Hlavním problémem legislativy je dvojkolejnost SSL
- Jste znám jako zástupce soukromých vlastníků - jak a proč s nimi spolupracujete, kdo se na vás může obracet a na jakých kauzách pracujete?
Vaše informace o tom, že jsem znám, mě pochopitelně velmi těší, na druhou stranu mě mrzí, jsem-li znám pouze jako zástupce soukromých vlastníků. Právní služby v minimálně stejném rozsahu totiž poskytuji i veřejnoprávním subjektům - obcím či organizačním složkám státu; zastupuji též příslušníky odborné lesnické veřejnosti, podnikatele v lesním hospodářství či profesní lesnická sdružení i řadu jiných osob, jejichž činnost má s lesním hospodářstvím mnohdy jen velmi vzdálenou souvislost. Připouštím ovšem, že se soukromými vlastníky lesů spolupracuji mimořádně rád, neboť je k nám do kanceláře zpravidla přivádějí problémy vyvolané dosud stále se vyskytující apriorní nedůvěrou vůči soukromému vlastnictví, což je pohled, který nesdílím. Spolupráce se všemi klienty, tedy nejen soukromými vlastníky, spočívá v celé řadě činností - od udílení rad přes přípravu právních dokumentů až po zastupování ve správních či soudních řízeních. Okruh těch, kdo se na mne mohou se svými záležitostmi obracet, není nijak omezen, snad s výjimkou mých časových možností a povinnosti vyloučit při poskytování právních služeb střet zájmů. Pokud jde o kauzy, jimiž se v současné době zejména zabývám, jsou to aktuální problémy, čtenářům Lesnické práce patrně dobře známé – např. poskytování náhrady újmy vlastníkům lesů ve zvláště chráněných územích a úhrada tzv. mandatorních výdajů v lesním hospodářství.
Současná legislativa
- V čem vidíte hlavní nedostatky současné právní úpravy na poli LH, co by se hlavně mělo změnit? Je vůbec nový zákon potřebný?
Za hlavní nedostatek současné úpravy považuji zcela jednoznačně dvoukolejnost státní správy, kdy vedle obecné státní správy lesů, tvořené obecními úřady obcí s rozšířenou působností, krajskými úřady a ministerstvem zemědělství, paralelně existuje cosi jako environmentální státní správa lesů, představovaná ministerstvem životního prostředí a ČIŽP. Jak obecná, tak environmetální státní správa lesů přitom aplikují tytéž předpisy – zejména lesní zákon a prováděcí vyhlášky k němu vydané; obě však, bohužel, často rozdílným způsobem. To je stav nejen v Evropě, ale i v českém právu naprosto unikátní; zjednodušeně lze říci, že les je jedinou složkou životního prostředí, která je podřízena dvěma vrchnostem. Vlastník lesa je pak v postavení „sluhy dvou pánů“, což však bohužel jen málokdy vytváří tak humorné situace, jaké známe ze stejnojmenné divadelní hry Carla Goldoniho.
- Jakou úlohu by měla hrát podle vás v LH státní správa? Mluví se o tom, že v zahraničí má zcela jinou, méně restriktivní a méně dozorčí funkci...
Zcela úmyslně se vyhnu konstatování, že státní správa má funkci rozhodovací, dohlížecí a sankční, i když je to konstatování pravdivé. Svádí totiž k závěru, že hlavním smyslem existence státní správy lesů je aplikace lesního zákona a dohled nad jeho dodržováním. Odtud pak není daleko k myšlence, že jakékoliv potíže lesního hospodářství lze vyřešit přijetím dobře formulovaného právního předpisu. To je, a jako právník to říkám nerad, velká iluze. Funkcí státní správy lesů je prosazování veřejného zájmu při nakládání s lesy, přičemž připomínám, že veřejným zájmem je i ochrana vlastníků lesů. Aby tuto funkci splnila, má státní správa lesů k dispozici celou řadu nástrojů. Pokud si vypůjčím terminologii použitou prof. Polenem v Lesnickém naučném slovníku, jde nejen o nástroje donucovací, mezi něž patří i právní normy, ale i nástroje přesvědčovací, jako je poradenství a lesnická osvěta, a zvelebovací, např. dotace a daňové úlevy. Obecná státní správa lesů u nás celkem jednoznačně preferuje nástroje donucovací, což pro environmentální státní správu lesů platí dvojnásob. Publikované studie přitom jednoznačně ukazují, že státní správa lesů v tzv. „starých“ státech Evropské unie naopak, v souladu s principem proporcionality, používá donucovacích nástrojů jako posledních v řadě, a to v situacích, kdy veřejný zájem není možno zajistit použitím nástrojů zvelebovacích a přesvědčovacích. V tomto ohledu je mezi Českou republikou a státy jako Spolková republika Německo či Rakousko skutečně významný rozdíl.
