Zahraniční pohledy na reformu LČR

Přinášíme vám dva zahraniční pohledy na současnou situaci a budoucnost českých státních lesů. Zaslali nám je účastníci mezinárodního sympózia Moderní trendy a úspěšný management v podnicích státních lesů EU, které se konalo 19. 2. 2005 v budově MZe (viz LP 3/2005, str. 4) – Wolfgang Chaloupek z Rakouských státních lesů (OBf.) a finský obchodní analytik Mikko Jääskeläinen.

Velká šance českých státních lesů (LČR)

Vstupem do EU se i hospodářství ČR vymanilo z dosavadní „ostrovní existence“. Od té chvíle se všechny podniky a závody – tedy i s. p. Lesy ČR (LČR) – významněji podílí na hře této „evropské ligy“, jež byla odedávna mohutným motorem soutěže a inovací. Nyní tedy musejí jednotlivé společnosti dohlédnout dál než na „okraj vlastní mísy“ a sledovat ve svém oboru i zahraniční spoluhráče a konkurenty.

České lesní závody patřily v 19. století ke světové špičce

Jako hospodářský podnik představují LČR se svými přibližně 1,35 mil. ha porostní plochy a 7,4 mil. m3 roční těžby dříví jednu z největších lesnických majetkových hodnot v EU. Tím má české lesní hospodářství (a jeho „vedoucí podnik“) všechny předpoklady k tomu, aby se vrátilo na místo, které již jednou ve druhé polovině 19. století zaujímalo. Tehdy patřilo k nejvyspělejším v celosvětovém měřítku a díky své způsobilosti a technologiím mu náležela vedoucí pozice mezi lesnicky vyspělými státy. Svou velikostí a neobyčejně příznivými produkčními podmínkami však mají LČR i dnes v záloze obrovský potenciál. Měly by si ho zachovat a prakticky uplatňovat.

Hospodářským výsledkem (např. v r. 2002 0,6 EUR/ m3) zatím určitě bývalé úrovně nedosahují, zvláště porovnáme-li jej s průměrným hospodářským výsledkem finských státních lesů (cca 10 EUR/ m3) nebo rakouských státních lesů (cca 5 EUR/ m3) v převažujících nepříznivých horských podmínkách).

Radikální a globální vývoj

Již celá léta platí nejen pro celkový hospodářský život, ale i pro lesní hospodářství skutečnost, že se vývoj neustále zrychluje, není sice bez otřesů, ale i tak je radikálnější a především se stále víc globalizuje. Žádná hospodářství na světě (ani jejich odvětví nebo jednotlivé podniky) se nemohou natrvalo z této dynamiky vývoje vyčlenit. Proto se musí každý podnik rozhodnout – buď zvolí cestu jistého neúspěchu, nebo cestu radikálních změn. Také prosperující lesní podniky dnešní Evropy musely své zisky, resp. úspěchy podložit tvrdou prací. V posledních letech musely nejednou hodit přes palubu dosavadní způsoby práce a začaly je promýšlet úplně od začátku. Stále však zůstává cíl – vybudovat životaschopný, stabilní, a proto ekonomicky úspěšný podnik, který by dostál všem budoucí ekonomickým výzvám a vyhověl také všem ekologickým nárokům. Musí to být podnik, jenž by svou strukturou a organizací veškeré činnosti trvale zabezpečil vlastní prosperitu a tím i pracovní místa pro všechny aktivní spolupracovníky.

Analýza šancí a perspektivní představa dalšího vývoje

Uplynulo jen pár let od doby, kdy si například v Chile několik lidí lámalo hlavu nad vývojem ekonomického potenciálu země. Přitom se neptali:

„V čem jsou naše problémy?“ ale: „Jaké šance máme v naší zemi i vně jejích hranic?“

Všímali si přitom hlavně dvou oborů: lesního hospodářství a vinařství; pro ně pak vytvořili vizi budoucího vývoje. Dnes, jen o několik let později, jsou již vynikající chilská vína známá v celém světě a prodávají se i ve všech velkých evropských supermarketech. A chilské lesní hospodářství?

