Národní lesnické programy v Evropě

Karel Vančura

Koncepce národních lesnických programů (NLP) se v rámci mezinárodních lesnických procesů objevuje již téměř 20 let. Myšlenka původně určená pro rozvojové země bez tradice odpovědného hospodaření v lesích se v polovině 90. let uplatnila i v Evropě. V současnosti je NLP považován za koncept pro zajištění TUH v lesích způsobem, který respektuje národní suverenitu a odpovídá místním zvykům a podmínkám a v tomto ohledu je spjat s kritérii a indikátory udržitelného hospodaření v lesích. Navíc tyto programy mohou překlenout mezery mezi mezinárodními závazky týkajícími se lesů a postupy používanými v národní lesnické praxi. EU ve své lesnické strategii zahrnuje NLP mezi základní nástroje, jimiž členské státy mohou naplňovat mezinárodní závazky, principy a doporučení, zejména pokud se týká TUH v lesích. Ustavení fungujícího sociálního a politického rámce pro takové hospodaření v lesích je všeobecným cílem NLP v Evropě.

Mezinárodní aktivity související s NLP

V Evropě si NLP v polovině 90. let získaly pozornost jako nový nástroj plánování lesnické politiky. Současné základní pojetí a charakteristické prvky NLP byly definovány v rámci činnosti IPF/IFF, tj. Mezivládního panelu o lesích a jeho následovníka - Mezivládního fóra o lesích, které navázaly na Agendu 21 přijatou v rámci konference UNCED (United Nations Conference on Environment and Development), konané v Rio de Janeiru (1992). Do široké mezinárodní diskuse o NLP přispěly i závěry Fóra Spojených národů pro lesy (UNFF) a příslušné aktivity procesu Ministerské konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE). Tématem se zabýval i program COST E19, jehož se však ČR nezúčastnila.

MCPFE zorganizovala na téma NLP několik workshopů (Tulln - Rakousko 1999, Lillehammer - Norsko 2001, Gdaňsk - Polsko 2004). Bylo dosaženo dohody o poslání a podobě NLP a potvrzen jejich význam v panevropském kontextu. NLP jsou nyní obecně chápány jako „nové plánovací rámce, nastolující proces opakovaného plánování politiky, jejího uskutečňování a hodnocení výsledků na národní a regionální úrovni, přičemž charakteristickými prvky jsou účastnictví, meziodvětvové a celostní přístupy, dlouhodobé závazky a budování kapacit.“ Cílem prvních workshopů bylo podrobně projednat a sjednotit pojetí NLP v rámci panevropského procesu MCPFE – výsledkem těchto jednání pak byla rezoluce 4. Ministerské konference o ochraně evropských lesů (Vídeň, duben 2003), ve které ministři zodpovědní za lesy potvrdili mj. společný „MCPFE přístup“ k NLP (viz LP 6/2003, str. 9, pozn. red.). Ty musí zohledňovat ekonomické, ekologické a sociální dimenze TUH v lesích a fakt, že jedním z rozhodujících faktorů pro úspěšné uplatnění NLP je následné zajištění finančních prostředků potřebných pro uskutečnění plánovaných aktivit.

NLP respektují národní suverenitu

NLP jsou založeny na respektování národní suverenity. Jsou formulovány s ohledem na specifické podmínky (socio-ekonomické, kulturní, politické a environmentální) konkrétního státu, přitom zodpovědnost leží – tak jako v evropské lesnické strategii – na jednotlivých státech. NLP tedy odráží přístup příslušného státu k TUH v lesích ve vztahu k jeho mezinárodním závazkům. NLP je prostředkem, pomocí něhož jednotlivé státy mohou dosáhnout společně sdílených cílů; ukazuje, jak řešit problematiku, která je věcí společného zájmu všech zemí. V rámci globálních procesů mají úzkou vazbu na NLP např. klimatická změna, kritéria a ukazatele TUH v lesích, biodiverzita a zachování lesů, aspekty evropské integrace a financování TUH, rozvoj venkova nebo poskytování užitků a služeb pocházejících z lesa.

NLP jsou již zakotveny v dokumentech Evropského společenství pojednávajících o lesích a lesním hospodářství. V rezoluci o lesnické strategii EU je jako podstatný prvek vyzdviženo „naplňování mezinárodních závazků, zásad a doporučení prostřednictvím národních nebo regionálních lesnických programů, vyhotovených členskými státy“.

