Zákon č. 149/2003 Sb. v praxi - Zkušenosti s aplikací zákona z pohledu pracovníka obce s rozšířenou

Milan Slavinger

Zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů („zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin“) byl přijat za účelem transpozice směrnice č. 1999/105/ES do našeho právního řádu. Tento zákon opět po krátké době změnil lesní zákon a některé jeho prováděcí předpisy a příslušnost orgánů státní správy lesů (SSL).

Co nový zákon přinesl?

Za základní změny, které tento zákon přinesl, považuji:

- vznikají nové kompetence orgánů veřejné správy, z nichž za nejpodstatnější pokládám vydávání potvrzení o původu reprodukčního materiálu (dále jen RM) orgánem veřejné správy (obce s rozšířenou působností) a vedení evidence o vydaných potvrzeních, rozšíření uznávání zdrojů i na kategorii „identifikovaný materiál“;

- uznávání zdrojů RM a povolování mýtních těžeb - přenáší se o stupeň výše na krajské úřady;

- zmenšení kompetencí osob s licencí;

- zavedení mnoha nových administrativních povinností pro dodavatele RM.

Negativa

- Novými kompetencemi narostla administrativa orgánům veřejné správy. Tento nárůst bude výrazně pokračovat po uplynutí dvouleté lhůty, po niž platí přechodná ustanovení zákona, pokud novelou zákona nedojde k jeho zjednodušení.

- Zbytečný přesun kompetencí na vyšší stupeň veřejné správy v případě schvalování identifikovaných zdrojů RM je v rozporu s deklarovaným smyslem reformy veřejné správy přiblížit její výkon lidem.

- Přesun některých dosavadních kompetencí osob s licencí na orgán veřejné správy a tím zkomplikování celého procesu.

- Zavedení administrativních povinností silně zatěžuje dodavatele především v jarním období při vyzvedávání, zvyšuje jejich náklady a tím snižuje jejich konkurenceschopnost.

Pozitiva

- Možnost získat licenci prostřednictvím odpovědného zástupce.

- Ochranná lhůta nebo omezení těžby u uznaných porostů již není povinné, ale rozhoduje o něm veřejná správa podle potřeby.

- Možnost pro osoby s licencí obchodovat s RM v celé EU.

Zásadní problémy z pohledu veřejné správy

V následujících odstavcích shrnuji nejpodstatnější problémy z pohledu orgánu veřejné správy.

- Dodržení termínů ze zákona

Podmínkou pro vystavení potvrzení o původu je, aby dodavatel minimálně 14 dnů předem oznámil záměr vyzvedávat či provádět sběr RM. Není však stanoveno, jak postupovat, pokud tuto povinnost žadatel o potvrzení nesplní vůbec, nebo z provozních důvodů např. pouze 3 dny předem. Může v tomto případě orgán veřejné správy vystavení potvrzení o původu zamítnout, nebo může potvrzení o původu vydat? Podle názoru JUDr. Ing. Martina Flory musí být pro vydání potvrzení splněny podmínky věcné, tj. podmínky kladené na vlastnosti RM, nikoliv podmínky procesní.

Problémem zákona je i dodržení dalších lhůt. Orgán veřejné správy má vystavit potvrzení o původu do 10 dnů po sběru semenného materiálu či vyzvedávání sadebního materiálu. Dodržení tohoto termínu může být nesplnitelné v jarním období ve velkoškolkách či při velkém množství menších pěstitelů RM, kde může jít o desítky až stovky potvrzení o původu. Na některých obecních úřadech obcí s rozšířenou působností je pouze jeden pracovník, který má současně na starosti výkon státní správy na úseku lesů, myslivosti a mnohdy i další agendu. V těchto případech nelze zákonem stanovený termín dodržet.