Dnes patří ke globálním vedoucím představitelům oboru logistiky, resp. řízení dodavatelského řetězce (Supply Chain Managements), a využilo v něm nesmírně cenné potenciální možnosti. Chilané si totiž ověřili způsoby, jak definovat své šance a vyjasnit perspektivy vývoje. Prozkoumali za účasti velkého štábu uznávaných vlastních i mezinárodních odborníků možnosti, kterými lze řešit napětí mezi tvůrčí představou a existující realitou. V žádném případě přitom nezakládali nějaké „kroužky stěžovatelů“, nepřispívali k rozporům mezi postiženými ani se nesnažili o nějakou „nemístnou toleranci“. Všechny postižené změnili na spolutvůrce své vize. Řídili se tedy tím, co je již dávno obvyklé ve špičkovém sportu (např. ve fotbalu nebo v hokeji). Studovali podrobně a v celosvětovém měřítku postupy (chování) svých partnerů i konkurentů, jejich technické dovednosti, taktiky a strategie. A obstarali si k tomu nejlepší domácí i zahraniční lesnické a vinařské experty v úloze jakýchsi „koučů“. To lze označit za správnou „angažovanost pro dosažení světové špičky“ v produkci i v tržním zhodnocování.

Jediné, co přetrvává, je stálá změna

Nás - lesníky - dnes obklopuje svět, který se pořád a stále rychleji mění, ať si to přejeme, nebo ne. Právě pro konzervativní (z povahy věci) lesní hospodářství procesy změn jsou a vždy byly velmi bolestné. Rozhýbat takovou organizaci – to vyžaduje nesmírně mnoho „vůdčích schopností“, především kompetenci a schopnost řídit. Naše organizace nepracují jako stroje, nemůžeme je proto tak opravovat a obnovovat. Pro jejich přeměnu potřebujeme vizi, odvahu a sílu přesvědčovat. Lidé musejí pochopit smysl a nutnost změn.

Manažerská činnost je velmi tvořivý proces, v němž jde o to uspořádat budoucnost vlastního podniku tvůrčím způsobem a hlavně společně s celým osazenstvem. Každý jednotlivý pracovník při tom musí projít procesem osobní aktivizace. Jinak se transformace nezdaří.

Využít velikost podniku na trzích

Přihlédneme-li k velikosti podniku a dřevním zásobám LČR a srovnáme-li je se vstupními parametry jiných evropských špičkových podniků lesního hospodářství, dospějeme k následujícímu závěru: i při zachování principu trvalé udržitelnosti v přísně ekologickém pojetí musí být tento podnik během několika let schopen vytvořit ročně pro svého vlastníka částku 2 mld. Kč jako výsledek běžné obchodní činnosti.

Při dosavadním systému, totiž prodeji 94 % celkové dřevní produkce u pařezu, mají Lesy ČR velmi daleko k tomu, aby se takovému výsledku byť jen přiblížily. Takto „atomizovat“ existující vlastnický podíl na trzích a s tím spojenou mocenskou tržní pozici odporuje tržním mechanismům. Zatím k tomu docházelo, protože mezi producenty (lesní podniky) a spotřebitele (pilařské závody, papírenský průmysl aj.) se začleňovaly stovky překupníků. Tento systém, resp. tržní mechanismus nutně působí negativně na ceny dříví, dosahované výrobcem.

Proto se v podniku LČR dosažený efekt z prodeje dříví loco lesní cesta pohybuje pouze kolem 36 EUR/ m3, zatímco ve Finsku kolem 51 EUR/ m3 a v Rakouských spolkových lesích kolem 53 EUR/ m3.

V obou posledně jmenovaných zemích se u pařezu prodává hlavně palivové dříví, jež nedosahuje ani 10% podílu z celkové těžby.

Zcela odlišně však působí mechanismus zadávání těžebních prací. V tomto případě vyjedná lesní závod cenu těchto prací nebo jejích jednotlivých části (projektů) přímo s příslušným podnikatelem. Proto se ve Finsku i v Rakousku zadávají vysoké podíly ročních těžeb diferencovaně soukromníkům, nebo menším i větším těžebním firmám. Tento systém vede k žádoucí soutěživosti o zakázky a v obou zemích se velmi osvědčil.

Ekonomika nevylučuje ekologii

Na příkladu jiných evropských špičkových lesních podniků a závodů se dá prokázat, že důsledná ekonomická orientace nikterak nevylučuje striktní respektování a plnění ekologických cílů. LČR by si měly v EU uvědomit současné velké šance, nově formulovat své cíle a aktivizovat svou činnost. Vrátí se tak do okruhu těch, k nimž již kdysi patřilo, totiž do okruhu nejlepších lesních podniků světa.

Adresa autora: Dipl. Ing. dr. Wolfgang Chaloupek

Vedoucí lesního závodu Waldviertel – Přední Alpy Rakouských spolkových lesů, a. s.

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Překlad: Jaromír Čížek, red. kráceno.

