JEDLE BĚLOKORÁ V NP ŠUMAVA V DATECH INVENTARIZACE LESŮ
Rozsáhlý soubor dat získaný inventarizací lesů skýtá velké možnosti různých, dosud často netradičních pohledů na lesní ekosystémy. Jedním z nich je vyhodnocení postavení jedle v lesích Národního parku (NP) Šumava. Průměrné zastoupení jedle bělokoré v NP Šumava je podle inventarizace lesů pouhých 0,7 %. Při tvorbě LHP se zde aplikuje instrukce, kdy veškeré i jednotlivě vtroušené dřeviny jsou uváděny nejméně jedním procentem; to může při zpracování lesních hospodářských plánů způsobit u vtroušených dřevin mírné nadhodnocení. Přirozené zastoupení jedle bělokoré podle rekonstruované potenciální přirozené druhové skladby bylo v NP Šumava kolem 13 %; to znamená, že stávající zastoupení jedle je oproti přirozenému téměř dvacetkrát nižší.
Jedle v I. zóně NP ŠumavaCelkové zastoupení jedle v I. zóně se liší od ostatního území národního parku jen málo. Rozdíly jsou však ve výškových pásmech. Zatímco ve výškách do 950 m n. m. má jedle v I. zóně 5 x vyšší zastoupení než v celém národním parku, ve středních polohách (950–1150 m n. m.) je situace opačná. Tam má jedle v I. zóně, v porovnání s celým národním parkem, zastoupení méně než poloviční. V nejvyšších polohách, kde přirozený výskyt jedle postupně odeznívá, inventarizace lesů jedli v I. zóně nezaznamenala vůbec, zatímco v národním parku jako celku se v nejvyšších polohách inventarizací lesů zjistilo zastoupení jedle 0,2 %.
Nepřirozeně nízké zastoupení jedle se promítá i do prostorové výstavby lesa – bohatosti jeho struktury, ta má opět zpětnou vazbu na zastoupení jedle.
O narušení přirozené prostorové výstavby lesa vypovídají údaje inventarizace; lesy s jednoduchou strukturou zaujímají v NP Šumava v průměru 82,3 %. Na lesy podrostního typu a na les s bohatou strukturou tak zbývá jen 17 % (0,7 % porostů je nezařazeno).
Jak vyplývá z časového podílu jednotlivých vývojových stadií malého vývojového cyklu smrkových bučin až smrčin, odpovídá přirozený podíl šumavských lesů s vícevrstevnou (a také s horizontálně bohatěji texturovanou - hloučkovitou či skupinovitou) výstavbou cca 67 % (oproti současným 17 % !). Rekonstrukce je sice pouze přibližná, pro základní orientaci však plně postačuje.
Počet stromů připadající na jednotlivé dřeviny
S přibývajícím věkem a zvětšujícími se rozměry jedinců počet stromů na jednotku plochy klesá. Celková populace jedle v celém NP Šumava čítá dle inventarizace lesů pouze 160 tis. stromů tlustších než 12 cm. V I. zóně NP Šumava, podobně jako v celém národním parku, připadají v průměru 3 jedle na 1 ha. Jedle je dřevina s těžkými pylovými zrny. Mezi rozptýlenými jedlemi je ztížena výměna genetické informace, což může mít za následek horší opylování izolovaných jedlí, sníženou klíčivost semen a postupné snižování diverzity. Údaje o hektarových počtech stromů od 10 cm výšky doplňují předchozí informaci o celkových počtech stromů nad 12 cm výčetní tloušťky.
Jedle ve velikostním rozpětí od 0,1 m výšky do 12 cm výčetní tloušťky je podle údajů inventarizace lesů v Národním parku Šumava zastoupena pouze v nejnižší rozměrové kategorii 0,1 až 1,3 m výšky. Je to jednak důsledek spontánní regenerace jedle a obnovení její plodnosti ve druhé polovině osmdesátých let 20. století, dále je to nepochybně důsledek zvýšené péče o její obnovu v posledních deseti letech. Pozitivně se na ní projevil i pokles škod působených spárkatou zvěří. Absence jedle v dalších tloušťkových kategoriích, od 0,1 do 1,3 m výčetní výšky, je velmi nepříznivým jevem pro vývoj jejího zastoupení v nově vznikající generaci lesa.
