Vycházka revírem Poněšice po 75 letech

Zdeněk Vaněk

V létě 1930 se uskutečnila vycházka Ústředí československého lesnictva. K této příležitosti sepsal dr. Ing. Štěpán Duschek, přednosta schwarzenberské lesní zařizovací kanceláře, „Průvodce k vycházce Ústředí Československého lesnictva v r. 1930“ (dále jen Průvodce). Máme tak možnost srovnat nejen tehdejší a dnešní popis porostů, ale i přístup tehdejších vlastníků a uznávaných odborníků s přístupem a hospodářskými postupy vlastníka dnešního – státu, resp. LČR. Přestože se ve světě stalo mnoho převratných událostí, ukazuje se, že les žije svým vlastním tempem, svými nadčasovými zákonitostmi. Po mnoha desetiletích se v podstatě nemění okruh problémových úkolů hospodaření v oboře ani metody ochrany lesa proti škodám.

Rozloha a hranice tehdejšího polesí a dnešního revíru není totožná (1930 – 2131 ha, 2005 – 1946 ha). Přibližně totožné jsou však hranice obory - všechny zastávky na zmiňované vycházce jsou v oboře. Z popisu polesí jsem vybral data a údaje, které se týkají hlavně oborní části dnešního revíru a mají vztah k lesnickému hospodaření v oboře Poněšice (viz také článek Lesnické hospodaření v oboře Poněšice v LP 7/2000).

Ochrana lesů

Zde jsou uvedeni jednotliví biotičtí a abiotičtí škodliví činitelé podle časové posloupnosti a závažnosti, např.:

- větrný polom - 7. 12. 1868 a 26. a 27. 10. 1870 – v revírech Radonice a Poněšice 18 300 m3; 2. 7. 1905 (6 hodin večer) za 10 min. 162 000 m3;

- sněhový polom - 22.–24. 11. 1875 28 400 m3;

- suché roky - 1870–74, 1904 a 1911;

- kůrovec - po větrných kalamitách 1868 a 1870.

Nejvýznamnějšími škodlivými činiteli současnosti zůstávají větrné, kůrovcové a sněhové kalamity. Vývoj nahodilých těžeb od roku 1994 uvádí gr. 1. Největší pohromou byla větrná kalamita z roku 1994, kdy během necelé půlhodiny vichřice poničila cca 13 tis. m3, tzn. téměř roční etát.

Organizace lesní služby

Schwarzenberské lesní hospodářství tvoří samostatné, na ostatní režii nezávislé hospodářské odvětví s vlastním účetnictvím a bilancí. Služba jest organisována ve čtyři stupně: Lesní inspekce jako inspekční orgán; Lesní ředitelství; Revír; Hájemství (ochranný okrsek), v němž provádí ochranný personál (mladší hajný, hajný, nadhajný) ochrannou a honební službu a provádí práce spojené s lesním provozem.

Dnes je základní organizační jednotkou lesní správa vedená lesním správcem. Území lesní správy je rozděleno na jednotlivé revíry. Na LS Hluboká nad Vltavou o rozloze cca 11 500 ha je v současnosti 6 revírů spravujících státní lesy a 2 revíry odborné správy.

Hospodářská ustanovení

Definice hospodářského cíle v „Průvodci“ je až obdivuhodně nadčasová a shoduje se se současným vyjádřením hospodářského záměru:

Přáním majitele jest, aby obora zůstala takovou, ovšem s omezeným stavem vysoké zvěře, přitom však aby bylo provozováno hospodářství výnosové. Ohledy s provozováním myslivosti slučují se též vždy s ohledy na lesní estetiku a ježto myslivost a hospodářství výnosové svými zájmy se často staví příkře proti sobě, třeba věnovati zvláštní pozornost ustanovením hospodářským, aby mezi oběma protichůdnými směry zprostředkovala a uváděla je v potřebný soulad.

Dnešní definice zní: „Trvale udržitelné hospodaření (§1 Zákona č.289/1995 Sb. O lesích) je takové hospodaření, při němž je les trvale schopen plnit veškeré mimoprodukční a produkční funkce, včetně produkce kvalitní dřevní hmoty.“

Stejně „současně“ znějí i jednotlivé kapitoly týkající se těžby a zakládání porostů, výchovy porostů i zařízení lesa. Aktuální jsou i problémy vznikající rozpory mezi lesnickým hospodařením a intenzivním chovem vysoké zvěře. Zmiňovanými „ustanoveními hospodářskými“ lze chápat průřez všemi činnostmi – od obnovy porostů přes jejich výchovu, stanovení etátu atd.