 

Cíl LČR – být přední oborovou státní společností ve střední Evropě

Diskutované téma – budoucnost a příležitosti státem vlastněných lesních podniků v nových zemích EU – bylo velmi zajímavé. Ačkoliv jsem byl odkázán na milost a nemilost překladatelů, byl jsem příjemně překvapen novými pohledy na věc. Diskuse však nebyla příliš živá, ačkoliv auditorium na ni bylo připravené. Z atmosféry byl cítit nedostatek optimismu. Možná bych si toho byl nevšiml, kdybych se býval nesetkal v posledních letech s několika spornými oblastmi českého lesnictví. Mám jistě omezené zkušenosti, a tak nejsem schopen vyhodnotit, zda budoucnost LČR je opravdu tak ponurá, jak ji někteří čeští lesníci vidí.

Finské lesnictví

Lesnictví má obrovský význam pro finskou ekonomiku, a proto bylo v národním zájmu rozvinout celý lesnický sektor i s oblastí zpracovatelského průmyslu. Za posledních pár desítek let se finské lesní průmyslové společnosti staly jedněmi z nejvýznamnějších v globálním měřítku a efektivita lesní produkce je vysoká. Celková rozloha země je cca 30 mil. ha (z toho 20,67 mil. ha jsou lesní plochy, na kterých se těží) se zásobami cca 2 mld. m3 s k. dříví.

Konkurenceschopnost

Trhy konečné spotřeby výrobků na bázi dřeva jsou globální se vzájemnou konkurencí. Ceny jsou určovány tímto otevřeným trhem. Šance Finska obstát v konkurenci nejsou malé.

Pro lesní průmyslové společnosti způsobuje poloha naší země významné nevýhody oproti střední Evropě ve formě vysokých nákladů na logistiku. Přeprava řeziva přes Baltské moře stojí minimálně 15–18 EUR/ m3. To má přímý vliv na platební schopnost a ochotu společností platit vyšší ceny za dříví a vlastníci lesů nemohou zvyšovat ceny dřeva. Jedinou alternativou vedoucí k dosažení ziskovosti lesní produkce tak byly intenzivní vývojové práce směrem k vyšší produktivitě všech operací v celém výrobním řetězci.

V období 1975–2005 rostla produktivita prací v lese průměrně o 4,8 % ročně, zatímco nárůst v ostatních sektorech hospodářství dosáhl 2,8 %. Náklady na těžbu a přepravu dříví z lesa do dřevozpracujících závodů nejsou ani poloviční ve srovnání s ČR, a to přestože hustota lesních cest je v Česku asi desetkrát vyšší a cena práce naopak zhruba čtyřikrát nižší než ve Finsku.

Cena smrkového dříví se v centrální Evropě i ve Finsku stále více srovnává. Efektivnost řetězce výroby a transportu dříví však zajišťuje ve Finsku pro vlastníka lesa vyšší prodejní cenu. Ta dosahuje 77–80 % prodejní ceny dříví ve zpracovatelských závodech (v ČR je to max. 50 %).

Srovnání podmínek

Nemůžeme přímo definovat potenciál zisků jen tím, že se podíváme na strukturu cen (nákladů) dřevozpracujících závodů v různých zemích. Podmínky jsou velmi odlišné.

Ve Finsku máme následující výhody: neexistují manipulační sklady – dříví je přímo v lese kráceno na požadované délky. Velikost nákladů kamiónů je vyšší než ve střední Evropě a neexistují časová omezení možnosti přepravy dříví. V soukromých lesích činí průměrná velikost holiny 2 ha. Pomocí harvestorů se vytěží přes 90 % dříví.

Opravdu ale vysvětlují tyto naše výhody rozdíl v efektivitě v řetězci těžba – přeprava dříví k odběrateli? Podle mého názoru ne. Konkurenční výhody existují i v ČR. Cena práce je ještě stále nízká. I přes zvyšování mezd zůstane nižší mzdová úroveň v porovnání např. s Rakouskem přinejmenším ještě příštích dvacet let. Ve zdejších lesích rostou produktivnější porosty s vysoce kvalitním smrkem. Jejich přírůst je výrazně větší než u finských smrkových porostů. Průměrná porostní zásoba ve Finsku je lehce pod 100 m3 m3/ha, v ČR kolem 250 m3/ha. Ve Finsku je více mladých porostů, v ČR je k dispozici významné množství zralých porostů s vysokým podílem sortimentu pilařská kulatina. Vynikající je také umístnění z pohledu dodávek surového dříví (kulatina, vláknina a štěpka) do dřevozpracujících závodů nebo konečných výrobků pro hlavní středoevropské trhy. A jako výhoda připojení země k EU se jeví i prvotřídní pozice ČR k dodávkám finálních výrobků (hlavně řeziva a deskových materiálů) do sousedních východoevropských zemí.

