Úvodník
Vážení čtenáři,
nejenom konec kalendářního roku, ale také čas prázdninového zklidnění a dovolených leckomu vnukne myšlenku pozastavit se nad svojí dosavadní činností a reflektovat její výsledky pro budoucí rozhodnutí. Protože červencové číslo Lesnické práce se více věnuje činnosti sdružení PRO SILVA BOHEMICA, jsou i následující řádky věnovány reflexi a budoucnosti jeho činnosti.
Když v roce 1989 zakládali vlastníci a správci lesů spolu s některými univerzitními profesory a vědeckými pracovníky sdružení s názvem PRO SILVA EUROPA, pravděpodobně ani netušili, jakého rozsahu nabude a jaké principiální otázky bude muset díky tomuto rozmachu řešit. Základní myšlenkou bylo sdružit lesníky, hlásící se k přírodě blízkým, nepasečným způsobům hospodaření - tedy způsobům využívajícím co možná nejvíce tvořivých sil přírody pro zlepšení hospodářského výsledku lesnické činnosti a trvale zachovávajícím, resp. zlepšujícím podmínky stanoviště a stav lesních ekosystémů. Vlastní činnost měla být směrována k podpoře diskuse, prezentaci praktických i teoretických aspektů uvedených myšlenek; to vše představováno a nabízeno k uvážení širší lesnické veřejnosti. S přibývajícím počtem poboček v jednotlivých zemích se základní otázky výrazně "otevřely" a svůj podíl na tom má nepochybně i česká pobočka PRO SILVA BOHEMICA, která vznikla v prostředí dlouhé tradice pasečného způsobu hospodaření v převážně smrkových monokulturách. Právě před deseti lety totiž zahájila svoji činnost na ustavujícím shromáždění na Lesnické fakultě MZLU v Brně a následně poprvé diskutovala přímo v lesních porostech při exkurzi na ŠLP Křtiny. Obě místa nebyla zvolena náhodně. Byla působištěm dvou mužů - Vladimíra Tesaře a Jiřího Truhláře - kteří nejen připravili ustavení české pobočky, ale především ji myšlenkově i výkonně uplynulých deset let vedli. My mladší (snad mohu i za své kolegy použít plurálu), kteří jsme se mohli uplynulých deset let považovat za jejich spolupracovníky, jsme nyní postaveni před hotovou věc. Pánové "zakladatelé" odcházejí a chtějí dění sledovat s mírným odstupem. Na tomto čestném místě v našem časopise je třeba oběma pánům poděkovat za vskutku nezištnou a často unavující práci a vyjádřit naději, že jejich "odstup" nebude až tak velký.
Současně je třeba položit otázku: čím tedy chce PRO SILVA BOHEMICA nadále být? Především tím, čím byla doposud - platformou pro výměnu názorů, prezentaci výsledků našich i zahraničních, praktických i teoretických a prostředím pro šíření zakládající myšlenky nejen mezi lesníky, ale i mezi veřejností, která se o lesnictví zajímá. PRO SILVA BOHEMICA se bude snažit více poznat inspirativní objekty v zahraničí, více podporovat otevřenou a kultivovanou diskusi, co nejlépe prezentovat demonstrační objekty. Stejně jako úspora pracovních sil a přímých nákladů v lesnické činnosti má svoje limity i využití přírodních procesů v pěstění lesů. PRO SILVA BOHEMICA se domnívá, že je třeba tyto limity hledat, pokud možno definovat, široce diskutovat a prakticky uplatňovat. Proto se stala, a chtěla by i do budoucna být diskusním fórem, na němž se prolínají poznatky o vývoji přírodních lesů, vyrovnanosti zásoby a výnosu z lesa a také třeba o využití moderní lesní techniky při nepasečných formách hospodaření. Rozhodně však nebude arbitrem určujícím, kdo ještě hospodaří v duchu proklamovaných zásad a kdo nikoliv. Doufám, že vždy bude příjemným a inspirujícím prostředím, nabízejícím jednu z cest, pro niž se bude lesník rozhodovat zcela svobodně.
Přeji Vám příjemnou dovolenou a našemu sdružení Vaši přízeň.