- Je podle vás nezbytně nutná existence instituce ČIŽP?
Česká inspekce životního prostředí je orgánem státní správy, jehož činnost má poměrně široký záběr. Do působnosti ČIŽP spadá nejen ochrana lesa, ale i ochrana jiných složek životního prostředí - vody, ovzduší, přírody a krajiny atd. V ochraně těchto jiných složek životního prostředí si smysl existence ČIŽP netroufám hodnotit. Proto Vaši otázku s dovolením zúžím a vyjádřím se k nezbytností ČIŽP jako správního orgánu v ochraně lesa.
Jestliže volám po masivnějším uplatňování zvelebovacích a přesvědčovacích nástrojů, není možné interpretovat to jako výzvu k naprosté rezignaci na nástroje donucovací včetně právních norem. Právní normy mají ve státní správě lesů nezastupitelnou úlohu a žádný rozumně uvažující člověk asi nepochybuje o tom, že stát musí zajistit dohled nad jejich dodržováním. Principiálně je pak zcela lhostejno, zda dodržování lesního zákona atd. bude kontrolováno a vynucováno ČIŽP nebo jakýmkoliv jiným nositelem veřejné moci. Důležité je, aby systém kontroly byl jednotný a maximálně efektivní. Z tohoto pohledu považuji stávající stav za nevyhovující, neboť zmíněná dvoukolejnost státní správy lesů vede v první řadě ke dvojí interpretaci práva, což narušuje princip právní jistoty. Různost interpretace přitom není projevem zlé vůle – je produktem přirozené a po staletí zaznamenávané snahy byrokracie prokázat nenahraditelnost vlastního úřadu a tím odůvodnit smysl jeho existence. V řadě druhé je celý systém pro daňové poplatníky zbytečně nákladný. Jsem proto přesvědčen, že existence ČIŽP může mít své opodstatnění jen v případě, kdy ČIŽP bude integrována do systému obecné státní správy lesů a bude pověřena úkoly, které neplní jiní nositelé veřejné moci. Ve stavu, kdy ČIŽP v ochraně lesa, ukryta pod pláštěm zákona č. 282/1991 Sb., kontroluje a sankcionuje v podstatě totéž, co orgány obecné státní správy lesů, ji za nezbytně nutnou nepovažuji.
- Jak hodnotíte z vašeho pohledu situaci ohledně proplácení mandatorních výdajů? Jak je tento problém zakotven v legislativě?
Stávající úprava proplácení mandatorních výdajů je postavena na principu “mandatorní výdaje platí stát, úhradu zajišťuje v zastoupení státu krajský úřad“. Tento princip byl s účinností od 3. 1. 2005 vtělen do § 47, odst. 4 lesního zákona, a já jej považuji za správný a respektující logiku věci. Chybný však byl předpoklad zákonodárce, že krajské úřady budou takto „v zastoupení státu“ vyplácet prostředky z rozpočtu jednotlivých krajů. Abych mohl peníze vyplácet v něčím zastoupení, musí jít o peníze svěřené mi osobou, kterou zastupuji, tedy o peníze cizí. Peníze tvořící součást krajského rozpočtu jsou však vlastními penězi příslušného kraje. Uvolňovat a vyplácet je „v zastoupení státu“ tudíž není možné. Pokud tedy vznikl problém s pozastavením úhrad mandatorních výdajů, stalo se tak nikoliv proto, že by byl přijat nesprávný model úhrady, nýbrž proto, že peníze se ke krajům dostaly formálně nesprávnou cestou, která krajům jejich vyplácení podle lesního zákona neumožňuje.
- Co si myslíte o zavedení institutu nucené správy v tzv. malé novele lesního zákona?
