Co by se mělo změnit v novém lesním zákoně?

Milan Košulič st.

Zákon o lesích č. 289/1995 (dále jen zákon) byl schválen dost bolestivě v době, kdy se začínalo i u nás výrazněji měnit pojetí obhospodařování lesů směrem k trvalé udržitelnosti, a to nikoliv jen produkce dřeva, ale i mimoprodukčních funkcí.  Právě prošlo desetileté výročí zákona. Je to pro hodnocení dost, nebo málo? Řekl bych, že tak akorát. Po 10 letech se tedy na lesnickém obzoru objevuje vznik nového zákona. Dovoluji si do diskuse předložit názory na to, co by se v něm mělo změnit, aby lépe reflektoval ekologické potřeby doby.

Z mnohého je zřejmé, že české lesnictví sice v podstatě přijalo úmysl obhospodařovat lesy ekologicky, ale praxe je často jiná. Víceméně ještě převažuje holosečné hospodářství, i když „v mezích zákona“. Špatné důsledky, které z toho plynou, činí z trvalé udržitelnosti jen iluzi. Genekologické součásti pěstění lesa jsou často periferním zájmem jen hrstky nadšenců, extrémně ekonomicky pojaté lesnictví válcuje jeho ekologickou náplň. Ostatně sám stávající zákon má kvůli některým ustanovením dost pochybnou ekologickou hodnotu a chybám při obhospodařování lesů v podstatě napomáhá. Například:

- připuštění 1–2 ha holosečí bez omezení celkového rozsahu v podstatě umožňuje využívat holosečné hospodářství jako převažující, nebo dokonce jediný způsob obnovy; dost tomu napomáhá i sám ukazatel mýtní těžby; ten totiž hlavně v případě „normální paseky“ osciluje kolem 50 % průměrné porostní zásoby mýtních porostů za decennium;

- již v obnovním cíli (v zajištěné kultuře) se má zajistit zastoupení všech melioračních a zpevňujících dřevin (MZD), včetně těch nejcitlivějších, jedle a buku; to znamená praktický návod k ekologicky chybné výsadbě na holiny.

Je nutné změnit řadu dalších ustanovení, aby ekologizace lesnictví byla i legislativně skutečně naplněna. Přitom se mi vůbec nelíbí pomyšlení na to, že by se nový zákon měl zásadně liberalizovat a ponechat vlastníkům lesa co největší volnost. K tomu ještě nenastala správná doba. Dosud se totiž výrazně nezměnil jednak vlastnický vztah k privátnímu lesu jako k mnohageneračnímu rodovému majetku, známý z minulosti, jednak zde není obecný vztah k lesům, jaký existuje třeba u Finů. Všeobecný cit a úcta k lesu je základní předpoklad pro citlivé hospodaření a pro zamezení zneužívání případné volnosti zákona v okamžitý ekonomický prospěch. Možná, že k takovému stavu jednou opravdu dojde, protože tomu tak u našich sousedů většinou je – a i u nás tomu tak kdysi bývalo. Ale až pak bude liberalizace zákona oprávněná. Tím zdaleka nechci navodit dojem, že u nás je obhospodařování lesa všeobecně špatné. Není. Lesníků s citlivým smyslem pro les a jeho ekologickou správu skutečně přibývá.

Je potřebné, aby se nový zákon ekologicky naopak zpřísnil, aby v něm měla ekologická správa lesů mnohem větší oporu než dosud, ať se to zdá být v době nutné ekonomizace lesního hospodářství jakkoliv problematické. Dnes se již totiž ví, že „co je ekologické, bude přinejmenším dlouhodobě i ekonomické“.

Rozšířená náplň pojmu „trvalá udržitelnost“

Kdyby šlo v požadavku „trvalé udržitelnosti“ jen o trvalé zachování lesního fondu na každé lesní ploše a trvalé těžební možnosti, bylo by to jednoduché: přímo lesním zákonem a pak státním dozorem nekompromisně zajistit přirozenou či umělou obnovu každé vytěžené plochy a disponovat dobrým regulačním těžebním nástrojem. To je však pro lesníky dávno vžitou a samozřejmou povinností. Jenže ono jde o víc: o zachování a rozvíjení určitých vlastností a funkcí lesních ekosystémů, definovaných velmi obecně např. v základních principech státní lesnické politiky. Základní otázka zní: co vlastně lze či nelze v obhospodařování lesa považovat ještě za „trvale udržitelné“?

