Mapování lesních stanovišť v Britské Kolumbii
Antonín Kusbach
Je polovina září 1999. Přiblížil se konec naší cesty napříč Kanadou. Před námi je poslední plánovaná návštěva, Lesnická fakulta Univerzity Britské Kolumbie (UBC) ve Vancouveru, a schůzka s profesorem Karlem Klinkou, osobností žijící od roku 1969 v Britské Kolumbii. Díky izolaci ČSSR ho kromě několika spolužáků a kolegů z bývalého Lesprojektu skoro nikdo neznal. S velkým respektem klepeme na pootevřené dveře ve 3. patře katedry lesnických věd. Vybalujeme prezentační materiály, stručně představujeme naši práci a její využití v nových digitálních technologiích. Profesor je ale zaneprázdněný člověk, nechceme ho dlouho zdržovat. Jeden z posledních postřehů, který mě zaujal: “No, dobrých stanovištníků je tady málo!“ Uteklo několik let a Karel Klinka se již jako důchodce a emeritní profesor UBC, zúčastnil oslavy k výročí vzniku pražské Lesnické fakulty. Tak vlastně neoficiálně začala česká účast ÚHÚL v projektu Mapování lesních stanovišť lesů UBC.
Historické souvislosti spojené s projektem
Biogeoklimatická ekosystémová klasifikace lesů BC prof. dr. Vladimíra Krajiny byla přijata a upravena jako standard pro klasifikaci lesů provincie. V tak rozpracované podobě nemají podobnou klasifikaci jiné provincie Kanady a ani lesnicky významné státy v USA. Není cílem tohoto článku zabývat se podrobně historií jejího vývoje, ale bude určitě užitečné připomenout několik důležitých faktů.
Profesor Vladimír Krajina
Profesor Vladimír J. Krajina (1905–1993), významný český botanik a politik, účastník domácího protifašistického odboje, odešel po roce 1948 přes Anglii do kanadské emigrace. V BC pak prožil většinu života, pracoval a přednášel na UBC. Krajinova klasifikace, která je dodnes prohlubována a zpřesňována, je založena na ekosystémových principech, na vzájemné vazbě klima-stanoviště-vegetace (Bioklimatologie, KRAJINA 1965; Biocenologie, SUKAČEV 1944, 1964; Syntaxologie, BRAUN–BLANQUET, 1928). Již koncem 60. let, v době, kdy téměř nikomu nevadilo neekologické hospodaření nejen v lesích, upozornil Krajina na zhoubnost praxe vytváření stahektarových holosečí a jejich bezohledné vypalování jako přípravu pro následné zalesňování. Proces ničení humusu a eroze, které musí na strmých svazích hor zákonitě přijít, nazval tehdy „balkanizací Britské Kolumbie“. Již tehdy také upozornil na rychlý úbytek původních nedotčených pralesů, které mizely v důsledku rychle se rozvíjejícího dřevařského průmyslu. Slouží ke cti jemu a dalším, kterým se podařilo prosadit nařízení o vytvoření řady chráněných oblastí v BC, že vzory pralesních ekosystémů zůstaly zachovány v tom rozsahu, jaký je dnes.
Prof. Karel Klinka
Krajinův klasifikační systém pomohli uvést do praxe jeho studenti, nejvíce jeho postgraduální student prof. Karel Klinka, bývalý typolog Lesprojektu Karlovy Vary a odchovanec Ing. Eduarda Průši. Působil řadu let jako pedolog u BC Forest Service (BCFS) – Lesní služby BC a až do penze také jako přednášející profesor lesnické ekologie a nauky o lese na Lesnické fakultě UBC. Další prací a šetřením doplnil Krajinův systém, jehož základy byly přijaty BCFS zpočátku pro účely zalesňování a později i plánování. BCFS pak zpracovala ve spolupráci s Lesnickou fakultou UBC svoje směrnice, které slouží potřebám provozním, výzkumným, edukačním a posloužily také jako základ naší práce.
