Editorial
Vážení čtenáři,
poslední měsíce se nesly ve znamení pro lesníky a dřevaře zajímavých akcí, což se projevilo i na obsahu Lesnické práce, který je nabit reportážemi.
Již evergreenem jsou nekonečné diskuse o bezzásahovosti a zonaci, spojené hlavně s NP Šumava. V poslední době k nám ale doléhají takřka stejné polemiky ze sousedního Slovenska - se stejným vzájemným nepochopením, napadáním a ideologií. Hodně energie se namísto tolik potřebné práce a pomoci při obnově Tater spotřebovává v nesmyslných sporech. Uvolnění cest na pomezí 4. a 5. (nejvyššího) stupně ochrany vyvolalo mezi "ochránci přírody" bouřlivou, místy až hysterickou neadekvátní reakci - slovenské i zahraniční nevládní organizace požadují zastavení finanční pomoci z Bruselu, ředitel NP Šumava A. Pavlíčko dokonce odvolal pomoc, kterou lesníci ze Šumavy Tatrám poskytují, do sporu se vložil i náš ministr životního prostředí Ambrozek.
Vše se děje podle stále stejného scénáře - kritici jakýchkoliv zásahů, zastánci "bezzásahovosti", nejsou většinou ochotni připustit odchylky od svého dogmatu, často navzdory reálným podmínkám, situaci nebo mínění místních obyvatel. Většina lesníků si zase ještě nezvykla na to, že kritika "neodborníků" je normální součástí otevřené společnosti a mnohdy může přinést i zajímavé podněty, často reagují podrážděně a uzavírají se laické diskusi.
Je pravda, že když čtu "klackovité" vyjádření J. Bláhy z Hnutí Duha k VIII. sněmu lesníků na Šumavě, podobným pocitům se těžko bráním. Přesto si myslím, že není jiné cesty, než se zdržet jakýchkoliv osobních útoků, trpělivě komunikovat a nenálepkovat. A stále veřejnosti připomínat a dokazovat, že většina z nás lesníků jsou ti nejpřirozenější ochránci přírody a stav mnoha z dnes tak vyzdvihovaných chráněných území je i výsledkem lesnické péče. K tomu by mělo přispět i sdružení PRO SILVA BOHEMICA, jehož 10leté výročí založení si v tomto čísle připomínáme.