Světové lesnictví jde kupředu, středoevropské tápe
Mezinárodní unie lesnických výzkumných organizací (IUFRO – International Union of Forest Research Organisations) v rámci svých sekcí a pracovních skupin koordinuje a propaguje lesnické vědy i lesnictví jako samostatný soubor oborů vědecké a hospodářské činnosti i společenských aktivit. Na celosvětové úrovni organizuje vrcholná setkání – kongresy – pořádané s pětiletou periodicitou. Ten poslední se uskutečnil ve dnech 8.–13. srpna 2005 v australském Brisbane a byl věnován aktuální problematice: Lesy v rovnováze – spojení tradic a technologie. Tomuto tématu je věnována mimořádná pozornost právě v podobných ekonomikách, jako je australská. I Česká republika měla na kongresu svou delegaci, jejímž členem byl i děkan FLE ČZU v Praze, prof. Vilém Podrázský. Právě jeho jsme se ptali na dojmy z celosvětového setkání, na naše postavení a úroveň našeho lesnického výzkumu, ale i na to, jak hodnotí své působení ve funkci děkana.
Kongres – trendy a novinky
- Jaké bylo zastoupení států a organizací na kongresu?
Zastoupené organizace představovaly všechny typy institucí, zabývající se výzkumem: státní, soukromé i veřejné, ústavy, úřady i univerzity, nadace i studentské organizace. V oblastech, které jsem sledoval, vévodily USA, Finsko, Švédsko, Německo, ale i Dánsko, Británie, Mexiko, Austrálie, Malajsie, silnou účast měly i Indie a Čína. Česká delegace pak byla sice skromná, ale odpovídala podmínkám Evropy, s malým společenským oceněním sektoru. Účastnily se výpravy obou lesnických fakult, VÚLHM a ÚHÚL. Z firem na doprovodné expozici vystavoval pouze IFER.
ČR má ve vedení pracovních skupin několik koordinátorů, k nejaktivnějším patří M. Knížek a Z. Procházková z VÚLHM. Zástupcem koordinátora je prof. L. Šišák, který je současně i představitelem ČR v mezinárodní radě, jakémsi parlamentu IUFRO. Od roku 1996 má ČR i svého zástupce v užším výkonném výboru IUFRO – Ing. Karla Vančuru. Ten se sice vzhledem k nedostatečné podpoře ze strany nového vedení úseku lesního hospodářství MZe vzdal nominace na funkci viceprezidenta, nicméně i pro funkční období 2006–2010 byl potvrzen jako člen rozšířeného výboru IUFRO.
- Jaká byla úroveň prezentací českých členů IUFRO a vůbec úroveň výzkumu ve srovnání s ostatními evropskými státy? A jak na vás působily ostatní země, jejich delegace a výsledky?
Naprosto průměrná, ničím jsme nevybočili. Úroveň je srovnatelná se zeměmi s námi srovnatelnými, např. Polsko, Maďarsko či Slovensko. Překvapivě málo bylo vzhledem ke svému velkému významu zastoupeno Rusko, ale také ostatní středoevropské země s výjimkou Německa. To bylo jednou z dominant, podílí se na exportu absolventů, znalostí, řeší projekty po celém světě. Výraznou slabinou byla u nás absence podpory ze strany ministerstva zemědělství, jako by je výzkum nezajímal. Výrazně pozadu jsme oproti zemím skandinávským, a to v oblasti biotechnologií, přenosu výsledků výzkumu do praxe - zejména ve šlechtění, matematickém modelování nebo zpracování dřeva.
- Jaké konkrétní projekty česká delegace prezentovala? Byl některý z nich v rámci kongresu unikátní?
Prezentace FLE se týkaly Šumavy, tzn. obnovy lesa a jeho ekologické stability, ale i vodohospodářské role lesa či zalesňování zemědělských půd, který řešíme pro NAZV.
Z celosvětového hlediska jedinečné je asi poškození lesních porostů v Krušných horách. Měli jsme možnost prezentovat zvláštní formu poškození a meliorační opatření. Unikátní ovšem byla problematika, nikoli technologické řešení. Představili jsme i naši fakultu, její výukové zázemí, a zejména pokroky v internacionalizaci studia.
- V čem se tento kongres odlišoval od předchozích, jaké jsou novinky v sektoru?