Zajímavosti o lesích a mapách BC
Lesnictví BC je v porovnání se středoevropským velmi mladé. Rozměr a rozloha lesů BC jsou však pro našeho lesníka nepředstavitelné (rozloha BC 94,8 mil. ha, lesnatost 64 %, 95 % lesů ve státním = provinčním vlastnictví, 30 % lesů je stále nedostupných). Snad právě proto mají nejpodrobnější stanovištní mapy, které souvisle pokrývají provincii, měřítko 1:250 000! Samozřejmě, že byly konstruovány na bázi leteckého, případně satelitního snímkování s pozemním ověřováním. A opravdu jen zlomek území byl již od 70. let mapován pozemně, ovšem v menším měřítku, než je obvyklé dnes, a s využitím soudobých technických pomůcek (bez GPS a mobilních telefonů). Konkrétní mapovací úkoly nebo mapovací práce v přírodních rezervacích (např. MacMillan Provincial Park, Inselberg, Heineman, měř. 1:2500) byly většinou zakázkami soukromých těžebních společností, jež byly již tehdy nuceny pracovat „ekologicky“. Tak vznikaly první stanovištní mapy v lesnicky exponovaných, především pobřežních oblastech, tam, kde byly lesy s nejkvalitnějším dřevem, největší dřevní zásobou a díky blízkosti moře bylo vytěžené dřevo nesnadněji přístupné mezinárodním trhům (ostrov Vancouver, např. Koprino River Watershed, Klinka 1975–79, měř. 1:20 000).
Projekt mapování v univerzitním lese
Školní lesy jsou všude příkladem hospodaření, zdrojem poznání a poučení. Univerzitní lesy UBC (The UBC Research Forest) však nebyly dosud kvalitně zmapovány. Výjimkou je Malcolm Knapp Research Forest, Výzkumný les Malcolma Knappa, který byl prof. Klinkou zmapován v roce 1978 v rámci jeho doktorandské práce. Posun správným směrem přišel až v roce 2002, kdy byl přijat Klinkův projekt „Ecosystem Mapping of the UBC Alex Fraser Research Forest“, jejž financoval vládní program British Columbia Forestry Innovation Investment.
Cíl projektu
Alex Fraser Research Forest je důležitým výzkumným, vzdělávacím a demonstračním zařízením se širokým využitím. Dobrá a podrobná stanovištní mapa by měla poskytnout informaci lesnickou, ekologickou a také údaje v dalších příbuzných disciplínách. Očekává se zejména poskytnutí nezbytného ekosystémového rámce nutného k výzkumu a řízení lesního hospodaření. A právě vytvoření této mapy velkého měřítka (1:10–15 000) pro oba dva bloky AFRF bylo cílem projektu. Projekt předpokládal realizaci podrobného terénního mapování, po němž následovala tvorba a produkce map a dalších účelových materiálů. AFRF tak získal zdroj efektivnější ekologické informace, která pozvedne výzkumné a vzdělávací možnosti a bude sloužit k trvale udržitelnému hospodaření. Mapy a přiložený materiál je k dispozici provozním pracovníkům AFRF v analogové formě (klasická skládačka), studentům, výzkumným pracovníkům, praktikantům a dalším návštěvníkům na CD nosičích a polních demonstračních objektech (info tabulích).
