Konference: Jedle bělokorá – 2005
Není tomu tak dlouho, co byla jedle bělokorá, velikán českého hvozdu, považována za dřevinu sice ceněnou, avšak vzácnou a ustupující. Původní odhadované celkové zastoupení (až 1/5) se postupem času výrazně snížilo na setinové. O důvodech tohoto poklesu se vedly, vedou a povedou vášnivé debaty, ale jedle, jak se zdá, se začíná opět prosazovat. Je nasnadě, že lesník je tu od toho, aby ji v jejím prosazení pomohl.
Konference se konala pod ochrannou rukou Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava a Fakulty lesnické a environmentální České zemědělské univerzity ve dnech 31. 10.–1. 11. 2005 v Srní. Exkurze lesními porosty se uskutečnila v oblasti českého Železnorudska za účasti 120 přátel lesa. Návštěvníci exkurze měli jedinečnou možnost srovnání naplňování principů trvale udržitelného hospodaření v lesích státního podniku Lesy České republiky a péčí o les v Národním parku Šumava.Ekologie jedle bělokoré
Jedle bělokorá patří mezi dřeviny, které se na našem území vyskytují již po několik tisíciletí. Zastoupení jedle se v lesích na našem území během holocénu výrazně měnilo. Podle pylových diagramů měla jedle nejvyšší zastoupení v lesích na našem území pravděpodobně v atlantiku. Po jeho skončení se v dalších periodách holocénu zastoupení jedle snižovalo. Jedle ale stále tvořila na stanovištích, vyhovujících jejím ekologickým nárokům, podstatnou část původních lesů.
Jedle bělokorá je obecně považována za dřevinu snášející zástin a je přítomna v pozdních sukcesních stádiích (klimaxová dřevina). V původních pralesích na našem území pravděpodobně výjimečně tvořila čisté porosty, spíše se vyskytovala ve směsích s ostatními dřevinami. Často to byl buk lesní, smrk ztepilý, ale i „živinově náročnější“ listnaté dřeviny.
Z oblasti Šumavy je známá tzv. „hercynská směs“ jedle, buku a smrku s vtroušeným klenem. Jedle je schopná konkurovat ostatním dřevinám svojí schopností snášet v mládí zástin a relativní dlouhověkostí.
Rozšířenou teorií mezi lesníky ve střední Evropě je střídání generací např. jedle a buku během vývoje pralesa. V některých částech areálu jedle bělokoré v nedotčených rozsáhlých původních lesích můžeme dynamiku původních porostů studovat a odvozovat tak zákonitosti, které by mohly být platné i v našich podmínkách.
Snaha o zvýšení zastoupení jedle
Lesní hospodářství v těsné spolupráci s ochranářským managementem usiluje o zvýšení zastoupení jedle na necelých pět procent, přesněji na 4,4 %. Důvody pro její zvýšené znovuzavádění do porostů a posilování jednotlivých populací jsou především ekologické. Zvýšení celkové stability porostů je pádným důvodem pro podporu jedle. Jedle bělokorá jako dřevina meliorační a zpevňující má v podmínkách České republiky řadu pozitivních vlastností. Na těžších uléhavých půdách, a zvláště na oglejených typech středních a vyšších poloh, není za tuto dřevinu rovnocenná náhrada. Ve smíšených lesních porostech přispívá příměs jedle opadem jehlic k tvorbě žádoucích forem humusu a s ohledem na pronikání kořenových systémů do hlubších půdních vrstev, zejména ve srovnání se smrkem ztepilým, jedle pozitivně ovlivňuje vlastnosti půd a stabilitu porostů. Jedle bělokorá je ve smíšených porostech pozitivně posuzována i z hlediska tvorby a udržení žádoucího porostního prostředí, zejména s ohledem na to, že může dlouhodobě existovat v lesních porostech jako složka podkorunových porostních vrstev. Jde zejména o vyrovnávání extrémů teplotních, vlhkostních, omezování vzdušného proudění aj.
Jedle bělokorá je značně výkonná v produkci biomasy, tu dokládají údaje řady růstových tabulek. Jedle, při střední výšce hlavního porostu 30 m, dosahuje zásoby hroubí s kůrou 580 m3. Avšak zhodnocení vyprodukované hmoty zatím naráží na relativně malou schopnost zpracovatelů využít jak kvalitní, tak i standardní produkci jedle, a cena i poptávka po ní je nízká.Využití jedlového dřeva
Jedle v minulosti patřila mezi nejčastěji využívané dřeviny pro stavbu dřevěných konstrukcí, dnes se ale potýkáme s částečným nezájmem dřevozpracujícího průmyslu o její dříví. Někdejší obliba je často vysvětlována vyšší odolností vůči vlhkosti, ale novější výzkumy naznačují, že velké zastoupení jedle v historických konstrukcích je dáno především její snadnou dostupností v relativně blízkém okolí v průběhu stavby. Druhová skladba lesa v době historické výstavby byla zcela odlišná a jedle byla zcela jistě pro své kvality tím nejvhodnějším materiálem pro stavbu, ale v neposlední řadě i pro pro svoji dosažitelnost, neboť v současnosti nejvyužívanější smrk nebyl zdaleka tak rozšířen, jako nyní.