Mě nejvíce udivila změna, která se ve světě stala s chápáním lesnictví jako sektoru nejen se silným hospodářských zázemím, ale důležitého i z hlediska tvorby, ochrany a využívání přírodních zdrojů i celé krajiny. Tento koncept je v ostrém kontrastu se situací ve střední Evropě a v českých zemích, zvlášť pro jeho administrativní a společenské pojímání. Silný je i společenský akcent lesnictví a jeho význam pro rozvoj venkova rozvojových, ale i vyspělých zemí. Tady bychom se měli velice rychle poučit. Co nejrychleji musíme ven, za hranice Hercynika a Karpatika, než se v tomto našem malém rybníku zalkneme, nebo se navzájem umoříme oblíbenými českými žabomyšími spory.
- Která země vás úrovní lesnictví překvapila?
Austrálie, Chile, Mexiko - v těchto zemích je lesnictví (nikoli zemědělství jako u nás) garantem rozvoje venkova. Je důležité přesvědčit místní obyvatele, aby místo extenzivních zemědělských způsobů degradujících stanoviště nebo pěstování narkotik používali lesnické způsoby využívání lesní půdy. Lesnictví se tu od posledního kongresu v Kuala Lumpuru před pěti lety hodně posunulo dopředu. Je to způsobeno především tím, že do těchto zemí se vyváží právě technologie evropské (Německo, Holandsko, Skandinávie), lesnictví jde v čele a bere garanci za oblasti životního prostředí, vodního hospodářství apod. U nás znamená praktická lesařina péči o strom od semene po prodej nastojato, co je za těmito hranicemi, je mimo obor, zjednodušeně řečeno.
- Jaká pozornost byla věnována využívaní nedřevních produktů z lesa?
Na kongresu bylo několik sekcí věnovaných právě možnosti využívání lesních ekosystémů pro jinou produkci než dřevní. Bylo představeno mnoho projektů pro využití pilin, křovin, plodů, kůry, lýka - v této oblasti jsou obrovské možnosti.
- A platí to i pro lesnicky vyspělé státy?
Především pro země třetího světa, kde je evidentní snaha o prosazování nedestruktivní a trvale využitelné využívání těchto zdrojů. Vychází se přitom z lokálních tradic, což koresponduje s mottem kongresu – „spojení tradice s technologií“. Určitou výjimkou je například využívání zdrojů morušky ve Finsku.
Vědecká činnost u nás a v zahraničí
- Po tom, co jste viděl v Austrálii - má smysl rozšiřovat výzkumnou základnu v ČR?
Určitě ano, věda dnes ve světě všude na sebe vydělává, a to i v lesnictví. Podívejme se např. na pěstování plantáží exotických druhů v tropech a subtropech (mimo jiné FSC certifikovaných) – nese s sebou obrovský národní i mezinárodní výzkum dendrologie, fyziologie, šlechtitelských metod, genetiky, biotechnologií, matematického modelování, zpracovatelských metod. Velká část lesů pak může být ponechána pro jiné účely, mj. i pro konzervaci přírodních procesů. U nás zatím přežívá značný potenciál lesnického výzkumu, ale dost rychle nám ujíždí vlak. Tady by měla zapracovat i odpovědná ministerstva, v první řadě MZe, které lesnickému sektoru dost dluží.
- Jsou trendy v našem lesnickém výzkumu a lesnictví obecně podobné těm celosvětovým, které byly na kongresu jistě znatelné?
Rozhodně ne, protože my jsme v rámci sektoru ze všech stran omezováni. Ekologie a vodní hospodářství např. spadá pod životní prostředí. Celospolečenská funkce lesa u nás ještě příliš zastání nemá a např. šlechtitelské technologie také jakoby do lesnictví nepatřily. Probíhá snad jen uchování populací jabloní, hrušní, břeku, ale nějaké intenzivní šlechtění pro hospodářské účely, to nikoho příliš nezajímá. Ve světě, zejména v tom pro nás neznámém jako Austrálie, Jižní Afrika, Jižní Amerika, výzkum těchto šlechtitelských technologií funguje a je přímo provázán s ekonomikou a s místními komunitami. U nás sice žádné „domorodce“ nemáme, ale na příkladu šumavského parku je vidět, že i obce musí být do problémů lesnictví zapojeny.
