Zelená Korea
Karel Vančura
V závěru roku 2004 se v Korejské republice (Jižní Korea) konalo zasedání rozšířeného výboru IUFRO, který přijal některá závažná rozhodnutí. Ta budou v letošním kongresovém roce předložena mezinárodní radě a ovlivní činnost IUFRO do konce desetiletí. Při tajném hlasování bylo korejské hlavní město Soul vybráno z původních pěti uchazečů jako místo konání XXIII. kongresu IUFRO v roce 2010 a prof. Don Koo Lee z místní národní univerzity byl zvolen kandidátem na funkci prezidenta pro období 2006–2010. Tyto skutečnosti dokládají význam, který Korea přikládá lesnické problematice, a jsou i oceněním úspěchů, jichž tato země dosáhla v lesním hospodářství a lesnickém výzkumu. Vítězství korejské diplomacie bylo podpořeno ze strany vlády, lesnických, ale i dalších organizací. Snaha zviditelnit lesnictví země nejen v oblasti ASEAN (The Association of Southeast Asian Nations, Asociace zemí jihovýchodní Asie), ale i v celosvětovém měřítku se projevuje mj. podporou řešení globálních lesnických problémů, s nimiž má Korea vlastní zkušenosti. Následující řádky přinášejí základní informace o lesnictví této země, která se právem označuje jako „zelená“, neboť je zřejmě jednou z mála, kde kromě počtu obyvatel trvale roste i rozloha lesů.
Korejská republika zaujímá 99 600 km2 jižní části korejského poloostrova mezi 33. a 43. stupněm severní šířky (cca 45 % území poloostrova). Je to hornatá země ležící převážně v mírném lesním pásmu; rozmanitost druhů je vzhledem ke kombinaci pozemních i mořských ekosystémů relativně bohatá. Nejsou zde činné sopky ani ničivá zemětřesení.
Hlavní druhy dřevin v korejských lesích
V jižní části země dochází na sopečných svazích k symbióze subtropických druhů s dřevinami mírného pásma. Dominujícími druhy jsou dub Quercus acuta, dále Castanopsis cuspidata a Camellia japonica. Řídce se vyskytují Cymbidium kanran, C. nipponicum, Crypsinus hastantus, Symplocos pryunifolia. V nových výsadbách se již dlouhou dobu uplatňuje kryptomerie Cryptomeriea japonica.
Chladnější mírná zóna leží mezi 35. a 43. stupněm szš. a nejsou do ní zahrnuty nejvyšší hory. Je to pásmo opadavých listnáčů, které však byly z větší části zničeny a nahrazeny převážně borovými lesy. Vyskytují se zde duby, břízy, jasany, zelkova, z borovic P. densiflora, P. koriansis, P. thunbergii.
Horské hřebeny a nejsevernější část země tvoří chladnou lesní zónu s průměrnou teplotou nižší než 5 0C. Původní jehličnany byly i zde nahrazeny a přeměněny na smíšené lesy, v nichž převažují Abies holophylla, Picea jezoenzis, Quercus dentata, Betula platyphylla a Juglans mandshurica.
Lesní půdy poloostrova jsou náchylné k erozi. Příkré svahy hor jsou ohrožené zejména v období letních přívalových dešťů. Snahy o využití lesa k prevenci eroze započaly již v roce 1907. Hlavními druhy dodnes používanými k ochraně půdy jsou akát, sibiřská olše Alnus hirsuta, borovice tuhá – Pinus rigida a jedle Abies firma.
Plány rozvoje lesů
Sucho, záplavy, nedostatek paliva a nárůst sociálních problémů po válce na počátku padesátých let vedly mj. k drancování lesů, které se ocitly ve stavu totální devastace, a celková průměrná zásoba klesla na 5,7 m3/ha. Bylo třeba celonárodní akce k zastavení degradace lesů, a tak byl v roce 1973 vyhlášen první desetiletý plán jejich rozvoje. Hlavním cílem bylo za účasti veřejnosti obnovit 1 milión ha zničených lesů rychle rostoucími dřevinami. V souvislosti s tímto plánem byl vyhlášen Den stromů a Celonárodní období výsadby stromů. Následně bylo aktivnější pěstování lesů podporováno uplatňováním různých technik, včetně hnojení porostů a ochrany proti škůdcům. Kampaň byla dokončena již po šesti letech obnovou 770 000 ha zničených lesů s celkovou rozlohou zalesnění 2 166 000 ha. Druhý desetiletý plán (1987–1997) byl v širším měřítku orientován na založení velkých zón hospodářských lesů k dlouhodobému zajištění zdrojů dřeva pro pokrytí domácí spotřeby. K dosažení tohoto cíle přijala vláda různá politická opatření, zahrnující např. zlepšení zalesňovacích plánů, ochrany lesů, založení nadací pro vytvoření fondů na obnovu lesních porostů, a to jak soukromých, tak státních lesů. Výsledkem byl vznik osmdesáti velkoplošných komerčních lesních oblastí, kde bylo úspěšně založeno 325 000 ha lesa s myšlenkou na konzistentní obhospodařování jak zbytků přirozených lesů, tak mladých výsadeb. Kromě vlastního zalesňování byly rozvíjeny aktivity na zamezení eroze a propagovány pokrokové metody biologické ochrany proti hmyzím škůdcům. Třetí plán (1988-1997) měl za cíl harmonizovat ekonomické efekty s veřejnými zájmy.