Práce výzkumníků ÚHÚL
V létě 2003 jsme strávili (autor článku a dr. Jaromír Macků z ÚHÚL Brandýs nad Labem, pozn. red.) v BC téměř 3 měsíce. Z kempu Gavin Lake uprostřed lesů AFRF jsme denně vyjížděli do okolí za prací. Pouze jednou týdně jsme museli do města pro poštu, informace z domova, zálohovali naměřená data, ale hlavně doplňovali zásoby potravin. Vzhledem k divokému a odlehlému charakteru zdejších lesů byla každodenní rádiová relace nutností. Není zde pokrytí mobilní telefonní sítí. Relace se staly každodenním koloritem a oživením i pro personál AFRF. Na předem naplánované místo (denní trasu a práci bylo nutno pečlivě připravit) jsme dojeli po odvozních cestách terénním autem. Odtud to šlo jen a jen „po svých“. Neexistují menší cesty nebo pěšiny. Někdy se nad námi doslova zavřel prales a otevřel se znovu v podvečer opět u auta. Velmi jasně jsme poznali, co v praxi znamená skutečná druhová i věková rozrůzněnost, tloušťková i výšková diferenciace. Práce byla fyzicky i psychicky velmi namáhavá. Tak, jak jsme se postupně vzdalovali od často navštěvovaných částí, ubývalo známek pobytu a činnosti lidí. Zato přibývalo setkání s medvědem (naštěstí jen s baribalem). V místech, která léta nikdo nenavštívil, byl posledním hospodářem spontánní požár. Do nejodlehlejšího místa bloku jsme byli nuceni použít najatý hydroplán. Díky navigaci pomocí globálního polohového systému GPS jsme věděli velmi přesně, kde zrovna jsme. Jen obvyklá pauza, kterou satelity „vyhlásí“ vždy po poledni, byla nepříjemná hlavně v zarostlém a nepřehledném terénu. Velmi suché léto a vysoké teploty dělaly práci někdy až nesnesitelnou (zato bylo méně komárů). Dost těžko si představuji práci za stálých dešťů, které i v letních měsících přichází. V tomto létě ale v provincii panovala vedra a stovky požárů, ty nejbližší jsme za určitého směru větru často cítili.
- Práce zabraly 41 čistých terénních dní a 11 kancelářských dní;
- bylo zmapováno okolo 4000 ha lesů, tzn. 100 ha denně;
- bylo změřeno (geografické souřadnice) a popsáno 859 bodů;
- bylo změřeno a detailně popsáno 7 zkusných ploch;
- bylo pořízeno 1009 digitálních fotografií.
Metodika
Mapování proběhlo s malými odchylkami podle instrukcí „1998 Standards for Ecosystem Mapping in British Columbia“. Tyto instrukce mají teoretický základ v Krajinově klasifikačním systému lesů BC. Vychází ze tří klasifikačních úrovní: klimatické (zonální), vegetační a stanovištní. Zonální klasifikace v praxi sdružuje biogeoklimatické zóny (14 pro celou BC, podobnost s vertikální zonací lesních vegetačních stupňů Typologického systému ÚHÚL), subzóny a varianty. Stanovištní klasifikace pak rozlišuje pro každou zónu stanovištní řady (dané číselným kódem) a stanovištní typy (modifikátory).
Pomocí existujícího terénního průvodce jsme provedli fytocenologický a půdní průzkum u těch ekosystémů, které byly obtížně identifikovatelné. Během terénní rekognoskace byla pomocí GPS zaznamenána přesná poloha (± 5m) postupových bodů (obr.1), na nichž byly určeny stanovištní jednotky (stanovištní řady, modifikátory).
K zajištění vysoké spolehlivosti stanovištní mapy bylo pozemním šetřením prověřeno přibližně 90 % počtu polygonů, tj. nad leteckým snímkem předem vyhodnocených dílčích ploch. Pokud to bylo nutné, byly revidovány hranice polygonů.
Během této pozemní ověřovací fáze byla na všech postupových bodech i mimo ně pořizována digitální fotografická dokumentace lesních společenstev a založena fotografická databáze – knihovna lesních stanovištních řad.
Co projekt nabízí?