Podrobnou analýzou, jaké musí být lesní ekosystémy, aby trvalou udržitelnost mohly plnit, dospějeme k poznatku, že musí být přírodě blízké. V tom dosud nepanovala všeobecná shoda. Byl to však názor i předního českého lesnického ekologa

I. Míchala (1992) a mnoha jiných, když napsal: „Lesy budou přirozené nebo nebudou vůbec“. Dnešní definici trvale udržitelného obhospodařování lesů je nutné doplnito „trvalou autoregulační schopnost“ jako přírodní proces s dalekosáhlými ekonomickými efekty. Ty jsou vyvolány spojením trvalosti užitků z lesa s povinností zvyšovat jeho biologickou hodnotu, a mají být zajišťovány udržováním určitých „zdravých“ vztahů v biocenóze lesa a zdravím jednotlivých složek (Míchal, 1992); zkrátka: využíváním přírodních procesů i v hospodářském lese. Zatímco z trvalé udržitelnosti hospodaření v lesích je legislativně přímo ošetřena trvalost lesního fondu, vyrovnanost těžeb, a koneckonců i trvalost produkční schopnosti půdy (minimálním podílem MZD), autoregulační schopnost (biologická automatizace) není legislativně konkrétními opatřeními ošetřena vůbec (nelze ztotožňovat s reprodukční schopností z definice trvale udržitelného obhospodařování lesa). To by měl nový zákon zásadně napravit.

Návrh zpřesnění nebo nové definice některých pojmů

Trvale udržitelné hospodaření v lesích – pro podmínky ČR nahradit hlouběji ekologickou definicí: rozumí se obhospodařování lesů způsobem blízkým přírodě, to znamená směřujícím ekologickým způsobem k dosažení cílové druhové skladby podobné skladbě přírodní dřevinami stanovenými ve vyhlášce, využívajícím přírodní růstové procesy (biologickou racionalizaci) včetně biologicky orientovaných fytotechnických postupů (výchozí stav porostu v určitých případech dočasně omezí využití přírodě blízkých metod), zejména:

- přirozenou obnovu v co největším rozsahu;

- zajišťování účasti MZD v porostech buď podsadbami mateřských porostů, nebo přípravných porostů pionýrských dřevin;

- nejméně středně dlouhou obnovní dobu (min. 30 let);

- delší dílčí obnovní dobu (min. 15 let), podporující autoregulaci podrostů a zachování přirozeného růstového rytmu dřevin;

- na holinách využívání obnovy napodobující přirozenou sukcesi, zejména v případech, kdy v cílové skladbě má být jedle a buk.

Obnovním cílem se rozumí zajištěný stav obnovené části porostní plochy s těmito pěstebně-ekologickými znaky, kromě těch již obsažených ve vyhlášce MZe č. 139/2004 Sb.:

- přirozená obnova musí dosáhnout výšky alespoň 1 m;

- připouštějí se nezalesněná místa o výměře do 0,01 ha do 10 % (u přirozené obnovy do 20 %) celkové porostní plochy určené k obnově (zalesnění);

- na holině větší než 0,3 ha mohou mít cílové dřeviny, doporučené v cílové skladbě porostů dle HS, zastoupení nejvýše na 50 % obnovené plochy (včetně smrku, resp. borovice), zatímco zbývajících 50 % plochy musí tvořit pomocné, tj. především pionýrské dřeviny, příp. i modřín, a to pro pozdější dosadbu MZD (především jedle a buku), pokud se v cílové skladbě  plánují. Ze zastoupení pionýrských dřevin má být část odpovídající budoucí účasti MZD situována v ucelených skupinách o velikosti od 3 do 10 arů, na kalamitních holinách nad 1 ha do 20 arů; takové skupiny přípravných dřevin v budoucnosti usnadní nebo si vynutí doplnění MZD, čímž bude biologicky správným způsobem zajištěna jak účast MZD i v mýtním věku porostu, tak lepší věková a výšková diferenciace budoucích porostů.

