Návrat ke středním lesům v městských lesích Moravský Krumlov

Dušan Utinek

Hlavním strategickým problémem při stanovení výhledu hospodaření lesů města Moravského Krumlova je nedokončený a nárazovitý převod listnatých pařezin na les vysoký. V minulosti byl většinou prováděn holosečným způsobem a následnou výsadbou borovice lesní, nebo předržením pařeziny na nepravou kmenovinu. Les výmladného původu má však jednou předurčený vývoj daný fyziologickým charakterem a předržením se nezmění, jen stárne. Můžeme mu napomoci výchovou, oddálit rozpad těchto porostů, ale nezabráníme postupnému nárůstu hnilob v nejcennější části kmene, odumírání jednotlivých stromů, poklesu plodnosti i výmladné schopnosti. Odložením problému jej většinou nevyřešíme, odložením přirozené obnovy ji můžeme v budoucnu zkomplikovat. Odkládání převodu však způsobilo, že většina těchto porostů je na vrcholu mýtného věku. Z hlediska hospodářsko–úpravnického se jedná o poměrně přestárlý majetek. Pro následujících 30 let, ve kterých bude probíhat největší rozsah prací spojených s dále popsaným převodem, poskytne dostatečné těžební možnosti a tudíž i výnos. Obnovu 80–90letých pařezin (nepravých kmenovin) však bylo nutno neprodleně zahájit. Zároveň bylo nezbytné stanovit postup, který zabezpečí trvalost produkce a tím i výnosů na několik decennií.

Motto: Ve velmi zřídka se objevujících zmínkách o hospodaření v pařezinách se objevila věta, že pařeziny jsou Popelkou našeho lesnictví. To je pravda. Protože Popelka byla nejkrásnější ženská široko daleko, jen ji bylo potřeba trochu umýt.

Střední les

Jedním z důvodů, proč byla pozornost hospodáře obrácena k střednímu lesu, byly jeho dochované zbytky. Pravděpodobně se jednalo o běžný způsob hospodaření v krumlovských doubravách, jak na městském, tak na panském (dnes LČR) majetku. Dnes jen těžko rozlišíme, kdy šlo o cílevědomé hospodaření ve středním lese a kdy o mýtní (clonnou či holou) seč s ponecháním výstavků. Les střední neboli sdružený je kombinací pařeziny - lesa nízkého, která vytváří spodní patro, a nadúrovňových etáží vytvořených z věkově odstupňovaných výstavků, především semenného původu, tedy lesa vysokého. Bohužel, v dochovaných porostech se nachází většinou jen hlavní etáž, složená převážně z jedinců výmladného původu a etáž nadúrovňová, složená z omezeného počtu stejnověkých výstavků. Střední lesy jsou velmi rozšířeny především ve Francii a v Řecku. Předpokladem pro jejich pěstování je dostatek stromů semenného původu. V České republice je pro svou malou rozlohu (ještě v roce 1930 se uvádělo 2,3 % lesní půdy) zařazován podle stavu buď do lesa nízkého nebo při vyšším počtu výstavků do lesa vysokého. Má četné přednosti. Při malých nákladech na obnovu poskytuje poměrně vysoký objem a hodnotu produkce (při nižší porostní zásobě). Jeho zpravidla vysoká druhová rozmanitost přispívá k rozkladu humusu, k zachování úrodnosti půdy a také k vysoké statické a ekologické stabilitě. Protože zde nedochází k holoseči, bývá příznivě hodnocen z hlediska krajinné ekologie, ochrany přírody a estetiky (Poleno, 1999). Jeho význam je v současnosti zdůrazňován z hlediska zachování druhů vyžadujících pro svůj vývoj prosvětlené lesní partie. Delší obmýtí a plný zápoj vysokého lesa mohou vést i k likvidaci populací ohrožených druhů (Konvička-Čížek-Beneš, 2004).

K převodům pařezin

Pro způsob převodu jakožto změny současného nepříliš tvárného lesa pařezin - nepravých kmenovin byl zvolen převod nepřímý přes střední les. Vzhledem k dlouhodobému záměru a tomu, že střední les je z řady pohledů jeden z možných způsobů hospodaření v doubravách a v dané lokalitě, jde o tvar tradiční a je navržen jako tvar konečný. Jde o postupný převod, spočívající v postupném odcloňování zmlazení individuálním výběrem, který slouží vyhledání vhodných výstavků. Je to odlišný postup než u LČR, LZ Židlochovice, LS Moravský Krumlov, kde byl na objektu Pro Silva zvolen převod přímý, spočívající v jednorázovém vytěžení mateřského porostu a podpoře bohatého zmlazení. Tento způsob úspěšně řeší rychlou obnovu těchto porostů, zásadně však mění porostní prostředí na velkých plochách a neponechává na převáděných plochách prakticky žádnou zásobu. Inspirací k převodům pařezin na střední les byla Nanquettova metoda (Vyskot, 1958), která vznikla v polovině 19. století ve Francii jako kombinace přímého a nepřímého převodu, rozděleného do čtyř etap se zřetelem na biologii dubu, a zejména dílo generálního ředitele lichtenštejnských lesů Julia Wiehla. J. Wiehl (1847–1917) důsledně přijímal podrostní formu maloplošného pasečného způsobu. Je to postup, který předznamenává již přírodovědné pojetí trvale tvořivého lesa (Truhlář, 1996). Vedle postupných pruhových vícefázových clonných sečí v omezené míře, zpravidla se zvláštním úmyslem (zavádění jehličnatých dřevin - především modřínu, likvidace ředin a nekvalitních porostů, převody výmladkových porostů) používal i maloplošné holoseče s výstavky i bez nich. V převodu výmladkových porostů propracoval svérázný způsob. Jeho originalita spočívá v zapojení dubových výstavků a modřínu jako rychle rostoucí dřeviny do procesu převodu za účelem vyrovnání produkčních ztrát během převodní doby.

