Kambioxylofágové smrkových zlomů a odlomů
Emanuel Kula, Wojciech Ząbecki
Kambioxylofágní fauna vyvíjející se na smrku je obecně známa z hlediska druhového spektra, zastoupení v profilu kmene a větví i škodlivostí. U většiny příležitostně (fakultativně) primárních druhů kůrovců smrku, jako je lýkožrout smrkový Ips typographus (L.), lýkožrout severský Ips duplicatus (Sahl.), lýkožrout lesklý Pityogenes chalcographus (L.), lýkohub matný Polygraphus poligraphus (L.), lze při nadbytku disponibilní potravy a příznivých stanovištních podmínek očekávat namnožení a napadení živých stromů, na rozdíl od temporálně sekundárních zástupců, kteří se při nadbytku potravy mohou přemnožit, ale neatakují živé stromy, např. lýkohub obecný Hylurgops palliatus (Gyll.), kůrovec pařezový Dryocoetes autographus (Ratz.) nebo dřevokaz čárkovaný Xyloterus lineatus (Ol.).
Postup a úspěšnost nalétání kambioxylofágů na živnou dřevinu je ovlivněn řadou faktorů, které rozhodují o úrovni „prahu úspěšného napadení“, to znamená o nezbytném počtu závrtů brouků k překonání rezistence stromů zdravých nebo v různém stupni oslabených či poškozených.
Sníh a vítr v zimě 2005/2006 způsobil poškození lesních porostů výrazně převyšující l mil. m3 s různým stupněm soustředění. Vznikl tedy disponibilní prostor k namnožení podkorního hmyzu, jehož rozsah bude záviset na aktuální populační hustotě zimující populace lýkožrouta smrkového a dalších výše uvedených druhů, průběhu počasí, ale i typu poškození stromu. Z hlediska atraktivity je třeba rozlišovat vývraty a zlomy. S rostoucí výškou místa zlomu se zkracují odlomy. V závislosti na jejich velikosti a mikroklimatických podmínkách se diferencuje průběh zavadání a odumírání lýka, na které reaguje podkorní fauna. Profiluje se druhové spektrum a intenzita napadení.
Níže popisované šetření se uskutečnilo v LS Ostravice (Beskydy), která se vyznačuje dlouhodobým základním stavem lýkožrouta smrkového přesto, že každoročně tvoří nejvýznamnější podíl nahodilá těžba živelná.
Fauna kmene zlomů
Na stojící zlomy nalétalo 11 druhů kambioxylofágů, přičemž jejich zastoupení a druhové spektrum bylo ovlivněno výškou zlomu. Na krátkých oddenkových zlomech (1–3 m vysokých) se nacházela typická fauna odumírajících stromů s rozhodujícím postavení druhu H. palliatus (40,4 %) a X. lineatus (38,3 %) doprovázená tesaříkem šedohnědým Isarthron fuscum (Fabr.) a lýkohubem P. poligraphus. Zlomy nedosahující středu kmene napadal především P. poligraphus, který osídlil 43,5 % profilu kmene a tento stav byl potvrzen i u zlomů vystupujících do podkorunové části kmene (36,7 %). S narůstající výškou zlomu klesala pokryvnost napadení lesanem hnědým Hylecoetus dermestoides (L.) (40,4–13,7–3,6–0,7 %), I. fuscum, X. lineatus. Korunové zlomy se ztrátou celé koruny se výrazněji neprofilovaly druhovým spektrem kambioxylofágů (tab. 1). Jestliže krátké zlomy vykazují pokryvnost kambioxylofágy v celém profilu, potom stromy s odlomenou korunou a zbytky živých větví představují v nastupujícím vegetačním období málo atraktivní prostředí, neboť lýko zůstává relativně dlouho živé a zavodněné. Ve studovaném území se na kmenech stojících neporušených stromů v sekcích podkorunových vyvíjí 16 druhů kambioxylofágů. Na zlomech se však výrazně snížilo druhové spektrum a zaznamenána byla absence druhů I. typographus, P. chalcographus.
V této obecně atraktivní nice pro lýkožrouta smrkového se nacházel lýkohub matný, který může využít zlomů k namnožení a následně ohrozit stojící stromy. Vlhkost lýka a dřeva na zlomech je mnohem příznivější pro druhy vyhledávající ireverzibilně (tj. nevratně) poškozené a hynoucí stromy. Tím lze vysvětlit i zastoupení druhů (X. lineatus, H. dermestoides, H. palliatus, I. fuscum). Tyto druhy však neohrožují zdravé stromy. Potenciální nebezpečí namnožení dřevokaze čárkovaného a lesana hnědého je vázáno na disponibilní hmotu, kde jako techničtí škůdci mohou významně poškodit vytěžené dřevo. Zástupcem fauny smrkových zlomů byl i méně početně významný D. autographus.
Četnost výskytu lýkohuba matného s narůstající výčetní tloušťkou zlomu ( 22 cm až > 38 cm) ustupovala z 33,6 % až na 12,5 %, při souběžném vzestupu dřevokaze čárkovaného (z 4,3 % na 22,9 %) a lýkohuba H. palliatus (ze 4,7 % na 27,1 %). Významní kambiofágové, jako jsou lýkožrout smrkový a lýkožrout lesklý, na stojící zlomy nalétali sporadicky.
