Olše zelená a borovice blatka v Jizerských horách

Vratislav Balcar

Na jaře r. 1990 byl v Jizerských horách založen výsadbový pokus s cílem testování dřevin vhodných pro obnovu lesů. V roce 1992 byly na pokusné plochy kalamitních holin vysazeny i olše zelená a borovice blatka jako dřeviny tolerantní k ekologickým stresům, vhodné pro vytvoření přípravných porostů pro výsadbu citlivějších cílových dřevin. Od olše zelené se očekával i meliorační účinek.

Do kultur olše a blatky byl v roce 1995 vysazen smrk ztepilý a buk lesní. Z výsledků testů se olše zelená jeví jako vhodnější přípravná dřevina pro výsadbu buku, borovice blatka jako vhodnější pro výsadbu smrku.

Záměr pokusu

Důvodem k založení pokusu byla naléhavá potřeba stanovení optimálních pěstebních technologií pro obnovu lesních porostů v horských polohách nejvíce postižených imisní kalamitou v průběhu 80. let (viz LP 9/1998). V Jizerských horách došlo v důsledku poškození znečištěním ovzduší a následnými stresy biotického i abiotického původu (vítr, hmyzí škůdci atd.) k vytěžení zhruba třetiny lesních porostů o rozloze asi 12 000 ha. K odlesnění došlo hlavně na horských hřebenech s nepříznivými klimatickými a půdními podmínkami, pro nově zakládané kultury ztíženými i drsným mikroklimatem volných ploch a následným kalamitním přemnožením klikoroha borového a hraboše mokřadního. Proto se výběr testovaných dřevin orientoval hlavně na tolerantní druhy s pionýrskou růstovou strategií a do systému podpůrných opatření byly zahrnuty i testy dvoufázové obnovy.

Založení výzkumných ploch

Výzkumná plocha byla založena na kalamitní holině na vrcholu a v horní části jihozápadního svahu Středního jizerského hřebene v nadmořské výšce 950–980 m (obr. 1 a 2). Od poloviny 90. let do roku 2004 zde průměrná roční teplota činila 5 0C a roční srážkový úhrn 1045 mm. Geologický podklad tvoří biotitická žula, na které vznikl horský humusový podzol, na vrcholu pak rašelinný podzol. Stanoviště patří do lesního typu 8K2 (kyselá smrčina třtinová) a pásma ohrožení imisemi B.

Testované dřeviny byly na výzkumnou plochu vysazovány od roku 1990, a to ve sponu 2 x 1 m na čtvercové parcely 10 x 10 m, zpravidla ve čtyřech opakováních. Mezi tolerantními pionýrskými dřevinami (bříza bělokorá, bříza karaptská, jeřáb ptačí, kleč horská, smrkové exoty aj.) byla na jaře 1992 rovněž vysazena olše zelená (Alnus alnobetula Ehrh., sadební materiál pocházel z Krkonoš, lokalita Dvoračky) a borovice blatka (Pinus uncinata Ramond ex DC, původem z Pyrenejí, lokalita La Cabanasse). Po třech letech (jaro 1995) byly kultury obou dřevin prosázeny smrkem ztepilým (Picea abies Karst.) a bukem lesním (Fagus sylvatica L.), oba druhy původem z vyšších poloh Jizerských hor. Od kultur olše a blatky se očekával pozitivní vliv na přisazované smrky a buky zmírněním klimatických extrémů (teplota, vítr), od olše i meliorační účinnost zlepšením půdních podmínek obohacením o dusík. Proto se sazenice obou dřevin sázely do těsné blízkosti korun olše i blatky. Kromě výsadeb do přípravných kultur byly smrk i buk vysazeny i na volné parcely, část standardní jamkovou výsadbou bez úprav, část s přihnojením jemně mletým dolomitickým vápencem (1 kg vápence přimíšen do půdy v 1 jamce).

Pro hodnocení výškového růstu bylo použito výšek 20 % nejvyšších stromků v roce 2004 (vysazený počet = 100 %), aby výsledky neovlivnilo rozdílné chřadnutí výsadeb.

Vývoj kultur testovaných dřevin

Olše zelená vykazovala v prvních pěti letech po výsadbě vysokou vitalitu, která byla patrná i na rychlém výškovém růstu (graf 1). Později výškový růst zpomalila, zřejmě v souladu se svojí růstovou dynamikou. Růstová vitalita olše se projevila zvláště rozrůstáním keřů do šířky (tab. 1), jež bylo podstatně větší než u borovice blatky. K úhynu jedinců docházelo hlavně v první polovině sledovaného období (1992–1998), později se mortalita olše snížila a celkově, v porovnání s kulturami ostatních dřevin, byla poměrně nízká (22 %). Olše plodila každoročně již od druhého roku po výsadbě (1994). I přes bohatou úrodu semen se však do roku 2004 přirozeně generativně nezmladila.

Borovice blatka rostla z počátku pomaleji než olše, po překonání šoku z přesazení se její výškový růst progresivně zrychloval a v současnosti (2004) je v průměru téměř stejně vysoká jako testovaná kultura olše zelené (graf 1). Mortalita borovice blatky kulminovala ve třetím a čtvrtém roce a byla do značné míry působená šokem z přesazení, částečně i žírem klikoroha borového, navzdory ochranným postřikům. Celková mortalita borovice blatky činila 46 %. Ojedinělá plodnost borovice blatky byla zaznamenána od roku 2002.