- Existují u nás reálné možnosti pro uplatnění biotechnologií?
V zemích, které jsem jmenoval, jsou možnosti dané růstovými podmínkami, protože obmýtí zde bývá 12–15 let a návratnost investic je tak do dvaceti let. U nás jsou perspektivní snad jen topoly a vrby, ale to předpokládá intenzivní podporu zpracovatelské sféry – bioenergetiky nebo nějakého masivního zpracování dřevní hmoty, nemáme tu dostatečné kapacity na výrobu papíru a celulózy z listnáčů.
- Jaké je ve světě povědomí o našem lesnictví?
Naštěstí poměrně dobré, naši lesníci mají dobrý zvuk, hlavně proto, že jsou schopni zajistit lesnické rozvojové projekty po celém světě.
- Zaujala vás nějaká technologie, která se na kongresu objevila a byla by využitelná u nás?
Mě zaujala možnost pěstování cenných dřevin, např. typu teaku, v rámci běžného, podle tamních poměrů trvale udržitelného hospodaření. Zahrnovala šlechtitelské metody, matematické modelování růstových, výrobních i ekonomických procesů a intenzivní výzkum v oblasti ochrany lesa.
- Navázali jste v Brisbane nějakou zajímavou mezinárodní spolupráci?
Já osobně jsem se zajímal o výukové projekty; rádi bychom se dostali do mezinárodní sítě univerzit, jež se zabývá formulací a výukou studijního programu na úrovni Master of European Forestry. Je to zatím záležitost skandinávských a baltských zemí, jde o společný projekt několika univerzit, které produkují velice kvalifikované odborníky v evropském lesnictví.
- Jaká je situace vědecké činnosti na fakultě a jak je financována? Je do ní zapojen také soukromý sektor?
Zatím dosti výrazně roste, a to přes skladbu oborů a věkovou strukturu pracovníků. Je ale jen několik „tahounů“, snad bych mohl vyjmenovat např. katedru ekonomiky a řízení, pěstování lesa, ekologie a životního prostředí, ale i laboratoř ekologie krajiny a katedru dendrologie a šlechtění. Výzkumná činnost je financována z několika zdrojů: specifický výzkum jako součást dotace, přidělené MŠMT podle výkonů v minulých obdobích, část je věnována i na vnitřní grantové agentury, a pak především vnější granty (MŽP, Grantová agentura ČR, NAZV a LČR). Jen malý díl provozních prostředků věnují katedry na výzkum mimo grantové projekty, například na údržbu výzkumných ploch na ŠLP. Soukromý sektor je do financování výzkumu zapojen méně. Pracujeme v rekultivacích, při ověřování různých přípravků, ale to jsou a budou spíše menší projekty. V situaci, kdy většina velkých firem lesnicko-dřevařského sektoru žije z podstaty, nebo je v cizích rukou, není po českém lesnickém výzkumu velká poptávka. Výjimkou jsou LČR s rostoucími investicemi do aplikovaného výzkumu.
- Jak je na tom výzkum na brněnské fakultě?
Kolegové z Brna těží z nepřetržitosti vývoje fakulty a z kontinuálního vývoje svých oborů. V poslední době roste počet společných projektů, já sám pracuji ve třech. Uvážíme-li srovnání počtu pracovníků, studentů a zázemí, v současné době na tom budeme podobně, nebo bude v oblasti výzkumu slabě převažovat sesterská fakulta.
- Jaká je situace v ostatních zemích světa?
Tam, kde je lesnictví motorem ekonomiky, např. ve Skandinávii nebo některých oblastech Severní Ameriky, mají některé velké firmy vlastní vývojová pracoviště, ale řadu projektů si zadávají buď u výzkumných ústavů, či univerzit. Je to levnější a lidé odtud jsou specialisté.
Krize středoevropského lesnictví
- Dalo vám australské setkání nějaký impuls či inspiraci pro vaši další činnost?
Ano, rozhodně by stálo za úvahu připravit na vyšší úrovni nové obory, nebo alespoň předměty – např. světové, tropické lesnictví, něco, čemu se tam říkalo Community Forestry, čili vztah lesnictví a místních obyvatel nebo organizací, Agroforestry apod., ale to je zatím spíše vize. Rád bych podpořil další expanzi našich absolventů do světa, ohlasy na ně jsou zatím velmi dobré.