Nepochybuji o tom, že naprostá pasivita vlastníka může vyvolat stav, kdy se jeho les stane zdrojem ohrožení lesů vlastníků jiných. To hrozí zejména u drobných majetků, jejichž majitelé se ve svém lese vyskytují pouze vzácně, nebo vůbec ne. Podobné situace umí právo řešit dvojím způsobem – buď dovoluje sousedním vlastníkům, aby zdroj ohrožení, např. stromy napadené kůrovcem, odstranili sami v rámci tzv. svépomoci, nebo k odstranění zdroje ohrožení pověřuje nositele veřejné moci. Nucená, přesněji náhradní správa lesů, je zcela legitimní volbou druhé z popsaných cest. V původní podobě však návrh tzv. malé novely spojoval s uvalením náhradní správy účinky, které připomínaly vyvlastnění. Cíle náhradní správy mělo být dosaženo za cenu velmi drastického, nepřiměřeného zásahu do vlastnického práva, což, jak ve vnějším připomínkovém řízení potvrdilo ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo vnitra, odporovalo principu proporcionality. Upravená verze tzv. malé novely, alespoň ta, kterou jsem měl možnost si prostudovat, principu proporcionality odpovídala podstatně lépe. Úkol připravit tzv. malou novelu lesního zákona však byl usnesením vlády č. 963/2005 zrušen, takže tuto otázku v současnosti nepovažuji za aktuální.
- Liší se v něčem oblast lesnické legislativy od zbytku české legislativy?
Jistě. O nejpodstatnějším rozdílu jsem se již zmínil – je jím dvoukolejnost státní správy. V oblasti práva životního prostředí je pak lesnická legislativa výjimečná tím, že existencí zákona č. 282/1991 Sb., umožňuje, aby jedno porušení zákona bylo potrestáno dvakrát.
Příprava zákona
- Nedávno se na Novotného lávce konal seminář o lesnické legislativě (viz. str. 7, pozn. red.), jak ho hodnotíte? Jaké z něj podle vás vzešly výstupy?
Jsem přesvědčen, že každá diskuse o obsahu platných i připravovaných právních předpisů je užitečná, zvláště pokud v jejím rámci zaznívají názory zástupců všech skupin, které jsou jimi dotčeny. V tomto ohledu byl seminář na Novotného lávce velmi cenný, neboť na něm vedle zástupců MZe, krajských úřadů a obecních úřadů s rozšířenou působností prezentovali své názory na lesní právo a zejména na připravovaný věcný záměr nového lesního zákona i zástupci vlastníků a správců státních, obecních i soukromých lesů, představitelé vědecké obce a lesničtí odborníci. Jsem ovšem poněkud znepokojen skutečností, že se seminář, který byl v oblasti lesnické legislativy patrně nejvýznamnější letošní veřejnou akcí, obešel zcela bez účasti zástupců Ministerstva životního prostředí. Nezbývá než věřit, že neúčast nebyla elegantním poselstvím o významu, který resort životního prostředí názorům účastníků semináře při přípravě věcného záměru nového lesního zákona přikládá.
- Jaké jsou podle vás hlavní důvody ke změně lesního zákona?
Podle mého názoru je nebo by mělo být obvyklé, že po určité době účinnosti právního předpisu je provedena jakási inventura, při níž se zjišťuje, nakolik právní předpis napomáhá naplnit účel, pro který byl přijat, a jak a zda vůbec jsou funkční jeho jednotlivá ustanovení a právní instituty. V lesním hospodářství je obvyklým plánovacím obdobím decennium, a právě k jeho konci se blíží doba, po kterou je účinný současný lesní zákon. Proto asi nemůže překvapit, že se v této době bilancování objevují návrhy, jak jeho jednotlivá ustanovení změnit, zrušit nebo doplnit, s cílem odstranit existující nedostatky i nadbytečná omezení, a přizpůsobit zákon vývoji, jímž společnost v uplynulých deseti letech prošla. I když je to spíše náhodná časová shoda, roli zmiňované inventury u nás naplnil především Národní lesnický program a jím navrhovaná opatření v oblasti legislativy. Z hlediska formálního se za hlavní impulsy k tomu, aby se lesní zákon „otevřel“ prakticky v celém rozsahu, dají nepochybně označit tři usnesení vlády přijatá v uplynulých třech letech, a to usnesení vlády č. 53/2003, jímž došlo ke schválení Národního lesnického programu, usnesení vlády č. 9/2004 ke Zprávě o výsledcích vrchního státního dozoru v lesích a usnesení vlády č. 963/2005 o zrušení úkolu vyplývajícího ze Zprávy o výsledcích vrchního státního dozoru v lesích.