Zvýšení zastoupení jedle se jeví jako nelehký úkol, při současném stavu a předpokládaném vývoji obtížně splnitelným i v dlouhém časovém horizontu. Ačkoli je jedle bělokorá důležitou součástí lesů považovaných za tzv. přírodě blízké, je její zastoupení a obnova nejúspěšnější při jemnějších způsobech hospodaření, spojených zejména s podrostním a výběrným hospodářským způsobem. Současné technologie obnovy lesa těmto trendům stále ještě příliš nepřejí.Zastoupení jedle a její vývoj v historii českých lesů
Současné zastoupení a stav jedinců jedle dává zatím poměrně malou šanci zvýšení jejího zastoupení při běžné přirozené obnově porostů a je nutná umělá obnova. Tlak zvěře patří k nejvýznamnějším limitním faktorům. Na frekventovaných místech, kde je zvěř rušena, často jedle odrůstá bez jakýchkoli problémů. V kombinaci s přísušky, které jsou v podmínkách střední Evropy zcela běžným jevem a které výrazně omezují možnost přirozené obnovy vůbec, je pak vliv zvěře na obnovu zcela fatální. Zvěř likviduje zbytky přirozené obnovy, které přečkaly nepříznivé klimatické podmínky. Soubor všech uvedených potíží si vyžaduje výraznější a intenzivnější výzkum.
V Evropě stále zůstávají oblasti, kde je jedle bělokorá hlavní hospodářskou dřevinou (Vogézy, Jura, některé partie Alp, Karpat, Apenin aj.). Především na kyselých stanovištích se jedle ochotně přirozeně zmlazuje, což výrazně snižuje náklady na zalesnění. Konkrétní příklad jedlového hospodářství je možno nalézt například v pohoří Vogézy na severovýchodě Francie. Zde zastoupení jedle přesahuje regionálně 60 % a k umělé obnově se přistupuje na živných stanovištích pouze tam, kde předchozí pokusy o přirozenou obnovu selhaly.
První zprávy o hynutí jedlí na našem území pocházejí z druhé poloviny 18. století, počátkem 20. století se touto otázkou začíná zabývat lesnický výzkum. Rychlý úbytek jedle ve střední Evropě je spojován především se zintenzivněním činnosti člověka v lesích, případně s rozvojem průmyslu. Řada dalších údajů o chřadnutí jedlí však pochází z období dávno před masovou expanzí průmyslu ve 20. století. Ústup jedle tak pouze v minimální míře souvisí s imisemi, i když se dodnes traduje, že jedle je jednou z nejcitlivějších dřevin na znečištění ovzduší. Jedli nevyhovuje holosečné pasečné hospodaření s umělou obnovou, které v našich zemích převládlo jako hlavní hospodářský způsob.
Dnes je jedle stále obecně považována za ustupující druh, i přesto, že její odumírání skončilo v osmdesátých letech minulého století. Jedle se přestala vytrácet na celém území někdejšího Československa, regeneruje, výborně se zmlazuje a velmi dobře roste i v imisních oblastech. Růst jedle se vrací do průměrných hodnot 20. století, přírůsty jedle se dokonce zvyšují, což ale nemusí vždy odpovídat vzhledu jedince.
Chřadnutí jedle je v současnosti spojováno spíše se způsobem hospodařením v lesích, s velkoplošným pasečným hospodářstvím, krátkou obnovní dobou, vytvářením stejnověkých jedlových monokultur i mimo areál přirozeného rozšíření, a s umělým zakládáním jedlových porostů na pasekách bez ochrany mateřského porostu. V současnosti se nevyskytuje žádný patogen nebo škůdce, který by výrazně destabilizoval zdravotní stav jedle. Současné případy odumření jedle je možno přičítat především suchu a následným napadením podkorním hmyzem, provázeným houbovými onemocněními.
Jedle, které rostly nebo i dnes rostou v našich pralesovitých rezervacích v přirozených podmínkách, se mohou směle řadit k nejmohutnějším stromům svého druhu v Evropě. Nejvyšší známý strom dosahuje 68 m, nejtlustší 380 cm v prsní výši a nejstarší 700 let. Je proto naším úkolem jedli obnovovat, dále vysazovat, uchovat její mohutné exempláře jako genetický zdroj do budoucna a chránit tento druh jako královnu lesů pro další generace.
Připraveno s využitím sborníku.