- Je něco, co byste na základě vaší návštěvy kongresu IUFRO vzkázal lesnické veřejnosti?
Všechny odpovědné instituce by se měly zamyslet, ve světě jde lesnictví skutečně dopředu; ve střední Evropě je v krizi, a to včetně Německa, kde je také velká recese praktického lesnictví. Tam však ještě nedolehla na akademické instituce, i když třeba mají problémy finanční. Ale oproti některým jiným středoevropským státům je na tom ČR ještě dobře, výhodou je u nás levnější pracovní síla, velké souvislé rozlohy lesů spravované LČR apod.
- Proč je podle vás středoevropské lesnictví v krizi?
Ekonomicky na tom není nejlépe. Na lesnictví v našich podmínkách je bráno jiné měřítko než ve zbytku světa. Lesník v Severní a Jižní Americe, Jižní Africe či Austrálii je podnikatel nebo farmář, u nás je požadováno plnění mnoha funkcí lesa, není ale hrazené.
- Takže z této krize by lesnictví vyvedlo, kdyby bylo více vnímáno jako společensky důležité?
Jsou dvě možnosti. Lesnickému sektoru budou hrazeny služby společnosti, nebo padnou environmentální bariéry jako v jiných zemích. Po zemědělcích např. nikdo nechce, aby střídal kukuřici s pšenicí na jednom poli nebo s bramborami v jedné brázdě. Aby se farmář uživil, dostává obrovské podpory. Na ministerstvu panuje obrovský nepoměr mezi lesnickými a zemědělskými dotacemi, přitom lesníci přímo spravují 1/3 území, a tím přímo pozitivně a zásadně ovlivňují i jeho zbytek.
Působení na FLE ČZU
- Na závěr jednu osobnější otázku. Jak hodnotíte své působení ve funkci děkana? Co vidíte jako prohru, a co naopak jako úspěch?
Úspěšnost uplynulého volebního období bude posuzovat především senát a akademická obec. Za sebe však mohu být asi spokojen, všechno nejde stihnout naráz, navíc v daných podmínkách vysokého školství, ČZU i fakulty. Zázraky se dají dělat jen v omezené míře a myslím, že několik se fakultě povedlo.
Nejvíce nás asi trápí totální nedostatek výukových prostor, laboratoří a sbírek. Na počítačovou učebnu jsme předělali už i pitevnu. Nádherné sbírky bývalé LF během zrušení využila jiná pracoviště ČZU a s jejich navrácením nelze počítat. Problémem je i stav naplnění webových stránek, zejména v anglické verzi.
A proč cítím uspokojení? Za tři roky se přes řadu problémů podařilo stabilizovat a výrazně zlepšit personální situaci na fakultě, dostat mzdy na srovnatelnou úroveň v rámci ČZU, pronikavě zvýšit objem grantových prostředků a publikační činnost a obnovit aktivitu studentské organizace. V příštím období bude na co navazovat, ale i co dotahovat.
Děkuji za rozhovor (14. 9. 2005).
Veronika Kmínková
Rezoluce z XXII. kongresu IUFRO
1: Podpora globální spolupráce v oblasti výzkumu týkajícího se lesů
XXII. světový lesnický kongres IUFRO byl jedinečným fórem k prezentaci výsledků kolektivního celosvětového výzkumu majícího vztah k lesům a stromům.
Kongres identifikoval řadu oblastí, ve kterých by výzkum mohl významně pomoci lepšímu pochopení problémů týkajících se lesů, včetně dosažení vyvážených přístupů směřujících k zachování lesů a k jejich trvale udržitelnému obhospodařování; přizpůsobení lesů klimatické změně; využití genových zdrojů a biotechnologií k pokračujícímu udržitelnému hospodaření; zapojení skupin původního obyvatelstva do lesnické vědy a lesního hospodářství; zvýšení hodnoty lesa a lesních produktů prostřednictvím inovačních technologií, včetně role vzdělávání, komunikace a budování kapacit zajišťujících trvalou budoucnost lesů.