Lesní zdroje
Plocha lesů Korejské republiky je 6,4 mil. ha (65% lesnatost), plocha nelesní půdy je 3,6 mil. ha. Místní lesy pokrývaly v roce 2000 pouze 10 %, a v roce 2003 dokonce pouze 6 % celkové spotřeby dřeva. Korea je zcela závislá na jeho dovozu a vzhledem k tomu, že většina porostů je mladších 40 let, tomu tak bude ještě dlouhou dobu. Přitom spotřeba dřeva roste v souvislosti s ekonomickým rozvojem a pokračujícím růstem počtu obyvatel – s ohledem na počet lidí je zásoba dřeva na obyvatele (< 0,2 m3) sotva čtvrtinová ve srovnání se světovým průměrem. Nejvíce dřeva se dováží z Indonésie (17,9 %) a Malajsie (14,7 %), na dovozu se dále podílí Nový Zéland (14,4 %), Čína (11 %), USA (10,9 %), Rusko (6,5 %), Austrálie (4,5 %), ostatní země tvoří 20 % dovozu.
K řešení potřeby dodávek zakládají Korejci plantáže mimo území své vlasti. Tyto aktivity započaly v roce 1958 v Indonésii; soukromý zpracovatelský průmysl financuje rozšiřování lesů v Malajsii a dalších zemích ASEAN. Od roku 1992 vláda poskytuje výhodné půjčky na investice do výsadeb v Austrálii, Vietnamu a na Novém Zélandě. Výhled do roku 2050 předpokládá, že 50 % spotřeby dřeva bude pokryto právě z plantáží, které Korea zakládá v zahraničí – jejich rozloha by se v té době měla pohybovat okolo 1 mil. ha. V roce 2020 bude touto cestou „soběstačnost“ zabezpečena z 22 %, v roce 2040 pak ze 36 %.
Naplnění vize „navenek krásných a ekonomicky hodnotných lesů“ pro 21. století má být dosaženo pomocí pěstování lesů udržitelným způsobem a využíváním šlechtěného osiva.
Infrastruktura a mechanizace
Korejci také chtějí zpřístupnit lesy hustší cestní sítí. Ze 2 m/ha v roce 1998 má být v roce 2030 průměrná hustota cestní sítě v lesích 10 m/ha. Podíl mechanizace lesních prací má z dnešních 20 % vzrůst v polovině století na 90 %. Do r. 2050 se také má 7,5krát zvýšit počet THP zaměstnanců v lesnictví – cca 30 000 lidí by mělo mít v lese stálé zaměstnání s výhledem na důchod, který podle současného systému není zcela běžný a pobírá jej 1/5 až 1/4 zaměstnaných osob. Modernizují se zařízení na zpracování nedřevních lesních produktů.
Vlastnictví lesů
Státní lesy, zabírající cca 22 % území, se dělí do dvou kategorií – trvalé (produkční a ochranné) a přechodné či lesy zvláštního určení. Ty nalezneme především na svazích (21-360), na nichž roste asi 50 % všech lesů. Jsou zvláštní kategorií lesů, užívaných k jiným účelům, než je produkce dřeva. Za obhospodařování státních lesů je odpovědných pět národních lesních úřadů.
Soukromých vlastníků (včetně klášterů a různých korporací) jsou asi 2 milióny, přitom 96 % z nich vlastní méně než 10 ha lesa. Ve spolupráci se SRN byl pro jejich podporu připraven program orientovaný na družstevní obhospodařování lesů. V jeho rámci vzniklo Středisko pro trénink lesních dělníků. Od roku 1994 jsou soukromníkům k dispozici odborníci na poradenství, připravovaní státní lesní službou.
V roce 2030 má být asi 25 % všech lesů začleněno do kategorie lesů ochranných; očekává se, že vzroste význam lesů z vodohospodářského hlediska.
Výnosy z lesů
Hodnota lesních produktů dosahovala na počátku milénia asi 2 trilióny wonů (tj. cca 44,5 mld. Kč), což představuje asi 0,2 % HDP. Z toho pouze 5,5 % tvoří produkce dříví, zbytek připadá na lesní plody, houby, léčivé rostliny, oříšky apod. Medicinální účinky rostlin – včetně dřevin – jsou jedním z hlavních přínosů z lesů a příjmů z nich. V porovnání s tím je produkce dřeva okrajová a Korea bude ještě dlouho ve spotřebě dřeva závislá na dovozu (nyní 94 %). Předpokládá se, že environmentální role lesů bude v nejbližší době stále důležitější.