Smrk ztepilý po prvních třech letech stagnace (v důsledku šoku z přesazení) zrychloval růstové tempo, pouze v posledním roce šetření (2004) došlo k mírnému zpomalení výškového růstu zřejmě v důsledku extrémně suchého roku 2003 (graf 1). Všechny čtyři varianty rostly přibližně stejně rychle, pouze v posledním roce je patrné větší zrychlení růstu u smrku vysazeného do kultury borovice blatky (graf 2). Ani těsná blízkost stromků/keřů blatky výškový růst smrku negativně neovlivnila (obr. 3).

Celková průměrná mortalita smrku činila 24 %, přitom lépe prosperovaly smrky v kulturách přípravných dřevin (mortalita u varianty v blatce 15 %, v olši 20 %) než varianty na srovnávací ploše (mortalita u kontrolní výsadby 30 %, u výsadby s vápencem 33 %). Specifické symptomy poškození jehličí byly zjištěny na výsadbě smrku v kultuře olše zelené – defoliace způsobená vzájemným třením větví („ošleháváním“), a to téměř u poloviny stromků (45 %), pravděpodobně v důsledku výsadby smrku do těsné blízkosti korun olše. Poškození však zřejmě výškový růst negativně neovlivnilo.

Buk lesní rostl zřejmě na okraji svých ekologických možností. V důsledku klimatických stresů (přízemních mrazů) během 3 let zcela uhynula buková kultura v borovici blatce a kultury na srovnávací ploše vykazovaly jen velmi nízkou životnost (průměrná mortalita do roku 2004 činila 98 %). Pouze z varianty vysazené do kultury olše zelené přežilo 15 % jedinců z původní populace a většina z nich vykazuje progresivní výškový růst (obr. 4).

Stav výživy smrku a buku

Výsledky analýz jehličí smrku ztepilého signalizují zásobení všemi sledovanými živinami nad mezí deficitu (tab. 2). Nejvyšší průměrný obsah dusíku a draslíku byl ve vzorcích smrkového jehličí ze stromků vysazených do přípravné kultury olše zelené. Obě výsadbové varianty smrku vysazené do přípravných dřevin – olše a blatky – vykazovaly vyšší úroveň výživy dusíkem a draslíkem než varianty vysazené na srovnávací plochu – varianta kontrolní a vápněná. Ty zase vykazovaly oproti variantám s přípravnými dřevinami poněkud vyšší úroveň výživy fosforem. Výživa vápníkem a hořčíkem byla poměrně dobrá a u všech testovaných variant smrku téměř shodná (tab. 2).

Z výsledků analýz vzorků listů buku lesního provedených v roce 2002 je zřejmý deficitní stav výživy fosforem a draslíkem u obou sledovaných pokusných kultur (tab. 2). Výživa dusíkem byla u obou kultur na dostatečné úrovni, u buků vysazených do olše však byla výrazně vyšší. Vápníkem a hořčíkem byly obě bukové kultury zásobeny dostatečně.

Obsah živin v půdě

Výsledky analýz vzorků svrchních vrstev půdy (tab. 3) ukazují vyšší obsah dusíku v nejvýše položeném humusovém horizontu (L+F) na parcelách s kulturou olše zelené, střední množství na srovnávací ploše a nejméně pod kulturou borovice blatky. Ve složení spodní humusové vrstvy výrazné rozdíly mezi místy odběru vzorků zjištěny nebyly. PODRÁZSKÝ a ULBRICHOVÁ (2003) zmiňují i tendenci k acidifikaci půd v důsledku vyplavování nitrátů v kultuře olše zelené.

Výsledky pokusu

Z dosavadních 12letých výsledků šetření vyplývá:

- Výzkumná šetření prokazují relativně vysokou vitalitu obou přípravných dřevin – olše zelené i borovice blatky – v daných růstových podmínkách horského hřebene pod imisní zátěží.

- I přes vysokou plodnost olše zelené již od druhého roku po výsadbě nebylo její generativní rozmnožování zjištěno.

- Meliorační účinnost olše zelené obohacením půdy dusíkem byla zřejmá z výsledků půdních analýz i z uvedených výsledků listových analýz smrkové a bukové kultury. Kromě očekávaného pozitivního vlivu na kultury cílových dřevin hodnocení půdních analýz naznačují výsledky i určitá rizika acidifikace půdy.

- Pozitivní účinnost ekologického krytu olše zelené i borovice blatky byla zřejmá na vývoji kultury smrku ztepilého.

- Výsledky šetření potvrzují (očekávanou) vysokou citlivost kultur buku lesního ke klimatickým extrémům. Tlumení teplotních extrémů vitálním porostem olše zelené umožnilo alespoň části bukové kultury přežití a dosavadní uspokojivý růst. Předpokládaný ekologický kryt borovicí blatkou byl v tomto směru zcela neúčinný.

- Olše zelená jako přípravná dřevina se v daných podmínkách jednoznačně jevila jako vhodnější pro výsadbu kultury buku lesního, borovice blatka pro výsadbu smrku ztepilého.

Poznámka:

Výsledky uvedené v příspěvku byly získány v rámci řešení Výzkumného záměru MZe ČR č. 0002070201: Stabilizace funkcí lesa v biotopech narušených antropogenní činností v měnících se podmínkách prostředí. Za spolupráci při zakládání pokusné plochy a zajišťění jejího provozu děkujeme pracovníkům LČR – LS Frýdlant v Čechách.

Adresa autora:

Ing. Vratislav Balcar, CSc.

VÚLHM, Výzkumná stanice Opočno

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.