Jak zakázat „švarcsystém“? - Změna § 13 zákona o zaměstnanosti
Jaroslav Jakubka
Zákonem č. 202/2005 Sb. (ze 3. května 2005 s účinností od 27. května 2005), kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, byl novelizován § 13 zákona o zaměstnanosti, tedy ustanovení, jež způsobovalo nemálo problémů podnikatelům, ale i kontrolním orgánům. Přitom před touto novelou obsahoval zákon o zaměstnanosti v podstatě stejnou právní úpravu, která byla obsažena již v § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. Podstatou právní úpravy je výslovné ustanovení, podle něhož stát preferuje zaměstnávání zaměstnanců v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce a zakazuje kvazi-zaměstnávání osob, které jsou z hlediska právního postavení k svému zaměstnavateli osobami samostatně výdělečně činnými (tzv. švarcsystém).
Historie zákazu „švarcsystému“ a franchising
Právní úprava zákazu „švarsystému“ vznikla v důsledku praxe některých podnikatelů, kteří namísto zaměstnávání zaměstnanců v pracovněprávních vztazích podmiňovali výkon těchto činností získáním živnostenského oprávnění fyzické osoby a tyto práce zadávali jako zakázku na základě obchodní smlouvy. Zákonem č. 578/1991 Sb., jenž změnil zákon o zaměstnanosti byl tento systém zakázán. Právnickým a fyzickým osobám byla stanovena povinnost zajišťovat plnění běžných úkolů zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnávají v pracovních vztazích podle zákoníku práce, pokud je fyzická osoba neplní sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí anebo pokud je právnická osoba nezajišťuje prostřednictvím svých společníků nebo členů.
Zákonem č. 369/2000 Sb., byla do ustanovení upravujícího zákaz „švarsystému“ zapracována výjimka, a to možnost svěřit plnění běžných úkolů jinému zaměstnavateli, který má svěřené činnosti zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je dále zajišťovat svými zaměstnanci (tzv. franchising). Jinému zaměstnavateli lze však svěřit plnění běžných úkolů jen za předpokladu, že tyto úkoly (činnosti) má v předmětu své činnosti. Ty musí zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce, čímž je sledován účel, aby tyto svěřené činnosti nemohly být tzv. řetězením dále svěřovány dalším zaměstnavatelům. Franchising není v současné době samostatně upraven žádným zákonem. Předmětem franchisingových vztahů je poskytnutí know-how, popřípadě jiných průmyslových práv. Příjemce pak dále podniká pod jménem poskytovatele, získává právo užívat jeho ochrannou známku, klienty, poznatky a zkušenosti. Franchisingová smlouva obsahuje prvky různých typů smluv (licenční smlouvu, nájemní smlouvu, smlouvu o obchodním zastoupení atd.).
Předposlední změna v právní úpravě „švarcsystému“ byla provedena zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Podle této právní úpravy lze zajistit plnění běžných úkolů i zaměstnanci agentury práce, kteří byli k zaměstnavateli (uživateli) dočasně přiděleni k výkonu práce. V případě, že bude zaměstnavatel plnit běžné úkoly tímto způsobem zapůjčenými zaměstnanci, nepůjde o porušení zákazu „švarcsystému“.
Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., tudíž jen převzal dosavadní právní úpravu s tím, že umožnil kromě franchisingu ještě další výjimku, a to možnost plnění běžných úkolů dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce. Cílem všech dosavadních právních úprav bylo zabezpečit ochranu práva občanů na zaměstnání, především možnost jejich pracovního uplatnění na základě pracovněprávních vztahů. „Švarcsystém“ totiž zprošťuje zaměstnavatele plnění povinností vyplývajících pro něj ze zákoníku práce vůči zaměstnancům a vylučuje ochranu občana v pracovněprávních vztazích, pokud jde o ustanovení zaručující v souvislosti s výkonem práce pracovněprávní nároky.
Výjimky ze zákazu „švarcsystému“
Předmět činnosti zaměstnavatele, který by měl zajišťovat svými zaměstnanci v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce, vyplývá z obchodního rejstříku, živnostenského oprávnění, případně ze zvláštního zákona. Běžné úkoly vyplývající z předmětu činnosti jsou pak úkoly přímo souvisejícími se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb. Za přímou souvislost je možno považovat situaci, kdy by bez této činnosti nebylo zajištění výroby nebo poskytování služeb možné. Jde například o skladování zboží v obchodě. Naopak v přímé souvislosti se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb nejsou účetnické práce, ostraha objektu podnikatele, stravování zaměstnanců, doprava (pokud není předmětem činnosti podnikatele), jejichž výkon lze zajistit např. obchodní smlouvou.
Výjimky z povinnosti zajišťovat plnění běžných úkolů svými zaměstnanci umožňoval zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, i ve svém původním znění před poslední novelou zákonem č. 202/2005 Sb.. Zákaz „švarcystému“ tak neplatil v případech, kdy plnění běžných úkolů:
-zajišťuje fyzická osoba sama, nebo s pomocí svého manžela nebo dětí;
-zajišťuje právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů;
-zajišťuje právnická nebo fyzická osoba prostřednictvím dočasně přidělených zaměstnanců agentury práce;
-právnická nebo fyzická osoba svěří jinému zaměstnavateli.
