Zalesňování zemědělských půd - Výzva pro lesnický sektor
Stejnojmenná konference se konala 17. ledna 2006 v Kostelci nad Černými lesy za společné odborné garance Fakulty lesnické a environmentální ČZU Praha a opočenské výzkumné stanice VÚLHM Jíloviště-Strnady. Jejím cílem bylo seznámit širokou lesnickou veřejnost se soustředěnými poznatky, vyplývajícími z řešení dané problematiky. Na základě šetření VÚMOP ve Zbraslavi totiž zhruba 337 202 ha, které náleží do zemědělského půdního fondu, určeno jako půdy vhodné k zalesnění. To spolu s možností čerpání státních dotací na změnu využití půdy vzbuzuje značný zájem majitelů pozemků, podnikatelů v lesním hospodářství, ale i pracovníků na úseku územního a lesohospodářského plánování (ÚHÚL). Stranou nezůstávají ani aktivity lesnického výzkumu, kde jak pracovníci resortního VÚLMH Jíloviště-Strnady, tak odborníci z obou našich lesnických fakult řeší škálu výzkumných projektů zaměřených na obnovu poměrů lesního ekosystému nebo prosperitu mladších výsadeb spolu s obnovou a stabilizací starších porostů na zalesněných zemědělských pozemcích.
V souvislosti s konáním konference byl vydán sborník 28 referátů, z nichž převážná většina byla přednesena účastníkům. Součástí prezentací byly také tři postery. Prezentovány byly také výsledky rekultivací lidskou činností naprosto změněných krajinných celků (těžba hnědého uhlí). Jednotlivé referáty byly rozděleny do čtyř tématických bloků zahrnujících historické, krajinotvorné, hospodářské a ekologické souvislosti zakládání a obhospodařování lesních porostů na bývalé zemědělské půdě.
Historie zalesňování zemědělských pozemků
V tomto bloku nejdříve zazněl příspěvek slovenských kolegů z Národného lesníckeho centra Zvolen (M. Sarvaš, M. Lalkovič) o historii a současných problémech zalesňování na Slovensku. Informovali také o kategorizaci málo produktivních půd a financování aktivit spojených se zalesňováním zemědělských půd v 90. letech minulého století. Příspěvek přinesl také informace o podpoře ze strukturálních fondů EU a souvisejících problémech s jejím čerpáním na Slovensku. Nejpodrobněji o historických aspektech zalesňování na území České republiky pojednává příspěvek Ondřeje Špuláka z VÚLHM, Výzkumné stanice Opočno. Autor zde poukázal na první historicky doložitelné doklady o nových zalesněních, připomněl neutěšený stav lesů, který vedl v 18. století k tvorbě lesních řádů. Potvrdil, že největší objemy zalesňovacích prací byly uskutečněny v souvislosti s delimitací pozemků po druhé světové válce, které se uskutečnily ve dvou vlnách na počátcích 50. a 60. let. Krátce také porovnal rozdílné poměry zalesňování v českých zemích a na Slovensku. Soňa Tichá z LDF MZLU Brno prezentovala informace o historii a současnosti zakládání větrolamů v zemědělské krajině. Zároveň zhodnotila jejich současný stav a druhovou skladbu dřevin. Varovala před invazním šířením některých introdukovaných druhů (např. javor jasanolistý, netvařec křovitý, pajasan žláznatý a růže mnohokvětá).
Zalesňování zemědělských pozemků – významný krajinný a hospodářský faktor
Specifickým prostředkem k získávání podkladů pro případné prohlášení pozemků za určené k plnění funkcí lesů jsou nástroje GIS (R. Klásek, L. Mikloš, ÚHÚL Brandýs n. L., pobočka Frýdek-Místek). Jde například o problematiku uměle rekultivovaných nebo sukcesně zalesněných pozůstatků po těžbě černého uhlí, v rámci kterých dnes existují již poměrně rozsáhlé porosty dřevin mimo PUPFL. Velká část příspěvků, zařazených v tomto bloku, byla zaměřena na obecné cíle, zásady a perspektivy zalesňování zemědělských pozemků (J. Šindelář, J. Frýdl - VÚLHM Jíloviště – Strnady, S. Vacek a kol. – FLE ČZU Praha, ÚHÚL Brandýs n. L., J. Simon a kol. – LDF MZLU Brno, FLE ČZU Praha, ÚHÚL Brandýs n. L.). Významným nástrojem managementu krajiny jsou kritéria pro výběr vhodných pozemků k zalesnění a z nich vycházející bodovací systém (J. Macků, ÚHÚL Brandýs n. L.), zohledňující aspekty využití půdy v krajině. Systém obsahuje referenční katalog kritérií zahrnující krajinně-ekologická a provozně-technická hlediska včetně funkčního záměru následného lesního ekosystému. Z nich potom rezultuje rozdělení pozemků na k zalesnění vhodné, podmíněně vhodné a spíše nevhodné. Například je třeba řešit právě protichůdné veřejné zájmy týkající se lokalit k zalesnění, důležitých zároveň pro ochranu přírody (Hlaváč a kol. – AOPK Havlíčkův Brod). Autoři připomínají, že namísto zalesňování ekologicky významných prvků v zemědělské krajině (mezofilní louky, vlhké a zamokřené louky, suché trávníky, křoviny, sukcesní olšiny) by měla být dotační pravidla nastavena spíše na podporu zalesnění orné půdy. Navrhují vydat metodický pokyn MŽP pro orgány ochrany přírody, orgány ochrany ZPF a orgány ochrany lesa, sjednocující jejich postup při rozhodování o využití půdy. Co se týká vlastního zakládání nových porostů, M. Košulič v příspěvku připomíná, že bychom měli více využívat pionýrských druhů dřevin, do jejichž krytu budou dále vnášeny dřeviny cílové. Kritizoval také možnost užívání nízkých hektarových počtů dřevin (buk) k zakládání lesa na zemědělské půdě s ohledem na kvalitu budoucí produkce. To, že je vlastník pozemku dotačními pravidly v podstatě stimulován k použití co nejnižších hektarových počtů sazenic, potvrdila ekonomická analýza nákladů na zalesnění (J. Bartoš, D. Kacálek - VÚLHM VS Opočno). Stejní autoři v širším kolektivu VS Opočno posuzovali také dřevoprodukční funkci smrkového porostu na bývalé nelesní půdě. Byla potvrzena jeho nadprůměrná produkce. V případě, že nejsou porosty smrku zasaženy hnilobou nebo škodami abiotickými činiteli, je hrubý zisk z mýtní těžby podle současných cen přepočtený na rok obmýtí u srovnávacího porostu buku na tradičně lesní půdě o 46 % menší než v případě smrku na bývalé zemědělské půdě. Ekonomika využití dřevní suroviny ovšem nezávisí pouze na nízkých nákladech, ale také na možnostech odbytu (F. Friess – FLE ČZU Praha). Pro racionální využití lesní produkce je rozhodující kvalita, rozměrová dostatečnost hmoty, diverzifikovaná struktura zpracovatelských kapacit a snaha o dosažení samofinancovatelných řešení.
Půdní poměry pozemků k zalesnění
Na problematiku tvorby zásad výběru lokalit navazuje práce zabývající se půdními a stanovištními podklady pro rozhodování o vhodnosti zalesnění (P. Novák - VÚMOP Praha). Kriteria výběru zde vycházejí z klasifikace bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ), která umožňuje stanovit výměru lokalit, jež je nutné, nezbytné (užší varianta), případně vhodné zalesnit (rozšířená varianta). BPEJ jsou velmi vhodným prostředkem k posouzení možností využití půdy, protože v rámci pětimístného kódu je shrnuta většina údajů, ze kterých je nutno vycházet (klima, půdní typ a subtyp, matečný substrát, zrnitost, skeletovitost, hloubka profilů, vodní a vzdušný režim, svažitost a expozice svahů). Celý systém je digitalizován, využitelný v GIS a umožňuje posouzení až na jednotku pozemkové parcely ZPF. Příspěvek K. Ventrubové (FLE ČZU Praha) řeší globální otázky spojené s koloběhem uhlíku a změnami jeho atmosférických a pozemních zásob ve vztahu k změnám vegetace. Nastiňuje také možnosti budoucího obchodu s uhlíkem, jako nástroje pro trvale udržitelné lesní hospodářství. Tato problematika vychází z Kjótského protokolu ukládajícího státům, jež ho ratifikovaly, snížení emisí skleníkových plynů. V rámci tohoto ujednání mají průmyslové státy možnost financovat projekty redukující emise skleníkových plynů v zemích, které nemají přijaté závazky na toto snižování. Týká se to např. redukce emisí uhlíku, která souvisí také s podporou zalesňování. Nedílnou součástí půdních ekosystémů je biotická složka, konkrétně například houby tvořící mykorhizu na kořenech lesních dřevin (V. Pešková, F. Soukup - VÚLHM Jíloviště-Strnady). Ve svém příspěvku uvádějí metodické přístupy ke studiu jejich role na zalesněných zemědělských půdách. V porostech jsou hodnoceny jednotlivé makromycety (mykor-rhizní, saprotrofní aj.) a na kořenových sondách je sledována četnost aktivních mykorrhiz. Tyto údaje jsou dále hodnoceny ve vazbě na olistění stromů. Druhou stránkou, týkající se role hub v lesích na těchto půdách, je vznik kořenových hnilob