S cílem zlepšit životní úroveň venkovského obyvatelstva vláda aktivně podporuje rovněž zpracovávání nedřevních užitků z lesů. Také výzkumné ústavy mají své programy orientovány více na léčivé rostliny a farmaceutické produkty (především ženšen) než na dřevo. Pozitivní efekt dřeva s ohledem na jímání uhlíku vzrůstá s významem recyklace, jež se nyní týká cca 11 mil. m3 dřevního odpadu (36 %). V roce 2030 by to mělo být až 80 %. Stát podporuje šíření městských lesů, včet-ně budování rekreačního zázemí. V budoucnu mají v agroturistice hrát významnou úlohu tzv. horské vesnice (projekt jich předpokládá 240), které kromě možnosti rekreace pro městské obyvatelstvo přinesou prostřednictvím zvýšení zaměstnanosti i zlepšení životní úrovně na venkově. Stát má zájem vykupovat soukromé lesní pozemky a jiný majetek tam, kde je to důležité z hlediska veřejného zájmu.
Lesní zákon a lesnické organizace
Lesů a lesního hospodářství se týká více zákonů: lesní zákon (1961), zákon o obraně proti erozi (1962), zákon o lesních družstvech (1993) nebo zákon o rozvoji a podpoře hospodaření v lesích (1997). Lesní služba (KFS) spadá pod ministerstvo zemědělství a lesnictví. Její základní funkcí je zajištění ochrany všech lesů, jejich pěstování a využití, zabezpečení výzkumu a tréninku pracujících a lesnická politika.
Korejský lesnický výzkumný ústav (KFRI) byl založen již v roce 1922. V roce 1998/99 pod svou správu přibral Ústav lesnické genetiky a Lesnické tréninkové centrum. V současné době má 5 útvarů (životní prostředí, lesní výrobky, lesní zdroje, šlechtění dřevin, lesnické vzdělávání a trénink), 17 oddělení a 4 výzkumné stanice. Výzkumný ústav založil v roce 1968 banky osiva a většina sazenic 21 hlavních komerčně využívaných dřevin byla vypěstována ze semen dodaných těmito bankami. Druhy pro zalesňování konkrétních lokalit jsou vybírány nejen s ohledem na podrobné analýzy stanovišť, ale i se zřetelem na preference vlastníků lesa. V současné době se strategie zalesňování mění; hlavním cílem již není pokrytí a ozelenění půdy, ale odpovědné obhospodařování lesních zdrojů. To by mělo změnit špatně rostoucí lesy na komerčně využitelné porosty vhodných zužitkovatelných dřevin. Probírky se provádějí obvykle maximálně 2x za obmýtí a výzkumný ústav je mj. zodpovědný za celonárodní kampaň objasňující význam pěstování lesů.
Ke KFS patří i Národní arboretum založené v roce 1999 nedaleko Soulu. Soustřeďuje okolo 2900 rostlin včetně 1660 dřevin a kromě konzervačních úkolů zajišťuje vzdělávání a výstavy. Od roku 1971 existuje Lesní letecká služba, jejímž posláním je prevence požárů, škod působených hmyzem a jinými škodlivými činiteli. Kromě helikoptér jsou v 7 regionálních stanicích připravena i obří letadla určená k hašení požárů. Národní federace lesních družstev je ústřední organizací sdružující 9 provinčních agentur a na 150 lesních sdružení soukromých majitelů lesů.
Mezinárodní spolupráce
Na rozdíl od jižní části Korejského poloostrova, v Severní Koreji v uplynulém půlstoletí devastace lesů pokračovala. Jihokorejská lesní správa přes původní ztrátu jakýchkoli kontaktů podporuje obnovu lesů na severu dodávkami osiva, sazenic i hnojiv. Některé další snahy o spolupráci jsou motivovány výhledem na možné budoucí sjednocení země.
Korejská republika se snaží uplatnit zejména v zemích ASEAN. Od roku 2000 probíhá pětiletý projekt AKECOP (ASEAN-KOREA Environmental Cooperation Project, Projekt spolupráce Korejské republiky se zeměmi ASEAN v oblasti životního prostředí) a byla ustavena pracovní skupina pro kooperaci v této oblasti. V rámci projektu byly zahájeny výzkumné a vzdělávací programy, např. „Obnovení degradovaných lesních ekosystémů v tropických oblastech JV Asie“.
Kromě dosavadní spolupráce s ASEAN a mezinárodními organizacemi chce Korejská republika hostit i světový lesnický kongres FAO v roce 2009.
Adresa autora:
Karel Vančura
ÚHÚL Brandýs nad Labem,
e-mail:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor