na souboru vybraných ploch. Spektrum založených experimentů sledovaných naším pracovištěm je mnohem širší a výsledky z dalších lokalit budou prezentovány postupně - zejména poznatky z lesních školek. V dané fázi jsou dokumentovány účinky hnojiv řady SILVAMIX na růst a vývoj kultur lesních dřevin při výsadbě stanovištně náročných dřevin, v imisních oblastech a při odstraňování důsledků tzv. žloutnutí smrku.
Z uváděného souboru pěti výzkumných ploch v tabulce 1 zahrnují první dvě problematiku podpory stanovištně náročnějších dřevin (Babín - Žďárské vrchy, lesy dr. Kinského, Viničná - Jizerské hory, LS Nové Město pod Smrkem), plocha Jizerka je na extrémní imisní holině vrcholového fenoménu Jizerských hor a poslední dvě plochy, s problematikou žloutnutí smrku, jsou na území II. zóny NP Šumava.
Plocha Babín 3
Na první ze sledovaných ploch se vliv hnojiv projevil velice výrazně. Tabulka 2 dokumentuje vývoj výšek, tabulka 3 pak velikost výškového přírůstu studovaných kultur. Obě ověřované formy hnojiva, prášková SILVAMIX Mg a tabletovaná SILVAMIX Forte, statisticky významně podpořily výškový přírůst sazenic o 5 cm již v prvním roce, mezi sebou se pak jejich vliv prakticky nelišil. Ve druhém roce se příznivý účinek obou forem, a zejména pak formy práškové, ještě zvýraznil. Rozdíly tak vzhledem ke kontrole dosáhly až 25 cm. V případě této plochy je možno účinnost obou typů hodnotit velice významně, zejména pak práškové formy hnojiva SILVAMIX. Od roku 1999 se vliv obou forem hnojiva SILVAMIX již výrazně neliší, značně vyšší hodnoty přírůstu jsou pozorovány vzhledem ke kontrole (rozdíl řádově o 20 cm). Rozdíl v celkové výšce dosáhl během 7 let 1 metru, což není sice z hlediska obmýtí velká hodnota, při odrůstání kultury však tento fenomén hraje významnou roli a účinnost hnojiva jasně prokazuje. Je nutno mít na paměti, že hnojivo bylo aplikováno k již zajištěné kultuře, po výsadbě by byl efekt na odrůstání patrně výrazně vyšší. Vysokou účinnost tabletované formy je zatím možno přisoudit především vyšší koncentraci živin, zejména pak dusíku. Tento předpoklad je ověřován listovými analýzami, vyhodnocení obsahu živin právě probíhá.
Vliv hnojiv řady SILVAMIX na ploše Babín 3 je možno hodnotit vysoce pozitivně. Jeho účinnost je podmíněna vysokou náročností jedle obrovské (Abies grandis) na úrodnost stanoviště a deficitem živin na sledovaném stanovišti.
Plocha Viničná
Plocha Viničná představuje devastované stanoviště narušené těžbou zeminy. Lokalita tak byla zbavena humusu a v něm poutaných živin, náročný buk byl sázen do sterilní minerální zeminy. Plocha je navíc vystavena poměrně silnému imisnímu zatížení, byť se nachází v jinak stanovištně poměrně výhodných podmínkách. Zde vedla aplikace hnojiv řady SILVAMIX k okamžitému zvýšení výškového přírůstu a zlepšení stavu kultury. Jako příznivá se ukázala především varianta s práškovou formou, živiny tak byly podstatně rychleji k dispozici pro výsadby strádající v důsledku deficitní výživy (tabulka 4). Od roku 1999 až do konce experimentu (2001) je průměrná výška sazenic a jejich průměrný roční výškový přírůst na této variantě nejvyšší a rozdíly oproti ostatním variantám jsou statisticky signifikantní. Kontrola a tabletová forma hnojiva vykazovaly v průběhu sledování srovnatelné výsledky. Zatímco v letech 1999 a 2000 byla o něco lepší kontrola, v roce 2001 došlo k obratu a tabletová forma hnojiva již vykazovala lepší výsledky, avšak statisticky neprůkazné. Experiment byl v roce 2001 pro nepříznivý stav kultury uzavřen.
Prášková forma se tak projevila jako vysoce účinná při zvyšování prosperity výsadby. Plochy je nutno od počátku zakládat v podmínkách, umožňujících reprezentativní srovnání - v jiném případě jsou výsledky málo relevantní.
Plocha Jizerka
Na lokalitě Jizerka byla kultura smrku ztepilého vysazena v roce 1994 na jaře počátkem května v pravidelném sponu 2 x 1 m na celkem 9 ploškách. Při výsadbě byly dvě trojice plošek ponechány bez dalších opatření a na jedné trojici, tj. ve trojím opakování, byl aplikován jemně mletý amfibolit, původem z Choltic u Čáslavi, v množství 2 kg k jedné sazenici (varianta A). Meliorační materiál byl přimíšen do zeminy v prostoru jamky těsně před výsadbou. V r. 1997 na jaře byl na další trojici plošek aplikován SILVAMIX Forte v dávce 4 tablety po 10 g na sazenici (varianta S). Pomocí sazeče byly tablety vpraveny asi 15 cm hluboko ve vzdálenosti 30 cm od sazenic. Výsledky měření do období dvou následujících vegetačních sezón po aplikaci SILVAMIXu uvádí tabulka 5 (další výsledky prozatím nejsou k dispozici).
