Úvodník 2/2006
Ing. Stanislav Janský - Odborný lesní hospodář, Správa veřejného statku města Plzně
Vážení a milí čtenáři, do konce roku 2006 má být vládě předložen ke schválení dokument, který by měl být východiskem pro základní směry rozvoje lesnictví a tvorbu lesnické legislativy na dalších 10–20 let, Národní lesnický program. Budou nastíněny představy o tom, jaké bude mít společnost nároky na vlastníka, jakými nástroji jej bude podporovat, ale i kontrolovat a sankcionovat. Ministerstvo zemědělství (MZe) a ministerstvo životního prostředí (MŽP) vytvořilo pracovní skupinu, která již delší dobu na tezích nového Národního lesnického programu pracuje. Přestože nestátní lesy tvoří více než třetinu celkové výměry lesů a vlastníci lesa ponesou důsledky všech strategických rozhodnutí, nebyl jejich zástupce k diskusi o zásadních otázkách přizván. Opět se ukázalo, že státní úředníci zřejmě nejlépe vědí, co vlastníky trápí a jak jim pomoci.
Uplynulo téměř 15 let od restituce obecních a soukromých lesů. V současné době většina veřejnosti respektuje soukromé vlastnictví v tradičních výrobních odvětvích a službách. Vlastnictví lesa má však jedno specifikum, vyplývající z tradic středoevropské společnosti. Myslím tím právo veřejného užívání lesa k rekreaci, jízdě na kole a koni či sběru lesních plodin. Kromě strpění práva veřejného užívání lesa má vlastník zajišťovat i tzv. mimoprodukční funkce, které od něj veřejnost očekává (ochrana půdy, ochrana vodních zdrojů, ochrana přírody, zvyšování biodiverzity, zajištění koloběhu uhlíku, produkce obnovitelné suroviny). Společnost tápe, zda podporovat využití produkčního potenciálu lesa jako obnovitelného zdroje, či zda hospodaření z různých důvodů omezovat.
Celý lesnický svět v současné době hledá ekonomické ocenění služeb, které vlastník dosud veřejnosti poskytuje bezplatně. Bude to složitý a dlouhodobý proces. První oblast, kde se již vlastníci museli razantně postavit proti názoru, že omezení v hospodaření na svém majetku ve prospěch společnosti musí strpět bez nároku na náhradu, byla realizace celoevropského projektu soustavy Natura 2000. V podmínkách ČR se jedná o téměř 3 roky trvající proces. Obdobně jako nyní při přípravě Národního lesnického programu, státní úředníci MŽP se rozhodli, že vlastníci pozemků nemají být přizváni k diskusi o tom, jak zajišťovat hospodaření na těch částech svého majetku, které budou označeny jako cenná lokalita z pohledu ochrany přírody. Samozřejmě panovala představa, že opatření navržená orgány ochrany přírody zrealizuje vlastník na své náklady a bez náhrady, neboť půjde o omezení „ze zákona“. K jednacímu stolu přivedla MŽP až pro něj nemilá skutečnost, že připravená verze novely zákona byla poslaneckou sněmovnou zamítnuta. Po dlouhých diskusích bylo připuštěno, že vlastníkovi za omezení náhrada přísluší, způsob výpočtu určí vyhláška připravená MŽP ve spolupráci s Mze. K přípravě vyhlášky byl již zástupce vlastníků přizván a ukázalo se, že pohled na výši náhrady za způsobenou újmu se v mnohých případech diametrálně liší. Již rok se obrušují ostré hrany a konečná konsensuální podoba se snad již rýsuje. Je nejvyšší čas.
Blíží se 31. březen 2006, termín uplatnění roční újmy. Vlastníci, kteří uplatnili své nároky v roce 2005, na své peníze stále čekají, neboť úředníci nemají metodický pokyn, jak postupovat. Je v zájmu vlastníků lesa i společnosti, aby se situace vyřešila. Neboť pouze tehdy, když vlastník pocítí, že o jeho služby je zájem a že je společnost dovede ocenit, bude je rád - a myslím si, že i ochotně - poskytovat.