Při mýtní těžbě úmyslné nesmí velikost holé seče překročit 0,5 ha a její šíře hodnotu průměrné výšky těženého porostu na všech typech stanovišť. V odůvodněných případech může orgán státní správy povolit výjimku ze stanovené velikosti nebo šířky holé seče, a to:

- na HS (jako dosud) do velikosti 1 ha a do šířky na 2 porostní výšky;

- na dopravně nepřístupných horských svazích atd., mimo exponované HS do 1 ha;

- v rámci LHC (u lesů bez LHP v rámci majetku jednoho vlastníka) celkový roční rozsah holosečných těžeb úmyslných nesmí překročit 1/2 „roční normální paseky“ (roční mýtní těžby vyjádřené v % „roční normální paseky“) po odečtení holiny z nahodilé těžby (toto ustanovení jako roční plošný limit holosečí lze stanovit i jinak, např. jistým objemovým podílem holosečné těžby z ročního bilancovaného etátu obnovní těžby).

- Při obnově lesa je zakázáno přiřazovat další holou seč k předchozí holé seči, pokud na ní neodrůstá zajištěná kultura.

Další navrhované změny

- Pro trvalost účasti MZD v lesních porostech, pro zachování přirozených genekologických vlastností všech cílových dřevin a pro posílení jejich ekologické stability se všechny dřeviny cílové skladby (s dočasnou výjimkou pro smrk a borovici) kultivují způsobem, uvedeným v popisu obnovního cíle (buď podsadbami pod mateřské porosty, nebo na holinách větších než 0,3 ha nejméně na 50 % plochy až pod přípravné porosty pionýrských dřevin, jakmile se stanou ekologicky pro ten účel funkční).

- Do zajištěného stavu kultury nebo nárostu se započítávají i plošné části zalesněné nebo nalétnuté pionýrskými dřevinami do 50 % celkové plochy. Plošná část nad tento limit musí být zalesněna cílovou dřevinou i v případě, že celá plocha byla před tím zmlazena pionýrskými dřevinami; výjimku z této povinnosti může jako odklad dolesnění MZD povolit OSSL.

- Při poklesu zakmenění pod stupeň 0,7 nebo na holých plochách lze čekat na přirozenou obnovu 5 let, u smrku 7 let; OSSL může tento termín na žádost vlastníka lesa prodloužit až na dvojnásobek, a to i na části plochy, shledá-li ještě nadějnost (možnost) podmínek pro přirozenou obnovu.  Nedojde-li k náletu v daném termínu, musí být plocha zalesněna do 2 let po jeho uplynutí.

- Těžební plochy větší než 0,01 ha včetně produktivní redukované holiny při zakmenění 0,7 a nižším, pokud se na nich neočekává přirozená obnova, musí být zalesněny do 5 let po jejich vzniku, a kultury na nich zajištěné do dalších 10 let, tj. do 15 let od jejich vzniku. Dolesnění přípravných porostů cílovými dřevinami (MZD), pokud nejsou součástí prvního zalesnění, musí být provedeno do 10 let po založení přípravného porostu, resp. po uplynutí termínu pro jeho vznik přirozenou obnovou. V odůvodněných případech může orgán SSL tento termín na žádost vlastníka lesa prodloužit o dalších 10 let.

- K zajištění trvalé účasti MZD až do mýtního věku porostu musí být tyto dřeviny přimíšeny do dřeviny základní v hloučcích až skupinkách (3–10 arů), tzn. pro daný účel v nejvhodnějších obnovních prvcích. Ve výjimečných případech na žádost vlastníka lesa může OSSL povolit jiný způsob smíšení (např. řadový), s výjimkou přimíšení jednotlivého. Jednotlivé přimíšení MZD se však připouští mezi jejich skupinami.

- O všech udělených výjimkách musí být vedena evidence umožňující lokalizaci opatření v terénu a kontrolovatelnost termínů.

- Zajištění minimálního procentního podílu MZD v lesích se vztahuje na HS; přitom se nepřipouští jejich plošné soustředění do jednoho či několika málo míst v rámci téhož HS většího (větších) než 0,20 ha.

