Vztahy dřevin a lesů k náboženství v Japonsku

Hiroshi Omura

Lidé v daleké minulosti v Japonsku vyznávali animizmus jako primitivní náboženství. “Bohové tkví ve všem, nejen v živých tvorech, ale také v okolních předmětech” (SUGAWARA 1989). Víra šintó sdělila věřícím, že bůh sestoupil k vysoké borovici na významné hoře a setrvává ve velikém a starém stromě. Les kolem svatyně šintó je nazýván japonským slovem “mori” (HONDA 2002). Posvátný les byl uctíván po několik století. Okolí svatyně nebo chrámu se odlišuje vybranými dřevinami, jejichž prýty s listy bývají obětovány bohu nebo duším zesnulých (TUJII 1995).

MAKU (1977) popsal více než 200 druhů podle knih buddhismu. KAWASAKI (1987) vyjádřil, jak Britové pečovali v historii o dřeviny podle evropské kultury. HONDA (2002) vysvětlil, proč rostou dřeviny v Japonsku kolem svatyní šintó. KOBAYASHI (1997) objasnil poslání dřevin pro křesťanství. Ale širších vědomostí o cizích příkladech není v Japonsku mnoho. Dnes také lidé často zapomínají na poslání uctívaných dřevin.

Dřeviny v japonské víře

V Japonsku je víc než 15 druhů dřevin (TUJII 1995), které se v historii vztahovaly k náboženstvím šintó či k buddhismu (tab. 2). Nejvíce jich roste na jihozápadě s výjimkou Cornus controversa užívanou členy nepříliš početného národa Ainu v severním Japonsku. Ve srovnání s 200 druhy rostlin vyjmenovanými v knihách buddhismu (MAKU 1977) je jejich počet malý, snad pro velikou vzdálenost od kolébky buddhismu nebo pro odlišné klima.

K některým dřevinám

- Pojmenováním dřeviny Ogatama-noki Michelia compressa lze vyjádřit její vlastnost - vábí a povzbuzuje duši. Lidé věřili, že tato dřevina má zvláštní sílu zvát a vítat božího ducha, a proto ji vysazovali u brány nebo kolem svatyně (obr. 4).

- V Japonsku jsou borovice Pinus thunbergii a Pinus densiflora nazývány “Mastu”, což vyjadřuje čekání na ducha božího sestupujícího z nebes. Ve městě Kudamastu v prefektuře Yamaguchi se vypráví legenda, že bůh hvězdy Polárky zde sestoupil na borovici u svatyně (Kudamastu-jinjya) a zářil sedm nocí. Pěstování borovic kolem svatyní a chrámů, umístění jejich větviček u vrat domů a očekávání boží požehnání před novým rokem se stalo zvykem. Borovice je lidmi žádanou obnovní dřevinou na osluněných místech, zejména po lesních požárech. Zkoumáním jejího pylu bylo zjištěno, že 72 % ploch s původními borovými lesy v Japonsku zaniklo již před 1500 roky a bylo nahrazováno jinými dřevinami. Tato doba historicky odpovídá vzniku mnoha posvátných míst.

- V dávném Řecku se tradovalo, že bůh Zeus sestoupil na obrovský dub Quercus dentata (tab. 2). Dub uctívali též Keltové (KAWASAKI 1987). V Japonsku byly velké dubové listy používány k přípravě jídel nabízených bohům.

- Strom Sakaki Cheyra japonica (nízká, pionýrská dřevina), původně zvaný Sakai (hranice), byl užitečným pro čištění území a pro odlišování míst vyhrazených bohům ve víře šintó. Jeho olistěné pruty byly obětovány bohům ve svatyních (obr. 3).

- Bambus Phyllostachys bambusoides byl sázen na volná místa. Když vysoký bambus (“strom s dutinami”) rostl na poli, pěstitelé si zvykli tato místa bohům obětovat s prosbami, aby se zlepšila úroda. Lidé si cení i jeho rychlého růstu (MUORI 1987). Ve dnech tradiční oslavy hvězd (zvyk byl převzat z Číny) sloužil useknutý bambus i s listy jako symbol pro předání přání jiným věřícím. Na venkově v Nepálu je bambus užíván pro převtělení při pohřebních obřadech.

- Ze dřeva Sciadopitys verticillata jsou do chrámů zhotovovány rakve zesnulých. Dřevina Celtis sinnensis byla používána při pohřbech. Aromatické větvičky z Illicium religiosum, Cryptomeria japonica a Sciadopitys verticillata se užívaly v chrámech buddhistů k odstranění zápachu z mrtvého těla. Někteří lidé věřili, že duše mrtvého má ráda vůni z dýmu kadidla.

- Jako památné stromy Buddhy Gautama (historického Buddhy) se v Japonsku považují Shorea robusta a Ficus religiosa i druhy z rodu Tilia. K Buddhovi se vztahují i dřeviny Michelia compressa a Illicium religiosum (náleží k Magnoliaceae) s květy podobnými vodní konvalince. Buddhismus kdysi přejal v Japonsku víru šintó, která vycházela z animizmu.