Fauna kmene odlomů
Kmenová část odlomů byla osídlena 17 kambioxylofágní druhy. Odlomy ze zlomů oddenkových představují neodvětvené kůrovcové lapáky, na nichž se nejčastěji vyskytoval P. chalcographus (96,3%) a I. typographus (77,8 %) s nevýrazným podílem u lýkožrouta menšího Ips amitinus (Eichh.) (22,2 %) a lýkožrouta obecného Pityophthorus pityographus (Ratz.) (14,8 %). Odlomy oddělené pod úrovní středu kmene byly s vyšší četností nalétány druhem P. chalcographus (60 %), P. pityographus (50 %), P. poligraphus (40 %) a H. palliatus. Nejběžnější odlomy pocházející z polohy nad středem kmene nalétal především P. chalcographus (55,8 %), P. poligraphus (51,2 %) a ze 30 % P. pityographus, H. palliatus a korohlod smrkový Cryphalus abietis (Ratz.). Korunové zlomy atakoval P. poligraphus, P. chalcographus, P. pityographus a běžné zastoupení vykazoval i kozlíček smrkový Monochamus sutor (L.) (35 %) (tab. 2).
Pokryvnost odlomených kmenů vyvíjejícími se kambioxylofágy ukazuje na stupeň nebezpečí od jednotlivých druhů. I. typographus silně napadal výhradně dlouhé odlomy v jejich spodní části. P. poligraphus zvyšoval nejen četnost výskytu, ale i pokryvnost a stupeň napadení s ustupující délkou odlomu. P. chalcographus se vyznačoval vysokou pokryvností odlomů a dominantním silným stupněm napadení bez ohledu na délku odlomu.
Fauna větví odlomů
V závislosti na délce odlomu se mění diverzita zjištěných druhů kambioxylofágů na větvích. Omezenému druhovému spektru kůrovců (8) na větvích odlomům dominuje četností (92,3 %) P. chalcographus. Četnost jeho výskytu klesá s ustupující délkou odlomů pocházejících ze zlomů oddenkových, z úrovně pod středem kmene, z podkorunové části kmene až po korunové zlomy (92,3%–63,4%–51,6%–20%). Ostatní doprovodné druhy byly ve vyváženém zastoupení nezávisle na délce odlomu. Odlomy z podkorunové části vytvořily vysoce atraktivní prostor pro typické zástupce větví (P. chalcographus 51,6 %, P. pityographus 45,2 %, C. abietis 41,9 %). Shodná fauna se vyvíjela na korunových odlomech. Frekvence napadení větví druhem P. chalcographus lineárně klesá se zvyšující se polohou místa zlomu. Opačně se projevil C. abietis a P. pityographus.
Pokryvnost profilu větví koruny druhem P. chalcographus byla relativně vyvážená (23–35 %). Pro druhy doprovodné platí zvyšující se prostor osídlení na odlomech s narůstající výší místa zlomu.
Ohrožení stability porostů
Druhové a početní zastoupení kambioxylofágů zjištěných na smrkových kmenech a větvích zlomů a odlomů se liší od fauny stojících kůrovcových stromů.
Na stojících zlomech se vyskytly především druhy typické pro odumírající stromy (Xyloterus lineatus, Hylecoetes dermestoides, Hylurgops palliatus, Isarthron fuscum) a Polygraphus poligraphus, zatímco typické druhy kmene Ips typographus, Pityogenes chalcographus stojící zlomy neatakovaly.
Významným nebezpečím jsou odlomy odpadlé ze spodní části kmene, zvláště stromů s velkou výčetní tloušťkou, neboť představují neodvětvený lapák intenzivně atakovaný lýkožroutem smrkovým. Se zkracující se délkou odlomu se mění fauna kambioxylofágů. Ustupujícího lýkožrouta smrkového nahrazoval H. palliatus, P. poligraphus nejen četností výskytu, ale i pokryvností profilu kmene. Omezený nálet vykazoval I. amitinus.
Fauna kambioxylofágů větví odlomů ze zlomů v podkorunové části stromu měla nejvyšší diverzitu, v níž byl nejvýznamnějším P. chalcographus, doprovázený druhy P. pityographus a C. abietis. Pokryvnost větví byla vyvážená.
Nezpracované zimní zlomy nepředstavují v bezprostředně navazujícím vegetačním období dle vyvíjející se fauny takové ohrožení stability porostů smrku jako nezpracované odlomy, na kterých se v závislosti na délce a síle stromu vytváří charakteristická fauna s obecně vysokým podílem druhu P. chalcographus. Zlomy a odlomy jsou významným prostorem pro namnožení druhu P. poligraphus.
Pozn.: Řešeno v rámci VZ MSM 6215648902 a NAZV 1G46001.
Adresa autorů:
Prof. Ing. Emanuel Kula, CSc.
LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Prof. dr. hab. Wojciech Ząbecki
Zemědělská univerzita v Krakově
Definice základních pojmů
Kambioxylofágové – brouci, vyvíjející se pod kůrou v lýku nebo ve dřevě, např. kůrovci, tesaříci, krasci, nosatci atd.
Zlom – část kmene, která po poškození stromu větrem nebo sněhem zůstane stát.
Odlom – část kmene (zpravidla koruna), která odpadne na zem.