Pokrok v přípravě a implementaci NLP v EU

V kontextu MCPFE byl k národním programům pro lesy vytvořen společný přístup: NLP se zabývají otázkami, jako jsou produkční funkce lesů, ekonomická životaschopnost jejich udržitelného obhospodařování, příspěvek lesního hospodářství k rozvoji venkova, ochrana a přiměřené rozšiřování biologické rozmanitosti v lesích, zmírňování klimatických změn, ochranné funkce lesů aj., ale zabývají se také sociálními, rekreačními a kulturními aspekty. Svým zaměřením se programy mající podobné cíle liší - to odráží sociálně-ekonomickou a ekologickou rozmanitost evropských lesů. Evropské země také ve svých národních programech pro lesy zdůrazňují potřebu zlepšit spolupráci napříč odvětvími. Nadále bude zapotřebí vynakládat velké úsilí k zajištění toho, že se ve smyslu podtitulu poslední MCPFE ve Vídni „společný prospěch – sdílená odpovědnost“ národní programy pro lesy plně začlení do národních strategií udržitelného rozvoje, že budou podporovány nejen všemi skupinami, jejichž zájem bezprostředně s lesem souvisí, ale i dalšími ze sektorů, jež lesy nějakým způsobem - mnohdy nepříznivě – ovlivňují a až dosud z nich získávají, mnohdy zcela bezplatně, mnohé užitky.

NLP byly nejčastěji iniciovány z následujících důvodů:

- potřeba naplnit mezinárodní závazky stvrzené na vládní úrovni;

- volání po integraci lesů s jinými sektory majícími vztah k lesům a hospodaření v nich;

- výzvy k rozvoji lesnického sektoru;

- nutnost změny zastaralých lesnických koncepcí a strategií;

- redukce negativních vlivů působících na lesy.

Z diskuse na mezinárodním jednání o NLP

NLP jsou charakterizovány účastí veřejnosti a široká spolupráce je důležitou podmínkou jejich vzniku i plnění. NLP je programem vícesektorovým, to znamená, že lesnická problematika by se měla dostat do politik dalších resortů, zejména těch, jejichž činnost podstatnou měrou ovlivňuje lesy a přírodní prostředí jako takové. To především znamená prosadit do politik dalších resortů položky týkající se lesů a zlepšit komunikaci, spolupráci a koordinaci aktivit resortů zodpovědných za lesy a přírodní prostředí, včetně odložení parciálních zájmů jednotlivých skupin. Přestože se mezisektorová spolupráce stává nepostradatelným nástrojem při rozvíjení NLP, bylo konstatováno, že představuje určité riziko. Cíle NLP mohou být negovány politikami ekonomicky silnějších sektorů a zájmové skupiny se pak snahám o spolupráci brání, i když formálně vítají potřebu řešit problémy „vícesektorově“. Důležité je vytváření a institucionalizace mechanismů, jež vtáhnou zájmové skupiny do přípravy programu, které pomohou politikům identifikovat opravdu důležité priority, budou zabezpečovat synergické působení jednotlivých účastníků procesu, případně usnadňovat řešení při zjištění konfliktních cílů.

Zajištění mechanismů pro komunikaci, spolupráci a koordinaci na národní úrovni i institucí a nástrojů pro zjišťování a hodnocení pokroku při udržitelném obhospodařování lesů, včetně opatření ke zvýšení mezisektorové spolupráce. Důležitá je maximální otevřenost při hodnocení výsledků uplatňování NLP.

Významnou položkou by mělo být vzdělávání, budování kapacit a informačních toků a následně zajištění dostatečné politické pozornosti NLP.

Při přípravě NLP je nutná široká účast

Vzhledem k výskytu názoru, že „program připraví ministerstvo a pak se dá k připomínkám,“ bych rád připomenul, že od samého počátku jsou NLP považovány za materiál vznikající na základě co nejširší účasti těch, kteří se o les, jeho problémy a hospodaření v lese z těch či oněch důvodů zajímají. Tento obecně přijímaný názor na „participační“ postup při přípravě, a především pak i při naplňování politik, programů a projektů byl mnohokrát vysloven na různých jednáních (a nejen ve vztahu k NLP). Přestože se nemusí účast některých stran či jednotlivců v pracovních skupinách líbit (a bylo tomu tak i při prvním pokusu sestavit NLP v roce 1997), je účast zástupců hlavních zájmových skupin potřebná. Široká účast při diskusi může přípravu zkvalitnit a předem mohou být postupně vyloučeny problémy, jaké nastaly např. při přijímání novely zákona o ochraně přírody a krajiny nebo jaké způsobuje zákon o reprodukčním materiálu lesních dřevin.

