Destrukce porostů v NP Šumava
Vladimír Krečmer
Vědecký projekt MŽP ČR, realizovaný týmem pod vedením prof. I. Vyskota (MZLU Brno), předložil nové pojetí funkcí lesa a vypracoval postup k jejich ekonomickému ohodnocení. Spočívá v tom, že funkcemi lesa jako ekosystému se rozumějí v něm probíhající přírodní procesy, a to bez ohledu na jejich význam pro lidskou společnost. Jsou to interní procesy v přírodním režimu života ekosystému lesa. V záměru MŽP ČR bylo podle tohoto hodnocení samotné přírody oceňovat změny, které v lesích působí zásahy člověka, a ty, jež by porušovaly právní předpisy, ocenit jako poškození přírody (ekologickou újmu), a umožnit tak náležitý postih.
Bezzásahovost a újma na přírodě
Roční těžba a obnova hospodářských lesů představuje na přírodě újmu ve výši několika desítek miliard korun. To je ovšem zatím kryto platným lesním zákonem 289/1995 Sb., takže postih hrozí pouze jeho přestupníkům. V každém případě jde o pozoruhodné pojetí ceny, která má podle zmíněného projektu vyjadřovat též újmu na oněch přírodních procesech – tedy na životadárných funkcích lesa. O této újmě existuje již velký počet zvláštních vědeckých posouzení.
Výrazným případem zvláštního užívání vědecké práce, metody objednané MŽP ČR k hodnocení funkcí lesa a ústavním činitelem za jedině možnou metodu prohlášené, je přístup k důsledkům cíleně opomíjené asanace přemnoženého kůrovce a velkoplošné destrukci smrkových porostů žírem přemnoženého hmyzu na ploše Národního parku Šumava (NPŠ). Na ploše převážně kulturních lesních ekosystémů došlo k záměrně netlumenému přemnožení kůrovce realizací ideje tzv. „bezzásahovosti“ – po letech aplikace ještě ani řádně nedefinované – a tím i k destrukci velkých ploch lesů. Dnes jsou sice v kategorii zvláštního určení údajně s výlučnou funkcí ochrany přírody, dříve však převážně hospodářských a člověkem po staletí silně ovlivněných, tedy dosud kulturních lesů. Nesporné jsou např. zásadní změny radiační, tepelné i vodní bilance a režimu proudění vzduchu a další velké změny životního prostředí v lesích. Kdyby i nadále zůstaly lesy hospodářskými, pak jejich destrukcí by vznikala změnou přírodních procesů podle hodnotící terminologie metody nesporně velká ekologická újma, tím i nemalé oslabení celospolečenských (či životadárných) funkcí lesa; podle jiného environmentálního hlediska také výrazné poškození životního prostředí v lesích. Podle neoficiálně provedených kalkulací by újma na jediné lesní správě NPŠ činila přes 4 miliardy Kč.
Je v NP příroda „jiná“?
Přesto se žádné trestní stíhání ani správní řízení o zvláště velké škodě na přírodě a životním prostředí v lesích NPŠ zatím nekonalo. Vyznavačům filosofie hlubinné ekologie („deep ecology“) to zajisté připadá „normální“ na rozdíl od těch, kteří poukazují na fakt, že jde o následky rozhodnutí konkrétních osob a orgánů, před jejichž následky opakovaně varovali obecně vážení odborníci na velkých shromážděních včetně mezinárodních. Také již dobře známé vzniklé následky ve stavu lesů, jejichž soulad se zakládací právní normou NPŠ může být důvodně
zpochybňován, byly předpovězeny, zatímco argumenty zastánců naprosté bezzásahovosti o chování lýkožrouta smrkového a vývoji lesa se ukázaly jako nesprávné. Oficiální analýzy těchto rozporů mezi stavy předpovídanými v záměrech a stavy reálnými nejsou známy. Jestliže Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., mluvilo např. o uchování přírodního prostředí NPŠ či zachování typického vzhledu krajiny, přírodní prostředí se zásadně změnilo na tisících hektarech a jsme přesvědčováni o „nové estetice“ velkoplošně odumřelých lesů.