- Proč bylo nakonec rozhodnuto, že půjde o nový zákon a nikoli o novelu? Jaké jsou výhody a nevýhody obou variant?
V posledně jmenovaném usnesení bylo ministerstvům zemědělství a životního prostředí uloženo připravit a vládě do 31. 12. 2006 předložit návrh věcného záměru nového lesního zákona. Důvody, pro které bylo namísto novely platného zákona zvoleno přijetí lesního zákona nového, souvisí především s velkým rozsahem plánovaných změn platného právního stavu. Rozdíl mezi zásadní novelou zákona starého a přijetím zákona nového je však spíše legislativně-technický než věcný a troufnu si tvrdit, že pokud zásadní novela nemá za následek nepřehlednost předpisu, není z hlediska jejích adresátů mezi oběma žádný rozdíl.
- Kdo přípravu nového zákona iniciuje?
Účinně iniciovat přípravu zákona může pouze ten, kdo je oprávněn předložit jeho návrh ke schválení Parlamentu ČR. V našem ústavním systému mají takové právo poslanci a jejich skupiny, Senát, zastupitelstva krajů a Hlavního města Prahy a vláda. V případě věcného záměru nového lesního zákona je to právě vláda.
- Jaký resort bude mít největší vliv při tvorbě zákona? Nebude mít MŽP větší vliv díky tomu, že na MZe chybí náměstek pro lesnictví?
Je třeba rozlišit tvorbu zákona samotného od tvorby jeho návrhu. Největší vliv na tvorbu zákona samotného bude mít zcela jednoznačně Poslanecká sněmovna. Kdo bude mít největší vliv na tvorbu návrhu, je sedm měsíců před volbami obtížné prognózovat, protože výsledek voleb se promítne do složení vlády. Subjektem, který je za přípravu návrhu zákona zodpodvědný a který jej rovněž bude před předložením do Poslanecké sněmovny schvalovat, je přitom právě vláda. Osobně bych však považoval za nešťastné, kdyby příprava návrhu zákona probíhala jinak, než za vyvážené účasti orgánů státní správy lesů včetně MŽP, obcí a krajů, vlastníků a správců lesů, profesionálních lesníků, zástupců lesnického školství, podnikatelů v lesním hospodářství a, což možná někoho překvapí, ochránců přírody, přinejmenším těch profesionálních. Na přípravě se pochopitelně musí podílet i právníci.
- Jak probíhá vaše komunikace s MZe, např. ohledně přípravy nového lesního zákona, ale i obecně?
Vůči komunikaci s MZe nemohu osobně vznést nejmenší výhrady, naopak. Pokud však sleduji průběh komunikace mezi MZe a některými z mých klientů, nemohu se ubránit dojmu, že řadě problémů by pomohla předejít větší otevřenost a lepší čitelnost záměrů ministerstva. To ostatně platí i pro přípravu věcného záměru nového lesního zákona - mám pocit, že rovněž v této oblasti, a to i po semináři na Novotného lávce, panuje atmosféra mírného tajemna.
- Kdo všechno by se měl na přípravě zákona podílet a v jaké fázi? Budou mít vlastníci či správci lesů možnost se aktivně podílet? Co proto mohou udělat?
Svůj názor na to, kdo by se měl na přípravě zákona podílet, jsem již naznačil. Možná někomu v uvedeném výčtu chybí myslivci, předpokládám však, že mají dostatečné zastoupení mezi lesníky. Navíc není pochyb o tom, že intenzivní kontrolu „myslivecké přijatelnosti“ zákona provede Poslanecká sněmovna.
- Myslíte si, že by měli mít při tvorbě zákona hlavní slovo lesníci či právníci (jsou nezatíženi)?
Příprava kvalitního předpisu se neobejde bez účasti obou těchto skupin. Zjednodušeně řečeno, neprávníci by měli definovat požadavky na věcný obsah zákona a právníci by je měli přetvořit do textu předpisu.
- Hovoří se o tom, že v novém zákoně by měl být více diferencován druh vlastnictví (státní vs. soukromé)...