Potenciál a budoucnost LČR

Kvůli globalizaci nebudou v různých částech Evropy existovat výrazně odlišné tržní ceny pro obdobnou kvalitu surového dříví. LČR proto nemohou plánovat zvýšení příjmů pomocí nárůstu cen surového dříví. Nicméně závazek obhospodařování státního lesa je zřejmý: optimální využití státního vlastnictví bez ohrožení sociální, ekonomické nebo ekologické udržitelnosti. V ČR existuje potenciál ke zvýšení výnosů činností státních lesů ve vyšší efektivitě vynaložených prostředků v řetězci vedoucího z lesa do zpracovatelských závodů, či alternativně v navýšení těžeb ve státních lesích.

Možnost navýšení těžeb je omezena mj. regulací doby obmýtí, mohla by také ohrozit další funkce lesa, např. rekreační. Dala by se čekat i negativní reakce ekologů.

Zdá se, že v ČR existuje solidní politická vůle restrukturalizovat aktivity ve státních lesích s cílem vyšších státních příjmů z vlastněného lesa. Jestliže bude tato vůle transformována do rozhodnutí a činů, vidím budoucnost celého lesnického sektoru v ČR velmi pozitivně. Otázkou zůstává, zda šanci na změnu využijí Češi již nyní. Myslím si, že odkládání změn není ekonomicky udržitelné. Kvůli úrovni příjmů v sousedním Německu a Rakousku bude růst platů v příštích letech patrný (růst platů převyšuje průměrnou inflaci). Protože ceny surového dřeva ve střední Evropě jsou determinovány trhem (hlavně trojúhelníkem ČR, severní Rakousko, Bavorsko), současný tlak ke snížení cen dříví nastojato v Čechách se bude zvyšovat, dokud nárůst efektivity nepřekročí růst platů. Jeden scénář je takový, že platy stoupají, ale nárůst výkonnosti není odpovídající a část ceny dodaného surového dřeva se tomu musí přizpůsobit. Touto částí musí být právě prodej nastojato, jinak se budou muset lesní dělníci a lidé pracující v odvozu dříví smířit s pomalejším růstem mezd, než je průměr v ČR. Tento vývoj by tedy ještě snížil ceny dříví nastojato, a to není v zájmu českých daňových poplatníků.

Využití celkového potenciálu znamená širokou restrukturalizaci organizace a výrobních modelů. Redukce nákladů v celém řetězci les – zpracovatel dříví nemůže být úspěšná bez vyhodnocení všech organizačních jednotek řetězce a používaných výrobních procesů. Rozdělení podnikatelských aktivit mezi společnosti (privátní a státní) se může značně změnit. Některé části řetězce mohou postupem času vymizet úplně. Společnosti schopné změn, seberozvíjení se a konkurence v této restrukturalizační fázi zvítězí. Ale zároveň se budou rozvíjet nové obchodní i pracovní příležitosti; např. plány využití biomasy v širším měřítku vytvoří nový obchodní potenciál a příležitosti pro vlastníka lesa (jak státního, tak i privátního), pro dodavatele prací či výrobce elektrické energie. Potřeba dlouhodobé věrohodnosti a vůle politiků vytvoří nový model řízení státního lesa. Aktivní řízení LČR musí najít cesty, jak omezit náklady v řetězci les – zpracovatel dříví, jak využít potenciál bioenergie, a zvýšit tak výnosy z lesů.

Tohoto všeho se dá dosáhnout poučením se ze zahraničních zkušeností, spoluprácí s nejmodernější technikou vybavenými soukromými společnostmi (harvestorové technologie, počítačová řešení, dodavatelé technologií elektráren, dřevozpracující společnosti atd.) a zaměstnáváním ambiciózních a kompetentních lidí. Cíl LČR být jednou z nejlepších společností ohospodařujících lesy v Evropě je realistický. S četným množstvím konkurenčních výhod je to vlastně ten jediný racionální cíl.

Adresa autora: Mikko Jääskeläinen

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Autor je obchodním analytikem finského dřevozpracujícího koncernu UPM-Kymmene. Článek vyjadřuje jeho osobní názor na současné problémy českého lesnictví, nikoli postoj jeho zaměstnavatele.

Překlad: Bohumil Kos, red. kráceno