- Potvrzení o původu

Vystavování potvrzení o původu nebylo v prvním roce platnosti zákona bez problémů. V samém počátku platnosti zákona, před vydáním vyhlášky (to je až do 29. 1. 2004), byly používány tiskopisy z návrhu vyhlášky, které však ve vydané vyhlášce byly obsahově změněny. Chaos byl i v identifikačních číslech obcí a používaly se různé číselníky pro kód obce. Rovněž se vyskytl problém u žádostí o vystavení potvrzení o původu na sběr suroviny (např. SM šišek). Některé správní orgány odmítaly vystavovat potvrzení na surovinu a potvrzení vystavovaly až na semeno po vyluštění. Z důvodu nejednotnosti výkladu (zda potvrzení o původu je ve smyslu správního řádu rozhodnutím, či nikoliv) byla na potvrzení dávána různá razítka (hranatá či kulatá). Závažným problémem je vydávání potvrzení o původu na identifikovaný materiál získaný před účinností tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2004), který se podle dříve platných předpisů neuznával a potvrzení nevyžadoval. Potvrzení o původu na takovýto materiál podle současného „výkladu“ nemůže orgán veřejné správy vydat, a to ani v případě, že zdroj tohoto materiálu byl nyní (za platnosti nového zákona) schválen krajským úřadem jako identifikovaný zdroj. Zákon však neřeší, co s tímto materiálem po 31. 12. 2005. Řešením by byla novela zákona, která by umožnila s tímto materiálem obchodovat do vyčerpání zásob.

Podle přechodných ustanovení (§ 40 odst. 3) má správní orgán vydat potvrzení o původu na semenný materiál a rozpěstovaný sadební materiál získaný ze zdrojů uznaných podle dosavadních právních předpisů na základě žádosti dle § 6 odst. 4 zákona. Potvrzení u sadebního materiálu se však vydává až po vyzvednutí. Pokud vlastník podá žádost 15. 12. 2005, což zákon umožňuje, pracovník státní správy podle mého názoru nemůže odmítnout vystavit potvrzení, přestože sadební materiál nebude vyzvednutý, ale umístěný stále na záhonech.

Orgán veřejné správy má vést evidenci o vydaných potvrzeních o původu. Evidence vydaných potvrzení o původu je podle zákona veřejnou listinou a musí být přístupná veřejnosti. Co tato evidence má obsahovat a jak má být zveřejněna, není zákonem ani prováděcími předpisy upraveno.

Zákon teoreticky umožňuje při splnění podmínek stanovených v § 5 odst. 4 slučování oddílů RM. Zákon však neurčil orgán, jenž by k tomu byl příslušný. Číslování sloučených oddílů však je v zákoně ne zrovna šťastně řešeno. V novém čísle sloučeného oddílu se nahrazuje pořadové číslo zdroje kódem oblasti a číselným kódem výškového pásma. Tím dochází k tomu, že na materiál téže dřeviny v obvodu jednoho orgánu veřejné správy, ale z různých zdrojů a od různých vlastníků, budou vydaná potvrzení o původu se stejným číslem uznané jednotky.

Mnoho obecních lesů a větších soukromých majetků je obhospodařováno nájemci. Podle zákona musí nájemce mít ke každému sběru semenného materiálu, odběru částí rostlin nebo vyzvedávání sadebního materiálu z porostu souhlas vlastníka s úředně ověřeným podpisem, což je v praxi obtížně realizovatelné. Řešením je vystavení plné mocí nájemci k zastupování vlastníka ve všech věcech podle zákona č. 149/2003 Sb., anebo novela zákona, která by tuto situaci řešila obdobně jako lesní zákon, a to tak, že nájemce má práva vlastníka, není-li ve smlouvě výslovně stanoveno jinak.

Podle současného znění zákona je podle mého názoru možné, že na sazenici, předtím než se dostane k vlastníkovi lesa, bude vydáno 4 až 7 potvrzení o původu. Potvrzení bude vydáno na šišky při sběru, na semeno při vyluštění, na dělení oddílu semene, na semenáčky, na jejich dělení, na sazenice při vyzvedávání. Domnívám se, že by vystavování potvrzení o původu mělo končit potvrzením o původu na semena nebo sadební materiál vyzvednutý z porostu. Další dělení a potvrzování by měla provádět osoba s licencí.