Tzv. diferenciace vlastnického režimu je jedním z nástrojů lesního práva, dlouhodobě úspěšně používaným v některých evropských lesnicky vyspělých státech, typicky např. v SRN. Diferenciace umožňuje, aby soukromým vlastníkům bylo stanoveno jen minimum povinností nezbytných k tomu, aby v jejich lesích nebyly poškozeny veřejné zájmy, zatímco od lesů státních se očekává, že budou veřejnému zájmu přímo sloužit. To snižuje množství konfliktů vznikajících mezi soukromými vlastníky a veřejnou mocí a zpravidla to též snižuje nároky na veřejné rozpočty.
- Kritizován je přílišný důraz a přizpůsobení současného zákona státním lesům a zanedbávání a diskriminace soukromých vlastníků, resp. příliš mnoho příkazů a zákazů...
Je pravdou, že naše lesní právo obsahuje na evropské poměry neobvykle vysoké množství zákazů a příkazů. V tom však nespatřuji žádnou diskriminaci soukromého sektoru, právě proto, že stejné zákazy a příkazy platí i pro lesy státní.
- Neměl by zákon řešit i jednotlivé formy státního vlastnictví (LČR, VLS)?
Nepovažuji to za nutné, naopak – takový přístup hrozí vznikem příliš rozsáhlého, a tudíž i nepřehledného předpisu. Případné rozdíly by měly vyplývat z konkrétních správních rozhodnutí nebo z jiných tzv. speciálních předpisů – v případě VLS např. z předpisů upravujících obranu státu.
- Myslíte si, že by mělo dojít ke změně definic základních pojmů zákona jako les, porost apod.?
Změnu definic základních pojmů zákona asi nelze označit za prioritu. Přesto bych však určité zpřehlednění uvítal – např. jsem přesvědčen, že věcně není žádný rozdíl mezi lesem a pozemkem určeným k plnění funkcí lesa, přesto náš lesní zákon definuje oba pojmy zvlášť. Lesní zákony v sousedních státech s výjimkou Slovenska tyto pojmy vůbec nerozlišují. Problémy způsobuje i to, že platný lesní zákon označuje les za národní bohatství, což mnozí bohužel čtou a vykládají jako „národní majetek“, nebo dokonce „národní vlastnictví“ a podle toho taktéž jednají a rozhodují. Odkaz na to, že les je „národní bohatství“ navíc svádí k logickému závěru, že z funkcí lesů u nás se nemohou, nemají nebo nemusí těšit příslušníci jiných národů. Použití pojmu „národní bohatství“ v legislativě členského státu EU vzbuzuje rozpaky konečně též proto, že v relativně krátké době skončí dohodnuté přechodné období a ono „národní bohatství“ budou moci vlastnit Němci, Francouzi, Britové atd. Bohatstvím kterého národa pak lesy v ČR ve smyslu § 1 lesního zákona budou?
- Jaká je podle vás využitelnost výsledků Národní inventarizace lesů (NIL) při tvorbě nové legislativy (uvádí se jako jedno z hlavních možností využití)? Podle nich je zásoba mnohem větší, než se dosud předpokládalo, může to mít za důsledek např. zmírnění omezování těžeb ze zákona?
Když jsem řekl, že je vhodné po určitém čase provést inventuru právního předpisu, která je prostředkem k zjištění jeho efektivnosti, nemyslel jsem tím jen inventuru právní. Inventura, zvláště jde-li o lesní právo, musí být provedena i v rovině věcné, v rovině zjištění skutečného stavu lesů na území ČR. Výsledky NIL jsou pro přípravu nové legislativy nepochybně dobře využitelné. Jistě nelze vyloučit, že zjištění NIL mohou skutečně vést ke snížení omezení těžeb.
- Měla by být v zákoně zakotvena podpora státu pro vlastníky lesů? Ozývají se hlasy, že zemědělství je státem i EU podporováno mnohem více...
Podpora vlastníků lesů je typickým příkladem zvelebovacího nástroje lesnické politiky. Máme-li do budoucna roli těchto nástrojů posílit, jeví se jako velmi vhodné, aby podpora státu vlastníkům lesa byla zakotvena přímo do zákona, přinejmenším v té podobě jako nyní. Osobně jsem přesvědčen, že vývoj ve světě směřuje k tomu, že vlastníkům lesa bude hrazena i většina pozitivních externalit, které jejich majetek poskytuje. Jakékoliv podpory pro vlastníky lesů však nespadnou z nebe; musí být doslova vybojovány v jednání se správci veřejných prostředků i jinými zájmovými skupinami. V tomto ohledu je vyjednávací pozice zemědělců dlouhodobě nepochybně silnější, což vede k tomu, že jejich příjmy za údržbu krajiny pro veřejnost jsou vyšší.