S přihlédnutím k růstovým charakteristikám jedle lze dovodit, že jedle chybí (nebo má jen velmi nízké zastoupení) ve věkovém rozpětí 10 až 100 let. To v delším časovém horizontu představuje vážné riziko pro kontinuitu její obnovy (zachování místního genofondu). Skutečnost je o to závažnější, že vtroušená jedle je ve starých smrkových porostech ohrožena případnou akcelerací jejich rozpadu (kůrovec, vítr). Vzhledem k významu jedle je zapotřebí na tuto skutečnost brát zřetel při péči o lesní ekosystémy.
Štíhlostní kvocient
Pro posouzení statické stability jednotlivých stromů i jejich porostů je důležitý poměr výšky stromu k jeho výčetní tloušťce, vyjádřený štíhlostním kvocientem. Z inventarizace vyplývá, že 90,0 % jedlí má z hlediska statické stability hodnotu štíhlostního kvocientu příznivou, tj. nižší nebo rovnu 80. V porovnání s jedlí je štíhlostní kvocient smrku méně příznivý. Z tohoto hlediska a s přihlédnutím k pevnému ukotvení kořenového systému je příměs jedle významná pro zvýšení statické (a tím i ekologické) stability lesa. V I. zóně kulminuje četnost stromů jedle v rozpětí štíhlostního kvocientu 61–80. Její křivka rozložení četnosti je však v I. zóně oproti celému národnímu parku plošší, s vyššími podíly krajních hodnot. Ukazuje to na větší diverzitu porostních poměrů, v nichž se jedle v I. zóně vyskytuje.
Celková zásoba hroubí
Na zásobě hroubí všech dřevin se jedle v národním parku podílí 179,3 tis. m3, tj. 1,0 % (oproti plošnému zastoupení 0,7 %). Z uvedeného vyplývá, že její hektarová zásoba je nadprůměrná. Způsobeno je to především absencí jedlí nízkých dimenzí, takže její zásobu tvoří především hmotnatější stromy. Jedle bělokorá má nejvyšší podíl na zásobě hroubí ve středním výškovém pásmu 950–1150 m n. m., kde dosahuje 2,1 %, zatímco její plošné zastoupení je pouze 1,1 %. Podíl jedle na celkové zásobě hroubí v I. zóně je dvojnásobkem jejího plošného zastoupení a téměř dvojnásobkem jejího podílu na celkovém počtu stromů; činí 44,4 tis. m3. Je to zřejmě důsledek výrazné převahy starých hmotnatých jedlí. Proto je třeba využít každého období plodnosti starých jedlí pro zajištění jejich obnovy.
Tloušťková struktura
Péče o lesní ekosystémy národních parků opouští model lesa věkových tříd. Informační důraz se proto přesouvá z věku především na tloušťkovou strukturu stromů. Podíl zásoby dřevin dle tloušťkových tříd naznačuje možnosti dalšího vývoje jejich zastoupení. Z hlediska tloušťkového členění zásoby a z toho plynoucích důsledků na další vývoj druhové skladby lesa, je situace pro jedli nepříznivá. V tloušťkové třídě do 17 cm nebyla inventarizací zaznamenána jedle vůbec a v tloušťkové třídě 17–32 cm se na objemu hroubí podílí jen 0,6 % oproti 1,0 %, kterým se jedle podílí na celkové zásobě hroubí. Chybí tak potenciál, který by dorůstáním nahrazoval zanikající staré jedle. Nadprůměrně se na zásobě hroubí podílí jedle až v tloušťkové třídě
32–52 cm, tzn. ve starých porostech.
Z předchozích údajů inventarizace lesů vyplývá, že se jedle v porostech uplatňuje jako vtroušená nebo přimíšená dřevina převážně v sociálním postavení vedlejších úrovňových, ustupujících, nebo potlačených stromů. V současných labilních porostech s převahou smrku, často postihovaných polomy a vývraty, má vtroušená jedle v nižším sociálním postavení při náhlém rozpadu porostu sníženou pravděpodobnost, že rozpad přežije. Bez cílené podpory a ochrany však bude zastoupení jedle pravděpodobně dále klesat.
Zdravotní stav
Při celkovém hodnocení jedle je důležitý její zdravotní stav. Ten lze posuzovat z řady hledisek, mechanickým poškozením počínaje a škodami zvěří konče. Obecně je podíl stromů s mechanickým poškozením kmene v NP Šumava poměrně nízký, v průměru jen 10,7 % stromů s výčetní tloušťkou nad 12 cm; u jedle je ještě hluboko pod tímto průměrem, činí jen 5,0 %. V I. zóně je podíl kmenů jedle s mechanickým poškozením vyšší než v národním parku jako celku, činí 9,9 %, tj. o 4,2 % více než průměr za I. zónu.
K informaci o rozsahu hniloby kmene lze přistupovat z rozdílných úhlů pohledu, podle poslání lesa. Zatímco v lesích hospodářských je informace o hnilobě kmene především sdělením o kvalitě dřevní produkce, v národním parku má toto sdělení jiné obsahové priority. Strom s výskytem hniloby kmene je potenciálně doupným stromem. Ve stejnověkých porostech, založených původně jako produkčně orientované hospodářské lesy, je hniloba kmene faktorem jejich postupného rozpadu a spontánní obnovy věkové a prostorové diverzity. I houby rozkládající dřevo jsou nezastupitelnou součástí sukcesních řetězců a nesmírně významným faktorem v koloběhu živin. V Národním parku Šumava bylo zjištěno 38,6 % stromů poškozených hnilobou, zatímco u jedle je výskyt hniloby kmene pouze 10,0 % z počtu stromů o výčetní tloušťce nad 12 cm.
Loupání a ohryz
K závažným poškozením zhoršující zdravotní stav stromů patří loupání a ohryz působený spárkatou zvěří. Tento druh poškození byl v národním parku u jedle bělokoré zjištěn na 10,1 % kmenů. Překvapivě je to méně než u smrku, kde poškození kmene loupáním a ohryzem dosáhlo 23,4 % z počtu kmenů s výčetní tloušťkou nad 12 cm. V I. zóně je loupáním a ohryzem poškozeno jen 4,0 % kmenů jedle.
Rozsah poškození obnovy zvěří
Kromě stavů zvěře je výše škod působených zvěří ovlivněna rozsahem a účinností ochrany před škodami zvěří, péčí o zvěř apod. Okusem vrcholového prýtu je obnova jedle v NP Šumava poškozena na 15,9 % jedinců. Toto poškození je u jedle téměř trojnásobné než za všechny dřeviny celkem. Výrazně převládá opakovaný okus vrcholového prýtu (13,9 %) nad případy, kdy je vrcholový prýt okusem poškozen jedenkrát (2,0 %). Opakovaný okus vrcholového prýtu obnovy jedle je více než čtyřikrát častější než u obnovy celkem. V I. zóně je jedle jednorázovým okusem terminálního výhonu postiženo 27,5 % jedinců a opakovaným okusem na 15,6 % jedinců obnovy. Je to podstatně více, než v národním parku jako celku. Příčinu rozdílu je možno hledat v ochraně jedle před škodami zvěří. Na rozdíl od I. zóny, v níž se obnova nechrání vůbec, se ve II. zóně obnova chrání ve značném rozsahu. Zjištěný rozdíl v poškození jedle okusem vypovídá o efektivitě této ochrany. Na výši škod okusem se u jedle podílí vedle jelení zvěře významně i zvěř srnčí. U 1,4 % jedinců obnovy jedle bylo v I. zóně zjištěno i poškození loupáním, přesahující 1/8 obvodu kmene. Vzhledem k tomu, že tento druh poškození je pravděpodobný u jedlí v nejvyšší výškové třídě obnovy, ve které je v I. zóně u jedle pouze 17,8 % jedinců, je v nejvyšší výškové třídě obnovy jedle (větší než 1,3 m) loupáním (včetně ohryzu a oděru) poškozeno kolem 8 % stromků. Obnova jedle v této výškové třídě je již výsledkem rozsáhlé přirozené selekce; dá se proto s vysokou pravděpodobností předpokládat, že se tyto jedle uplatní v následném porostu. Proto, a také s ohledem na velký deficit odrůstající obnovy jedle, je nutno rozsah poškození obnovy jedle loupáním považovat za závažný.