Novela zákona o zaměstnanosti č. 202/2005 Sb. zpřesňuje dosavadní ustanovení § 13 tak, že právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů zajišťovat svými zaměstnanci. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti právnické nebo fyzické osoby se rozumí úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností podle zvláštních právních předpisů, například podle živnostenského zákona (zákon č. 455/1991 Sb.), které právnická nebo fyzická osoba provádí vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Výjimky zákon stanoví pro případy, kdy plnění běžných úkolů:
-zajišťuje fyzická osoba sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí, nebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů;
-zajišťuje právnická nebo fyzická osoba dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce;
-právnická nebo fyzická osoba svěří jiné právnické nebo fyzické osobě, která má činnosti, které jí mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci, nebo má činnosti, které jí mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu činnosti a nebude svěřené úkoly zajišťovat v zastřeném pracovněprávním vztahu.
Dílčí dodávky
Výkladovým problémem se však ukázaly pochybnosti o tom, zda se tato právní úprava rovněž nedotýká úpravy běžných obchodních závazkových vztahů mezi podnikateli. Podle dřívějšího textu zákona před novelou totiž nebylo jasné, zda zákon o zaměstnanosti umožňuje uskutečňování dílčích dodávek při podnikání mezi fyzickými a právnickými osobami, aniž by tyto osoby samy musely vždy zaměstnávat další zaměstnance. Šlo zejména o dílčí dodávky při podnikání mezi fyzickými a právnickými osobami podle obchodního, popřípadě občanského zákoníku.
Dílčí dodávkou může být určité dílo (celek), jehož součástí vedle účtované živé práce je také hodnota dodaného majetku, která byla realizována vlastním jménem a na vlastní odpovědnost dodávajícího podnikatele. Nebo dílo (celek) duševní povahy, například projekt, jakož i to, co je předmětem majetkových vztahů vznikajících z výsledků duševní tvořivé činnosti, například podle autorského zákona.
Dílčí dodávkou (závazkovým obchodním vztahem) však není pouhá dodávka samotné živé práce za smluvenou cenu bez dodání díla (celku) Například, pokud jde o práce v lesnictví, jestliže je část lesa svěřena k těžbě a k zpracování vytěženého dřeva jinému podnikatelskému subjektu na základě obchodního závazku, tak bude provádět uvedenou činnost zcela samostatně a odevzdá až hotové dílo. O „švarcsystém“ by šlo tehdy, kdyby takto byli zaměstnáni živnostníci a jednotlivé dílčí pracovní úkoly by jim zadával objednatel. Z toho je vidět, že není důležité, komu patří jednotlivé pracovní nástroje, ale samotný princip právního vztahu.
Pochybnosti o novele trvají
Novela byla schválena poslaneckou sněmovnou, avšak Senát ji vrátil zpět s návrhem na úplné vypuštění § 13 ze zákona o zaměstnanosti. Teprve podporou původního návrhu kvalifikovanou většinou poslanců Poslanecké sněmovny byl zákon přijat a odeslán k podpisu prezidentovi. Již z toho je zřejmé, že pochybnosti o vhodnosti právní úpravy v této podobě přetrvávají. O tom svědčí i průlomové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který vyhověl stížnosti pražské stavební firmy ZX trading, které finanční úřad doměřil daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, kterou podnikatelé odvádějí za své zaměstnance, ačkoliv pracovali na živnostenský list. Podle Nejvyššího správního soudu by stát neměl zaměstnance a zaměstnavatele nutit do zaměstnaneckého poměru, pokud mají obě strany zájem o jiný než pracovněprávní vztah. Zákaz „švarcsystému“ by měl sloužit především ochraně zaměstnanců, a nikoliv ke zvyšování státního rozpočtu.
Problém švarsystému by byl možná pro všechny uspokojivě řešitelný tím, kdyby zákon v souladu principem liberalizace umožnil svobodné uzavírání smluv podle zákoníku práce nebo podle obchodního či občanského zákoníku bez jakéhokoliv omezení. Teprve v konkrétním případě, pokud by se jedna ze smluvních stran domáhala určení právního režimu uzavřené smlouvy, by měl soud rozhodnout o tom, zda jde o zastřený pracovněprávní vztah, či nikoliv. Pokud by konkrétní právní vztah neodpovídal režimu závislé práce, a nedošlo tak k ochraně občana v pracovněprávním vztahu, nesl by důsledky zaměstnavatel. Bylo by proto ve vlastním zájmu každého zaměstnavatele uzavírat smlouvy podle obchodního zákoníku pouze při obchodně závazkových vztazích. Této právní úpravě by samozřejmě musely odpovídat daňové předpisy a předpisy o platbách sociálního a zdravotního pojištění. Tento, či jiný pragmatický model je však zřejmě s ohledem na přetrvávající administrativně direktivní přístupy k pracovněprávní legislativě ještě hudbou budoucnosti.
Adresa autora:
JUDr. Jaroslav Jakubka
Ministerstvo práce a sociálních věcí
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.