Úvodník

Ing. František Kučera, Předseda SVOL, Člen redakční rady LP

Vážení čtenáři,

byl jsem požádán o krátké zamyšlení nad úrovní naší lesnické legislativy a vyjádření názoru nestátních vlastníků lesů sdružených ve SVOL (Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR) na přípravu novely lesního zákona.

Bohužel musím konstatovat, že v posledních letech náš parlament doslova chrlí nové a nové zákony a ministerstva nás zahlcují novými vyhláškami, předpisy a doporučeními. O kvalitě nově vznikajících právních norem, které jsou často vytvářeny odborníky na hony vzdálenými realitě lesnického provozu, svědčí i fakt, že jsou ve velmi krátké době od svého vzniku novelizovány a modifikovány. Namátkou bych uvedl např. zákon o nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin, zákon o zaměstnanosti s "definováním" švarcsystému nebo vyhlášku o mysliveckém plánování apod. Legislativní změny jsou často řešeny bez zřetele na jejich finanční dopady a aktuální ekonomické možnosti vlastníků lesů.

Skutečností, jež nás při tvorbě nových zákonných norem nesmírně znepokojuje, je trend směřující ke zvyšování ingerence orgánů státu do činnosti soukromých subjektů a sílící tendence vyjmout celou řadu rozhodovacích procesů z režimu podléhajícímu správnímu řádu. Stále častěji se setkáváme s pojmy jako "nepřiměřený", "neodpovídající", "značné poškození", jež jsou pak předmětem bedlivého a "odborného" posouzení orgánu státní správy a jeho následného rozhodnutí. Domnívám se, že potřebných cílů, například i z hlediska ochrany životního prostředí, nelze dosáhnout, pokud budeme vlastníkovi lesa jenom nařizovat, předepisovat nebo jej trestat; potřebná je motivace vlastníka a kvalitní poradenství.

Naše zásadní stanovisko k současně platnému zákonu č. 289/Sb., o lesích, a k jeho případné novele zůstává neměnné - jsme přesvědčeni, že jeho stávající znění, které vznikalo velmi složitě a obtížně jako kompromis mnohdy velmi protichůdných názorů, umožňuje řádné hospodaření i výkon státní správy lesů a více než dostatečně zajišťuje plnění všech funkcí lesa i další veřejné zájmy. Po dobu jeho platnosti nedošlo k takovým společenským změnám, jež by vyžadovaly jeho urychlenou novelizaci. Současně si plně uvědomujeme, že je to zákon poplatný době, ve které vznikal, a má velmi daleko jak k modernímu pojetí lesa a jeho funkcí v krajině, tak i k důslednému respektování vlastnických práv a ohledu na stále tvrdší ekonomické dopady státem požadovaných omezení na lesní majetky.

Pokud chceme, aby nový lesní zákon přiblížil české lesní právo principům existujícím v lesnicky vyspělých státech Evropské unie, pak přirozeným základem, z něhož při jeho přípravě musíme vycházet, je Národní lesnický program, schválený usnesením vlády ČR v lednu 2003. Ten ve své preambuli uvádí, že základním principem je obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem při omezování administrativních zásahů státu na nevyhnutelné minimum, při motivačním působení státní lesnické politiky na podporu veřejných zájmů a při zvyšování odpovědnosti vlastníků lesů za svůj majetek.

Konkrétně uvedu několik okruhů problémů, které by se měly podle názoru SVOL objevit již ve věcném záměru zákona a nad nimiž by měla být následně vedena odborná diskuse: ponechat LHP jako nástroj vlastníka lesa, rozlišovat mezi druhy vlastnictví - lesy soukromé a lesy veřejné, stanovit závazným ukazatelem LHP pouze maximální výši těžeb. Dále je třeba řešit veřejný zájem na výsadbě melioračních a zpevňujících dřevin a výchově mladých porostů - stejně jako v západních státech - státní dotační politikou, také zvážit účelnost termínů zalesnění holin a zejména zajištění kultur a zvážit snížení hranice obmýtí na 70 let. Dalším problémem je zajistit použití poplatků za trvalé nebo dočasné odnětí pozemků určených k plnění funkce lesa ve prospěch lesa, důsledně rozlišit funkci a postavení odborného lesního hospodáře, kterého si zvolí a platí vlastník lesa, a OLH placeného státem za účelem zajištění odborného hospodaření v lesích pod 50 ha, a rozšířit státní podporu na arondace státních lesních majetků a ostatních druhů vlastnictví. Bylo by vhodné legislativně ošetřit sdružování vlastníků lesů za účelem jejich obhospodařování, aby se činnosti sdružení mohly spolu s fyzickými osobami účastnit i obce - podobně jako je tomu u honebních společenstev.

Závěrem bych chtěl podotknout, že se nepodaří vytvořit dobrý a moderní lesní zákon, pokud naše politická reprezentace neučiní jedno důležité rozhodnutí, a to odstranění duality státní správy v našem lesním hospodářství.