Výše uvedená interpretace dat inventarizace lesů v NP Šumava, zaměřená specificky na jedli, naznačuje rozsáhlé možnosti využití dat Národní inventarizace lesů.
Pozn.: Inventarizace lesů v Národním parku Šumava byla zpracována Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů, IFER, s. r. o., v rámci projektu VaV v letech 1999–2002.
Seznam použité literatury je k dispozici u autora a bude uveden v elektronické podobě článku na www.silvarium.cz/lesprace.
Adresa autorů:
Ing. Vladimír Zatloukal
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Martin Černý, CSc.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Jan Pařez
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, s. r. o.
Postavení jedle ve vztahu k ostatním dřevinám
Klasifikace stromů podle biologického hlediska (stupnice IUFRO) šetřila postavení stromů nad 12 cm výčetní tloušťky podle dřevin ve stromových vrstvách, dále podle růstové tendence stromů a podle jejich vitality. V I. zóně má jedle (oproti národnímu parku jako celku) vyšší podíl stromů v horní vrstvě a má zastoupenu i spodní vrstvu, obojí na úkor podílu jejích stromů na střední vrstvě. Vzestupná, setrvalá či sestupná růstová tendence vyjadřuje trend stromu ke změně jeho sociálního postavení v porostu. Z údajů inventarizace lesů je zcela zřejmé, že lesy v NP Šumava mají výrazné znaky pasečného lesa. Stromy se vzestupnou růstovou tendencí zaznamenala inventarizace lesů pouze u smrku ztepilého v 1,0 % a u buku v 0,3 % podílu z celkového počtu stromů smrku. U jedle a ostatních šetřených dřevin stromy se vzestupnou růstovou tendencí inventarizací zaznamenány nebyly.
Hodnocení růstové tendence stromů bez ohledu na dřevinu se liší v I. zóně oproti NP Šumava jako celku jen málo. Výchovou se v minulosti i zde obvykle redukovaly ustupující a potlačené stromy. Vitalita stromu se hodnotí ve třech kategoriích: jako velmi vitální, tj. bujně rostoucí jedinec; normálně se vyvíjející, tj. jedinec s normálním vývojem a jako slabě vyvinutý, tj. jedinec se sníženou vitalitou a zpomaleným vývojem. Podle výsledků inventarizace se vitalita stromů vyznačuje velkou vyrovnaností. U jedle byly všechny stromy hodnoceny jako normálně se vyvíjející. Uvedené zjištění vypovídá o relativně dobré vitalitě jedle v NP Šumava. Zajímavé porovnání poskytuje klasifikace stromů podle stromových tříd (Konšel 1931). Z údajů inventarizace lesů v Národním parku Šumava je patrné, že jedle bělokorá byla zatlačena do nižšího sociálního postavení. Předrůstavé jedince jedle inventarizace v národním parku nezaznamenala, hlavních úrovňových jedinců zachytila 10,1 %. Nejvíce stromů jedle se uplatňuje jako úrovňoví vedlejší jedinci (64,8 %). Z úrovně ustupuje 15,1 % a potlačených je 10,0 % jedlí. Potlačení jedinci jedle však představují při vhodné péči nezanedbatelný potenciál této dřeviny pro následující generaci lesa. Nižší sociální postavení jedle v lesích národního parku souvisí s převážně holosečnými způsoby hospodaření uplatňovanými v minulosti. Rychlé obnovní postupy (ať již holoseče, clonné seče s krátkou obnovní dobou, nebo rozsáhlé spontánní rozpady porostů) nedávají jedli výhodu plynoucí z obnovního předstihu, který jedle v přirozených lesích získávala díky své schopnosti snášet v mládí dlouhodobé zastínění.