- Lze do zákona zakotvit způsob řešení dividendy státu od LČR, máme na mysli formou daného užití zisku (mimoprodukční funkce jako hrazení bystřin apod.)?
Jak kdysi napsal patrně nejvýznamnější český právní teoretik dvacátého století, Viktor Knapp, obsahem právní normy může být cokoliv. Způsob řešení dividendy státu od LČR tedy do zákona jistě zakotvit lze, převáží-li názor, že je to vhodné a potřebné. Patrně nejvhodnější formou by bylo využít k tomu právě diferenciaci vlastnického režimu.
- Měla by i nadále trvat povinnost vlastníka hospodařit s pomocí OLH?
Jsem přesvědčen, že OLH mají v českém lesním právu své místo. Posílení a lepší vymezení jejich odpovědnosti, přiměřená úprava jejich pravomocí a zdůraznění jejich poradenské role je jednou z účinných cest k tomu, jak snížit počet zákazů a omezení určených vlastníkům lesů a posílit poradenskou roli státu za současného snížení nákladů na výkon státní správy.
- Bude v novém zákoně nějak implementován Národní lesnický program (NLP)?
Patrně jedinými osobami, které by v tomto ohledu mohly poskytnout nějaké záruky, jsou předsedové politických stran, kteří budou v okamžiku schvalování zákona disponovat většinou sto a jednoho poslance. Považoval bych nicméně za překvapivé, pokud by zjištění a doporučení obsažená v NLP nebyla do nového zákona promítnuta, protože by tím byl do tuzemska i zahraniční vyslán signál, že práce na NLP byla z velké části zbytečná a že závazky vyplývající z rezoluce V1 Vídeňské konference o ochraně lesů v Evropě naše republika nebere příliš vážně. Při přípravě nového zákona se s NLP ovšem zcela jistě pracovat bude, neboť usnesení vlády č. 53/2003, jímž byl NLP schválen a ministrům zemědělství, životního prostředí, průmyslu a obchodu, pro místní rozvoj, obrany, financí a školství, mládeže a tělovýchovy bylo uloženo zohlednit jeho záměry při realizaci střednědobých politik v jejich resortech, je stále platné. Nový lesní zákon by podle mého názoru měl dokonce vycházet ze stejného základního principu jako NLP, tj. z principu „obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem, při omezování administrativních zásahů státu na nevyhnutelné minimum, při motivačním působení státní lesnické politiky na podporu veřejných zájmů a při zvyšování odpovědnosti vlastníků lesů za svůj majetek“.
Srovnání s Evropou
- Jak vidíte situaci v oblasti lesnické legislativy v Evropě (EU)? Jsme při tvorbě nového zákona vázáni nějakými doporučeními či směrnicemi EU? Často je slyšet, že neexistuje společná lesnická strategie v EU...
Lesnická legislativa členských států EU je obsahově velmi různorodá, což přesvědčivě ukázala např. práce Ing. Olivy prezentovaná na Novotného lávce i v Lesnické práci. Je to důsledkem skutečnosti, že společných pravidel, která by se z vůle Unie měla objevit i ve vnitrostátních předpisech členských států, je málo. Jde o obchod s reprodukčním materiálem lesních dřevin, rostlinolékařskou péči a pravidla pro klasifikaci surového dříví. Tato společná pravidla jsou již v českých předpisech obsažena, přičemž jen posledně jmenovaná oblast se promítla přímo do textu lesního zákona a vyhlášky č. 391/2003 Sb. vydané k jeho provedení. Jen tato oblast by tudíž měla najít promítnutí v novém lesním zákoně, samozřejmě za předpokladu, že pravidla pro klasifikaci surového dříví neupravíme v předpisu jiném. Zbývající dvě oblasti jsou regulovány zvláštními zákony a prováděcími předpisy a věcným záměrem nového lesního zákona pravděpodobně nebudou vůbec dotčeny.
Děkujeme za rozhovor (11. 11. 2005),
Veronika Kmínková a Jan Bercha