Máme-li ve smyslu metody posuzovat změny přírodních procesů bez ohledu na zájmy člověka, mělo by jít i v NPŠ jednoznačně o újmu na přírodních procesech, a tedy na životním prostředí v lesích. Ta by nebyla vznikla v takové míře, kdyby se včas přistoupilo k asanaci, jak ukládá zákon. Je snad v národních parcích příroda natolik jiná, že změna přírodních procesů a tím oslabení funkcí lesa není ani újmou přírody, ani ohrožením či poškozením životního prostředí v lesích?
Destrukční jevy lesů v NPŠ, známé z posledního desetiletí 20. století, se mohou opakovat, pokud bude pokračovat programová „bezzásahovost“ (požadovaná ekologistickými nadšenci coby absolutní vláda přírody) i pro další velké rozlohy NPŠ. Zejména pak pro původně hospodářské lesy, stanovištně nevhodné kulturní ekosystémy v podobě smrkových monokultur (bezzásahová zóna NPŠ má být v „časově blízkém horizontu“ – ve lhůtě řádu roků – rozšířena zhruba na 30 % jeho plochy). Vyvolává to otázky, plynoucí i z toho, že MŽP objednaná metoda hodnocení přírody pro přírodu samu či životadárných funkcí lesa není v NPŠ uplatněná. Už jen o zásadních změnách energetických bilancí i vodní bilance postižených lesních ekosystémů i režimu vzdušného proudění, tj. základních klimatogenetických faktorů v měřítku až mezoklimatu, i o dalších principiálních dopadech v ekosystémové funkční soustavě (§ 3 zákona 17/1991 Sb.) nelze pochybovat. Stalo se tak v horských lesích, aniž by se v řadách nadšenců, jimž média říkají ekologové, vážně uvažovalo o možných rizicích pro biogeosystém krajiny nejen v hranicích parku samého, ale i pro kulturní krajinu regionu. Horší je to, že možná rizika nebere na vědomí ani část skutečných ekologů – nebo to alespoň nedávají znát.
Rizika bezzásahovosti
Velkoplošná destrukce horských lesů představuje nemalá možná rizika jak pro lesy samy a tím i pro ochranu přírody, tak pro biogeosystém krajiny i mimo hranice parku (dnešní mimoprodukční funkce, zejména vodohospodářské). Jsou přece celé knihovny výsledků z téměř dvou set let studií o vývoji (pra)lesů a o vlivech stavu lesů na životní prostředí krajiny. Poznatky věd nikdo nevyvrátil. O možných rizicích má co říci včasný průzkum (dosud se neprováděl), o ceně za to placené v pojetí hlubinné ekologie pak metoda prof. I. Vyskota. Odezva MŽP ČR na upozornění Národního lesnického komitétu (NLK) z května 2004 na ohrožení NP a možná rizika pro krajinu je velmi znepokojující. V písemné odpovědi se argumentuje tím, že „žádné nebezpečí nehrozí - kůrovci mimo hranice parku určitě nebudou puštěni.“ O jiných rizicích velkoplošných destrukcí horských lesů nepadlo slovo. Není účelem nyní rozebírat, zda v NPŠ jde o mimořádně rozsáhlý přírodovědný experiment s horskými lesy – v podstatě destruktivní výzkum, naprostou bezstarostnost nebo o mimořádně velké selhání lidského kritického rozumu v podobě politického rozhodnutí dosáhnout co nejrychlejšího zařazení NPŠ do II. kategorie podle IUCN.
Legislativa
Jestliže kdekoliv v kulturním smrkovém porostu dojde k výletu kůrovce třeba jen z několika málo stromů, dostavuje se státní orgán s kompetencí v ochraně lesa a podle § 4 zákona 282/1991 Sb. udílí sankce. Jakékoli další šetření co, v čem a do jaké míry bylo ohroženo či poškozeno, není nutné. Stačí naplnit slova zákona (vytvořit vlastním zaviněním podmínky pro působení škodlivých činitelů) a je tu skutek, hodnotitelný ve správním řízení podle § 4, bod c) zákona 282/1991 Sb. Zákon v daném § 4 stanoví, že bude uložena pokuta až do výše jednoho miliónu Kč provinilým právnickým nebo fyzickým osobám. Zákonodárce – snad vědom si nelehkosti problému – velkoryse určil, že není potřebí starat se o zjištění reálné skutkové podstaty: stačí vytvořit podle velice obecných představ podmínky pro působení.
