Hniloba pevníku krvavějícího a její šíření kmenem
Petr Čermák, Libor Jankovský
Podíl hnilobou poškozeného dříví se u majoritního lesního majetku Lesů ČR pohybuje ročně kolem 20 % celkového objemu těžby. Pevník krvavějící je společně s václavkami a kořenovníkem vrstevnatým dominantním původcem hnilob. Napadení kmene pevníkem začíná nejčastěji ohryzem či loupáním kůry zvěří. Podle rozsáhlých celoplošných inventarizací škod zvěří realizovaných v letech 1995 a 2000 IFER a ÚHÚL přitom bylo v porostech ve věku od 20 do 60 let loupáním a ohryzem kůry postiženo v průměru kolem 20 % smrků; poškozeno bylo cca 220 tisíc hektarů redukované porostní plochy.
Popis hniloby
Pevník krvavějící Stereum sanguinolentum (Alb. et Schw.: Fr.) Fr. kolonizuje a rozkládá odumřelou dřevní hmotu jehličnanů, zejména smrku ztepilého, a to především padlé kmeny, nehroubí, řezné plochy pařezů. Do živých kmenů hniloba proniká poraněními vzniklými ohryzem, loupáním a mechanickým poškozením při těžbě a manipulaci. Basidiospory klíčí na čerstvě obnaženém dřevě, do kterého dále pronikají. Ve směru pronikání hniloby se tvoří tmavá šedavá až šedofialová zóna, široká 1–3 cm. Hniloba je zaměnitelná s hnilobou kořenovníku vrstevnatého, ten však vytváří pravidelný kruhový průřez ve vyzrálém dřevě. Hniloba je červenohnědě zabarvená bez výrazné šedavé zóny ve směru pronikání do zdravého dřeva. V některých případech může docházet ke společné kolonizaci kořenovníku a pevníku krvavějícího, kdy pevník kolonizuje především okrajovou část hniloby a proniká více do bělové části kmene.
Napadení stromu
Řada autorů zmiňuje vyšší pravděpodobnosti průniku hniloby pevníku do kmene stromů u větších ran (např. El Atta, Hayes 1987; Welch, Scott 1999). Na základě našich dosavadních poznatků z podmínek ČR lze předpokládat, že znatelný vliv velikosti rány na průnik hniloby a její šíření bývá patrný jen u menších ran do plochy cca 50–100 cm2. U větších ran se uplatnění hniloby s rostoucí plochou rány již výrazněji nezvyšuje.
Kromě velikosti rány na povrchu hraje roli i její hloubka. K infekci dochází ve větší míře v kmenech, kde bylo poškozeno i dřevo, oproti kmenům, kde byla poškozena jen kůra (Pawsey, Stankovicova 1974). Stromy jsou s vysokou pravděpodobností napadeny hned v prvních letech po vzniku poškození, infekce může ovšem nastat kdykoliv v období, kdy není rána zavalena. Štipl (2004) uvádí dobu uplynulou od prvního poškození v rozmezí od 3 do 56 let.
Diskutabilní otázkou je, zda k napadení stromu dochází častěji ve vegetační sezóně nebo mimo ni. Gill et al. (2000) konstatuje, že větší míru napadení lze očekávat především u ran způsobených letním loupání a ohryzem, protože u zimních poškození je napadení houbami omezeno jejich nízkou schopností kolonizace. Vasiliauskas, Stenlid (1998b) naopak v průzkumech na severu Evropy zjistili u zimních ran vyšší míru napadení pevníkem než u ran letních. Vzhledem k tomu, že se v řadě prací za ideální pro infekci pevníku považují teploty v rozmezí –8,5 °C až +5 °C (např. Kallio, Hallaksela 1979), lze předpokládat, že infekce je silnější spíše mimo vegetační období.
Podíl loupáním a ohryzem poškozených stromů napadených následnou hnilobou pevníku se dle místních podmínek pohybuje v širokém rozpětí. U smrku ztepilého byla v Evropě zjištěna kolonizace pevníkem u 20 % až 100 % poškozených stromů, v podmínkách ČR ve všech nám známých případech napadení přesahovalo (většinou výrazně) hodnotu 45 %. Míra napadení je zřejmě ovlivněna především klimatickými poměry.
Šíření hniloby kmenem
Při průzkumech šíření hniloby pevníku realizovaných našim ústavem v revíru Mořkov (Beskydy), na lesním úseku Proklest (ŠLP Masarykův les Křtiny), na lokalitě Sklené–Světnov (Žďárské vrchy) a na LHC Obrova noha (Konická vrchovina) variovala rychlost vertikálního šíření hniloby kmenem v širokém rozpětí hodnot, a to od 1 cm/rok do 70 cm/rok. Průměrná rychlost šíření se na jednotlivých lokalitách pohybovala mezi 11 cm/rok a 24 cm/rok. Mezi dobou parazitace a ročním postupem hniloby byl zjištěn korelační vztah – rychlost šíření klesá s dobou uplynulou od napadení kmene pevníkem. Horizontálním (laterálním) směrem se hniloba šíří rychlostí přibližně odpovídající vertikálnímu šíření (významný korelační vztah mezi procentuálním obsahem řezné plochy zachvácené hnilobou a délkou kmene zasaženého hnilobou).