Pokud má být NLP odezvou na výzvu vícesektorového přístupu k lesnické politice, pak je celoevropským potřebným úkolem zvyšování povědomí o důležitosti lesů, zlepšení image lesnického sektoru a soustředění se na sporné otázky, jejichž řešení je v kompetenci různých státních úřadů. Významné je i zajištění dostatečné politické pozornosti a podpory NLP, třeba i prostřednictvím oné široké účasti zainteresovaných subjektů, která následně zabezpečí i legitimitu výsledku celého procesu přípravy tohoto programu.

 

Situace v jednotlivých evropských státech

NLP mají právně závazný statut v pěti zemích. Jejich prostřednictvím byly mnohde integrovány závazky týkající se lesů (CBD, UN FCCC, UN CCD, UN FF, MCPFE, Natura 2000) do národních legislativ. NLP jsou základem k doplnění či revizi lesních zákonů, konsolidují existující lesnické a k lesu se vztahující zákonodárství.

Belgie

V podstatě nezahájila žádnou aktivitu k přijetí NLP, nicméně ve valonské části země je revidován lesní zákon (práce zahájeny již v r. 1999) a Vlámsko přijalo tzv. dlouhodobý lesnický plán, což je ve své podstatě NLP. Zahrnuje mj. integrační a konzultační mechanismy pro oblasti mající přímý vztah k LH, např. životní prostředí, ochrana přírody, užívání půdy, rekreace, turistika.

Dánsko

Vláda po široce pojaté diskusi přijala NLP v červnu 2002 a program se nachází v implementační fázi. Důležitou iniciativou byla příprava nového lesního zákona (2004).

Estonsko

Parlament v roce 2002 schválil Program rozvoje LH 2010. Přípravný proces zahájený v r. 1999 zahrnoval konzultace s vlastníky lesů a hlavními zájmovými skupinami.

Finsko

NLP 2010, který byl přijat v roce 1999, je pokračováním předchozích programů (Finský lesnický program, Les 2000). V roce 2002 vláda jmenovala nový lesnický výbor, který zahrnul dohromady široký okruh organizací a lesnických zájmových skupin. Následně bylo pro implementaci programu ustanoveno 7 pracovních skupin a 13 regionálních lesnických výborů, jež mají zabezpečit naplňování programu v jednotlivých oblastech.

Francie

Začala přípravu NLP po přijetí nového lesního zákona (2003). Program je připravován ve spolupráci poradního výboru pro les a lesní produkty, tvořeného členy národního parlamentu, příslušných veřejných institucí, místních a regionálních organizací, profesních organizací a představitelů dalších zájmových skupin.

Irsko

V průběhu širokého dialogu, který zahrnul všechny vlastníky i zájmové skupiny, formulovalo v roce 1996 lesnickou strategii. Bylo konstatováno široké propojení lesnictví k ostatním sektorům, jako je zemědělství, rozvoj venkova, sociální a industriální politika, odpočinek a turistika, obchod a ochrana životního prostředí; s těmito sektory proběhly konzultace.

Itálie

Podle ústavy mají zodpovědnost za lesy regiony. Tzv. národní lesnický plán (1985) byl referenčním rámcem regionálních plánů. V roce 2004 na základě dohody mezi státní správou a správami regionů byla podepsána instrukce pro NLP. Na jejím základě se příslušné úřady zavázaly uplatňovat udržitelné obhospodařování lesů podle usnesení mezinárodních konvencí a dohod.

Kypr

Vláda přijala NLP v roce 2002. Jeho příprava trvala 18 měsíců a program představuje novou strategii pro rozvoj lesnického sektoru ostrova pro období 2002–2011.

Litva

Připravuje NLP jako součást implementace strategických cílů rozvoje lesů, které jsou stanoveny na období do roku 2015.

Lotyšsko

Zahájilo přípravy NLP v r. 2003 – měl by se týkat nejen lesů, ale i souvisejících sektorů.

