Editorial 2/2006

Jan Bercha

Vážená obci čtenářská,

vzpomínám si na slova svého středoškolského učitele: „Lesník – to je všestranný ohař“. Jak rozsáhlá ale všestrannost lesníka má být, zda začíná u motyky a končí u sekyry, či zda je neomezená, to ponechal na nás. Vlastník lesníkovi skládá důvěru do jeho rukou a chce, aby jeho majetek, tedy lesní půda, nebyl břemenem, nýbrž přínosem. Jak toho má docílit, nechává vlastník na lesníkovi, jen mu je dlužen vysvětlení, co je přínosem.

Bude-li lesník skutečně všestranným ohařem, nemůže se spokojit s pouhým zajištěním péče o lesní porosty. Musí umět pracovat s celým ekosystémem erudovaně a cíleně. Aby byla jeho práce skutečně efektivní, nevyhne se žádnému oboru lidské činnosti. Dnešní lesník má velikou výhodu proti svým předchůdcům – je většinou vybaven lesnickým vzděláním, jemuž daly základ generace předchozí. Jeho následovníci budou vycházet ze stejných pramenů, a na lesníkovi dnešním je, aby přispěl svojí kapkou poznání do mohutné řeky, z níž sám pil.

Dovede to však ještě? Je přínos lesníka jako úzkého specialisty významný? Světové lesnictví se rozvíjí a středoevropské, zdá se, tápe. Snad se mýlím, ale je možné, že je to pouhým pohledem na lesníka jako přísného odborníka, jehož pole působnosti by mělo skončit na kraji lesa. Jak se však zdá, ve skutečnosti tomu tak nebude. Lesník svojí službou musí stále uspokojovat nároky vlastníka. Vlastník je dnes ovšem mnohem více pod tlakem společnosti, než tomu bylo ještě v době, kdy jeho mýtné porosty vznikaly.

Dnes mnohem větší část obyvatelstva bydlí ve větších a velkých městech a jejich vztah k venkovu je zhusta rekreační. Od této skutečnosti se odvíjí i posun společenské objednávky vlastníkovi lesa směrem k zajištění nejen produkčních funkcí lesa, ale hlavně těch funkcí, které k produkci nemusí mít žádný vztah. Je nyní na společnosti, aby našla prostředky, kterými přesvědčí všechny vlastníky lesní půdy o výhodnosti opatření, která po nich vyžaduje. Lesník se musí opět chovat tak, aby svou službou přinášel prospěch.

Má-li být tímto prospěchem i služba veřejnosti bez vlastnického vztahu k obhospodařovanému majetku, nesmí lesník zůstat se svou erudicí pozadu. Lesnická vzdělanost může tedy pokročit tímto směrem.

Zda to tak je, ponechávám, vážená obci čtenářská, na vás a těším se, za celou redakci, na váš názor.

Lesu zdar!