Těžba a zakládání porostů

Pěstitelským cílem je založení smíšených porostů, jimž stanoviště odpovídá. Nejlépe by vyhovovala seč výběrná, kombinovaná methoda, neb okrajová seč clonná. Ohled na obornictví však omezuje užití těchto sečných druhů a nutí provésti větší část těžby holosečí. ... Jinak jest zakládání smíšených porostů možné toliko v oplocení, protože všechny dřeviny, vyjma smrku, jsou vysokou okamžitě zničeny. Oplocení však zas, nemá-li se zvěři možnost pohybu příliš omeziti, nesmí překročiti určité hranice. ... přibližně polovina výsady ... musela býti kryta holosečemi. Zakládání porostů po holosečích jest zásadně prováděno sadbou smrku.

Použití obnovních postupů v současnosti je ze stejných důvodů totožné – do úvahy přichází kombinace maloplošných holých sečí a sečí clonných, popřípadě jednotlivého výběru. Pouze objem jednotlivých postupů se v současnosti liší. Holosečně je obnovována pouze malá část z celkového objemu těžeb (2005 – 5,1 %). Ve smíšených a listnatých porostech lze totiž provádět obnovu clonnými sečemi za pomoci přirozené obnovy, aniž by mateřský nebo vznikající porost musel být chráněn proti zvěři oplocováním. Tím výrazně neubývá volná plocha pro zvěř. Holosečně je nutné obnovovat pouze porostní zbytky rozvrácené větrem (převážně smrkové porosty starší 140 let), kde vzhledem k nízké fruktifikaci a malému krytu půdy a její částečné degradaci není možné spoléhat na přirozenou obnovu.

Také při volbě obnovního cíle u holin vzniklých holosečí je současný pohled rozdílný. Jak je uvedeno v tab. 2, došlo k výraznému nárůstu zastoupení dubu a buku na úkor smrku. To je dáno jak vitalitou buku v přirozené obnově, tak i snahou o zvýšení podílu dubu, který narozdíl od buku dobře snáší i částečné přímé oslunění.

Hospodářská úprava

V kapitole Průvodce „Doba obmýtní a hospodářské skupiny“ je detailně popisován postup hospodářské úpravy lesů od konce 18. století, kdy bylo provedeno… jednoduché neb geometrické rozdělení sečí. Revír byl rozdělen průseky od jihovýchodu k severozápadu na mýtní pásma. Po krátké době byl tento postup nahrazen ... bezplánovitým výběrným hospodářstvím, při němž vybírány pouze staré a přestárlé kmeny.

Od roku 1850 bylo použito starší methody saské, kdy byly komplexy lesa rozděleny hospodárnicemi a tenatnicemi (rozdělovací síť linií; hospodárnice probíhají přibližně ve směru vrstevnic, tenatnice ve směru největšího sklonu).  Výsledkem této metody měly být ... dlouhé mýtní články ... obsahující 4–5 oddělení a brzy se projevily nevýhody. V 90. letech 19. století došlo ke zkrácení mýtních článků na 1–2 oddělení. Nakonec byla myšlenka vytvoření provždy platného ideálního mýtního článku opuštěna a „mýtním článkem“ se staly jednotlivé skutečné porosty.

Posuzování skutečného porostu jako „mýtního článku“ se udrželo dodnes. V kapitole Úprava výnosu je v Průvodci popisováno stanovení doby obmýtní. Ta byla stanovena na 100 let v Radonickém revíru a v mimooborní části revíru Poněšického. V oboře byla stanovena na 120 let v důsledku odlišné dřevinné skladby (DB, BK) a vlivu zvěře na obnovu a pěstování lesa. Důležitá je i následující připomínka: Stanovená doba obmýtní nám ještě nic neříká o mýtní zralosti. ... může býti každý jednotlivý porost tehdy určen k porubě, když toho vyžaduje individuelní mýtní zralost.