Lucembursko

Ukončilo přípravu NLP v roce 2004. Byl připraven několika pracovními skupinami reprezentujícími zájmy různých sektorů za pomoci lesnických expertů a zkušených vyjednavačů.

Maďarsko

Přijalo NLP v roce 2004. Konzultační proces zahrnoval regionální, tématické a vícesektorové diskuse organizované programovým výborem.

Malta

Na dotaz po NLP zatím oznámila, že veškeré důležité přirozené lesní oblasti a charakteristická území pokrytá keři jsou chráněny zákonem.

Německo

Přijalo NLP v roce 2003 po dlouhodobé dvoufázové přípravě. Při přípravě se dialogu zúčastnilo více než 80 zástupců příslušných lesnických zájmových skupin, vládních i vědeckých institucí.

Nizozemí

NLP je součástí širšího politického programu pro nakládání s přírodou „Příroda pro lidi, lidé pro přírodu 2000“. Hlavním cílem je prostřednictvím ochrany, obnovy, rozvoje a udržitelného užívání přírody a krajiny vytvořit základní příspěvek k životaschopné a udržitelné společnosti.

Polsko

Připravuje NLP od roku 2002. V rámci státní lesnické politiky byly zpracovány regionální rozvojové programy a proces byl prakticky ukončen na konci r. 2004. Na přípravě se podílelo 17 konzultačních skupin.

Portugalsko

NLP sestává ze zákona o lesnické politice (1996), plánu udržitelného rozvoje portugalských lesů (1999), programu akcí lesnického sektoru (2002) a několika dalších nařízení a programů. Všechny tyto nástroje zahrnují prvky, které jsou považovány za součást NLP.

Rakousko

Zahájilo přípravu v roce 2003 a první akční program by měl být představen v roce 2005. Na jeho přípravě se podílelo na padesát institucí a hlavní zájmové skupiny jsou do procesu aktivně zapojeny.

Řecko

V prosinci 2003 byl přijat nový lesní zákon a následně formulován NLP. Prvním krokem bylo ustavení pracovní skupiny pro lesnickou politiku Národní radou pro zemědělství. Pracovní skupina má být konsultačním orgánem, který dá příležitost všem zájmovým skupinám sektoru.

Slovensko

Lesnický program, na němž jsou zainteresovány různé zájmové skupiny, zatím připravuje.

Slovinsko

Lesnická politika a strategie jsou formulovány v Programu rozvoje lesů, který místní parlament přijal v roce 1996. Implementace programu je uskutečňována prostřednictvím každoročního plánu činnosti Slovinské lesní služby. Do jeho přípravy jsou zapojeni zástupci různých zájmových skupin.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

NLP se skládá z lesnických strategií jednotlivých součástí ostrovní říše a lesnických norem (UK Forest Standard), které byly připravovány v široce pojatém participačním procesu zahrnujícím vlastníky lesů, dřevozpracující průmysl, environmentální nevládní organizace a různé vládní úřady a agentury. Byly stanoveny mechanismy k uchování spoluúčasti při implementační fázi těchto programů.

Španělsko

Přijalo po dva roky trvajících konzultacích v roce 2000 národní lesnickou strategii. Ta je podkladem pro nový lesní zákon a NLP, přijatý v roce 2002.

Švédsko

Interpretuje NLP jako lesopolitický proces. Švédské stanovisko je takové, že hlavní principy a prvky NLP mohou být dosaženy bez formálního procesu a vloženy do rámce existujícího rozvoje lesnické politiky a její implementace. Předpokládá se, že mnohé již lesnická politika obsahuje.

Z dalších evropských, lesnicky významných zemí dosud nemá NLP Švýcarsko a Norsko – obě země však velmi pečlivě za účasti veřejnosti program připravují. Příkladným by mohl být přístup vyžadující v návrhu NLP zcela jasné určení rolí a zodpovědnosti jednotlivých účastníků při plnění programu či podpora vícesektorové koordinace integrací reprezentantů ostatních sektorů do jednání a procesu formulování politiky.

Informace o současném stavu NLP v evropských zemí zazněla na semináři, který se konal 28. dubna 2005 v Hradci Králové, viz článek

na str. 8. O NLP Lesnická práce blíže referovala např. v LP 4/2003.

Adresa autora:

Ing. Karel Vančura, CSc.

ÚHÚL Brandýs n. L.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.