- Mapu na CD-ROM s připojenou informační
a fotografickou databází, vše lze využít jako nástroje výuky o rostlinách, půdách a ekosystémech;
- popis stanoviště bude využitím map s propojenými informacemi pro další výzkumné úkoly a projekty snadněji přístupný; snadný výběr vhodného stanoviště vyhledáváním v databázi cestou zadání atributů stanoviště, vegetace, půdy či studiem závěrečné zprávy;
- zdokonalení specifického stanovištního plánování a terénních aktivit, členění lesní půdy podle hlavních funkcí a využití, pěstění lesa, lepší informace o přírůstu a výnosu, progresivnější ochrana lesa, pastevectví, rekreace a management ochrany povodí;
- zkvalitnění dalšího ekosystémového mapování - identifikace nových stanovištních řad, shrnutí lokálních stanovištních „modifikátorů“, kterým se posílí environmentální informace o stanovištních řadách, odvození řady účelových interpretačních map (stanovištní produkce, potenciál, mapa původních lesních ekosystémů), pořízení fotodokumentace lesních společenstev - zajištění vizuální reference o každé stanovištní řadě.
Český vklad a prezentace
Projekt byl administrativně a kancelářsky ukončen na jaře 2004. ÚHÚL byl pověřen zpracováním tiskových souborů a vytištěním několika set výsledných stanovištních map. Tyto mapy byly zčásti foliovány a upraveny do skládané, provozní podoby, jež kanadskou stranu velmi zaujala. V ČR byly dále tištěny propagační projektové letáky. Mimo to byl pro UBC vyroben prezentační dokumentární film s anglickým komentářem o projektu a vazbě na historickou osobnost prof. Krajiny. V jednání je výroba české verze s obsahovým rozšířením české stopy v lesnictví BC. Tato stopa je tak výrazná, že si tuto aktivitu rozhodně zaslouží.
Projektový materiál, zejména report s mapami a CD byl distribuován do významných lesnických institucí v BC, Kanadě a USA. Díky dobré prezentační kampani AFRF bylo jméno ÚHÚL a českého lesnictví vidět a slyšet na konferencích, seminářích i časopisech.
Budoucí spolupráce?
Dokončeným projektem se úspěšně zrealizovala dlouholetá snaha o obnovení historických vazeb mezi BC a ČR v oblasti lesnictví. Nezbývá než doufat, že klima, které ve společnosti BC panuje, umožní realizaci podobných projektů.
Použitá literatura je k dispozici u autora.
Adresa autora:
Ing. Antonín Kusbach
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL)
Brandýs nad Labem
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
The UBC Research Forest
Výzkumné lesy Univerzity Britské Kolumbie jsou zařízení sloužící k výzkumu, rozvoji LH, vzdělávání a demonstračním účelům na poli lesnictví a příbuzných aktivit. Vzhledem ke geografické a klimatické rozlehlosti provincie BC jsou rozloženy ve třech přírodně zcela odlišných částech, Malcolm Knapp Research Forest v pobřežní zóně u města Maple Ridge východně od Vancouveru, Alex Fraser Research Forest ve vnitrozemí Cariboo regionu poblíž města Williams Lake a Aleza Lake Research Forest v centrální BC poblíž města Prince George. Činnost v univerzitních lesích je vykonávána množstvím subjektů, jimiž jsou především UBC a další univerzity či vysoké školy, federální a provinční vlády, soukromé firmy, výzkumné instituce i jednotlivci.
Alex Fraser Research Forest (AFRF)
Tento univerzitní les je rozdělen ve dvou ucelených, avšak vzhledem k přírodním podmínkám zcela odlišných blocích (Gavin Lake Block, 6000 ha a Knife Creek Block, 4000 ha). Od roku 1987, kdy byl založen, v něm bylo zrealizováno přes 200 výzkumných projektů, lesní půda je využívána kromě produkce dříví podle lokální preference i k jiným účelům. Les využívají veřejnost, studenti, vládní organizace, praktikanti státních i soukromých lesních společností, výzkumníci a zvaní zahraniční odborníci, mezi něž jsme se zařadili i my.