Dále je v Průvodci pro názornost uveden příklad výpočtu etátu v Poněšické oboře v roce 1923. Spodní hranice etátu byla stanovena jako normální plocha každoroční paseky z celkové zalesněné půdy. Horní hranice byla stanovena takto:

Vytěžením tří nejstarších tříd věkových během 60 let obdrželi bychom plochu roční paseky 15,245 ha. Plocha je dále násobena průměrným mýtním výnosem 525 m3. Výsledkem bylo stanovení roční sečné výsady 5100 m3, tedy 11,763 ha. Jde o těžby obnovní, přičemž těžby předmýtní a nahodilé byly stanovovány na základě předchozích zkušeností (předmýtní 11,6 % a nahodilé 7,5 %). Na 1 ha zalesněné půdy tak v Poněšicích ročně připadlo 4,97 m3, roční etát celkem činil okolo 6500 m3.

Orientační celková výše těžeb pro revír Poněšice (obora i mimooborní část) v současnosti činí 94 124 m3 (z toho mýtní 67 032 m3, předmýtní 26 205 m3, PR a ochranné lesy 887 m3). Bilancovaný roční úkol na začátku decennia byl tedy cca 9400 m3, tzn. 4,83 m3/ha.

Současné způsoby hospodaření

Za krátkou dobu 12 let mého působení ve funkci revírníka došlo k několika zásadním změnám v lesnickém hospodaření na revíru Poněšice. Tou hlavní zřejmě bylo mé rozhodnutí změnit hospodářský způsob z holosečného na podrostní. Tím se využil potenciál porostů v přirozené obnově, což znamenalo také snížení nákladů pěstební činnosti z 5283 tis. Kč na ha v roce 1994 na dnešních 1850 tis. Kč, tedy přibližně na jednu třetinu. V letech 1993–2005 jsem vykázal více než 100 ha přirozené obnovy. Toto číslo není ještě konečné a několik desítek hektarů na vykázání ještě čeká. Další změnou bylo nastolení rovnováhy mezi úživností obory a stavy zvěře. Tím bylo možno eliminovat škody zvěří , které byly v minulém období limitujícím faktorem využití přirozené obnovy při obnově porostů. Nemalou změnou je i změna těžebního fondu nejen v kvantitě, ale i ve struktuře druhů těžeb a kvalitě těžených sortimentů, což by mělo mít další ekonomický efekt.

Popis polesí (revíru) Poněšice a historické srovnání

Poněšice jsou součástí schwarzenberského panství hlubockého a třeboňského. V revíru poněšickém uchovalo se několik vzácných památek z doby prehistorické. V lesních příčinách Háj, Kukle, Vosyková či Baba dosud jest patrno množství mohyl (hunské hroby). ... jsou vesměs původu keltického... a pocházejí z počátku doby železné... Ještě cennější jest hradiště Hradec... Pochází z téže doby jako zmíněné mohyly a bylo přibližně o 1000 let později obnoveno Slovany.

Mohyly jsou patrné i dnes, stejně jako zbytky kamenného valu okolo kopce Hradce.

„Průvodce“ vyjmenovává jednotlivé charakteristiky a údaje „lesního okrsku hlubockého“ - jeho umístění, rozlohu, polohu, vodopis, popis půd, produkční schopnosti, množství srážek, převládající směr větru. Charakterizuje také „autochtonní tvar porostní“ a věnuje se zastoupení dřevin. Srovnání údajů je v tabulkách 1 a 2.

 Dnešní zastoupení dřevin se více přibližuje optimu, protože poklesl podíl v oboře nevhodného smrku (ze 73 % na 46 %), výrazně vzrostl podíl buku (z 10 % na 25 %) a vzrostl také podíl dubu (z 9 % na 15 %).

Zatímco do páté věkové třídy se jejich zastoupení v letech 1930 a 2005 příliš neliší (celkem 77,4 % a 68,1 %), u porostů starších 100 let je situace odlišná. V roce 1930 je uveden údaj pro 6. věkovou třídu 20,6 % a v současnosti je zastoupení porostů starších 100 let již 31,8 %! Přestože byly u listnatých porostů vytvořeny hospodářské soubory se stanoveným obmýtím pro buk 140 let (517 ha) a pro dub 180 let (228 ha), svědčí jednoznačně posun do vyšších věkových tříd o stárnutí porostů, a tedy o nutnosti urychlené obnovy.


Seznam použité literatury je k dispozici u autora a bude uveden v elektronické podobě článku na www.silvarium.cz/lesprace.

Adresa autora:

Ing. Zdeněk Vaněk

LČR, LS Hluboká nad Vltavou

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.