Navržený postup

Převod dubových pařezin v lesích města Moravského Krumlova je navržen a v řadě porostů již zahájen v dalších řádcích popsaným postupem. Je třeba zdůraznit, že na rozdíl od v literatuře popsaných převodů (Vyskot, 1958, Truhlář, 1969) začínáme převádět porosty povětšinou výmladného původu (pařeziny – nepravé kmenoviny) ve věku 70–90 let. Některé porosty byly původně pěstované jako střední les, ale s neexistující kvalitní hlavní etáží, kde by bylo možno vybrat dostatek dubů semenného původu jako budoucích výstavků ve věku 40–60 let. Kritickými momenty uvedeného převodu jsou:

- uchování a vývoj nárostu, především dubu zimního;

- vývoj častokrát nedostatečných korun;

- omezení tvorby pňových výstřelků při uvolňování výstavků;

- kvalita dřeva výstavků, limitovaná postupem houbových parazitů – hnilob - v oddenkové části, znehodnocujících nejcennější část kmene.

Postup je rozčleněn na tři etapy.

I. Obnova s ponecháním výstavků

Tato etapa bude pravděpodobně po vzoru Nanquettovy metody trvat po dobu původního obmýtí dubové pařeziny – cca 40 let (Sigotský a kol., 1953, Vyskot, 1958). Její délka může být upravena podle stavu převáděných porostů.

- Přípravná fáze

Představuje sanitární výběr. Budeme-li převádět porosty normálně vychovávané, je přípravná fáze zbytečná.

- 1. fáze clonné seče

Do dvou až tří let po opadu žaludů, kdy klíčící semenáčky mohou být potlačovány v zástinu, je nutné provést první zásah, který je zaměřen na odstranění netvárné podúrovně, v úrovni zasahujeme slabším pozitivním výběrem do netvárných jedinců s nevyvinutou korunou, abychom pomohli vývoji korun nadějných jedinců s přímým kmenem a odpovídající korunou. Celkem vyznačíme přibližně 1/3 jedinců a vytěžíme cca 25 % zásoby. Tímto zásahem nemá dojít k zásadnímu narušení porostního prostředí. Zakmenění po tomto zásahu se pohybuje na hodnotě 7 až 8. Nanquettova metoda (Sigotský a kol., 1953, Vyskot, 1958) zahajuje převod ve věku 60 let pařeziny, což je našim pracím blíž než metoda Wiehlova. Nepočítá však s ponecháním žádné části původního porostu.

- 2. fáze clonné seče

Ke druhé fázi clonné seče přistupujeme v období, kdy si prosvětlený porost téměř obnovil zápoj a semenáčky začínají znovu trpět zástinem. Většinou to bývá po dalších 3–6 letech. Pokud se v porostu zmladily i modřín či borovice, věnujeme jim maximální možnou péči, především individuální ochranou proti okusu zvěří. Odstraňujeme zbývající netvárné podúrovňové jedince výmladného původu, a zároveň až na výjimky dokončíme těžbu zralých výstavků, pokud již není třeba opad jejich žaludů. Porost máme rozčleněn sítí vyklizovacích linek, které později poslouží k vytvoření rozčlenění porostu na části, v nichž bude prováděna výchova mlazin a budou i v budoucnu sloužit pro vyklizování dříví. Posledním krokem v průběhu druhé fáze clonné obnovy je provádění výřezu nežádoucích dřevin, pročistek a redukce výmladků.

- 3. fáze clonné seče

Třetí a poslední fáze clonné obnovy v počátku tvorby středního lesa se odehraje v průběhu 6 až 10 let od zahájení převodu. J. Wiehl navrhoval věk 6–8 let (Wiehl, 1912). Spočívá ve vytěžení posledních zralých výstavků a ponechání pouze výstavkové etáže ze stromů pokud možno semenného původu. Jestliže se v porostu nevyskytují, volíme výstavky z kvalitních jedinců výmladného původu. Snažíme se o to, aby se přibližný počet výstavků na ha pohyboval od 80 do 120 stromů, aby tak bylo možno říci, že jde o střední les s průměrným počtem výstavků (Poleno, 1999). Následné práce v takto vytvořeném dvouetážovém porostu spočívají v péči o výstavky a zabránění tvorbě pňových výstřelků vyvětvováním. Hlavním úkolem je z nárostu vytvořit nadějnou tyčovinu až nastávající kmenovinu, s dostatečným zastoupením jedinců dubů semenného původu při zachování menší četnosti dubu, habru i dalších dřevin výmladného původu.