- Působnost orgánů veřejné správy

Příslušnost jednotlivých orgánů veřejné správy není ze zákona vždy jasná. Zákon to jasně řeší pouze u získávání RM přímo z uznaných zdrojů, kde je příslušným orgánem veřejné správy ten, v jehož obvodu se zdroj nachází (§ 27 písm. b). Mnoho uznaných jednotek však přesahuje hranice územní působnosti jednoho orgánu veřejné správy a bude tomu tak i do budoucna, kdy schvalování uznaných zdrojů provádí kraje na základě žádosti vlastníka, bez ohledu na správní obvody orgánů veřejné správy. Podle zákona tedy musí orgány veřejné správy na RM sebraný ze dvou porostů jedné uznané jednotky, kde každý z nich je v jiném správním obvodu, vydat dvě potvrzení o původu. Řešit situaci dodatečným sloučením oddílů nelze, pro slučování oddílů totiž zákon ne-určil žádný kompetentní orgán.

Zákon přímo neříká, který orgán je příslušný k vystavování potvrzení o původu dodavateli, jehož školky jsou v několika správních obvodech (podle sídla firmy či místa konkrétní školky). Zákon uvádí, že v tomto případě se postupuje podle správního řádu (§ 7 zák. 71/1967 Sb.). Protože prodej můžeme považovat za činnost, řídí se podle mého názoru místní příslušnost místem této činnosti. Obdobná situace je u dělení oddílu.

- Sankce

Podle zákona (§ 34 odst. 1 písm. c/ zákona) lze uložit pokutu tomu, kdo uvede do oběhu RM s průvodním listem obsahujícím neúplné údaje. Součástí údajů na průvodním listu je i číslo potvrzení o původu, jež orgán veřejné správy vystavuje do 10 dnů od vyzvednutí sadebního materiálu. Identifikovaný, selektovaný a kvalifikovaný materiál tedy nemůže opustit školku do doby, než orgán veřejné správy vystaví potvrzení o původu, jinak se dodavatel vystavuje riziku sankce do výše 100 000 Kč. To je však v provozních podmínkách nemožné. Je proto třeba hledat řešení, které bez novely zákona asi nebude možné.

- Lesní zákon

Lesní zákon ukládá vlastníkovi lesa obnovovat porosty stanovištně vhodnými dřevinami (§ 31 odst. 1) a vést evidenci o původu selektovaného, kvalifikovaného a testovaného RM použitého k obnově lesa a zalesňování po dobu 20 let (§ 29 odst. 3). Paradoxem lesního zákona je, že vlastník lesa, který k obnově lesa použije neschválený zdroj RM stanovištně nevhodného, ale povede o tom evidenci, je nepostižitelný, protože sankce je možná pouze za nevedení evidence (§ 54 odst. 2 písm. d/ les. zákona).

Pracovník veřejné správy může být současně držitelem licence, vlastníkem lesa i dodavatelem RM. Ze zákona o lesích a zákona o RM však jednoznačně nevyplývá, kde a za jakých podmínek může činnost podle licence vykonávat. Podle názoru JUDr. Ing. Martina Flory, s odvoláním na ustanovení správního řádu o podjatosti a ustanovení § 73 odst. 2 až 5 zákoníku práce, ji může vykonávat v případech, kdy nedochází ke konfliktu zájmů. To bezesporu není dáno v případech, kdy rozhoduje v rámci územní působnosti výkonu své funkce pracovníka veřejné správy.

Zákon přináší problémy nejen dodavatelům RM

Zákon o obchodování s RM lesních dřevin začal platit v době, kdy k němu nebyly vydány prováděcí předpisy a na obce již byly podávány žádosti o vystavení potvrzení o původu na sběr semen. Tím vznikla řada chyb při jeho zavádění. Naznačil jsem i některé problémy, které vydáním zákona vznikly veřejné správě, aby dodavatelé RM věděli, že problémy s aplikací zákona nemají pouze oni a že ze strany pracovníků veřejné správy nejde o nechuť či špatnou vůli, ale o objektivní potíže vyplývající z nedostatků nové právní úpravy.

Adresa autora: Ing. Milan Slavinger

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.