Tyto představy bývají v praxi vesměs totožné či velmi blízké hlediskům ochrany tvorby prodejné dřevní hmoty na pni, ochrany výnosu z lesa. I zde se projevuje klasický, původně producentům dřeva vlastní názor, který alfu i omegu funkčnosti lesa spatřuje v kvantitě dřevní hmoty. Avšak ve skutečnosti porušením takových hledisek žádný přírodě škodlivý následek nastat nemusí. Čin může naopak životní prostředí v lesích zlepšit – a přesto je nutno uložit sankce.
Stanoví-li státní orgán podle své metodiky poškození životního prostředí v lesích v hodnotě desítek miliónů korun, avšak posudky specialistů na ŽP a funkce lesa neshledají žádné ohrožení či poškození žádné z možných funkcí, ba zjistí se dokonce určité zlepšení stavu, měl by to být vysoce alarmující signál.
Jako přímý účastník přípravy lesního zákona 289/1995 Sb. jsem byl svědkem toho, jak absence politického konsensu nedala tehdy možnost stanovit v něm sankce za poškozování lesa jako výrobního prostředku specifické povahy v takové míře, aby se přestupování zákona prostě nevyplácelo. Magický vliv pojmu „životní prostředí“ to po letech umožnil na základech, o nichž bylo pojednáno. Nejvyšší soud ČR na doporučení MŽP je přesvědčen o vhodnosti užívat metodu ekonomického hodnocení přírodních procesů jakožto specifických funkcí lesa pro práci soudních znalců, kteří by se zabývali vyčíslením ekologické újmy, vzniklé protizákonným nakládáním s lesem odpovědnou osobou. Považuji to za mimořádně závažnou skutečnost z hlediska lesnické i environmentální politiky ČR.
Jde o státní dirigismus?
Čím by bylo možno doložit, že v hospodářských lesích jsou jisté změny přírodních procesů v lesním ekosystému přírodě vysoce škodlivé, zatímco v NP tytéž změny nikoli? Vždyť sám autor hodnotící metody a vedoucí týmu projektu, prof. I. Vyskot, snažící se vědecky postupovat k řešení zapeklitého problému ekonomického hodnocení přírody samé, takové jednostranné uplatňování své metody označil za paradoxní, a to veřejně na plénu odborného semináře k oceňování funkcí lesů (Sv. Jan pod Skalou, 21. října 2003).
Vědeckého projektu hodnocení přírodních dějů v lesích se chopila politika. MŽP ho na jedné straně užívá podle etického záměru zachránit naše hospodářské lesy před devastací od přestupníků lesního zákona, na straně druhé ve zcela jiném etickém vztahu k lesům ve vlastní správě varuje se ocenit danou metodou totéž, působené „bezzásahovostí“, např. odmítáním řádné a včasné asanace přemnoženého hmyzu v lesních porostech přírodě často nikoli blízkých. Přednost dostala strategie katastrofické obnovy lesa, patrně ve snaze mít co nejdříve národní park odpovídající údajným kritériím parku II. kategorie IUCN namísto nedestrukční strategie postupné přeměny kulturních lesů bez jejich velkoplošné náhlé smrti v ekosystémy přírodě bližší. Obě strategie však usilují o národní park, mají dokonce identický cíl. Je však varianta katastrofického postupu k cíli s jeho jasnými paradoxy a možnými riziky přijatelná v demokratické společnosti bez vyčerpávající odborné diskuse a zakotvení v právní normě na základě politického konsensu? Není to příklad státního dirigismu, kdy se státní aparát účelově rozhodl hodnotit změny přírodních procesů jenom v lesích hospodářských, avšak tam, kde on sám odpovídá za experimentální plochu s velkými změnami přírodních procesů, k hodnocení stejných změn nepřistupuje?
Adresa autora:
Ing. Vladimír Krečmer, CSc.
Na Loukoti 20
160 000 Praha 6