Vedeni touhou zabývat se těmito a dalšími problémy lesů a nadále posilovat IUFRO jako zastřešující organizaci vědců a výzkumných organizací majících vztah k lesům a stromům – včetně těch, které nyní pracují mimo jeho síť – IUFRO a jeho členové budou pracovat na:
- zlepšení tématické struktury a flexibilních mechanismů v rámci IUFRO, které nám umožní zabývat se relevantními klíčovými otázkami, zajímajícími vědce a zájmové skupiny jako potenciální zákazníky, a odpovědět na ty otázky výzkumu, jež se objeví v důsledku pokračujících změn ve společnosti a globálním životním prostředí;
- zajišťování toho, aby naše vědecká práce dosahovala nejvyšší normy kvality;
- posilování účasti vědců a výzkumných institucí rozvíjejících se zemí a zemí s přechodovou ekonomikou;
- aktivní podpoře snahy o rovnost pohlaví a kulturní rozmanitost v rámci IUFRO;
- rozšíření spolupráci s vědci a výzkumnými institucemi, které překračují tradiční hranice lesnické vědy;
- aktivnější komunikaci a předávání výzkumných výsledků uvnitř vědecké sféry;
- plné implementaci IUFRO strategie 2006-2010 do postavení IUFRO jako skutečně celosvětové sítě znalostí.
2: Podpora využití vědy v rozhodovacím procesu
XXII. světový kongres IUFRO konstatuje, že přes až dosud dosažený pokrok pochopení dynamiky lesních ekosystémů a jejich vztahu k průběžně se měnícím požadavkům lidí a globálnímu vývoji např. v růstu populace, migraci, urbanizaci, změny technologií a klimatu zůstávají neúplné a že je potřebné, aby se vědecké poznatky v oblasti lesů posunuly dále.
Přesto však stav a kapacity tradičních lesnických výzkumných institucí a univerzit, právě tak jako dostupné financování zajišťující lesnický výzkum má v mnoha zemích klesající tendenci, a to zejména v důsledku posunu priorit politiků a činitelů zodpovědných za rozhodování, stejně tak jako donorů.
Proto je zcela základní, aby zdroje vkladů do vědy a technologie byly v budoucnosti nazírány primárně jako investice do socioekonomického rozvoje majícího vztah k lesu a do zachování lesů jako přirozených systémů, všeobecně podporujících život současných i budoucích generací.
Vedeni přáním zajistit relevantní, vědecky podložené informace a rady politikům, rozhodovací sféře a dalším zájmovým skupinám, IUFRO a jeho členové budou:
- podporovat opatření týkající se předávání relevantních problémově zaměřených výsledků výzkumu politikům, rozhodujícím činitelům i zájmovým skupinám, včetně soukromého sektoru, a to ve srozumitelném jazyce;
- podporovat uplatnění výsledků výzkumu při práci mezinárodních procesů a konvencí, jako jsou Fórum Spojených národů pro lesy (UNFF), Konvence o biodiverzitě (CBD), Konvence OSN zabývající se bojem se změnami klimatu (UNCCC) a s desertifikací (UNCCD), mj. prostřednictvím aktivní účasti v CPF (Partnerská spolupráce v lesích);
- přispívat k možnému ustavení poradní skupiny pro tyto procesy a konvence podobně, jako je tomu u Mezivládního panelu o klimatické změně (IPCC), zabývajícího se otázkami klimatu;
- rozšiřovat partnerství a spolupráci s mezinárodními organizacemi a zájmovými skupinami;
- přispívat prostředky vědecké spolupráce, budováním kapacit a vzdělávacími aktivitami ke snížení chudoby a zajištění trvale udržitelnosti životního prostředí k dosažení “rozvojových cílů milénia”.
Zpracoval Karel Vančura
Jak probíhal kongres IUFRO?
Vrcholného jednání představitelů IUFRO se zúčastnilo více než 2000 delegátů z devadesáti zemí světa.
Tradičně byl součástí kongresu úvodní ceremoniál sázení stromů, který byl tentokráte svěřen dětem původních obyvatel. V areálu univerzity bylo s pomocí představitelů IUFRO vysazeno několik stromů domácích dřevin, hlavní atrakcí byla výsadba vzrostlého dinosauřího stromu “wolemi pine”.