(R. Mareš, LDF MZLU Brno), které na živných stanovištích bývalé orné půdy významně přispívají k rozvratu cca 45letých porostů smrku. Červená hniloba působená kořenovníkem vrstevnatým je příčinou nízké odolnosti stromů proti škodám abiotickými činiteli. V důsledku toho se tyto porosty začínají rozpadat ještě před dosažením poloviny potenciálního obmýtí. V podobných porostech byla prováděna také šetření sledující opad a rychlost dekompozice biomasy nadložního humusu (J. Novák, M. Slodičák - VÚLHM VS Opočno). Autoři doložili značné kolísání ročního opadu rostlinné biomasy cca 40letých smrkových porostů; ve třech ročních periodách byly tyto výkyvy v rozmezí 3,0–8,5 tuny na hektar. Výsledkem je podpoření teorie o rychlejší dekompozici humusu a koloběhu živin v porostech s výchovou oproti kontrolním plochám bez zásahu, kde bylo akumulováno více biomasy. Informace o šetřeních týkajících se půdních vlastností zalesněných zemědělských půd ve vztahu k obnově lesního prostředí přinášejí dva příspěvky. Kolektiv opočenské stanice (D. Kacálek, J. Bartoš, V. Černohous - VÚLHM VS Opočno) popisuje půdní poměry jednotlivých lokalit s novým zalesněním i krytých dospívajícími porosty. Obsahy živin půd pod mladými kulturami vykazují často až násobně vyšší hodnoty než u analogických profilů sousedních, převážně smrkových dospívajících porostů. Pracovníci pražské Fakulty lesnické a environmentální (L. Hatlapatková, V. Podrázský, S. Vacek - FLE ČZU Praha) se zaměřují především na dospívající porosty na bývalé zemědělské půdě. Od problematiky zemědělských půd se poněkud odlišují rekultivace výsypek vzniklých při dolování hnědého uhlí (M. Slávik – K. Dimitrovský, FLE ČZU a Sokolovská uhelná, a. s.). V příspěvku přinášejí informace o výsledcích měření kořenů dřevin vysazených v podmínkách různých geologických substrátů. Konstatovali, že kořenové systémy sledovaných dřevin (olše lepkavá a šedá, borovice lesní, jasan ztepilý, javor klen a mléč, modřín opadavý, lípa srdčitá, dub zimní a letní, netvařec křovitý, hlošina úzkolistá) vykazují na jílovcových a porcelanitových substrátech ve srovnání s rostlou lesní půdou deformační změny. Především se jedná o jejich mělké zakořenění.
Technologie zalesnění a růst dřevin
Příspěvek I. Kupky (FLE ČZU) a K. Dimitrovského (Sokolovská uhelná, a. s.) hovoří o způsobech zalesnění již dříve zemědělsky rekultivovaných výsypek uhelných dolů. Hodnotí růst jednotlivých dřevin a vhodnost použití této dvoufázové rekultivace. Použití předchozí zemědělské rekultivace doporučují především u substrátů ze strukturálně rozpadlých forem šedých a žlutých jílů. Určitou nevýhodou tohoto postupu pro následné zalesnění je zvýšený výskyt buřeně. Nejlépe prosperující dřevinou byla olše šedá, následovaná modřínem. Také ostatní dřeviny (jeřáb ptačí, javor klen a mléč, lípa srdčitá, dub letní, jasan ztepilý a jilm vaz) se ukázaly jako vhodné k lesnické rekultivaci. Přístup blízký zalesňování antropogenních půd doporučuje uplatňovat u zemědělských půd O. Mauer (LDF MZLU Brno). Hodnotí jednotlivé dřeviny a poukazuje na disproporce vývoje nadzemní a kořenové části jedinců. Půdní rozbory klade před vlastní zpracování zalesňovacích projektů (acidita, trofnost, fytotoxicita). Varuje před stále rozšířeným užíváním smrku (mělké kořenění, nebezpečí kořenových hnilob). Výšky nadzemní části dřevin (jedle bělokorá, borovice lesní, douglaska, smrk, modřín, dub, buk, lípa, klen, osika, jeřáb, bříza bělokorá) dosažené v roce 2005 hodnotí D. Kacálek a J. Bartoš (VÚLHM VS Opočno). Potvrzují dosavadní problematický růst jedle po výsadbě na holou plochu. Pro úspěšné založení kultur vysazovaných do podmínek holé plochy na bývalých zemědělských půdách jsou velmi důležitými kritérii morfologická a fyziologická kvalita sadebního materiálu (J. Leugner, VÚLHM VS Opočno). Ta je vyjádřena tzv. obchodovatelnou jakostí, stanovenou na základě ČSN 48 2115. Autor připomíná oboustrannou výhodnost znalosti aktuálního stavu sadebního materiálu jak pro producenty, tak pro odběratele. Je tak možné prokázat vysokou kvalitu nabízených sazenic a odběratel se může přesvědčit, že během manipulace nedošlo k jejich poškození. Na závěr hodnotil L. Úradníček (LDF MZLU Brno) růst vybraných druhů listnatých dřevin v biokoridoru. Dynamiku růstu dřevin hodnotí i přes mortalitu jako velmi dobrou. Poukazuje zvláště na prosperitu třešně ptačí, jako velmi vhodné dřeviny pro tento typ výsadeb.
Adresa autorů:
Ing. Dušan Kacálek
VÚLHM, Výzkumná stanice Opočno
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
FLE ČZU Praha
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.