Délka kmene zasaženého hnilobou se u monitorovaných stromů nejčastěji pohybovala v rozmezí 2–4,5 m. Maximální délka hnilobou zasaženého kmene byla v našich průzkumech 5,5 m (Proklest). Štipl (2004) uvádí maximální délku hnilobou zasaženého kmene dokonce až 7,9 m.
Množství hnilobou zasažené hmoty
Celkové množství dřevní hmoty znehodnocené hnilobou pevníku krvavějícího se odvíjí od podílu poškozených stromů v porostu, od podílu stromů napadených hnilobou pevníku, od stáří poškození a rychlosti šíření hniloby. Při průzkumech realizovaných na různých územích v rámci výzkumných úkolů, diplomových a disertačních prací v letech 1986–2005 se množství hmoty zasažené hnilobou pevníku pohybovalo mezi 7 a 58 m3.ha-1.
Poškození hnilobou v průběhu růstu sloupaného porostu
Budeme-li brát v úvahu střední hodnoty uvedené v předchozím textu a výsledky citovaných průzkumů, lze postup hniloby kmenem a její dopad na znehodnocení zásoby dřeva v modelovém průměrném zvěří poškozeném porostu popsat následujícím způsobem:
- ve věku cca 20–30 let došlo ke sloupání a ohryzu porostu (s velkou pravděpodobností opakovaně);
- loupáním bylo poškozeno cca 20 % stromů z porostu;
- asi 1/2 až 3/4 poškozených stromů v průběhu několika let napadl pevník krvavějící;
- vzhledem k rychlejšímu postupu hniloby v prvních 5 letech a postupnému snižování rychlosti postupu v letech následujících hnilobou zasažená hmota z počátku velmi rychle narůstala;
- kulminace zásoby porostu znehodnocené hnilobou v relativních číslech (tj. v % z celkové zásoby) nastala již ve II. věkové třídě, postupně klesala díky přírůstu stromů přesahujícímu rychlost šíření hniloby a také díky vylučování nejvíce poškozených stromů výchovnou těžbou;
- kulminace zásoby porostu zasažené hnilobou v absolutních číslech (m3) nastala s největší pravděpodobností ve III. či dokonce až IV. věkové třídě, kdy odstraňování poškozených stromů převýšilo přírůst napadené hmoty daný šířením hniloby ve kmenech.
Dopady poškození na současný stav a budoucí vývoj porostů
Poškození lesních porostů hnilobou pevníku krvavějícího vede v současné době k významným hospodářským ztrátám (finanční ztráty při zpeněžení dřeva, ztráty na kvalitě dřeva, zvýšené náklady na pěstební činnost) i ztrátám environmentálním (snížení ekologické stability, predispozice pro poškození větrem a biotickými činiteli).
Důsledky existujícího poškození se přitom v plné míře projeví zřejmě až v nadcházejících letech. Lze předpokládat vyšší ekonomické ztráty (se vzrůstajícími náklady a stagnující cenou dřeva), lze se obávat častějších předčasných rozpadů lesních porostů, tak jak budou poškozené mladé a středně staré porosty dorůstat do věku předmýtního a mýtního. Vzhledem k celkové silné zátěži smrkových porostů (zejména v nižších a středních polohách) vlivem synergického působení abiotických, biotických a antropogenních stresorů lze očekávat vzrůst významu hniloby pevníku jako predispozičního faktoru.
Práce byla realizována s podporou projektu MSM 6215648902 Les a dřevo. V nejbližší vyjde v nakladatelství Lesnická práce monografie autorů tohoto článku s názvem Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami.
Adresa autorů:
Ing. Petr Čermák, Ph.D.
Doc. dr. Ing. Libor Jankovský
Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Pevník krvavějící
Stereum sanguinolentum (Alb. et Schw.: Fr.) Fr.
Syn. Haematostereum sanguinolentum (Alb. et Schw.:Fr.) Pouzar
K infekci dochází basidiosporami, v menší míře rovněž fragmenty mycelia z tlejícího dřeva. Dříve uváděné spojení přenosu s pilořitkami Sirex spp. a Urocerus spp. je v současnosti považováno za záměnu s druhem Amylostereum areolatum (Talbot 1977, Martin 1992, Vasiliauskas 1999).
Jednoleté perfektní plodnice jsou resupinátní nebo polokloboukaté, šedavé, případně pleťové, omačkáním výrazně červenající, kloboučky v průměru 1–1,5 cm, u resupinátních plodnic může jejich povrch dosahovat až dm2. Plodnice se tvoří hojně na tlejícím dřevě, nebo i na živých kmenech v místech poranění a následného pronikání infekce. Plodnice na pařezech a padlých smrcích mohou být zaměněny s dalšími druhy z čeledi kornatcovitých Corticiaceae. V okolí ran po loupání se vesměs zaměnitelné druhy jako Amylostereum areolatum, Cystostereum murrai aj. nevyskytují. Případnou záměnu s bránovitcem jedlovým Trichaptum abietinum je možno vyloučit podle charakteru hymenia, které je u pevníku krvavějícího hladké a poraněním krvavě červenající, u bránovitce je tvořen labyrintickými, hnědavými až nafialovělými lištami. Červenání hymenia po poranění je výrazným znakem, zaměnitelným na smrku pouze s Physisporinus sanguinolentus, jehož resupinátní bělavé plodnice a poraněním rovněž červenající plodnice jsou morfologicky výrazně odlišné.