Jak je z výsledků patrné, dva roky po aplikaci amfibolitu byly pozorovány statisticky významně vyšší přírůsty sazenic na této variantě (3 cm). Varianta s budoucí aplikací hnojiva SILVAMIX byla na úrovni kontroly, obě varianty představovaly homogenní soubor bez aplikace melioračních materiálů. Použití hnojiva SILVAMIX se v prvním roce neprojevilo, což v těchto extrémních podmínkách není nic překvapujícího. Druhým rokem již byly rozdíly mezi kontrolou a variantou přihnojenou tabletami statisticky významné (H98a - u H98b se jedná o vyloučení jedinců poškozených při ožínání). Rozdíly vzhledem ke kontrole činily zhruba 7 cm (během dvou let), varianty s aplikací amfibolitu a SILVAMIXU se přitom jevily jako vyrovnané přes to, že amfibolit byl aplikován o 3 roky dříve. Také zde stojí za zaznamenání prakticky nulová úmrtnost sazenic v prvních letech po výsadbě na ploše meliorované amfibolitem.
Od roku 1999 je varianta s hnojivem SILVAMIX nejpřirůstavější. Vyrovnala náskok varianty s aplikací amfibolitu, a třebaže rozdíly nejsou statisticky signifikantní, dosáhla nejvyšší průměrnou výšku. Aplikace hnojiva řady SILVAMIX se tak jeví jako levnější a přírůstově výhodnější varianta. Navíc je i šetrnější k prostředí, jelikož se aplikuje menší množství cizorodých látek. Využití mouček bazických hornin je přitom považováno za “přátelské (environmentally friendly)” k životnímu prostředí.
V případě bodové aplikace hnojiv je speciálně u smrku nutno zmínit významnou skutečnost: kořenové systémy sazenic již třetím rokem výrazně přesáhnou obvod korunky, a bodové přihnojení konkrétní sazenice se tak stává problematickým. Z tohoto hlediska je vhodné zvolit jiný způsob přihnojení nebo hnojivo aplikovat maximálně ve druhém roce, v případě pomalu působících hmot pak v roce výsadby.
Výsledky aplikace hnojiva SILVAMIX ve II. zóně NP Šumava
TVP byly založeny na území LS Stožec, ve II. zóně NP Šumava. Dlouhodobě se zde projevuje fenomén žloutnutí, který však dosud nedosáhl kritického rozsahu. Na druhé straně na německé i rakouské straně Šumavy je založena řada experimentů, dokládajících úspěšné aplikace chemické meliorace při odstranění příznaků poškození lesních porostů tzv. novodobým poškozením lesů.
Na hnojených variantách byla aplikována hnojiva řady SILVAMIX (SILVAMIX Mg) v létě 2000, manuálně, v dávce 100 kg N/1 ha. Jednotlivé plochy mají výměru 50 x 50 m (0,25 ha) a je na nich každoročně v podzimním období stanoveno olistění a určen rozsah žloutnutí (tabulka 6).
Z výsledků šetření vyplývá několik základních trendů. Na klimaticky příznivější lokalitě (U Kanálu - 7. LVS) došlo po roce 1998 k průkaznému zlepšení olistění. Po aplikaci SILVAMIXu v r. 2000 se stav olistění na této ploše zatím nezlepšil, avšak žloutnutí výrazně pokleslo. Na klimaticky exponované lokalitě (Trojmezná - 8. LVS) se stav olistění v průběhu doby sledování jen nevýrazně zhoršoval, respektive stagnoval. V r. 2001 se však na této ploše rozsah žloutnutí výrazně snížil. Přihnojení se tak projevilo příznivě ve zdravotním stavu smrkových porostů, a to již prakticky prvním rokem. V roce 2002 v 7. LVS příznaky žloutnutí téměř odezněly a ztráty jehličí byly významně nižší. Ve vyšších polohách byla foliace srovnatelná, nicméně i zde došlo k významnému snížení příznaků žloutnutí. Výsledky několikaletého působení hnojiv na stav asimilačního aparátu smrků jsou povzbudivé.
Závěry
Všechny uvedené výsledky výzkumu je nutno hodnotit jako předběžné. Pomalá účinnost sledovaných materiálů a v některých případech extrémní stanovištní podmínky vedou ke značné časové prodlevě mezi aplikací a maximem účinnosti hnojiv. V tom však spočívá i velká výhoda ověřovaných typů: ani při méně odborné aplikaci a v méně přesně odhadnutých poměrech se nelze obávat výraznějších negativních dopadů chemické meliorace na životní prostředí. Lesní ekosystém může lépe využít i v narušených podmínkách pozvolné zpřístupňování živin a obnovit úroveň narušených biocyklů. V kombinaci s dalšími lesopěstebními opatřeními se tak sledovaná hnojiva mohou stát cenným pomocníkem ve zlepšování zdravotního stavu antropogenně narušených lesních porostů.
Pozn.: Tento příspěvek vznikl díky grantové podpoře MŠMT v rámci řešení projektu MSM 414100006 - Lesní hospodářství v ekonomicky a ekologicky limitních podmínkách.
Autoři příspěvku:
prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.,
Ing. Jiří Remeš,
doc. Ing. Jiří Viewegh, CSc.
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Katedra pěstování lesů, FLE ČZU v Praze,
Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol
doc. RNDr. Stanislav Vacek, DrSc.
VÚLHM VS Opočno, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.