Příroda a lesní hospodářství Tasmánie
Ostrovní stát Tasmánie jako součást australské federace patří z pohledu středoevropana jednoznačně k nejodlehlejším civilizovaným územím na světě. Výměrou je srovnatelný s Českou republikou. Je to odlehlé území i pro Australany. Z jižního mysu Austrálie do hlavního města Tasmánie Hobartu s 270 tisíci obyvatel se lze dostat přeletem na vzdálenost cca 400 km. Jistě i z důvodu této odlehlosti lze o Tasmánii hovořit jako o jednom z nejzachovalejších a nejčistších území na zeměkouli.
Přírodní poměry
Tasmánie spadá do mírného klimatického pásma s malými rozdíly teplot mezi zimou a létem (5–20 0C), což je způsobeno výrazným oceánickým vlivem. Typická je vysoká vzdušná vlhkost a velmi nízký úhrn srážek (cca 50 mm ročně). Jedná se tedy o území suché s výjimkou JZ části, kde jsou naopak vlivem mořských sezónních větrů části území extrémně vlhké.
Nejvyšším bodem ostrova je hora Legges Tor – 1572 m n. m. v národním parku Ben Lomont. Zde, jako v podstatě na jediném místě, jsou v širším rozsahu sledovatelné subalpinské a alpinské formace (obr. 2). Co se dalších typických vegetačních formací (typů lesa) týče (probíhá zde roční upřesňování a aktualizace) jsou podchyceny následující typy:
- vysoce produkční eukalyptové lesy (potenciální výšky 34 m);
- eukalyptové lesy střední až nižší produkce ( 34 m);
- deštné lesy, kde není dominantní eukalyptus ani akácie, zastoupení do 5 % (Myrtle rainforest) (obr. 3);
- ostatní přirozené lesy (Acacia sp., Melaleuca atd.).
Dále jsou při mapování evidovány plantáže jehličnatých (Pinus sp., Araucaria sp.) a listnatých dřevin (Eucalyptus sp.), nelesní pozemky – keřové formace, bažiny, skály, jezera – a také farmářsky užívaná území, zejména pastviny, s rozptýlenou vegetací. Výškové rozlišení u eukalyptových lesů je vysoce účelné, protože počty druhů eukalyptů zde lze počítat na stovky (stejně tak jako u akácií) a druhová specifikace typů by nebyla možná.
Tasmánie je zřejmě jedním ze tří míst na světě, kde je možné se v širší míře setkat s deštným lesem mírného pásma.
Uvádí se, že více než 60 % rostlin zde je endemických.
Bylo by též možné hovořit o unikátní živočišné složce území: klasické sadě vačnatců, hnízdí zde tučňáci, tuleni zimují na skalnatých pobřežích
(obr. 1), ornitofauně, opomenout bychom nemohli ani jednoho z nejvýraznějších masožravců – tasmánského ďábla atd.
Kolonizace ostrova přinesla narušení integrity složení fauny vačnatců introdukovanými druhy. Jedná se zejména o králíka domácího a zajíce polního, daňka, divočáky (uvedené i další druhy jsou již běžně počítány mezi divokou faunu ostrova). Chybí zde, oproti australskému kontinentu, pes dingo, liška obecná, ale mezi divokou faunu je počítána běžně se vyskytující domácí kočka. Je škoda, že se zde patrně již nikdy nesetkáme s největší místní vačnatou šelmou - tasmánským tygrem (Thylacinus cynocephalus). Poslední žijící jedinec zřejmě uhynul v třicátých letech minulého století. Z důvodu počtu druhů jedovatých členovců, obojživelníků a plazů je Austrálie považována za nejjedovatější kontinent, uvedené se však Tasmánie netýká.
Organizace lesního hospodářství
Zhruba 53 % území Tasmánie pokrývají lesní formace, les. V soukromých rukou je zhruba 39 % hospodářského lesa. Vlastníci se sdružují do centrální společnosti Private Forest Tasmania, která má poradenskou, ale podle potřeby i realizační funkci. Lesní zákon platný již od r. 1920 předpokládá u vlastníků vysokou odbornou vyspělost, povinnosti vlastníků formuluje velmi obecně, v podstatě na úrovni zachování kontinuity lesa. Další důvod potřeby odborné centrální gesce je dán komplexní ochranou území ostrova jako celku (zákon o ochraně přírody z r. 2002) a zcela striktní ochranou lesních rezervací (cca 3 %) a velkoplošných území se zájmem zakonzervovat jejich stav (cca 34 % rozlohy, soukromých i státních). Systém vazeb a omezení daných úrovní ochrany je poměrně složitý a nemusí být každému vlastníkovi zcela zřejmý. Chráněná území jsou situována v jižní a jihozápadní části ostrova, největším z nich je komplex národních parků Tasmanian wilderness world heritage area (Světové přírodní dědictví) (14 000 km2), který je zapsán mezi památky světového a kulturního dědictví UNESCO. Státních lesů spravovaných státní organizací Forestry Tasmania je zhruba 19 %.
Strategie hospodaření je určována generálním plánem rozvoje (z r. 1998), operativní roční plánování je tvořeno ve spolupráci s 68 regiony, které se podílejí sponzorsky na hospodaření. Část hospodářských aktivit je zcela v režii státní instituce Forestry Tasmania (cca 40 %, např. pěstování sadebního materiálu), část je zajišťována smluvně kooperujícími subjekty. Těžební aktivity zajišťují odběratelé, zpracovatelské firmy (obr. 4). Vývoz produktů (papír, řezivo) je směrován jednak do oblasti Asie (Korea, Čína), jednak do USA. V poslední době se zde prosazují skandinávské firmy. Generální plán rozvoje se zaměřuje na rozvoj a budování cestní sítě (lesní komplexy jsou často dopravním prostředkem zcela nedostupné), vytváření plantáží (ve vazbě na centrální výrobu papíru v provincii Huon) a na rozvoj obchodu. Zcela specifickou aktivitou je podpora turistiky a rekreace, a to prakticky výhradně pěší v chráněných územích. Jedná se o trasování a vyznačení túr v trvání od jednoho týdne do dvou měsíců v absolutní divočině. Zásadní záležitostí je požární ochrana, ochrana lesa obecně a aktivní vědecká spolupráce s univerzitou v Hobartu (základní směry jsou obasti biodiverzity a pedologický výzkum ve vztahu k obnově lesa). Bylo by mylné předpokládat, že ekonomické parametry hospodaření zde nejsou stěžejní. Každá roční zpráva o hospodaření obsahuje dominantní část (několik desítek stran) zabývajících se speciálními ekonomickými rozbory a prognózami pro další operativní rozhodování.
Potřebu dříví pro drobnou venkovskou spotřebu (zpravidla farmáři zaměření na chov ovcí), kde jde zejména o palivo, si zajišťují vlastníci zpravidla sami (vzhledem k hustotě osídlení, cca 3 obyvatelé/km2, se jedná o zanedbatelné množství). Speciální požadavky lze řešit přímo objednávkou u organizace privátních lesů. Celkově působí systém lesního hospodářství vyrovnaným ustáleným dojmem, ve kterém je zřejmá maximální péče o les a přírodní prostředí jako celek.
Adresa autorů:
Prof. Ing. Jaroslav Simon, CSc.
Ústav hospodářské úpravy lesů LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Doc. Ing. Alois Skoupý, Csc.
Ústav lesnické
a dřevařské techniky LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.