- V Indii bývá kostelík postaven u posvátného stromu. V Nepálu jsou některé dřeviny určené Buddhovi odlišeny rudým nátěrem na kůře. Vesničané jsou zvyklí za nocí s úplňkem u nich prosit o šťastný život. V Tibetu lama buddhismu označuje posvátné stromy přivázáním kousků látek kolem větviček (UEYAMA 1969).

- Zvláštní postavení ve střední Evropě mají lípy Tilia platyphyllos a Tilia cordata. Skladatel Franz Schubert tématicky využil lipový strom v písni “Zimní cesta”. Při slavnostech tančili lidé kolem tohoto stromu rostoucího na náměstí (tab. 1).

- Věřilo se, že broskvoň Prunus persica má obzvláštní sílu odvracet ďábly a hromy. Tato víra mohla mít původ v čínské oblasti Tao. Evropané již dříve podobně užívali halouzky hlohu Crataegus oxycantha.

- UEYAMA (1969) diskutoval o japonské náboženské víře, která se opírá o listnatý, vždy zelený les a zkoumal vesnické zvyky v horách jihovýchodní Asie. Po historických rasových migracích z Euroasie nelze vyloučit podobnost a přenos do Japonska (obecný význam citrusů a místní uplatnění nábožensky důležitých stromů).

- Japonci před 2. světovou válkou věřili dřevinám v šintó, což je rasově spojovalo.

Mohutné stromy

Japonsko

Japonské slovo “kodama” vyjadřuje poslání dřeviny a jeho odezvu u věřících. Jiné slovo “hashira” označuje nejen ducha vysoce postavené osoby, ale též hůlky zhotovené ze dřeva z velkého a starého stromu, v němž je bůh. Takové stromy stále rostou na svazích strmých hor a kolem obtížněji přístupných svatyní. Fotograf Yagishita (l986) pořídil mnoho snímků krásných stromů po celém Japonsku a uveřejnil v knize 47 typických příkladů, z nichž je 21 kolem svatyní a 13 u kostelů. Kolem kmene velikého stromu byl často roztažen věnec ze slámy a nedaleko od něj postavena brána vysvěcená šintó. Lidé, kteří si přejí mít sílu do dlouhého života, se často modlili a dotýkali kůry tohoto stromu. S přáním pokácet veliký a starý strom byly vždy spojeny obavy z božího prokletí.

Socha Kannona - boha milosrdenství - byla vyřezána z uzlovitých suků na kmenu stromu kafru (obr. 1) knězem Gyo-ki v době Nara. Japonský cedr Cryptomeria japonica a též i kafr Cinnamomum camphora dorůstají do velkých výšek. V Yagishitově zmíněné knize je 9 snímků cedru a 6 kafru. Vesměs jsou národními nebo prefekturálními vládami chráněny jako přírodní památky. Veliké stromy japonského cedru jsou na ostrově Yakushima ve výšce 1000 m n. m. Jsou vyšší než 30 m a starší než 2 000 let. Nad pařezem s největším průměrem kmene 4,39 m v prsní výšce stojí nedaleko malá brána ke svatyni (TAGAWA 1994). Původní les v okolí byl vyhlášen světovým dědictvím v roce 1993.

Staré a vysoké stromy mají významná poslání: tvoří hraničníky, projevují pýchu ducha, zaznamenávají v letokruzích průběhy klimatu, tvoří krajinné prostředí a spolu s dalšími rostlinami “ekologicky rehabilitují” okolí. Japonci dávno uznávali důležitost obrovitých stromů a pokoušejí se je uchovávat jako přírodní památky zděděné od předků. Vytvořili řízený systém, ve kterém se specialisté (“doktoři”) starají o stářím chátrající stromy (vhodným půdně-fyzikálním nebo biochemickým ošetřením).

Ostatní svět

V Kalifornii (USA) je vysoký porost sekvojí starých několik tisíc let chráněn dobročinnou společností Johna Rockefellera II.

Maorové na Novém Zélandu spalovali mrtvá těla v dutinách vysokých stromů Metrosideros robusta a Podocarpus totara. V Thajsku se omotává bavlněné lano kolem kmenů velikých stromů (UEYAMA 1969). Na středním Tchaj-wanu je strom kafru starý 1 500 let nazýván božím, je na něm uvázána červená páska a na vrcholu upevněna červená tyč chránící strom před blesky (v japonském Kjótu byly připevněny tyče na veliké stromy zelkova mající průměr 70 cm a věk 700 let). V Káthmándú (Nepál) má hinduistický chrám “Kastamandap” tři podlaží. Byl postaven z obrovských stromů Shorea robusta, které měly průměr 1,5 m a výšku 40 m.

Podle Tsai Chih Chung (1992) na území Tao ve starobylé Číně nebyl skácen vysoký pajasan žlaznatý Ailanthus altissima s mohutnou korunou zvaný “strom nebes”, protože jeho dříví nebylo využitelné. Lidé v jeho stínu odpočívali a meditovali. Obrovský strom je v tao myšlenkově chápán jako “neužitečný, ale důležitý”.

Dřeviny na posvátných místech

Svatyně šintó i buddhistické chrámy hospodařily historicky v lesích s rozlohou 208 000 ha, což je 0,55 % plochy Japonska (4000 porostů s průměrnou velikostí 6,1 ha - tab. 3, 4), Porosty ve správě církve jsou často větší než privátní. Tvoří je hlavně stále zelené listnáče s příměsí japonského cedru. Dominantními jsou druhy vhodné pro teplé klima na jihozápadní části území, které je silně postihováno monzuny podobně jako jiné části jihovýchodní Asie.

- Svatyně Kasuga-taisha byla postavena z podnětu vysoce postavených osob kolem roku 1300 v oblasti Fujiwara. Po ukončení stavby byla hora Mikasayama vyhlášena posvátným místem, na němž bůh sestoupil na borovice a cedry. Od roku 1162 byly zakázány těžby dříví a lov na ploše 300 ha lesů na Mikasayama. Ekosystém původního lesa zůstal zachován (porost Podocarpus nagi). Význam byl zdůrazněn jeho vyhlášením přírodní památkou v roce 1924, přírodním monumentem v roce 1956 a světovým kulturním dědictvím v roce 1998. Zdejší jeleni jsou narozdíl od evropských loveckých tradic chráněny jako boží poslové (KAWASAKI 1987).

- Svatyně šintó Ise-jingu byla podle historického dokumentu Nippon Shoki zřízena v roce 3 po Kr. (podle našeho letopočtu) a je nejstarší v Japonsku. V rozlehlém lese byla a místy stále je poškozována mýcením stromů (palivo,...). Na zdevastované ploše byla vládou v padesátých letech zabezpečena jeho obnova. Porost opadavých listnáčů byl doplněn dřevinou Chamaecyparis obtusa (“strom Hinoki”). Svatyně Ise-jingu je tradičně obnovována každých 20 let. Dříví z velkých stromů Hinoki se používá jako stavební materiál.

- Svatyni Meiji-jingu nechala vláda postavit na počest vládce Meiji v roce 1920 v Tokiu a obklopit ji stromy, které byly dovezeny z celého Japonska. Pestrý porost je se dobře přizpůsobil místním podmínkám. Vypadá přirozeně a zmírňuje teploty v okolí i v parném létě.

- Uprostřed města Nagoja je svatyně Astuta-jingu v místě “Ho-rai” (nesmrtelnost). U čelní brány svatyně jsou stromy Michelia compressa (Ogatama-noki) vítající nebeské bohy. Okolí pokrývá hustý listnatý les, který poskytuje klidná místa pro věřící a zmírňuje výkyvy počasí.

- Svatyně Usa-jingu je v severovýchodní části ostrova Kjúšú. Již dávno tam připluli lidé s pokročilejší kulturou, původem z Korejského poloostrova. Odtud byla ovlivňována následná politická rozhodnutí. Po propojení šintó s buddhismem samurajové a Genji vládnoucí v Japonsku v éře Kamakura uctívali bohy v této svatyni. V centrální části tohoto území bylo vysazeno mnoho dřevin Cyclobalanopsis (obr. 2), jehož plody byly hlavní stravou lidí v jihozápadní části Japonska již odedávna.

Jak bylo dřív zmíněno, šintó dalo duchovní základ rasové identitě japonského lidu zčásti už před druhou světovou válkou. Myšlenka uplatňovat produkční funkci lesů jejich mýcením a účelovou obnovou značně měnila prostředí v přírodních lesích (SHIDEI 1985). Domnívám se, že lesy po několik století ušetřené před komerčními těžbami měly díky náboženství významnou úlohu, a to nejen uchovávat zbožnou a velebnou atmosféru mezi věřícími, ale též udržovat a vytvářet nenarušenou krajinu. Proto by tyto porosty měly stále sloužit i jako přírodní památníky.

Závěr

V Japonsku se více než 15 druhů dřevin úzce váže k vírám šintó a buddhismu. O některých velikých a starých stromech, rostoucích hlavně kolem svatyní a chrámů, se dodnes traduje, že v nich sídlí bohové. Dávné náboženské zvyky - zvát bohy na posvátná místa s důležitými stromy - trvají i v jiných zemích. Je třeba jim porozumět podobně jako v Japonsku a neřešit nic jen strohým rozumem. Věřící lidé ve svatyních šintó dobře hospodařili v náboženských lesích po mnoho století. Udržovaly nejen “velebnou” atmosféru, ale též dobrý stav lesa a jednotlivých stromů, které jsou dnes uchovávány i jako přírodní památníky.

Prof. dr. Hiroshi Omura
Graduate School of Bio-resources and Bio-environmental Sciences, Kyushu University,
812-8581 Fukuoka, Japan
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Přeložil a na úpravě textu s redakcí
spolupracoval Ing. Milan Jařabáč, CSc.,
(Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. )