- Nepodaří-li se do 4 let od schválení tohoto lesního zákona upravit stavy spárkaté zvěře tak, aby nechráněná obnova lesa nebyla poškozena na více než 10 % jedinců (při roční ochraně na ploše do 1 % porostní plochy organizační jednotky), musí OSSL v dané chovatelské oblasti nařídit zrušení volného chovu konkrétního druhu spárkaté zvěře a vypsat veřejnou soutěž o zavedení jejího oborního chovu s dotačním přispěním státu, příp. i vlastníka honitby. V diskusi se vyskytl i tento názor: setrvat na koncepci dosažení rovnováhy mezi lesem a četností zvěře odpovídajícím (zpravidla vysokým) odlovem prováděným profesionálními lovci, přičemž by stát výrazně přispíval uživateli honitby na náklady s tím spojené a ostatním lovcům hradil vysoké zástřelné. Zrušení volného chovu bude posuzováno podle stavu biocenózy (zejména na náletech a kulturách lesních dřevin). Nesplnění tohoto úkolu do 4 let od jeho stanovení bude pokutováno s možností okamžitého zrušení nájemní smlouvy na honitbu.

- Na každých 5 ha nového zalesnění nebo 1 ha porostu rozpracovaného k přirozené obnově musí být založena 1 kontrolní oplocenka minimální výměry 1 ar a tomu odpovídající srovnávací plocha.

- V pěstebně kritických oblastech (s výskytem smrkových monokultur v přestavbě nejméně na 50 % plochy LHC) se stavy spárkaté zvěře působícími nadlimitní škody na lese může vlastník lesa kdykoliv požádat o zrušení volného chovu kteréhokoliv druhu spárkaté zvěře; OSSL může zrušení volného chovu zvěře podmínit dodatečným zřízením obory do stanoveného termínu pro zachování genofondu toho druhu zvěře, jehož chov ve volnosti se ruší.

- Ustanovení o reprodukčním materiálu lesních dřevin (RMLD) je nutné doplnit vnitřními genetickými znaky semenáčků a sazenic, které jsou dány mimo jejich původ i genotypovou skladbou populace v závislosti na světelných poměrech místa předchozího pěstování. V průvodním listu RMLD musí být uvedeno, zda byl RMLD pěstován na stíněných nebo osluněných plochách. Pro podsadby se má přednostně využívat materiál z polostinného (až stinného) předpěstování.

- Při umělé obnově se u všech tříd sadebního materiálu připouští nedodržení spodní hranice výšky podle příslušné normy o 1/2 výšky spodní hranice u 20 % jedinců z důvodu zachování větší genetické proměnlivosti.

- Z pěstebních a genetických důvodů se nepřipouštějí redukce hektarových počtů sazenic podle hlavní a přimíšené dřeviny a při použití krytokořenného RMLD, s výjimkou odrostků. U odrostků všech dřevin se připouští hektarový počet snížený až na 2500 ks (místo dosavadních 500 ks/ha).

Závěr

V novém zákoně by se měl uplatnit vyšší stupeň ekologického obhospodařování lesů. Návrh úprav v novém zákonu hospodaření v lesích na jedné straně zpřísňuje a současně poněkud zdražuje (např. vyšším podílem přípravných dřevin na holinách, když nevzniknou samoobnovou), na straně druhé však změkčuje a výrazně zlevňuje, ale ekologicky vhodným způsobem (např. možností delšího čekání na samoobnovu). Usiluje o ekonomicko-ekologickou vyváženost zákonných limitů hospodaření v lesích, zejména pak o razantní vyřešení škod zvěří na lesích. Dosavadní opatření dlouhodobě vůbec k ničemu nevedla a škody zvěří nadále zásadním způsobem ohrožují ekologizaci péče o les. Pravděpodobně by bylo vhodné legislativně ošetřit i důležitý požadavek zvyšování biodiverzity lesních ekosystémů nad rámec závazných podílů MZD. Pro nespornou složitost jsem (zatím) od takového návrhu ustoupil. Kvůli dlouhému životu stromů, než dozrají do mýtnosti, si ekologicky uvědomělá část lesníků pravděpodobně navykla starat se o lesy spíše ve prospěch budoucí než současné generace. Lesní hospodářství tak do jisté míry zvýrazňuje vysoké morální ideje, jako žádná jiná oblast lidského konání. Tím se stav lesů stává jistým zrcadlem morální úrovně společnosti. Kéž by se to promítlo i do lesnického zákonodárství.

Adresa autora:
Ing. Milan Košulič st.
Město Albrechtice
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.