Vědecký program byl zaměřen na představení pokroku, jehož lesnický výzkum dosáhl při řešení problémů týkajících se vlastníků lesa, politiků, manažerů, pedagogů i veřejnosti. Významné zaměření na sociální a ekonomické aspekty lesního hospodářství potvrdilo, že trvale udržitelné obhospodařování lesů je založeno na rovnováze jeho tří pilířů, na environmentálních, sociálních a ekonomických hodnotách. Zajímavé jsou i výsledky pracovní skupiny zabývající se vzájemným vztahem vědy a politiky.
Po zkušenostech z kongresu v Malajsii (r. 2000) měli organizátoři snahu omezit paralelní jednání pracovních skupin na minimum, proto přijali přes 1000 posterů. Z Česka se do jejich přípravy zapojilo 22 zástupců několika pracovišť. Vůbec nejaktivnějším přispěvatelem byla delegace FLE ČZU se svými spolupracovníky, která jich zde představila celkem sedmnáct. Prezentace měly rámec daný základními tématy:
- integrovaný přístup k dosažení více cílů: intenzivní, extenzivní hospodaření či ochrana;
- využití genových zdrojů k zajištění pokračujícího udržitelného hospodaření v lesích;
- reakce na výzvu představovanou změnou klimatu;
- podpora ekonomického rozvoje skrze zlepšení vazeb mezi lesem a výrobky ze dřeva;
- zapojení místního obyvatelstva do hospodaření v lesích a lesnické vědy;
- nárůst hodnoty lesů skrze inovace výrobků a technologií;
- demonstrování udržitelného obhospodařování lesů;
- zachování lesů: povinnost lesního hospodářství a celé společnosti;
- realizace environmentálních užitků poskytovaných lesy;
- prosazení role komunikace, vzdělávání a rozšiřování kapacit v LH budoucnosti
V průběhu kongresu také IUFRO i místní organizátoři ocenili významné osobnosti a zasloužilé jednotlivce z oborů zabývajících se problematikou lesů. Čestnými členy se stali Jeffery Burley (Velká Británie), Les Whitmore (USA) a Heinz Schmutzenhofer (Rakousko). Byla projednávána strategie IUFRO pro období 2006–2010 a zvolen nový výbor i prezident – Don Koo Lee z Jižní Koreje. Viceprezidenty se stali Niels Elers Koch z Dánska a John Innes reprezentující Kanadu. Místem příštího kongresu v roce 2010 bude jihokorejský Soul.
Tradičně byly nabídnuty odborné exkurze směřující i mimo australské území.
Účastníky udivilo, že se o kongres nezajímal tisk; sekretář IUFRO pouze poskytl krátký rozhovor pro místní televizi. Ve městě o této akci prakticky nikdo nevěděl, billboard či IUFRO logo nebyly umístěny ani na kongresové hale. Chyběl seznam účastníků, následně i možnost komunikace s konkrétními lidmi, prostory pro vystavení materiálů.
Kongresu se sice nezúčastnil žádný zástupce odpovědného resortu ČR, ale tentokráte alespoň nikdo nebránil účasti zástupcům členských organizací IUFRO. Ta byla bezpochyby poznamenána velkou vzdáleností (nejen v případě evropských zemí). Do budoucna zůstává výzvou zlepšení koordinace při přípravě vlastní účasti či informačních materiálů.
Adresa autora:
Ing. Karel Vančura
ÚHÚL Brandýs nad Labem, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Pozn. red.: Další informace o kongresu viz také LP 9/2005, str. 32.
IUFRO a známky s lesnickou tématikou
8. srpna 2005, v den zahájení XXII. světového lesnického kongresu IUFRO, vydala australská pošta sérii 5 poštovních známek zobrazujících původní dřeviny nejmenšího kontinentu. Pravděpodobně nejzajímavějším vyobrazeným druhem je dinosauří strom Wollemia nobilis (wollemi pine), který byl považován za vyhynulý a byl znovuobjeven teprve roku 1994 nedaleko Sydney. Ve volné přírodě existovalo méně než 100 jedinců tohoto druhu patřícího k čeledi Araucariaceae. Pylové analýzy prokázaly, že tento a jemu příbuzné druhy dominovaly na jižní polokouli více než 100 milionů let a jejich ústup byl zapříčiněn dramatickými změnami klimatu v období před 2 miliony let. Od roku 2005 se jejich sazenice prodávají a prostředky získané tímto komerčním využitím putují ve prospěch Královské botanické zahrady v Sydney, která na záchraně druhu intenzivně pracuje.
Karel Vančura