II. Tvorba plně hodnotného středního lesa

O zahájení druhé etapy můžeme hovořit tehdy, máme-li vytvořen dvouetážový porost s horní výstavkovou etáží (v tomto případě většinou z jedinců výmladného původu) a hlavní etáží, složenou z jedinců semenného a výmladného původu. Ta již dává těžební možnosti hroubí, výmladní jedinci dosáhli svého obvyklého obmýtí a v porostu se začíná objevovat zastíněné zmlazení dubu. Pravděpodobný věk hlavní etáže je tedy 40 let. V tomto věku musíme hlavní etáž začít radikálně rozvolňovat, prosvětlit. Postupujeme tak, že těžíme především netvárné jedince výmladného původu a neperspektivní potlačené jedince původu semenného. Sklízíme také zralé výstavky založené v první etapě. Měli bychom tak činit postupně, protože výstavky budou tvořit páteř ekonomiky lesního majetku. Těžbou výstavků, kterou provádíme především v semenných letech po opadu žaludů, porost silně prosvětlujeme. Cílem této etapy je vytvoření trojetážového porostu.

III. Hospodaření ve středním lese

Toto období by mělo přejít na principy výběrného hospodaření hloučkovitým až skupinovitým způsobem. Představa hospodaření se zde setkává s principy výběrného hospodaření - lesa trvale tvořivého – Dauerwaldu (Jurča, 1988). Předpokládáme totiž dodržení Möllerových zásad trvale tvořivého lesa:

- les bude zachován na celé ploše;

- budeme používat přirozenou obnovu;

- těžbu budeme vyznačovat výběrem jednotlivých stromů;

- pěstováním výstavků dosáhneme co nejvyššího přírůstového procenta na nejvyšší dosažitelné zásobě.

Máme tak horní etáž tvořenou přibližně 80letými duby převážně semenného původu, které můžeme těžit dle jejich zralosti a dalších podmínek ve věku 100–160 let. Těžba v nejcennější etáži bude pochopitelně přednostně zaměřena na výstavky výmladného původu. Hlavní etáž tvořenou dostatečným počtem jedinců semenného původu spolu s výplní z výmladných jedinců ve věku 40–80 let udržujeme ve volném zápoji tak, aby mohly ve spodní etáži žít a pozvolna přirůstat hloučky či skupiny semenného zmlazení dubu.Tvar středního lesa ponecháváme jako konečný pro jeho biodiverzitu, také však z produkčních důvodů formulovaných Truhlářem (1969) ve srovnávání produkce pařeziny a kmenoviny na chudších stanovištích. Střední les dává možnost nepřetržité výtěže dobře zpeněžitelných kulatinových sortimentů.

Výsledky ověřovacích sledování

Pro ověření oprávněnosti ponechávání výstavků z přestárlých pařezin – nepravých kmenovin – byly v šesti porostních skupinách založeny pokusné plochy, kde probíhá vyhodnocování ponechaných výstavků a vývoje přirozeného zmlazení. Dosažené výsledky měření v letech 1999–2003, potvrzené analýzou letokruhů na celkem 120 stromech, dokládají schopnost trvalého přírůstu jedinců výmladného původu o stáří cca 85 let. Na průměrné letokruhové křivce je po kulminaci ve věku 10–15 let patrný pozvolný pokles, který se v závislosti na kombinaci srážek a teplot a snad prováděné výchovy může změnit v mírný vzestup. Od roku 1950 je hodnota průměrného letokruhu v rozmezí 1–1,5 mm. Je to v rozporu s dříve používaným obmýtím dubových pařezin 40 let, které bylo zdůvodňováno prudkým poklesem přírůstu porostů výmladkového původu v tomto věku. V hodnocení tloušťkového přírůstu vyjádřeného přírůstem výčetní kruhové základny za dobu 4 let nebyly prokázány významné rozdíly na plochách s různým stupněm prosvětlení. Byly však zjištěny statisticky významné rozdíly mezi výstavky semenného a výmladného původu ve prospěch výstavků semenného původu. Významné jsou rozdíly v růstu výstavků dle SLT, největší produkce dosahují v SLT 2H. Pokud jde o hodnocení zmlazení, prokázaly se významné rozdíly mezi zmlazením na chudším stanovišti (SLT 2S a 2K), zde je jeho pokryvnost větší než na stanovišti bohatším – hlinitém (SLT 2H). To je dáno především stavem zabuřenění ploch. Zatím nebyly prokázány významné rozdíly na výstavcích ani ve zmlazení na plochách s různou intenzitou prosvětlení. Započaté práce, zatím na celkové ploše 121 ha, jsou předpokladem k vytvoření strukturálně bohatého lesa, složeného z původních dřevin s velkou biodiverzitou. Jde o východisko ekonomicky efektivní pěstební péče o střední lesy.

 

 Adresa autora:

 

Ing. Dušan Utinek, Ph.D.

Městské lesy Moravský Krumlov, s. r. o.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor